Když jsem se Evy později ptal, jak došla na nápad s dovolenou v Rakousku u Neusiedler See, řekla mi, že měla za to, že počasí na severu Rakouska bude skoro stejné jako u nás v Řeži – možná o pár stupínků teplejší – navíc u vody, takže to drandění na kolech bude docela příjemné.
No. Kdo jste netrávil léto v Panonské nížině, pro toho věnuji malou vzpomínku. Když máma v Košicích poslouchala předpověď počasí, říkávala: ať si ti páni v Bratislavě říkají co chtějí, já dám spíše na Budapešť. A Maďaři běžně ten svůj dolíček nazývají „Karpáti medence“ (Karpatský bazén). A mají v každém městě hezká termální koupaliště, kam se v hicech naloží do vlažné vody – a nevylézají. A Burgenland je takové malé Maďarsko v Rakousku (i když se tam mluví „rakousky“, jak poznamenali naši aplégři).

K cestě. Honza mi nejen půjčil své větší auto (a odjel s Márinkou do Skotska) ale též doporučil nevyměknout a absolvovat cestu po těch panelech, co jsou ledabyle naházené mezi Prahou a Brnem. A dlužno říci, že navzdory probíhajícím opravám jsme žádné větší zdržení nezažili (sobota odpoledne) a oktávka rány do podvozku pečlivě absorbovala. Takže tempomat jsem stáhl ze 130 na 120 až poté, co jsem si přepnul kompjůtr na spotřebu…

Po dálnici jsme si to šinuli až do Petržalky, tam odbočili na Vídeň, po pár km na silnici č. 50A do Kittsdorfu, z Kittsdorfu pak po č. 50 až do Purbachu a pak už Rust a Mörbisch.

Po příjezdu a ubytování (pan Károly má sice maďarské jméno, ale maďarsky neumí) jsme se rozdělili, Eva s dětma šla k molu a já vybavit „seecards“ – které mohu jen doporučit, máte vstup volný na mnoho míst (včetně koupališť). Na molu jsme se pochopitelně nesetkali. Eva byla s dětmi na koupališti (od 18.té vstup volný) a já se občerstvoval u Piriny (ano, Piri má svoji občerstvovnu nejen v Praze, ale i Mörbischi). Setkali jsme se až na zpáteční cestě.

Dlužno vysvětlit: z Mörbisch na molo to je 1.5 km na slunci. Ve stínu bylo 36… Chápete, že občerstvení bylo více než velmi nutné!

NeusiedlerSee