Jak málo poučná je historie …

…praví doktor O’Grady:
„Ještě nikdy se nestalo, že by nějaká revoluce po sobě zanechala u vlády ty muže, kteří ji roznítili. A přece se najdou revolucionáři: z toho je zřejmo, jak málo poučná je historie.“

André Maurois:Plukovní Bramble mlčí.

2012 – Javorník 25.-27.května

Letošní setkání spolužáků MFF (absolventi r.1973): Javorník okr. Vacov Termín: 25.5. – 27.5.2012 Pension Na Podlesí (www.napodlesi.cz) Děkuji, milí spolužáci, za tu fantastickou atmosféru, kterou vytváříte! Mnoho zdraví do dalších let!

25.5. – setkání více…	26.5. – cyklovýlet více…	27.5. – Vydra více…

… A hlasitý pozdrav z Turnerovy chaty na závěr…

17.5.2012

„Máte jovky?“
????
„Má paní při odchodu na mne chtěla: ‚A nezapomeň ty vole jovky!‘ říkala.“
Tak má paní po mě žádné rybičky nechtěla, ale s podobnou něhou prohlásila:
„Kdybys měl čas, stav se pro ten chřest!“ Takže jsem vyrazil do Hostína (čas jsem samozřejmě neměl). Kolo mám v service, tak autem (to půjde do service zítra). No a panorama hřbitovní kapličky zvíci středně vzrostlého chrámu s památným Řípem v pozadí mne dostalo.

V pozadí Říp, v popředí sakrální stavba – to se ještě domnívám, že v Hostíně mají velký kostel.

Obrázek sice kompozičně lepší, nicméně Říp zaniká….

Výhodou okresky je možnost popojíždět dopředu i dozadu (nešlo o desítky metrů…). A další popojetí odhalilo účel stavby: hřbitovní kaple.

Nikoliv „Strawberry fields“ (ty budou za měsíc) – ale „Asparagus fields forever“. Ráno ještě pod plentou v zemi,v poledne po spaření 2-3 minuty v páře, posolit, potřít máslem – no je to dobrota! Teď ještě musím nastudovat chřestový koláč – až Eva přijede, bude valit bulvy!

Poznámky ke IV. pivnímu semináři.

Zde si dovoluji uvést některá drobná fakta, která zazněla na pivním semináři.
Svrchně kvašená piva – pšeničná, weizen, bílá, kvasničáky – vynikají malou hořkostí. Hořkost se měří v IBU – International Bitterness Unit.
Typické hodnoty hořkosti některých piv:
weizen – 20 IBU
plzeň – 45 IBU
Indian Pale Ale – 60-80 IBU

Piva typu „ale“ (výsl. ejl) se označují jako Gruid, nebo vlámsky Gruud (oboje výsl. grýd).

IV. Pivní seminář – nečeská piva z českých pivovarů

Kamarádka Irena uspořádala a Aleš zajistil materiálně, podpořil odborně a provedl společnost výběrem 9 zajímavých pivních specialit – všechny z produkce českých pivovarů, které hledají nové prostory pro svou aktivitu.
Aleš nás seznámil (a doprovodil skutečně zajímavým výkladem) s těmito zástupci pivních lahůdek:
1. Piva typu Weizen (též známá jako bílá „Weissbier“ nabo kvasnicová.
– Velen (Černá hora) – pšeničné pivo, které nepatří k výrazným „kvasničákům“
– Herold (Březnice) – toto pivo jsem neznal, má výrazné „kvasničákové“ aroma
– Weizen (Primátor Náchod) – to je už klasika ve svrchně kvašených pivech
– Matuškovo pšeničné – taky jsem neznal, ale doopravdy dobré
2. Stout, ale
– English Pale Ale (Primátor Náchod) – piva typu ale asi nebudou mými favority
– Jubiler Mild Stout – představitel hořčiny z bylinek namísto chmelu (cikorka)
– Stout (Primátor Náchod) – a toto zase můžu!
– Indian Pale Ale (Permon Sokolovo) – úžasný zážitek velmi silného a hořkého piva
– Zlatá Raketa (Pivovar Matuška) –  a toto bylo to pravé vyvrcholení večera.

Díky, Ireno, díky Aleši!

Zástupci svrchně kvašených piv („kvasničáků“)

Společné foto představitelů semináře. V pozadí (a podle mého názoru zcela neprávem) se krčí osmý vzorek – IPA (Indian Pale Ale) v PET láhvi

Zlatá raketa byla nejenom zlatým hřebem sezení, ale současně „takovou hezkou tečkou za tím naším programem“!

Zahájení parní sezóny

v Lužné u Rakovníka 12.-13.5.2012. Letos jsem pořídil pouze jedno video Ušaté, jak přijíždí do Dejvic.

Jeden z prototypů Bardotky na konci vlaku

Ušatá na dejvickém nástupišti.

Známy luženský brejlovec (3001) se svezl taky.

Na kolech přes Camargue.

5.5.2012 více	6.5.2012 více	7.5.2012 více	8.5.2012 více

5.5. – 8.5.2012
Tuto cestu jsem si vymyslel už někdy v roce 1999, když jsem byl v tomto kraji poprvé – a zakoupil docela podrobnou mapu. Cesta na kole sledující mořské pobřeží mezi „etangy“ a bažinami patřila do kategorie snů a neskutečných přání.
To co dlouhá léta vypadalo jako neskutečný sen, začalo loni na podzim nabývat konkrétních obrysů – a 5. května se začalo naplňovat jako skutečnost.

Hrubý itinerář:
5.5. odlet z prahy Ruzyně přes Mnichov do Marseille-Provence. Vlakem do Arles. V Arles zápůjčka kola a odjezd po vlastní ose na farmu Mas Farola – asi 3 km od Les Saintes Maries de la Mer.
6.5. výlet po cestě sledující pobřeží mezi bažinami. První postupný cíl – maják Phare de Gachole. Vzhledem k dobrému času volíme další cíl – maják Phare de Beauduc. Postupně se ztrácíme mezi různými vodami a výběžky písčin. Kapitulujeme cca 500 m od majáku. Terén poněkud neodpovídá mapě (ta je přece jen 13 let stará…) a nás od majáku dělí široký etang. Obracíme na cestu zpět.
7.5. Opět zajíždíme do „Saintes“ a z města vyjíždíme po vedlejší silnici podél etangu na sever (směr farma de Méjanes). Obědváme (pique-nique) u Pont de Sylveréal a pokračujeme na jih kolem kanálu Peccais ke zřícenině staré pevnosti Fort de Peccais.  Cesta zpět opět kolem kanálu de Peccais a od mostu Pont de Sylveréal po silničce na západním břehu Petit Rhone k přívozu Bac de Sauvage – a to jsme prakticky již doma.
8.5. Zajíždíme do „Saintes“ a po stejné cestě jako včera vyjíždíme na sever.  U Mas de Gacharel odbočujeme na polní cestu k Domaine de Méjanes a po vedlejších cestách do Arles. Tam vracíme kola, máme 2 hodinky času na procházku městem, nasedáme na vlak směr Marseille-Provence a letadlem přes Frankfurt do Prahy. K našemu obydlí v Řeži dorážíme 5 minut po půlnoci.

Vysvětlení.

Příbuznou pilníkovce je ostenec, který je na ostrově znám pod krásně znějícím jménem humu-humu-nuka-nuka-a-puaa.

G.Durrell: Zlatí netopýři a růžoví holubi.

Tak, a teď je to už snad všem jasné!