Co je na člověku komického.

Paulo Coelho se ptal přítele Jaime Cohena: co je na lidech nejkomičtější?

Cohen odpověděl: Uvažují vždycky naopak: chtějí rychle dospět a potom vzdychají po ztraceném dětství. Utrácejí zdraví, aby měli peníze a hned nato utrácejí peníze aby měli zdraví. Myslí tak usilovně na budoucnost, že nedbají přítomnosti a tak neprožívají ani přítomnost ani budoucnost. Žijí, jakoby nikdy neměli zemřít a umírají, jakoby nikdy nebyli žili.

Paulo Coelho: Jako řeka, jež plyne.

 

 

 

 

Neusiedler See

Po včrejší cyklojízdě do Maďarska volíme dnes – koupák. Pro změnu jedeme do cca 5 km vzdáleného Rustu. Sofie v rámci tréninku bez tyče.

Koupaliště je docela hezké, ale je krapet zima. Ve vodě prostě nevydržíte celý den a na slunci taky ne. Na oběd vyrážíme do blízkého kempu (na předražené hranolku v koupalištním bufíku není politická vůle vedení), kde objednáváme pro děti denní menu – polévku a nějaké kuřecí nudličky s rýží. Nakonec se ze dvou porcí najíme dosyta všichni.

Cestou zpět je Matouš docela otráven naším „tempem“ – dostává tedy povolení k samostatné rychlé jízdě do Mörbisch. To se ovšem nelíbí naší Sofii – a zrychluje až k neuvěřitelné dvacítce (já měl dosud představu, že takhle rychle to dítě prostě nedokáže jet)! Až doma si nechtěně vyslechneme, jaxi stěžovala Matoušovi, že chtěla babičce a dědovi ujet, ale že ti (fuj-fuj!) jí to nedovolili!

To není Camarque, to je Burgenland!

Nejen čápi, ale i volavky.

Za políčkem začíná jezero a rákosí.

Čápoviště.

Strandbad v Rustu.

Žralok bazénový.

Červ písečný.

Neusiedler see – úterý.

Tož, z proklamované bouřky nic nebylo, ale ten vítr v noci docela hučel. Fronta nás převálcovala, na stole pár kapek. I po ránu vítr šustí v břízách – a to značně.

Venku se po vedrech udělala vyslovená zima: teplota spadla o 10 stupňů, namísto 39 jsme v poledne měli 29!

Housková dovážková služba selhává (Matouš sladce chrní), chápu se v 7 kola, udělám si malou vyjížďku do Maďarska a cestou zpět se stavuji v pekárně. V 8 jsem doma jako na koni.

Po snídani přesvědčím rodinku, že dnes je opravdu ten nejlepší ze dní, kdy můžeme vyrazit do maďarské Šoproně (zde tomu říkají Odenburg). Opravdu vyrazíme – a z cca 16 km cyklotrasy dokáže děda veden neomylně GPS (Gde to Proboha Su?!) 30 km trek v kopcích nad Šoproní. Hospůdka před rakouskou hranicí – při cestě zpět – se jeví jako oáza v poušti a tak si objednáme pití, co se do nás vejde (domácí limonáda, višňový sirup se sodovkou, vinný střik, pivečko – ať se jde Coca-Cola a jí podobné blafy zahrabat!!!!) Babgulyás (proboha, čti: babgujáš!) (fazolová gulášová polévka) tomu nasazuje korunu a děda si jej cedí přes přiloženou feferonku – a co nám chybí ke štěstí!?
Opodál nakoupíme pytlík ovoce (broskve, bílé broskve, nektarinky) a zeleninky (rajčata a okurky) a jecháme do Mörbisch.
Děda ještě něco porochá na soupravě kol (2x Author spojený tyčí), babička uvaří rýži na rizoto a jedeme se vykoupat k jezeru (bez tyče).
Po rizotu náš ještě Matouš zve na zmrzku do vesnice. Opět kolmo, Sofie bez tyče.

Ráno, při cestě pro housky, vyjíždím z Mörbisch

Stačí málo a jsem u pozůstatku železné opony.

Vstup do chaloupky je zakázán – musím tedy!

Ten rozhled stojí docela za to.

Nekonečné rozlohy rákosí.

Vjíždím do vinohradů – a otevírá se výhled – i na vodu.

Kostelní věž Mörbish.

Vystoupám na vršek a opět se ohlížím.

Tam někde tuším Fertörákos

Hranice! Dnes je hraniční přechod opuštěn. Maďaři si na své straně budují muzeum.

