Profesor Putna nakonec – po jistých tahanicích- bude jmenován. Nikoliv však, nebude jej jmenovat prezident, ale ministr školství. Pro příště prezident rezignuje na jmenování profesorů vysokých škol.
„Pan Putna je člověk, kterého si hluboce nevážím.“ nechal se slyšet dnes večer prezident Zeman v televizních novinách.
Zdálo by se, že problém byl vyřešen, docent Putna bude jmenován profesorem a pro příště již nebude třeba čelit podobným problémům.
Nemohu sa ale zbavit jistého pocitu hořkosti a rozčarování.
Jmenování profesorů prezidentem republiky má symbolizovat vážnost a důležitost, které se vysoké školství těší v naší společnosti. Pro příště se toto jmenování musí obejít bez tohoto puncu vážnosti a důležitosti. Pan Zeman si totiž usmyslel, že jeho názor je důležitější, než názor akademické obce a se zarputilostí malého kluka nebyl schopen akceptovat jiný názor. Když viděl, že proti jeho názoru stojí konsolidovaná akademická fronta, klackovitě se šprajcnul a vymyslel truc řešení, které by bylo alespoň částečně po jeho vůli.
Pan Zeman předvedl, že není diskutér přístupný názorům druhé strany, že mu chybí velkorysost a že nadhled je mu cizí.
Pan Zeman předvedl, že je zástupcem lidí netolerantních, malicherných a úzkoprsých.
Nabízí se parafráze jeho výroku: „Pan Putna je člověk, kterého si hluboce nevážím.“ Nepoužiji jej. Nejsem jako on.
Pouze konstatuji spolu s profesorem Parkinsonem: pan Zeman již dosáhl funkce, na kterou nestačí.