Poprvé v Obřím dole.

Paroháč

Na Sněžku jsem vylezl poprvé, když mi  bylo nějak 54… a do Obřáku jsem se dostal ve svých 69 … Důvod byl pořád stejný: od svých 18 jsem měl kolem prolezeno gde-co, ale tam se mnou nikdo nechtěl, že je to moc profláklý, a že tam chodí každou chvíli každý.

Na Sněžku mne vzala Eva, a byl jsem tam už dostkrát, ale Obřák  byla zase slibotechna. Takže dnes, když jsme vyšli s Růženkou před barák, nebyl důvod proč tam nejít. Růženka ani necekla.

V tuto dobu je strašně fajn jet na Sněžku lanovkou. V kase před náma ani noha, a než jsme se vymotali z turniketu (já zapoměl vodítko), čekala na nás prázdná gondola.

No tož, sešli jsme to. S malou odbočkou na Luční, na Paroháče a na guláš (doma ho už dojídám třetí den).

A na Boudě pod Sněžkou (bundu jsem již měl docela propocenou) jsme vyplázli pade za Konráda! (Vzpomínám na Rumburk, kde byl Bráník za 20).

Klikni na přechod do galerie

Přes Messnerův důl na větrník

Aby nedošlo k mýlce: nešli jsme na Větrník, ale zašli jsme si na větrník. Do hospody horských nosičů, do penzionu Kobr. A měli tam i jiné dobroty.

.

Kovacs – The Devil You Know

zpět na klobouček

 

Taken from the very first Metropole Session in Muziekcentrum van de Omroep, Hilversum! With mediapartner Radio 2 we presented an intimate concert with the wonderful Kovacs. The audience sat amongst the orchestra for a special experience.

Přes Luisen höhe a Modrým dolem dolů

Sobota – 26.10. krásné jasné počasí a podnikáme okružní poznávaci cestu s přáteli: Blanka, Eva, Jirka Saša

Kliknutím na obrázek přejdete do obrazové galerie

…

‎Ráno si zpívám a jahody jím!

Zase se mi jednou zastesklo po úvéence…

Alternative Energy Revolution

Zdá se, že i to tady už bylo. Klikněte na obrázek pro přechod na komix:

Klikněte na obrázek a přejděte na komix.

Výlet s Lomcovákem

… a ne abyste propadli démonu alkoholu, jako můj děda, který se upil k smrti ve svých 117 letech při práci v kamenolomu …

Šimek Grossman, Návštěvní den

Jak jsem si ušetřil cestu

Pohled po ránu z okna balkónu v Peci prozradil 2 věci:
– je sice mlha, ale bude hezký den
– na hřebenech nasněžilo.
Johanka moc času neměla, a tak jsme zvolili kratší trasu: přes Karlsberg k penzionu Kobr a domů. Abych si ušetřil cestu, vzal jsem si klíče od auta, abych při návratu vzal něco dřeva.
Po návratu sundám baťoh – klíče nejsou. Prohledám bundu – nic, jen stress! Než Johanka odjedede do Prahy, vysypu baťoh, prošťárám rohy – nic, takže jsem využil nabídky a odjel do Prahy pro klíče náhradní.

Johanka pospíchala do divadla, takže mne vysypala v Dlouhé a já se plouhal na Masaryčku na vlak. Když jsem šátral v kapsách po peněžence, najednou jsem pocítíl na rukávu divnou bouli a ono jo. V kapsičce na permice, pěkně za zipem, aby se neztratily, byly hledané klíče! No jo, rychlý pohled do Idosu mi prozradil, že zhruba za hodinku mi jede spojení do Pece, ale s příjezdem v pondělí v 10. No jo, tak to jdu radši spát do Řeže. Tágvach v 5:30, v Peci zhruba v 11 – a tam mne čekala Eva spolu s Růženkou.

Bylo moc hezky, tak jsme si vyšlápli nahoru na Lučiny a na Kolínské si dali zelňačku a pivo. Času bylo dost, taxme ještě došli na Valšovky a tam se pustili do objevování „knížecí cesty“. No a když jsme došli domů, použili jsme ony klíče, a kládu z auta odnesli na půdičku.

Drobný problém byl akorát v tom, že cestou dolů Javořím dolem jsem si při obcházení těžení techniky slušně nabil držku! Ale jinak – doopravdy krásný víkend, plný nečekaných zvratů!

Na tomto světě není nic zadarmo…

Na tomto světě není nic zadarmo, pouze milosrdenství boží….

Kniha Přísloví