To už není Neusiedler See, to je Fertö tó.

A opět Mörbish.

A Mörbisch docela zblízka.

Nasnídali jsme se, nasadili tyč a já slíbil Sofii za odměny čápy.

Není jich zde málo.

A nesedí jen v hnízdech.

Přechod zdokumentovaný – žádná razítka nedostáváme, tak alespoň foto.

Srandovní chlupatá prasátka.

Sopron.

Elö torony – neboli Vorderer turm

Náměstí v Šoproni.

Projížďka & prohlídka Šoproně

Babgulyás. Chutná!

Evi, jaxes mi to zatvářila!

Neusiedler See – pondělí

Vzhledem k přetrvávající vedřině volíme koupaliště – a protože to máme též v rámci seecard,  jedeme do Eisenstadtu, na koupaliště v eszterházyovském parku u eszterházyovského zámku. Protože pondělí, otevírají až odpoledne (od 12:00), hodinu trávíme tedy ve velmi příjemné kavárničce s výhledem 1. na koupaliště, 2. na eszterházyovský park. Protože vedro, fotodokumentace málo. Howgh.

Snídaně po římském způsobu v demoralizující vedřině.

Příjemné posezení, než začne provoz bazénu.

Neusiedler See – neděle.

Program byl jasně dán temperaturou. 39 ve stínu. Kolo jsme použili k překonání šíje (toho 1,5 km) tam i zpátky. To vedro je zničující – a Evě se hlasitě divím, co že to má proti Costa Bravě v létě, vždyť tam tolik lidí není!

Neusiedler See

Když jsem se Evy později ptal, jak došla na nápad s dovolenou v Rakousku u Neusiedler See, řekla mi, že měla za to, že počasí na severu Rakouska bude skoro stejné jako u nás v Řeži – možná o pár stupínků teplejší – navíc u vody, takže to drandění na kolech bude docela příjemné.
No. Kdo jste netrávil léto v Panonské nížině, pro toho věnuji malou vzpomínku. Když máma v Košicích poslouchala předpověď počasí, říkávala: ať si ti páni v Bratislavě říkají co chtějí, já dám spíše na Budapešť. A Maďaři běžně ten svůj dolíček nazývají „Karpáti medence“ (Karpatský bazén). A mají v každém městě hezká termální koupaliště, kam se v hicech naloží do vlažné vody – a nevylézají. A Burgenland je takové malé Maďarsko v Rakousku (i když se tam mluví „rakousky“, jak poznamenali naši aplégři).

K cestě. Honza mi nejen půjčil své větší auto (a odjel s Márinkou do Skotska) ale též doporučil nevyměknout a absolvovat cestu po těch panelech, co jsou ledabyle naházené mezi Prahou a Brnem. A dlužno říci, že navzdory probíhajícím opravám jsme žádné větší zdržení nezažili (sobota odpoledne) a oktávka rány do podvozku pečlivě absorbovala. Takže tempomat jsem stáhl ze 130 na 120 až poté, co jsem si přepnul kompjůtr na spotřebu…

Po dálnici jsme si to šinuli až do Petržalky, tam odbočili na Vídeň, po pár km na silnici č. 50A do Kittsdorfu, z Kittsdorfu pak po č. 50 až do Purbachu a pak už Rust a Mörbisch.

Po příjezdu a ubytování (pan Károly má sice maďarské jméno, ale maďarsky neumí) jsme se rozdělili, Eva s dětma šla k molu a já vybavit „seecards“ – které mohu jen doporučit, máte vstup volný na mnoho míst (včetně koupališť). Na molu jsme se pochopitelně nesetkali. Eva byla s dětmi na koupališti (od 18.té vstup volný) a já se občerstvoval u Piriny (ano, Piri má svoji občerstvovnu nejen v Praze, ale i Mörbischi). Setkali jsme se až na zpáteční cestě.

Dlužno vysvětlit: z Mörbisch na molo to je 1.5 km na slunci. Ve stínu bylo 36… Chápete, že občerstvení bylo více než velmi nutné!

První pohled zblízka

Cvrkot před koupalištěm

Přívoz přes jezero. Se seecard cena za polovic, kola (s výjimkou elektrokol a motorových kol) zdarma.

Motivační kampaň.

Kromě toho, že mě občas kontaktují křepelky s debilními dotazy, jestli bych něco jaksi…, po nákupu na e-shopu dostávám „ankety“.

Vážený zákazníku
velmi děkujeme za Váš nákup a prosíme o zodpovězení jednoduché otázky týkající se naší aktuální akční kampaně.
Neustále zlepšujeme naše služby a Váš názor je pro nás velmi důležitý.

