Do Pardupic jsem přijel už ve čtvrtek. Tento motorák mne odveze do Dvora Králové.
Regiopanter.
Křižování ve Dvoře Králové.
V pátek přijela první várka dětí a z Kohoutova jsme pokračovali na Skalku.
Sobotní výlet na Bischofstein.
Děti si lezení – zejména po žebřících moc libovali.
Pondělí – to už máme Šimona.
Vyrážíme do Teplických skal.
Hospoda v Janovicích má zavřeno, za stravou musíme přes skalní město až do Teplic.
Poobědě jsou děti stále čilé: zvládají 300 schodů na zříceninu Střmen.
… a pak přes celé skalní město – druhou stranou okruhu – zpět.
V úterý máme oddychový den, dopoledne na zahradě a odpoledne na Play Broumovsko.
Největší atrakcí byl trubkostroj, do kterého se vhazovaly kuličky, které probíhaly labyrintem průhledných rour.
Museli jsme si pospíšit – aby Sofie ještě stihla jezdecký výcvik.
Nácvik rovnováhy.
Kluci zatím provádějí meliorační zásahy v blízkém potůčku.
Míša dostala za poslušnost od své jezdkyně mrkvičku.
Ve středu vyrážíme přímo do Adršpachu.
Skály jsou zde pěkné, ale je to vše jaksi civilizovanější.
Taky jse zde o dost více názvštěvníků.
Pozor! Atrakce!
Plavba po jezírku.
Konec cesty lodí.
Vracíme se stejnou cestou zpět k výstupišti.
Tímto údolím vtéká Metuje do nitra Adršpašských skal.
Za jezírkem je turistická stezka samé schody nahoru a dolů.
Na okraji Vlčí rokle se rozhodneme, že ji teda projdem celou.
Naobědváme se v Teplicích.
Vlakem se vracíme do Adršpachu.
(Kromě jiného tam máme auto.)
Ve čtvrtek se motáme kolem bazénu.
Pak se hoši rozhodnou pro činy.
Je pátek. Odjíždíme. Kluci si alespoň dnes vyzkoušejí jízdu v sedle.
Pak přes Kohoutov do stověžaté…
.
Adršpašské skály
Popis okruhu (specifikace)
Nejstarší známá mapa 1789
Turistický okruh skalním městem je dlouhý 3,5 km a je veden po zelené značce. K jeho absolvování byste si měli vyhradit asi tři hodiny.
V následujícím popisu prohlídkového okruhu záměrně neuvádíme většinu skalních útvarů, které jsou pojmenovány a na místě označeny orientačními šipkami. Některé názvy se tradují už od dob prvních návštěv turistů (Milenci, Homole cukru, Eliščina věž a další), jiné jsou novější. Téměř všem těmto názvům je společné, že se snaží vystihnout ve skalních tvarech konkrétní podoby a výjevy. Při troše fantazie si jistě pojmenujete řadu dalších skal a kamenů podle svého.
Ke vstupu do skalního město slouží nově vybudovaná brána u tzv. Pískovny, hned vedle Turistického informačního centra.
Historie a objevení skal
Rytina nejstarší vyobrazení skal z roku 1723
Celá dlouhá staletí lidé o skalních městech v okolí Adršpachu a Teplic nad Metují mnoho nevěděli. Místní obyvatelé se tam odvážili jenom tehdy, cítili-li se ve svých domovech ohroženi. Ve skalách nacházeli útočiště a ochranu před nebezpečím v dobách válek. Teprve kolem roku 1700 začali ze sousedního Slezska cestovat do Adršpachu první průkopníci turistiky.
Obdivovat adršpašské skalní město melo příležitost mnoho významných osobností historie. Mezi nimi například pruská královna Luisa, Antonín, hrabě Šporkz Kuksu, císař Josef II., polský král a saský kurfiřt Friedrich August, rakouský císař Karel a jiní.
Roku 1824 vznikl v prostoru skal velký požár, který trval několik týdnu a jemuž padl za obet takřka všechen lesní porost. Teprve tehdy se stala skalní bludiště prostupnější. V prvních desetiletích 19. století zde začali majitelé panství budovat první sít turistických stezek.