Tož, z proklamované bouřky nic nebylo, ale ten vítr v noci docela hučel. Fronta nás převálcovala, na stole pár kapek. I po ránu vítr šustí v břízách – a to značně.

Venku se po vedrech udělala vyslovená zima: teplota spadla o 10 stupňů, namísto 39 jsme v poledne měli 29!

Housková dovážková služba selhává (Matouš sladce chrní), chápu se v 7 kola, udělám si malou vyjížďku do Maďarska a cestou zpět se stavuji v pekárně. V 8 jsem doma jako na koni.

Po snídani přesvědčím rodinku, že dnes je opravdu ten nejlepší ze dní, kdy můžeme vyrazit do maďarské Šoproně (zde tomu říkají Odenburg). Opravdu vyrazíme – a z cca 16 km cyklotrasy dokáže děda veden neomylně GPS (Gde to Proboha Su?!) 30 km trek v kopcích nad Šoproní. Hospůdka před rakouskou hranicí – při cestě zpět – se jeví jako oáza v poušti a tak si objednáme pití, co se do nás vejde (domácí limonáda, višňový sirup se sodovkou, vinný střik, pivečko – ať se jde Coca-Cola a jí podobné blafy zahrabat!!!!) Babgulyás (proboha, čti: babgujáš!) (fazolová gulášová polévka) tomu nasazuje korunu a děda si jej cedí přes přiloženou feferonku – a co nám chybí ke štěstí!?
Opodál nakoupíme pytlík ovoce (broskve, bílé broskve, nektarinky) a zeleninky (rajčata a okurky) a jecháme do Mörbisch.
Děda ještě něco porochá na soupravě kol (2x Author spojený tyčí), babička uvaří rýži na rizoto a jedeme se vykoupat k jezeru (bez tyče).
Po rizotu náš ještě Matouš zve na zmrzku do vesnice. Opět kolmo, Sofie bez tyče.