Neodolal jsem, vyplnil jsem a dovolte, abych se s vámi podělil.

Motivovala Vás k nákupu kampaň „Masakr cen“?
Určitě NE 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Určitě ANO
Váš komentář:
Asi takto:
1. Nakupuji, když něco potřebuji!
2. Kampaně snižují mou důvěru v produkt.
3. Telemarketing zcela deklasuje rating společnosti, která si jej nechá provádět.

Jak ve vaší společnosti? Myslí si Váš bůh reklamy a propagace (marketing manager, popřípadě sám marketing director), že obrat zvýší tím víc, čím víc lidí nasere?

Tento způsob léta …

„Skoro by se mi chtělo parafrázovat Vladislava Vančuru o tomto způsobu léta, ale tento guru českého jazyka si nezaslouží, abych jeho slovy pojmenoval vyjadřování a pinožení obzvlášť těch politiků, co se hrnou k moci…“

Jiří Stránský, Respekt 29/2013

Dvůr Hamr

13.-20. července 2013

K českému prezidentskému puči

Největší problém, nebo spíš jeden z největších problému — je jich totiž víc —,
zkrátka jeden z mnoha největších problému, pokud jde o vládnutí, je, koho se
na to podaří sehnat. Přesně řečeno komu se podaří dohnat lidi, aby si to od něj
nechali líbit. Abychom to shrnuli: je známo, že lidé, kteří nejvíc chtějí vládnout,
se na to ipso facto nejmíň hodí. Abychom shrnuli předchozí shrnutí: tomu,
kdo si dokáže zařídit, aby se stal prezidentem, by se v žádném případě nemělo
dovolit, aby se jím skutečně stal. Abychom shrnuli shrnutí předchozího shrnutí:
s lidma je to holt těžký. A proto to vypadá, jak to vypadá: je rada galaktických
prezidentů, kteří tak vychutnávají dobré bydlo a zábavu vyplývající z toho, že
jsou u moci, že si ani nevšimnou, že u moci nejsou. A někde v jejich stínu . . .
kdo? Kdo asi může vládnout, když nikdo, kdo by vládnout chtěl, to dělat
nesmí?

Douglas Adams: Restaurant na konci vesmíru

Lázně Kyselka

Období: 4.7. – 9.7.2013
Báze: Penzion Aquacentrum, Radošov

4.7 – čtvrtek		příjezd Radošov
5.7. – pátek		Radošov – Stráž nad Ohří a zpět
6.7. – sobota		K.Vary-Doubí – Loket – H.Slavkov – K.V.-Doubí
7.7. – neděle		Radonice – K. Rohozec – Kásný Dvůr – Radonice
8.7. – pondělí		Celodenní výlet z Radošova do Kyselky :-)
9.7. – úterý		Návštěva v Bečově + relikviář sv.Maura

Dobrá strava je důležitá …

Tohle jsme potkali na cestách…

Výsledky vlády odborníků

Před  mnoha lety byla tohle šťastná a kvetoucí planeta. Lidé, obchody,  normální  svět. Až na to, že na hlavních ulicích bylo o maličko  víc  obchodů  obuví, než by člověk považoval za nutné. A zvolna,  kradí,  jejich počet vzrůstal. Známý ekonomický jev, ale když  ho  pozorujete ve skutečnosti, úplně vás to sebere. Čím víc obchodů  obuví,  tím  víc bot bylo nutno produkovat, a kvalita se zhoršovala  a zhoršovala, až nakonec nebyly k nošení. A čím víc k nenošení,  tím  víc  jich  lidé museli kupovat, a tím víc obchody obuví  vzkvétaly,  až  celá  ekonomika  dospěla k obzoru obuvních událostí  –  tak  se  tomu tuším říká. V tom stadiu už není možné zakládat  nic jiného než obchody obuví. A výsledek? Krach, zkáza, hladomor.

Čerpáno z: Douglas Adams – Restaurant na konci vesmíru

Jizerky

Pondělí a úterý: podnikli jsme s Evou malý trek do Jizerek. Denně tak 15-19km, výškové cca 700m. Paráda.
Štolpich, Ořešník, Krásná Maří, Ptačí kupy, Holubník, odpočinek na Žďárku, Černá hora, Sněžné věžičky, Čihadla, Polední kameny, Frýdlantské cimbuří. Na Hajní kostel si Eva vyběhla sama, vodopád na černém potoce  – snad příště.

 – obrazová galerie ZDE >>>