Tak předně – nemám na mysli žádnou politickou diskriminaci. Volit si každý může dle svého rozhodnutí. Ale nikdo mi nesmí upřít právo, abych na tuto volbu měl nějaký názor a abych tento názor vyjádřil.

Za druhé.Vymezme si pojem populistická levice. Všimněte si, prosím, že záměrně neužívám názvu žádné politické strany. Mám na mysli jakýkoliv politický subjekt, který

  • zadlužuje státní kasu výdavky na sociální účely
  • dělá to zejména s ohledem na vlastní volební preference.

Opět zdůrazňuji slovo zadlužuje – a mám tím na mysli skutečný význam slova odvozený od výrazu dlužiti. To jest, tento politický subjekt ví, že ve státní kase peníze na tyto výdavky nejsou, ale klidně se zadluží.

Pokud vám do tohoto vzorce nějaká politická strana zapadá, není to můj problém – je to problém chování takové politické strany. A jsme u jádra pudla. Můžete mi namítat, jak je důležitá sociální politika, jak jsou nemorální různé poplatky (nemyslím teď jen ty u lékaře) a tak podobně… Ale. Kde nic není, tam ani smrt nebere. Jak to ale dělá ta populistická levice, že ty peníze stejně někde vyšaší?
Správný výraz je: ukradne je. Silný výraz? Ano, pro bezostyšnou krádež silný výraz. Vždyť ale politici nic nekradou, „jenom zadluží státní kasu“!

Jestliže si myslíte, že státní dluh je jenom cár papíru, jste bezmezní naivkové. A nebezpeční, když takovou politiku podporujete! Ono, ten státní dluh se tak jak tak nějak splatit musí! A platí se z něj i úroky. Pokud v státní kase peníze nejsou, stát si půjčuje. U bank, v dluhopisech a tak podobně. (Nejhorším způsobem loupeže je tisk nekrytých peněz. Pokud to dělá soukromník, je to vysoce trestné. Pokud to dělá stát, říká se tomu měnová politika!)

Do jisté míry lze tyto dluhy kompenzovat a mohou být i prospěšné, pokud skutečně pomohou rozproudit hospodářství.  Ale jinak? Přichází delvalvace – potichu a plíživě. Takže podud jste si za svůj plat (důchod, sociální příspěvky, apanáž – prostě jakýkoliv příjem) mohli něco koupit, tato možnost se s plíživou devalvací a inflací pomalu vzdaluje.  Pracujete stejně, vyděláváte stejně, berete stejný důchod, ale řada požitků za tyto peníze se stává postupně nedostupnými. Nemáte na to. Nane love. Nincs pénz… Kam se tato hodnota poděla? Ukradli je vlády populistické levice, které financovaly bohulibé sociální programy, podpory pracujících, bezplatnou školní dopravu, bezplatnou zdravotní péči, o které by si ve většině světa mohli jenom nechat zdát… a voliči této populistické levice pomohli tuto loupež legalizovat. Při stejných platech si toho koupíme méně. Při stejném důchodu už nebudeme mít na bydlení v takovém komfortu, na jaký jsme si během života zvykli. (Takže v důsledku i ta sociální popora nebude moc platná!)

Voliči populistické levice se pro tuto cestu rozhodli dobrovolně. Jenomže do tohoto víru beznaděje stahují i ty, kteří o to vůbec nestojí…kteří mají jinou představu o svém životě.

Smutné na tomto kolotoči je, že když dojde ke změně složení politické moci (vlády), dluhy zůstávají. A musí se platit. A musí se nadále platit dluhy z úroků. Jediné, co se v této situaci dá dělat, je omezit růst těchto dluhů, skřípět zubama a platit. A cálovat. A splácet. A omezovat výdaje – mezi nima toho největšího bumbrlíčka – výdaje sociální.

Na závěr: nejsem proti sociální popdoře potřebným – a nikde se tohoto tématu v této stati nedotýkám. Jen jsem silně přesvědčen, že nelze sociálními výdavky (samozřejmě ani jinými) zadlužovat státní kasu. A pokud se necháte zlákat sliby, že takto to bude lepší – nezlobte se, nemohu vás mít rád.