Jak jezdím.

Tentokráte v obýváku. Během školení v Bratislavě mi došel na poštu balíček z SDV model. Totiž: v SDV začali s produkcí inovovného typu stavebnice „kinematiky“ (kinematické uchycení spřáhla s šachtou NEM pro modely v měřítku TT). Stavebnici s 10 kusy šachet jsem si nechal poslat a hned vyzkoušel na postarším 4-nápravovém poštovním voze z produkce BTTB. Ten měl

1. jedno spřáhlo nekompletní
2. potřeboval jsem možnost snadné výměny spřáhel tak, abych soupravu rychlíkových vozů mohl zavěsit za nové lokomotivy s novými typy spřáhel.

Nejenomže přestavba byla úspěšná, ale balíček se stavebnicí obsahoval i barevný letáček s přehledem produkce SDV. Několikrát jsem přenesl pohled mezi prospektem a vitrínou se zoufale opuštěným Rybákem, který mi Ježíšek nadělil na Vánoce.

Nevydržel jsem: ten Rybák musím zkusit postavit.  když jsem objednával, tak mi ještě přidejte kit jednoho Kbkks a jednoho Eas….

V úterý mne Eva požádala, abych počkal na zásilku … takže den byl můj. A středa k tomu. A zde výsledek:

… Eas holt musí počkat.

Když už jsem byl v tom, střihnul jsem 2 malé přestavby. Šlo o zabudování kinematik do dvou postarších modelů. Měly mizerné jízdní vlastnosti: byly lehké a štěrbinové uchycení spřáhel bylo značně nevyrovnané. To způsobovalo vykolejování nejenom v obloucích, ale i na drobných nerovnostech.Oba typy vozů, Vtdr i Rmmp/Pao byly velmi často k vidění na kolejích ČSD. Pao jsem koupil jako hotový (Plastikom Kolín) a Vtdr jako stavenici – podle krabičky asi stejný výrobce – někdy v létech devadesátých.Kupodivu, ten čtyřosák byl mnohem snažší, ale do toho Vtdr jsem musel místa pro kinematiky vyfrézovat vrtačkou. Nicméně první pokusy na zkušebním úseku kolejí (5 protisměrných oblouků r=286mm, 1/8, a 4 protisměrné oblouky r=286mm, 1/4) ukazují na podstatné zlepšení jízdních vlastností.Na obrázku je patrné, jak nakrátko jsou kinematikami spojené vozy Kbkks a Vtdr. Nicméně i tato kombinace projížděla zkušebním polygonem bez ztráty kytičky.

A jak to dopadlo s Rybákem? Zde je foto obou „bratříčků“. Potěšitelné je, že ač každý ze zcela jiného materiálu (mosaz/plastikový kit), vypadají vedle sebe docela dobře.Už se těším na provoz osobní soupravy Rybáků! S dalším vozem ale chci počkat. Nejdříve soupravu chci doplnit služebním Rybákem a vyzkoušet jízdu na obtížném stoupání z Červené do Horusic. Podle výsledku pak zvážím, zda přibude ještě jeden vúz osobní. Buď standardní SDV anebo se pokusím o stavbu bývalého Ae – t.j. Rybáka bývalé 1. třídy.

Socha

Od: Jiří
Komu: Václav
Datum: 20. 6. 2016 17:15:23
Předmět: Fwd: socha

Jak jezdím.

Jak jezdím – MOC 20411 Bratislava (13.-17.června)

Odjezd z Prahy: vyjíždíme od tchýně, času na odjezd a doplnění menáže je tak akorát, takže akorát zaregistruji, že v čele soupravy je 380-ka messršmíd a už jedeme.

Rána v Bratislavě: na Gopas to mám tak 12-15 minut procházkou. Celý Ružinov je jedno velké sídliště, ale nutno přiznat, že volnými plochami a zelení se nešetřilo. A množství stromů – zejména lípy – a kvetou naplno. A voní. Intensivně a nádherně.

 

 

 

Poznámky ke kurzu: na závěr jeden ze studentů mi zvláště poděkoval, že tento kurs se mu velice líbil a že se dozvěděl mnoho věcí, které okamžitě ve své práci použijí. Je příjemný, takový ohlas.

