Před  mnoha lety byla tohle šťastná a kvetoucí planeta. Lidé, obchody,  normální  svět. Až na to, že na hlavních ulicích bylo o maličko  víc  obchodů  obuví, než by člověk považoval za nutné. A zvolna,  kradí,  jejich počet vzrůstal. Známý ekonomický jev, ale když  ho  pozorujete ve skutečnosti, úplně vás to sebere. Čím víc obchodů  obuví,  tím  víc bot bylo nutno produkovat, a kvalita se zhoršovala  a zhoršovala, až nakonec nebyly k nošení. A čím víc k nenošení,  tím  víc  jich  lidé museli kupovat, a tím víc obchody obuví  vzkvétaly,  až  celá  ekonomika  dospěla k obzoru obuvních událostí  –  tak  se  tomu tuším říká. V tom stadiu už není možné zakládat  nic jiného než obchody obuví. A výsledek? Krach, zkáza, hladomor.

Čerpáno z: Douglas Adams – Restaurant na konci vesmíru