Podlipanský motoráček

Pečky

M286.1008

M286.1008

Plaňany.

Plaňany.

Plaňany.

Žabonosy.

Žabonosy.

Žabonosy.

Zalešany.

Zalešany.

Bošice.

Bošice.

Bošice.

Kouřim.

Kouřim.

Kouřim.

Kouřim.

Kouřim.

Kouřim.

Kouřim M286.1008.

Kouřim M286.1008.

Kouřim.

Kouřim M286.1008

Kouřim M286.1008

Kouřim M286.1008

Kouřim M286.1008

Kouřim M286.1008

Kouřim.

Kouřim.

Kouřim.

Bošice.

Bošice.

Bošice.

Zalešany

Žabonosy.

Plaňany.

Plaňany.

Plaňany.

Plaňany.

Plaňany.

Chroustov.

Chotutice

Chotutice.

Chotutice.

Chotutice.

Chotutice.

Pečky.

Pečky.

Pečky.

Pečky.

Pečky.

Pečky.

Cerhenice.

Cerhenice.

27. srpna 2011

Papriky se mají čile k světu….

Starbucks

Starbucks – řetězec kaváren. Zavítal k nám z velké země za velkou louží. Dlouho jsem nechápal,co ti lidé uvnitř vlastně hledají. Ale dnes jsem se k nim přidal.
Dojmy? No, pokud máte doopravdy rád kávu, tak kvůli ní sem nechoďte. Není ani levná ani dobrá a dají vám ji v papírovém nebo vixlajvantovém kelímku… Nic pro fajnšmekry.
S čajem je to již lepší. Ten Vám dají do porcelánového hrnku a zdá se „že mají dost vody“!
Ceny? Vysoce nad evropským průměrem, t.j. na naše poměry dost hrůzné…
Proč jsem tam tedy lez? Qůli internetu. Wifina, která vám poskytne 6MB/sec (ano 6130 kilobytů!), tam i zpět a v podstatě trvale – to doopravdy nenaleznete všude. (T.j. 54 Mb/sec jak vystřižených naplno!) Víc prostě moje karta nedá… Kolik místní router? Nevím, můžu to napříště otoustovat. Dáte si espreso (já si dal espresso americano s ledem) za 59 – a jedete!
Dobrý signál! (Dobrou chuť vám přát nebudu.)
(Návštěva Starbucks coffee Na Poříčí – palác Archa)

Média

Slušní lidé a hezké počasí mají slabou sledovanost…

Ruth Bondy

Leba – den sedmý

Leba – den šestý

Den šestý – když nastaly deště.
Niestety, pada deszcz. Na sczesczie mam parasol. Učebnice polštiny, Lekcja 3, 4.cvičení.
Odhad pisatelů učebnice je naprosto přesný s malou výjimkou – parasol jsem nechal gdesi v Gdaňsku.
Nejvyšší dunou mezi těmi pohyblivými je Wydma Loncka -to není žádná vědma, ale dunám říkají Poláci wydmy. A tahle se jmenuje Loucká – polsky Lᶏcka, to první a má takový ocásek dole, a Němci to přepisují jako Lonzka. K té jsme se nechali přivézt elektrovozítkem, vystoupali na ni, rozhlédli se a s posledními 20 zlaťáky na parkovné jsme se vydali na cestu zpět pěšky v dešti.

Leba – den pátý

Den pátý – Gdaňsk
Jestli uvidíme nějaký aquapark,
tak tam půjdeme.
A děti žádný aquapark neviděly… Ale všichni jsme viděli Gdaňsk, Eva navštívila s dětmi výstavu Lega, proběhli jsme historické epicentrum a nábřeží. K obědu jsme využili jídelní stan v „Kramech“, kde šašlik a golonka slavily úspěch.
Doprava: v okolí Gdaňsku velmi hustá. Navzdory tomu, že za podpory EU roste kolem důležitých měst v Polsku soustava dálnic… ale ty jsou také plné. Jakýkoliv malý zádrhel – a protože se dálnice staví a rozšiřují, je těch zádrhelů dost a dost – způsobuje dlouhé fronty a čekání na průjezd. Ostatní silnice jsou velice ůzké a nekvalitní – a na nich samý mercedes, audi.. prostě hogo-fogo (s h.p.).
Domů tedy volíme cestu po okreskách směr Wejherowo. Jeli jsme sice pomalu, ale spolehlivě a rychleji, než cestou tam.

