Zde dobíjíme baterky. Vpravdě lidová knajpa – ale s fantastickou atmosférou, pokud si odmyslíme všeprostupující cigaretový kouř. Ale ti lidé, ti lidé byli prima.

Nejsem ani tak blbej ani tak bohatej, abych něco kupoval v Česku! Prohlásil potřetím panáku pan hospodský, o víkendu již dost utahaný z přívalu hostí. Alkohol mu rozvázal jazyk, a on prozradili svoje how-know, jak vydržet na výspě, kde již tolik restaurací, když ne zavřelo, alespoň popřivíralo…
Tak se praví: u nás je prý krize, protože lidi málo utrácejí a moc spoří. Tuto perlu myšlení přijalo za svou nejen ministerstvo financí, ale též některé banky. Pokud to říká někdo ve vládě, je to na pováženou, pokud to tvrdí manažer banky, je to průser. Že na ministerstvu nesedí žádní lumeni, je známo, ale v bance…
Lidi dávají do banky své úspory, aby se oběživo ve formě úvěrů dostalo k podnikání, aby sa za tyto úvěry postavilo a rozběhlo, co je třeba. Za to by banka měla dát lidem odměnu, které se říká úrok… Pan guvernér ČNB chce lidem tento model ukládání peněz znepříjemnit, aby více utráceli.
Zatím lidé dávají své peníze do bank. Nekupují zlato, (alespoň ne nijak masivně) a neulévají své úspory do zahraničí (mimo hlavounů).  Bravo pane guvernére! Ještě chvilku takto perlete – a bude k tomu doopravdy docházet.
Pan hospodský pravil: „Všechno kupuji v Německu, jen zvěřinu mi dodává Procházka!“ (Nebo Svoboda? Já nemám hlavu na jména!). A pan ministr by se měl zamyslet (spolu s panem guvernérem) nad tím, co je to selský rozum! Proč u nás lidé utrácejí stále méně a méně? A proč vlastně mají utrácet? Babička pravila: „Kdo šetří, má za tři!“