neboli Boží Hod a den sv.Štěpána. My jeli na hory – do Krkonoš. Prostě vánoce na Větrníku. Jako již mnoho let. V sobotu (25.) jsme vyrazili poměrně brzy, abychom stihli chalupu alespoň částečně zahřát – než dorazí mimina.
Počasí bylo značně nevlídné – ale cesta proběhla v poklidu a bez problémů – tedy až na to, že benzín u ÖMV se vyšplhal na 34,90 – no a u ONO již byl přes 30!
Chaloupka čekala v klidu a pohodě – bylo v ní -5°C. Pustili jsme se do práce: zatopit, zprovoznit vodu, odházet sníh před vchodem do chaloupky – a již bylo odpoledne, pomoct dalšímu dílu výpravy s bágly (z Pece jeli skútrem, tak jsme jim v Praze přihodili i naše těžké bágly, abychom nahoru mohli vyběhnout nalehko a pěšky). Teplota v chaloupce se vyšplhala o celých 17°C – tedy máme něco přes 12°C! A již je večer, kraj potemní a nás čeká doopravdy mrazivá noc.
26. se probouzíme do – můj táta říkával – den jako cumel! Tak jsem Evu vyhnal na běžky, že to je má poslední příležitost, já už nemám ani den dovolené a v pondělí musím zas dřít.
Bufetka – jako obvykle nic moc, pod sněhovým popraškem ledová bořící se krusta a na Rozcestí fičel vítr a mráz jako samec! 2 svařáky – a můžeme vyrazit vrchní vodovodní cestou, cestou, kterou KRNAP dávno prohlásil za neexistující – a přece se stále najdou dobrodějové, kteří ji i v zimě prošlápnou – a my ji rádi projedeme také a hojně publikujeme.
ZAVÍRAT CESTY JE LUMPÁRNA.
I když to dělá státem dosazená organizace – ale o tom někdy jindy a někde jinde.

a prezentaci fotografií najdete na Skydrive:
http://cid-e25086a6a5e13dfb.office.live.com/play.aspx/PUBLIC/101226Vanoce?ref=1

Jo a večer přicházejí ještě mladí, co byli přes svátky v Hradci. Děda zase upek pekáč „Kološvárského zelí“ – v originálu Kolozsvári káposzta – a slušně jsme se nacpali.