Sealed with a kiss – Zapečetěno polibkem
K vyhledání písně mě vyprovokovala Eva, poslouchala staré české šlágry – a mezi nima i K.G. – Oči barvy holubí! Tu píseň jsem přeci slýchával v šedesátkách – a v originále to byl Šlágr s velkým Š! Alespoň pro mne.
Během hledání jsem našel nejdřív autory, jsou to Peter Udell and Gary Geld. Pak zbylo vyhledat v pořadí druhou verzi, kterou nazpíval Brian Hyland – a to je ta verze, co mě tak okouzlila.
(Více info o skladbě na https://en.wikipedia.org/wiki/Sealed_with_a_Kiss .)
Though we've gotta say goodbye for the Summer
Darling, i promise you this
I'll send you all my love every day in a letter
Sealed with a kiss
Yes, it's gonna be a cold lonely Summer
But I'll heal the emptiness
I'll send you all my dreams every day in a letter
Sealed with a kiss
I'll see you in the sunlight
I'll hear your voice everywhere
I'll run to tenderly hold you
But, darling, you won't be there
I don't wanna say goodbye for the Summer
Knowing the love we'll miss
So, let us make a pledge to meet in September
And seal it with a kiss
Yes, it's gonna be a cold lonely Summer
But I'll heal the emptiness
I'll send you all my love every day in a letter
Sealed with a kiss
Sealed with a kiss
Sealed with a kiss...
A chčije a chčije a chčije – pravil pan Komárek. No, v neděli krapet přestalo, txme podnikli krátkou objevitelskou výpravu – průzkum staré cesty od chalupy nad Havlovou boudou k Pecké samotě…
A jinak: na bříze uložené na půdičce úspěšně vyrazila houba a vydala se na omítku, takže sanace, pak jsme utěsnili vchodové dveře od bytu a jinak web,web,web.
Apolenka slaví narozeniny, ale Robert nás zval, když jsme již byli zbalení do Pece – 😦
7. – 12. září
Pobyt na agroturistickém hospodářství v lůnu slovenských hor. Totální samota, daleko od civilizace, bydlení u lidí, kteří žijí soběstačně a samostatně. „Tu to riadi medveď!“ pravil hospodář. 1)
úterý – výlet na Zákľuky. Výhledy na Nizke Tatry (zejména Chopok a Ďumbier), v pozadí se rýsoval Kriváň a po straně na nás koukal Vepor (Klenovský). Cca 30km, a 350 m převýšení.
středa – návštěva ČHŽ. Prošli jsme si lesnícky skanzen Vydrovo, poobědvali na Lampárni. Direktor i jeho paní se „len tak mihli“, takže jsme se ani nepozdravili. Zato jsem prohodil pár slov s Maťom a Jankom2). V lese jsme utrhli pár houbiček… 3)
čtvrtek – Košice. Zaskočili jsme na hřbitovní správu papírovat. Pak jsme se courli po korze a dali si oběd v Irish pubu.
pátek – Klenovský Vepor.
Původní varianta počítala s průzkumem Slavošovců a přilehlých tunelů, ale zvítězil Evin návrh. A nakonec jsem tomu byl víc než rád. Stopař mi naměřil cca 22km a 1500m převýšení… Posuďte sami – koukněte do fotogalerie…..
sobota – odjíždíme domů.
Ale před tím stačíme zachytit dění ve stanici Tisovec-Bánovo, včetně nájezdu páry na ozubnici, prozkoumat – ne zcela úspěšně – portál tunelu pod Dielikom z Tisovecké strany a vypravit se na houby – zcela neúspěšně.Hořkou pachuť částečně spláchne pozdní oběd na Bzenické kúrii… Domů přijížíme po půl desáté v noci.
Poznámky: 1) – stránky Marekova dvora naleznete na https://marekovdvor.sk . Tam naleznete nejenom důkladný popis, ale všechny informace k zajištění pobytu.
2) – Maťo-kdysi mi byl představen jako traťmistr, ale ve skutečnosti je to pravá ruka direktorova a dívka pro všechno. Janko-strojvůdce s aprobací i pro parní lokomotivy.
Agenta 007 si Sean Connery nakonec zahrál celkem šestkrát, než ho pro jediný díl vystřídal George Lazenby. O tom, kdo byl nejlepším představitelem britského tajného agenta jejího veličenstva, rozhodlo více než 14 tisíc respondentů britského časopisu Radio Times. Naposledy si Bonda Connery zahrál v roce 1983. Slavný Skot hrál ve více než 70 filmech. Za svou kariéru nasbíral řadu ocenění, jedno z posledních přišlo z Buckinghamského paláce. Královna Alžběta mu udělila řád za jeho přínos světovému filmu. Devadesáté narozeniny oslaví 25. srpna 2020.
… a jako odreagování z hlídání malého Martínka jsme si dal pár výšlapů…
Luisina vyhlídka + Horní železná stezka
17.8.2020 – začali jsme hned v pondělí, vyvezli jsme se Bramberkem
Po sestupu jsme se zrestaurovali u Vráti na Jelenkách.
18. lilo a v pstruhárně měli zavřeno. Taxme se vochomýtali kolem baráku a sbírali síly na další den. A vyšlápli jsme si ve středu. Pak jsme to obkroužili – vyšplhali jsme se na svážnici pod Růžohorkami a pak jsme se courli přes Portášky až na Borůvku. Tam velmi opulentní oběd, protože lornám pana Kamila prostě odolat nejde. Polévka, hlavní jídlo, borůvkový knedlík, zákusek ….
Na pátek byla prorokována tropická vedra, taxme vyrazili hned ve čtvrtek a na pátek jsme si naplánovali flákání pod střechou… Vzhůru naší výtahovou šachtou za barákem, přes Kolínskou na rašeliniště a pak po běžkařské cvičné dráze zpět pod Kolínskou a Javořákem dolů…
Večer jsme si zajeli do Master Fish do Svobody na pstruha. Zpět řídila Eva, takže jsem na oslavu (70) mohl připít 2 sklenkami vinho verde…
Původně jsme měli odjet do Pece až v pondělí, poté co odjede Míša s kamarádkou. Ale. Kamarádka onemocněla. Taxme odjeli v sobotu… Zaměnili jsme ignáce za Hunda, hodili do něj své bágly – Martin už tam měl vše – a vyrazili jsme. Pak, následující neděli, přijela Marjánka na Ignácovi a odjela s Martinem na Hundu.
Slíbil jsem, že noci s Martinem budu trávit já. A vyhrál jsem! Martin spal jak dudek a k snídani nás musela Eva vytahovat kolem osmé!
Malovice, divadlo Continuo, performance Ostrovy. Přespali jsme pod širákem a ráno navštívili poutní kostel Lomec. Při té příležitosti návštěva historického hospodářského dvora Rábín a přilehlé zastávky Holečkov – bývalého nákladiště. Nádraží Netolice, refreshment ve Fresherii…
Tohle sdělení mi tak ad-hoc přečetl zeťák. Kdo se to obouvá do současných poměrů? – ptal jsem se. Ukázalo se, že tato slova byla vyřknuta před 88 lety…
