Samozřejmě jsem zůstal doma – netušil jsem, co mne cestou do práce přes Prahu potká. Původně jsem si myslel, že udělám malý čtvrteční výlet na kole (bratru 60 km, se všemi objížďkami, které musím jako cyklista. Autem je to za 50) – ale navečer jsme si domluvili malý program – a to rozhodlo.

Dokonce šéf, který běžně o něčem takovém nechce slyšet (kolega poznamenal: neuhlídají hlavy – hlídají prdele) mi to sám nabídl!

Taxem si pustil televizi – ČT24. Abych byl v obraze co a jak. Překvapila mne ta úžasná pohodička v Praze. (Dokonce i v pátek si vzali všichni volno – no perfektní víkend.) V televizi ne! Tam do sebe v parlamentu rubali, až se hory zelenaly (dopravní přenosy byly prokládány přenosy z parlamentu, abychom viděli, jak jsou marněny naše prachy)!

Začalo mi vrtat hlavou, o co vlastně jde, že to tak ženou na ostří nože?! Nepovídejte mi, že poplatek 30 u lékaře je takový problém (kolik stojí 1 pivo?)!

Večer přišla paní (pracuje 5 minut z domu, u nás, na vesnici) a přinesla časopisy. Čtu Reflex  – a bing ho! (Bingo?)

Minule jsme si povídali o důchodech. A o třech pilířích. Jasně. Z vybraných peněz zbylatřetina. To je první pilíř. Ten poslední pilíř jsme my sami. Z toho taky nic nekape.  A ten prostřední?

No ano! Důchodové fondy! Tam potečou prachy, které stojí za to! A Nečas nechce soudruhům povolit „zaměstnanecké důchodové fondy“ – neboli fondy, které budou mít v rukou odborářští bossové!

No řekněte! Vo takový  prachy! Nervali byste se taky?

Reklamy