Generální stávka.

Taxem se dočkal. Jsem propuštěn z práce. Ale papričky na balkóně dozrávají, takže hlady zcela jistě nezhynu. Netušil jsem, co práce se dá stihnout, když se člověk nežene 75 minut do práce a 90 minut z práce (ano hoďka a čtvrt tam, hoďka a půl zpět – posranej život!)

Překrásný den, sluníčko za oknem svítí – ale pan zaměstnavatel potřebuje ještě nějakou práci – no proč ne – když zaplatí? Taky si musím změnit obvodního lékaře (dosud jsem docházel k velmi sympatické paní doktorce – ale nedaleko mého pracoviště.

Paxe se postarat o doopravdové živobytí, zavolat tam, zavolat onde, domluvit si schůzku, dvě odřeknout – no nebyl v tom zaměstnání božský klid na práci?!

Pak vypovědět stavební spoření (máme pro Vás doopravdy výhodnou nabídku: 2,5% úroků!) (Proč ne, říká má paní, na účtu máš asi 1 %!) (Jo, ale inflace je 3% a více!!!!!), no a pak jsem začal dělat pořádky – našel jsem dávno ztracené dokumenty, vyluxoval, rozbil misku pod květiny, uklidil, udělal večeři – no a vchází má paní – máš něco k jídlu?

(Zaměstnané ženy se asi smějí – dělají to skoro pořád – ale ano, 2 vnoučata jsme obstarávali přes víkend!) Televizní noviny. Nehoda. Tornádo. Generální stávka!

Cože? Přeci tvrdili, že ta minulá byla úspěšná! Pan Zaorálek tvrdí, že pan Nečas nepřistoupil na jejich návrhy. Tomu nerozumím – pan Zaorálek je z odborů nebo z parlamentu?

Chcete soudruhům pomoci v bitvě o Vaše peníze?! (viz příspěvek Stávka)

Stávka.

Samozřejmě jsem zůstal doma – netušil jsem, co mne cestou do práce přes Prahu potká. Původně jsem si myslel, že udělám malý čtvrteční výlet na kole (bratru 60 km, se všemi objížďkami, které musím jako cyklista. Autem je to za 50) – ale navečer jsme si domluvili malý program – a to rozhodlo.

Dokonce šéf, který běžně o něčem takovém nechce slyšet (kolega poznamenal: neuhlídají hlavy – hlídají prdele) mi to sám nabídl!

Taxem si pustil televizi – ČT24. Abych byl v obraze co a jak. Překvapila mne ta úžasná pohodička v Praze. (Dokonce i v pátek si vzali všichni volno – no perfektní víkend.) V televizi ne! Tam do sebe v parlamentu rubali, až se hory zelenaly (dopravní přenosy byly prokládány přenosy z parlamentu, abychom viděli, jak jsou marněny naše prachy)!

Začalo mi vrtat hlavou, o co vlastně jde, že to tak ženou na ostří nože?! Nepovídejte mi, že poplatek 30 u lékaře je takový problém (kolik stojí 1 pivo?)!

Večer přišla paní (pracuje 5 minut z domu, u nás, na vesnici) a přinesla časopisy. Čtu Reflex  – a bing ho! (Bingo?)

Minule jsme si povídali o důchodech. A o třech pilířích. Jasně. Z vybraných peněz zbylatřetina. To je první pilíř. Ten poslední pilíř jsme my sami. Z toho taky nic nekape.  A ten prostřední?

No ano! Důchodové fondy! Tam potečou prachy, které stojí za to! A Nečas nechce soudruhům povolit „zaměstnanecké důchodové fondy“ – neboli fondy, které budou mít v rukou odborářští bossové!

No řekněte! Vo takový  prachy! Nervali byste se taky?

