Úvodní stránka

Muži a mořská panna

Napsat komentář

Tak se jmenuje knížka, kterou jsem si objednal jako antikvární kousek ve vydavatelství Mare-Czech. Kupodivu pan vydavatel se nejmenuje Mareček příjmením, jak by mohlo plynout z napsaného, nicméně dílko Wolfganga Otta mne zaujalo poté, co jsem objevil jeho Žraloky a malé ryby v knihopřístřešku na nádraží ve Svobodě nad Úpou.

Balíček, jenž mě čekal u nás na poště mne hned zaujal provedením zpáteční adresy. Uznáte sami, že takové dílko neuzříte na každém balíku.
Otevřel jsem balíček a tržiště výtvarných orgií pokračovalo:

Ano, takhle také může vypadat daňový doklad.

Ale to nebylo vše: balení bylo z listů jakéhosi staršího kalendáře a malby na něm mne zaujaly. Nechtěl jsem, aby mi zmizely z očí beze stopy a tak jsem je naskenoval. A byly to koláže pana vydavatele osobně – s lodní tematikou.

Les Menuires – 3 valées

Napsat komentář

14.-23.ledna, apartmány Les Combes, studio 3, kde jsme byli 2. Cesta poschoďovým autobusem Vega tour, seděli jsme nahoře za čelním sklem = nádherný výhled.

Skipas jsme měli na 7 dní, od neděle do soboty, poslední den v sobotu jsme si udělali malý výlet na Pointe de la Masse, kde jsme se vyhřívali na sluníčku sedíce na dřevěné podlaze a kochali jsme se pohledem z ochozů na okolité vrcholky, ty nejvyšší měly přes 4 tisíce metrů.

Jinak jsme brousili zejména Sunny express, který jsme měli hned u chalupy, takže u východu z lyžárny jsme nazuli lyže a sjeli cca 100 metrů na již zmíněný Sunny express. Při návratu jsme dojeli ze sjezdovky až těsně před dveře do lyžárny – takže z hlediska přístupu na sjezdovku to byla absolutní špica. Ze Sunnyho jsme pravidelně přecházeli na sedačku Becca nebo Mont de la Chambre.

Spaní již bylo slabší, měli jsme k dispozici palandu a pod ní vytahovací šuple. Mě se lézt na palandu nechtělo, takže jsem ležel na vytahovacím šupleti…. Bez myčky na nádobí.

Navštívili jsme jen 2 ze 3 údolí, Nakoukli jsme do Meribelu. Courchevel byl pro nás nedostupný a Orelle jsme vzdali hned na vrcholovém průsmyku. Nakonec jsme sjeli i pár červených – ale pokud byly s ledovými plotnami, E značně trpěla.

Díky Covidu nebyly sjezdovky přeplněné, ale stejně jsme vzpomínali na komorné prostředí Val Cenis!

Odskok do obrazové galerie

Slow Blues

Napsat komentář

zpět na Tak mi cvrnklo …

Zajímavá kompilace na Youtube pomalých blues – ale bacha, trvá přes 2 hodiny. Ale paráda!

Čtvrteční hudební matiné

Napsat komentář

Taxem zašounil na Bazoši – a našel zajímavou Hohnerku. Ony to byly dvě, ale ta druhá je spíš „na součástky“. Domluvil jsem se s paní – a ve čtvrtek ráno vyrazil na Smíchov.

Matiné začalo na Masaryčce, kde piáno bez nikoho na židli a otevřené! Tož jsem neodolal a střihnul jsem Day Dream (nic jiného si již nepamatuji) a pokračoval na metro. Vystoupím na Andělu, svedu zápas s brýlemi a respirátorem a medle, u sloupu na zemi sedí bubeník, co bubeník, přímo drummer a mlátí do různých artefaktů kolem sebe. Buben měl jen jeden, ale hafo kastrólů, pokliček a kýblů. Na zemi měl dva menší činely a jeden tlumil pohorkou! Vedle stál rudlík (asi jako transportation facility) a na něm upevněný cow bell.

Jak vidno, chvíli jsem tam postál, peníz do kyblíku hodil a pak se vydal dál. Paní jsem zkontaktoval, harmoniku (y) zacáloval a vydal se domů. A ta funkční, ta funkční má hezký zvuk!