Opět jednou na na Jizerce

…no teď to máme na Jizerky o cca 25 km dále – nejdříve musíme dojet do Prahy :-( , ale v Krušných moc sněhu není a mně se stýskalo po Jizerkách. Taxme si to dovolili…

Původně zde byla otázka: objedem Rybí loučky zprava – nebo zleva?

Odpověď byla snadná: zleva (to bývala standartní cesta) to nebylo prošlápnuté! A tak fotíme výtok z Rybích louček.

Vždyť to povídám! „Levá“ cesta není prošlápnutá! Ale Pytlácké kameny jsou dobře vidět.

… a tak si říkám, že jsem měl docela štěstí, zažít kalamitu v Jizerkách. Jizerky se zdárně zotavují a výhledy mizí! Jak dlouho bude jěště „Bába“ zahlédnutelná z cesty?!

Šup a jsme dole pod Zeleným kamenem!

Cestou snad vychází slunéčko!

Překqapivě, ale vypadá to, že Jizera před námi.

A pro nás památný Zelený kámen na dohled.

Cestu si zkracujeme po silnici – ale Bukovec je již sotva vidět, počasí se zahuhlává.

A jsme u bývalé chaty Jizerka. Chata změnila obsluhu (nájemce?) i jméno – ale nám půjčili chybějící pár hůlek. Tak jdeme utratit zálohu…

Že v Jizerkách je ozubnicová dráha – dostaveníčko železničních fajnšmekrů z celé Evropy – to snad není třeba zdůrazňovat, bylo by to nošením dříví do lesa!

Ale zde nacházíme další železniční zajímavost: pravou petrolejovou lampu na elektrický pohon z Orient Expresu.