Jak jezdím – MOC 20411 Bratislava (13.-17.června)

Odjezd z Prahy: vyjíždíme od tchýně, času na odjezd a doplnění menáže je tak akorát, takže akorát zaregistruji, že v čele soupravy je 380-ka messršmíd a už jedeme.

IMAG2490Rána v Bratislavě: na Gopas to mám tak 12-15 minut procházkou. Celý Ružinov je jedno velké sídliště, ale nutno přiznat, že volnými plochami a zelení se nešetřilo. A množství stromů – zejména lípy – a kvetou naplno. A voní. Intensivně a nádherně.

 

 

 

Poznámky ke kurzu: na závěr jeden ze studentů mi zvláště poděkoval, že tento kurs se mu velice líbil a že se dozvěděl mnoho věcí, které okamžitě ve své práci použijí. Je příjemný, takový ohlas.

IMAG2491Na cestě zpět se to začalo pomalu a postupně. Z Gopasu jsem vyrazil cca o půl jedné, dorazil tramvají na Trnavské mýto – a tam nejel žádný trolejbus. Všiml jsem si toho až po delší době čekání, ale přijel – docela plný autobus 61.
Měl jsem místo ve druhém vagonu od konce, takže jsem vyhlížel na zhlaví směrem k Žitnému ostrovu. V té době už bylo hlášeno zpoždění rychlíku cca 5 minut. Skoro jsem foto prošvihl: blížil se bílo-červený vlak s bílo-červenou gorilou v čele.
Až když jsem pochopil, že vexle od lokomotivy jsou nastaveny ke mě, začal jsem vyvíjet horečnou činnost. Foto se podařilo, a je to jediné foto vlaku, který mne dovezl do Prahy. Také jsem si všiml, že se jedná o gorilu 350.002 (čekal jsem 380-ku messeršmída).
Moc jsem tomu nevěřil, ale do Břeclavi jsme dojeli téměř načas. Avšak na odjezdu jsme už měli +10.
V Brně došlo k zásadnímu zvratu: Hlášení to nepřiznávalo napřímo, mluvilo se o nějaké objížďce a že nepojedem do Pardubic. Že bychom jeli přes Havl.Brod?
To přiznal pan průvodčí až na dotaz mé spolucestující. Také zasvěceně prorokoval, že to znamená maximálně 10 minut navíc, cesta je přece o 10 km kratší!
Ten pan průvodčí byl mladý a evidentně tuto trasu neznal. Já jsem se pomalu připravoval na nostalgickou jízdu: na této trase jsem jezdíval jako 18-ti letý student, když tuto trasu rychlíky mezi Prahou a Brnem používali běžně.
Vyrazili jsme: Královo Pole, Kuřim, Tišnov…. Názvy frekventované pro brněnské trempíře – vyráželo se hodně do kraje kolem Svratky. Pak se odpojujeme od staré Tišnovky a míříme tratí, postavenou někdy během války(?), směrem přes Křižanov do Havlíčkova Brodu. Pro neznalé připomínám: to už jsme na Vysočině (ano, Českomoravské), takže trať je to téměř horská. Krajina nádherná. Ale: já byl s Evou domluven, že v šest mne bude čekat na Hlaváku… Výhledy jsou nádherné, doporučuji je každému, ale žádný z rychlostníků nenese cifru vyšší než 120, ale většinou podstatně méně. Na sklonovnících se běžně skvěly červené číslice 15… Je fakt, že právě pro tuto trať byla naše lokomotiva stavěná, toto byla pro dlouhá léta její doména.
Dolní Loučky, Řikonín, Pohledští Dvořáci, Vlkaneč – jména jako z pohádky, ale některá z tragickým přídechem hrůzných nehod, jiná připomínající obsesi komunistických papalášů, kteří zeměpisná místa zoufale zatemňovali, aby zmátli imperialistu.
Žďár nad Sázavou – pro mne východisko do srdce Vysočiny – na Nové Město, 3 studně, Fryšava, 9 skal. Žďárem jsme projeli, ale Zelenou horu z vlaku nevidět: trať objíždí město z jihu, klášter se nachází severně od města.
V Havlbrodu jsme po sedmnácté – to už jsme měli být v Kolíně! Ve Světlé nad Sázavou (17:31) opouštíme Sázavu a čeká nás druhý, pomalejší úsek. Zejména množství oblouků snižuje traťovou rychlost běžně na 80, někdy však i 70 km v hodině. Golčův Jeníkov 17:52, nádherné pohledy na Železné hory a už se blížíme ke Kolínu. Takže hodinka navrch. Pak jen v pravidelných intervalech uklidňuji Evu SMS-kami: Klánovice 18:54, Libeň 19:00. To se již chápu báglu a pospíchám obsadit místo u východu. Uhodl jsem stranu, na kterou se bude vystupovat, spěchám po nástupišti, probíhám halou, vyjedu na parkoviště. Tam již čeká Eva s Karkulkou a naše cesta do středního Povltaví může začít.
————–
Dolní Loučky – pozoruhodný viadukt. V době své stavby to byl most s nejdelším železobetonovým obloukem ve střední Evropě. (odkaz na Wikipedii zde).
Řikonín – tragická nehoda v roce 1970, kdy v oblouku na mostě vykolejil nákladní vlak. Protijedoucí rychlík již nestihl zastavit a několik vozů (lehátkových) se z vysokého mostu zřítilo dolů. (odkaz na Wikipedii zde)
Vlkaneč – naprosto malá nádražíčko u malé vesničky, ale pokud jsem si kupoval lístek do Brna přes Havlbrod, na jízdence žádný Havlbrod nebyl, ale právě Vlkaneč. Jinou takovou „důležitou“ směrovou stanicí byly Dohňany.
Fryšava, 9 skal – nezpomeňme na Samotín. Tam stávala vyhlášená hospůdka, kde v centrální místnosti měl hospodský s paní své postele s pruhovanými peřinami. Specialitou byl Samotínský vánek, lihovina s bylinkami z okolitých vrchů, ale rozhodně s větší silou, nežli má vánek.