Trénujeme zadky

Kolem Větrušických roklí směrem na Veltrusy. Hospody vesměs zavřené, chytli jsme se až v Dědibabech Statek 1738. Ceny sice vyšší, ale qalita naprosto výtečná. Do Lužce už nikoli přívozem, ale po nové lávce pro pěší… Pak přes Mlčechvosty na vraňanskou zastávku a osobákem domů.

Jak je v Řeži

Fakt dost vysoká voda. Sice nebylo to na povodeň, ale spousta cest v okolí Vltavy pod vodou…

The magic hour

Od Řeže přes Korziku a Sardinii až do Tel Avivu. Ale mým favoritem je Sofie na Albeři.

Tak je to ve světě zařízený

Jak je to ve světě zařízený
každý má nějaký přirození
někdo dlouhý, někdo krátký
tak jak se narodil ze svý matky.

Povídá Evička Adamovi
ať se jí podívá mezi nohy
že je celá rozrušená
asi je vod mrazu roztržená.

To není vod mrazu to je ďoura
stvořená akorát na pinďoura
vidíš jak si stoupnul rázem
lehni si pod jabloň Evi na zem.

Eva se ve tváři uzarděla
že neví co se v tý ďouře dělá
to se zeptej mýho ptáka
votoč se, vemem to na stojáka.

Eva se zpočátku strachy chvěla
za chvíli zkušeně přrážela,
pak šukala jako ďábel
a tak se narodil Kain a Ábel.

Adam řek: todle byl parádní pich
tak vlastně vznik první dědičnej hřích
někdy k pláči, někdy bžunda
vod těch dob ve světě vládne kunda.

Výlet s masem

Středa – vstali jsme do překrásného dne. Protože svoji spolubydlící musím nakrmit, je třeba zajít do Temného Dolu k Motyčkovi pro maso. Taky bychom měli navštívit Vrkouše – je doma na nemocenské – ve školce skončil. Utrpěl pracovní úraz – srážku s blbcem. Nicméně neodoláme počasí a vystoupáme kolem Honzova ručeje až na Pražačku.Pak po zelené přes V.Tippeltovy boudy na Valšovky. Čas se nachýlil, vynecháváme Kolínskou a přes Malé Tippeltovy boudy sestupujeme Javořákem. Na Lovecké mají zavříno (paní Lovecká odjela dokonce do Prahy!) a tak jdeme domů a otevřem si lahváče.

Celou cestu jsem se cítil jako geroj, ale musím si přiznat, že toho mám dost. Když Růženku přikryji polštářem – ani se nehne a leží tak až do večeře. To je samozřejmě na všech čtyrech a dožaduje se svého…,

A last but not least: 12.dubna je sv. Gagarina – jedno z mých velkých faux-pas. Divil jsem se mámě, proč peče narozeninový dort, vždyť to zase tak velký svátek není…. Od té doby na její narozeniny nezapomínám.

Throwback to Tuesday

Tak jsem vylezl do deště, abychom se s Růženou vzájemně vyvenčili…

Similar photos

Když chodíme kolem chaty Orlík, neodolám a fotím panorama Pece se Studniční horou. Pan Gůgl se toho chytnul a poskládal tuto vzpomínku:

Velikonoce 2023

Tak letošní Velikonoce po delší době bez dětí. Sice nás jistý čas zachraňovaly praděti (Matouš s Luckou), ale když v sobotu cítili, že instruktorování na sjezdovce bylo dost, zbalily si svých pět švestek a odjeli domů. Takže Ignác na parkovišti osiřel a Karkulka je o5 vPraze.

Navzdory počasí, využili jsme pěkných chvilek a osud nám dopřál několik hezkých výletů.

6.4. Přes Karlův vrch a Růžohorky na Přední Výsluní. Na Růžohorky mne E dostala velmi živou představou oroseného půllitru na chatě na R.
8.4. Kolem kostela ve Velké Úpě po žluté kolem obory Fucknerova Paseka na Valšovky a Kolínskou. Po obědě – cesta po žluté na Webrovky uzavřená (tetřivci) – takže k Pražské a přes Pec domů. Při sestupu Muldou se konečně vyčasilo!