What a perfect day

Ráno to moc nevypadalo – ale nějak dlouho jsme nic většího nepodnikli. Mě se nějak moc do něčeho nechtělo, včera jsme zapíjeli kolegova Lukáška – no alespoň já jej zapil fakt důkladně!
(A tímto se chci omluvit všem, které jsem nějak pohoršil při svém nočním návratu!)
(A tímto chci moc poděkovat panu průvodčímu – již ani nedovedu přesně specifikovat vlak – který po mně důrazně vyžadoval jízdenku. Tak důrazně, že jsem se probudil a tím pádem jsem nepokračoval ve spánku a v jízdě někam směrem k Ústí nad Labem! Stačil jsem se spořádaně vykulit z vlaku ve své domovské zastávce. Fakt dík!)
Eva ale pronesla několik nevyvratitelných argumentů a já si uvědomil, že od Nového roku jsme nestáli na lyžích.
Krušné hory jsou nám nyní nejblíže – a nelitovali jsme! Takové počasí se nechytá každý den! No a když k tomu připočítáme dobrý oběd v dobré restauraci – není co řešit!

Jak jezdím

Zimní ráno v Hostivaři. Klikněte na obrázek pro přechod do obrazové galerie.

O lidské solidaritě

Je mlhavé ráno. Scházím hustým lesíkem z vrchu až dolů k řece. Vycházím na most – jeho druhý konec nevidím – je mlha. Na mostě zažívám zvláštní pocit ztráty prostoru a času – most vede odnikud nikam jenom řeka u pilířů zlověstně hučí a ze tmy probleskuje prudký proud.
Ne, není to o žádné katastrofě, je to jen zimní tání sněhu, řeka se o nějaký metr zvedla a proud je doopravdy prudší než normálně. Ale pak jsem si vzpoměl. Bylo to ve zprávách. Zatopené louky, zatopené zahrady – zatopená obydlí! Lidské neštěstí.
Kdo za to zase může? Řeka se přece každý rok zvedá, každý rok přichází tání, přicházejí přívalové deště, hromadí se ledové kry. Ach ano, i u nás si postavil soused krásný barák, s bazénem, na krásném pozemku u řeky, s vyhlídkou na skály na druhém břehu. Ale stačí jediný pohled. Kam až sahala voda v roce 2002. Hm…. Až do poloviny 1.patra, přízemí je už teď nad vodou jen kousek. U paní doktorky, to je ten nový barák dole – tam by to bylo skoro až po střechu!
Velká voda v roce 2002 se prohnala údolím řeky. Vzala sebou různé kůlničky, chatičky, skládky materiálu, již léta nevyužitého, břeh se zazelenal, lidé uklidili spleť kořenů a větví – a kolem řeky začalo  být hezky.
Není velká voda něco jako nepravidelně se opakující pravidelný úklid?
Je lidské pomoci těm, kdo jsou v nouzi. Přijít o obydlí je doopravdy neštěstí. Řeka si nevybírá. Bere vše co je v cestě, co překáží velké vodě.
Přispějte potřebným. Nepřispějete tím také na „poručíme větru dešti“? Postavit si svůj domeček, svůj domov – toje krásná věc. Ale je doopravdy na bezpečném místě? Nebo jinak. Že se nemá stavět proti předpisům státní správy – to se všeobecně ctí. Ale zamyslel se někdo nad tím, že jsou tady zákony starší, vyšší, proti kterým bojovat nelze?

Jaxem potkal jedničku.

Mašinky a všechno kolem nich mám rád. Je to o mně dost známo. Ale je fakt, že až když se člověk do nějaké činnosti zabere na delší čas, najednou se začne starat o detaily, které mu dosud unikaly anebo jej vůbec nezajímaly.
V mém případě jsou to inventární čísla lokomotiv. Najednou vidím lokomotivy ne jako řadu, typ, konstrukční řešení, ale vidím konkrétní kus: a hele, zase přijíždí osmdesátdevítka – už ji spravili! Nebo už ji na benešovské nepotřebují?
Zvláštní místo pak mají kusy (fuj, takhle napsané to vypadá jak dobytek!) s číslem 001! To je vždy jeden z prvních exemplářů, vyjíždí z fabriky doprovázený očekáváním: bude sloužit dobře? Splní všechno to, co jsme od něj očekávali, co jsme se snažili mu dát do vínku? Nezklame nás, nezapoměli jsme při projekci tisíce součástí na nějakou důležitou maličkost?
Léta běží a typ už získal svoji pověst, ať již zaslouženou nebo ne: pokud se našel nějaký číman, kterému ten stroj „sedl“ do ruky – bylo to dobré! Bylo to dobré pro oba: pro stroj i pro toho čímana – spolu strávili více času, než s kýmkoliv jiným!
Tohle všechno se mi honí hlavou, když vidím stroj s oním magickým inventárním číslem 001.
Pohlédněte na „mé“ jedničky:
http://drahy.unas.cz/jednicky.php

Jak jezdím

Obrazová galerie

Bukolická nálada

U nás na vesnici, v přírodě:
-pasu koníčky,
-chytám lelky,
-tluču špačky!

 

STARŠÍ PŘÍSPĚVKY >>>>

Jak Jezdím