Na cestě zpět se to začalo pomalu a postupně. Z Gopasu jsem vyrazil cca o půl jedné, dorazil tramvají na Trnavské mýto – a tam nejel žádný trolejbus. Všiml jsem si toho až po delší době čekání, ale přijel – docela plný autobus 61.
Měl jsem místo ve druhém vagonu od konce, takže jsem vyhlížel na zhlaví směrem k Žitnému ostrovu. V té době už bylo hlášeno zpoždění rychlíku cca 5 minut. Skoro jsem foto prošvihl: blížil se bílo-červený vlak s bílo-červenou gorilou v čele.
Až když jsem pochopil, že vexle od lokomotivy jsou nastaveny ke mě, začal jsem vyvíjet horečnou činnost. Foto se podařilo, a je to jediné foto vlaku, který mne dovezl do Prahy. Také jsem si všiml, že se jedná o gorilu 350.002 (čekal jsem 380-ku messeršmída).
Moc jsem tomu nevěřil, ale do Břeclavi jsme dojeli téměř načas. Avšak na odjezdu jsme už měli +10.
V Brně došlo k zásadnímu zvratu: Hlášení to nepřiznávalo napřímo, mluvilo se o nějaké objížďce a že nepojedem do Pardubic. Že bychom jeli přes Havl.Brod?
To přiznal pan průvodčí až na dotaz mé spolucestující. Také zasvěceně prorokoval, že to znamená maximálně 10 minut navíc, cesta je přece o 10 km kratší!
Ten pan průvodčí byl mladý a evidentně tuto trasu neznal. Já jsem se pomalu připravoval na nostalgickou jízdu: na této trase jsem jezdíval jako 18-ti letý student, když tuto trasu rychlíky mezi Prahou a Brnem používali běžně.
Vyrazili jsme: Královo Pole, Kuřim, Tišnov…. Názvy frekventované pro brněnské trempíře – vyráželo se hodně do kraje kolem Svratky. Pak se odpojujeme od staré Tišnovky a míříme tratí, postavenou někdy během války(?), směrem přes Křižanov do Havlíčkova Brodu. Pro neznalé připomínám: to už jsme na Vysočině (ano, Českomoravské), takže trať je to téměř horská. Krajina nádherná. Ale: já byl s Evou domluven, že v šest mne bude čekat na Hlaváku… Výhledy jsou nádherné, doporučuji je každému, ale žádný z rychlostníků nenese cifru vyšší než 120, ale většinou podstatně méně. Na sklonovnících se běžně skvěly červené číslice 15… Je fakt, že právě pro tuto trať byla naše lokomotiva stavěná, toto byla pro dlouhá léta její doména.
Dolní Loučky, Řikonín, Pohledští Dvořáci, Vlkaneč – jména jako z pohádky, ale některá z tragickým přídechem hrůzných nehod, jiná připomínající obsesi komunistických papalášů, kteří zeměpisná místa zoufale zatemňovali, aby zmátli imperialistu.
Žďár nad Sázavou – pro mne východisko do srdce Vysočiny – na Nové Město, 3 studně, Fryšava, 9 skal. Žďárem jsme projeli, ale Zelenou horu z vlaku nevidět: trať objíždí město z jihu, klášter se nachází severně od města.
V Havlbrodu jsme po sedmnácté – to už jsme měli být v Kolíně! Ve Světlé nad Sázavou (17:31) opouštíme Sázavu a čeká nás druhý, pomalejší úsek. Zejména množství oblouků snižuje traťovou rychlost běžně na 80, někdy však i 70 km v hodině. Golčův Jeníkov 17:52, nádherné pohledy na Železné hory a už se blížíme ke Kolínu. Takže hodinka navrch. Pak jen v pravidelných intervalech uklidňuji Evu SMS-kami: Klánovice 18:54, Libeň 19:00. To se již chápu báglu a pospíchám obsadit místo u východu. Uhodl jsem stranu, na kterou se bude vystupovat, spěchám po nástupišti, probíhám halou, vyjedu na parkoviště. Tam již čeká Eva s Karkulkou a naše cesta do středního Povltaví může začít.
————–
Dolní Loučky – pozoruhodný viadukt. V době své stavby to byl most s nejdelším železobetonovým obloukem ve střední Evropě. (odkaz na Wikipedii zde).
Řikonín – tragická nehoda v roce 1970, kdy v oblouku na mostě vykolejil nákladní vlak. Protijedoucí rychlík již nestihl zastavit a několik vozů (lehátkových) se z vysokého mostu zřítilo dolů. (odkaz na Wikipedii zde)
Vlkaneč – naprosto malá nádražíčko u malé vesničky, ale pokud jsem si kupoval lístek do Brna přes Havlbrod, na jízdence žádný Havlbrod nebyl, ale právě Vlkaneč. Jinou takovou „důležitou“ směrovou stanicí byly Dohňany.
Fryšava, 9 skal – nezpomeňme na Samotín. Tam stávala vyhlášená hospůdka, kde v centrální místnosti měl hospodský s paní své postele s pruhovanými peřinami. Specialitou byl Samotínský vánek, lihovina s bylinkami z okolitých vrchů, ale rozhodně s větší silou, nežli má vánek.

Fakt dobrej far

Klec 2016

Klec 3. – 5. června Nová řeka, Třeboň. V plánu byl dvůr Hamr – ten jako restaurace skončil. Taxme byli ve Vodnické hospůdce v Třeboni. Metel, Evženovo údolí – tam jsme i přečkali průtrž.