Vletice 2011

Vletice 2011 se uskutečnily 11.-12. června. Tématem turistickým byl výlet do přírodní rezervace Drbákov – Albertovy skály (kde to je ?). Jinak samozřejmě zpívání, grilování, povídání…

Hleďte (je to zároveň odkaz na galerii):

Kde jsme?

Rozvíjaj sa háju, ty moja hospoda,
zažiadala sa mi tá zlatá sloboda!
Tu moja hospoda, na skale vysokej,
tu ja, junák väzeň vo veži hlbokej.

Tyto ponuré verše se mi vybavily, když mé paní přišla emajlem taková hezká hříčka. Kde jsme? Zadáte své jméno a chytrá webová stránka vám sdělí, kolik lidí se stejným příjmením žije v republice sumárně a po krajích zvlášť ( http://www.kdejsme.cz ).
Že nějakých Nováků a Procházků jsou tisíce mne nepřekvapilo a že statistika na tak velkých číslech funguje dobře – to je obecně známo. Ale.
V člověku neustále vrtá pokušení. Tak jsem zadal své jméno. V Česku doopravdy není časté (to v Maďarsku je to lepší, ale ne ve tvaru, jež mi zanechali rodičové).
Jsme 3. Přesně. Já a mí dva synové. I rozdělení po krajích sedí. Nevěřil jsem svým očím. A zadal jsem ženské příjmení – mé první manželky. Es stimmt. 1 kus.
Jestliže si někdo myslí, že jsem (u)spokojen – hluboce se mýlí. Jsem zděšen. Mají vás všechny, řekla má nynější paní (6844 nositelek stejného příjmení). Ano mají nás všechny.
Jestliže někdo plácá, jak je to senzační v unii, že můžeme cestovat, že máme svobodu a tak… Mají nás všechny. Nepotřebují hraniční kontroly. Vědí přesně, kolik nám zaměstnavatel dává (posílá přece peníze na bankovní účet), kolik a kde utratíme, co jsme si pořídili „mimo“ – to všechno – v praméncích drátů tvé oči plují, topiči Antoníne!
Hm. Tak mě napadá, co znamenala před nějakým časem ta veselá férie statistického úřadu za bratru 4 miliardy (nebo kolik to stálo, ta sranda?)? Test občanské poslušnosti a manipulovatelnosti?

Narozky 2011 – Třeboň

Základna: ubytování v soukromí, v obci Branná
1.den: Z Branné severně po silnici, v zatáčce odbočit po zpevněné polní cestě k akvaduktu – křížení Zlaté a Podřežanské stoky. Odtud na jih po cyklostezce k rozcestí „Barbora“ a na východ po zpevněné lesní cestě do Majdaleny. Po malé přestávce na zmrzlinu cca 1 km po stejné cestě zpět, pak v osadě Herda vlevo (na jih) a na žlutou. Po žluté na západ až k silnici do Brané. Pokračování po žluté až k silnici do Domanína. Přes Domanín a kolem Schwarzenberské hrobky na okraj Třeboně a domů. Večer oslava.
2.den: Do Třeboně (pokud možno mimo silnici) a kolem výpadovky až k části „Na Kopečku“. Tam po „Naučné stezce kolem Rožmberka“ ke kostelíku sv. Víta. Blízké občersvení ještě zavřené (vzpomínka na vydatné posezení se spolužáky) – pokračujeme do Nové Hlíny a po severním okraji rybníka Vítek až do Staré Hlíny. Pokračujeme na sever (po červené) kolem hájovny Smítka po silničce až k dvoru Hamr – vydatný oběd v poledním žáru. Zpět do Staré Hlíny, po silniččce směr Stříbřec, ale odbočíme kolem Vitmanovských rybníků k Novořecké baště. Kolem Nové řeky k Rozvodí a po zelené do Brané.

Odskok do fotogalerie.

 

Pergola sv. Víta na cestě z Třeboně do Staré Hlíny

Dvůr Hamr

Třeboň, Majdalena, Dvůr Hamr, Rožmberk, Branná, Rozvodí