Né, ne ta Skalka u Dobříše, ale u Police nad Metují, jo tam co jsou Adršpašské skály… Co jsme tam dělali? Pálili. Keramiku. Přijel Petr, přivezl pec a vypalovalo se po japonském redukčním způsobu – raku. A pokud se to dělá v noci, máte takové malé soukromé peklíčko. Já keramiku neplácám, ale to pálení, to pálení si užívám!
No a v neděli jsme si prošli srdce Adršpašských skal – sami dva, ostatním to přišlo – nevím, prostě zůstali doma. V pondělí jsme jeli za mámou, ale ještě jsme si střihli z parkoviště pod kopcem Ostaš. Hezké to bylo!
No jo, táhnu šňúru školení, je podzim, podniky zjišťují, kolik jim zbylo peněz, a v Bratislavě nějaký instruktor ochořel… taxem obdržel majlíka s nabídkou – no a trávím svoje dny v Bratislavě.
Pomalu si na Bratislavu zvykám, tato situace se již opakuje z let minulých. Jak se tak rozhlížím, nalézám věci, dříve mi dobře utajené. V Bratislavě je moc drahý kafe! Není to můj nález, ale v médiích proběhly fejetony, že kafě v Bratislavě nepatří k nejlepším, ale rozhodně k nejdražším v EU. Ještě loni byla běžná cena za 1 esspreso 2,80EUR!!!
Letos jsem se vypravil do farmárskej tržnice, je to na křižovatce, kde je zastávka MHD Trnavská. Stánky různé úrovně jak kvalitativní, tak cenové a poměrně vzadu… se krčí stánek s trochu těžko uchopitelným jménem: BARZUZ. Nakouknu na sortiment: Brasila Santos, Etipia Sidano, Guatema genuine Antigua, Costa Rica SHB Tarazzú, Jamaica Blue Mountain… Ten ceník má 48 položek – blendy nepočítám.
Laik se diví, odborník žasne a našinec zajde. Kolik že by stálo doppio?! Cože?!!? Slovy: jednoeuročtyřicetcentů! Až na tu Jamaicu, ta je za cca dvojnásobek (kdo ví,ví!). Chcete cibetkový kafe? No problem – ale je na vás poměr cena/výkon. Výkon hodnotit nebudu, cena je 10. Euro.
Co dodat? Až budete v B. – zajděte! Ten zážitek mi zpříjemňuje cestu do práce, cestou se stavím na jedno, ten zážitek mne vzpruží, když jsem za celý den před projektorem utahaný jako kotě a čelisti mám ze samého mluvení ztuhlé…. Obsluha velmi příjemná, ceny opravdu přijatelné a zážitek nezapomenutelný.
Je to tak, už druhý týden trávím v Bratislavě. Do Blavy jezdím vlakem, ztrácet čas na dálnici mě nebaví, to je lepší strávit čas na cestách ve vlaku – až na ty služby ČD – ale o tom někdy jindy…
… ale v samotné Blavě jezdím MHD. Pomalu pronikám do tajů organizace, ale několik věcí jsem si všimnul okamžitě:
mladí lidé jsou zvyklí (na rozdíl od jejich pražských vrstevníků) uvolňovat místo starším lidem…
chování řidičů
… no právě dnes. Přijedu do Rače, za mnou raketově vystartuje mladík, a stíhá autobus na zastávce… no cca tak 70 – 100 metrů. No, když myslíš, řekl jsem si. No jo, stihl to, ALE. Najednou koukám: autobus hodil pravý blinkr! Zřejmě si všiml, že z centra přijela tramvaj! Tak jsem vyrazil dlouhými kroky – pomalým klusem – vešel do autobusu a sedl jsem si. Autobus počkal ještě na dvě dámy a pak se v klidu ze zastávky rozjel.
Jeden z posledních týdnů babího léta. I když mám povinnosti, neváhám a odpoledne vyrážím alespoň na hodinku. Mířím instinktivně do Větrušic, cestou nasbírám pár kilo padaných hrušek, na zemědělském družstvu se stavím pro 2 litry moštu a mířím na opuštěnou cestu dolů, z náhorní planiny až k vodě, k Vltavě.
Podzim 2013 na cestě Větrušickou roklí.
.
.
.
. Pro přechod do galerie klikněte na obrázek!
.
.
.
.
.
Příspěvek vkládám do blogu večer, po návratu z vernisáže, po večeři a poté, co jsem naplnil kastról několika kg hrušek, přivedl do varu – a on tiše a oddaně bublá… Eva již spí – musí zítra do práce…
Espace Alex 