Leba – den čtvrtý

Den čtvrtý – dinosauří park.
Dědeček je studenej – nevím sice, kdo to prohlásil. ale Eva se může uřechtat.
Plácáme z hlíny zvířátka a figurky…
Oběd – dáváme v místní restauraci.
Poobědě: to je to pravé! Na bývalých mokřadech (bezcenné pozemky) vybudován velký park, jehož hlavní atrakcí jsou sklolaminátové atrapy prehistorických příšer. Dvakrát přeháňka: ale děti si to užily: neomylně zamířily k prolézačká, skluzavkám, houpačkám – prostě takový doplněk zábavního parku. A tam to bylo to pravé. Po té, co dědečkovi koupili k večeři láhav vodky (předtím ovšem ještě zvládnul hromadu palačinek na dost pochybných pánvích) – zavládla spokojenost všeobecná.

Videa:

Sofie na toboganu

Sofie na poníku

Leba – den třetí

Den třetí – maják Czolpino
Chci býti strážcem majáku….
Opět – krásné ráno, vyrážíme do Czolpina… to je maják na západní části parku, od Lebského jezera na severozápad.
Výhled z majáku je doopravdy uchvancancující – včetně výhledu na polskou vojenskou radarovou stanici.
Scházíme na pláž, slunce pálí, kluci okamžitě do plavek a šup s lopatama do písku. I já se naonec odhodlávám a s funěním mrože se svalím do chladivého Baltu. Skutečně osvěžující koupel. Bystře z vody vylézám.
Samozřejmě… přichází déšť. Vytahujeme pláštěnky a jako hříbky sedíme uprosřed pláže (kluci tedy ne, v plavkách jim déšť nevadí a když je obzvláště chladno, o h ř e j í se v moři. Sofie vlezla pod pláštěnku ke mě, takže jednou dírou koukají dvě hlavy. Samozřejmě, když se vydáváme na cestu zpět (opět pěkné počasí), déšť nás chytá v polovině výstupu k majáku. S klukama natahujeme hnáty (kluci si nechali ploštěnky doma) a zastrkuji je do vchodu majáku – ale to již pršet přestává. Barvy v odpoledním slunci – to je opravdová nádhera!Takže scházíme dolů,k parkovišti, kde se vrháme do bufíku. Představte si, Polákům se podařilo spálit mého bigoše, tak ruče přispěchají s nabídkou ryby. Nějaký Dorsz? Navím co to je a ani mne to neuráží, ale chutná výborně!
Sláva nazdar výletu,
zmokli jsme a už jsme tu!
(Dědečku, nepamatuješ si ze svého dětství na konzervy s tresčími játry?! No, co am bylo napsáno? No ano! Dorsch Leber!)

Leba – den druhý

Den druhý – budíme se do sluníčka.

Sofie, jaký chceš čaj, černý nebo zelený?
„Já bych chtěla sladký!“

Sašo, kde jsou klíče? Jinak nemůžeme ven!

To nejí žádná kobyla!
To je můj jednorožec!

Vyjíždíme si do Rabky – výchozího bodu prohlídky dun. Pěšky docházíme k „Wyrzutni rakiet“ – bývalému nacistickému raketovému komplexu, nyní muzeu. Tam odbočíme na pláž, kde si to kluci náramně užívají! Pozdě si uvědomujeme, že se blíží bouře- takže za deště se ubíráma po pláži nazpět. Kluci si to náramně užívají – v dešti u moře nebývají často!

Děda se Sofií na pláži u Czolpina (v dešti)

Na parkovišti si narychlo dáme polévku a palačinky. Domů přijíždíme a máme vše mokré – včetně spoďárů. Po večeři kluci toho nemají dost – vyráží s Evou k jezeru. Sofka objíždí na kole vesnici a laskavě mi dovoluje, abych ji doprovázel. Cestou nakoupíme chleba a scházíme se na pláži.

Žene se déšť!

Děda se Sofií na pláži u Czolpina (v dešti)

Leba – den první

Den první – cesta.

Vyrazili jsme 9:00 Řež, příjezd 20:00 Žarnowska.
Krásný západ slunce u jezera. V rákosí malá proluka s molem. Kluci okamžite shodili „buty“ a po kolena do vody. Na dně velmi jemný píseček a zbytky rostlinstva. Klukům se moc líbí bahno ke hraní.

Léto v Řeži

Léto v Řeži – konečně se po deštivých dnech vyčasilo a na dopravních cestách začalo být rušno…