Polanka 25.-28.7.2012

zpět

Zpět na blog

Další dny jsou vedeny pohromadě – fotek už nebylo tolik. Středa byla vysloveně mokrá, takže pohádky, nějaké to mašinkové video a hlavně – písničky. No to víte, náš děda. Ty písničky jsou vždy tak maličko závadné, takže občas obsahovaly neuvěřitelné rýmy:
Červotoči, ty seš červ,
kolotoče sežrals půl….
a tak. No Sofie milovala „Bylo libo papirosky“ (V. Burian) a kluci, Honzík se Šimonem, ti zas o tom kolotoči sežraném červotočem. Ale asi nejvíc se jim líbilo, jak děda v textu napodoboval vrzání a pískání kolotoče!
Odpoledne jsme se rozhodli strávit v krytém bazénu. Ale. Ve Skutči, ve Skutči bazén nepremával – rekonstrukce. A ve Vysokém Mýtě také nepremával, protože tam probíhala pro změnu rekonstrukce. Ale potkali jsme tam pána, který tvrdil, že tohle je již 3. bazén, východočeského, pardon  – Pardubického kraje, který je uzavřený. Pán vypadal velice rozčileně, rozzlobeně a byl na samé hranici, abychom ho označili, že byl sprostý jako dlaždič.  Navrhl jsem náhradní program – hospodu – tedy s dětmi cukrárnu a tam zmrzku. Než jsme došli na náměstí, Eva značně zneklidněla ,že musí udělat loužičku. Udělala ji U supa. Honzík byl naopak velmi klidný, ale když jsme z cukrárny odcházeli, pod židličkou byla louže. Ono venku fakt dost pršelo. Tímto se milým dámám z cukrárny (a vařily docela dobré kafe!) hluboce omlouvám.
Čtvrtek byl ve znamení prozkoumání Dudychovy jeskyně, což jsme dokonali, ale až poté co jsme nakrmili bílou obečku, pak tu ovečku s černou tvářičkou (Baltazar?) a pak její dvě jehňátka.  Při návratu jsme opět našli to krásné místečko s tím krásným bílým písečkem – a to byl asi ten největší success. Odpoledne jsme vzali odrážedla a šli jsme hrabat do potůčku…
Pátek si už moc nepamatuji – vstávalo se velice těžce.  Mariána nás sice varovala,že její děti vstávají v 6, ale je pravdou, že na Polance jsme vstávali krátce před osmou, protože Šimon měl hlad! Potůček, ovečky – ňáko mi to už splývá (mezitím nějaké ty diskuse jestli se půjde na nočník a s kým, popřípadě, když „on“ našel šutr, já jej chci taky…. no říkám, už mi to nějak splývá. A večer na Polance párty s DJ Bobo až do 24:00! Šimon vypadl první, kolem půl deváté,  pak Honzík, celý schvácený tancem na louce prohlásil někdy kolem deváté, že čas je jít spát. Sofinka nějakou chvíli na to. Pravdou je, že Sofie a Eva do půlnoci hudrovali, že v takovém vedru a kraválu se nedá spát. Kdy usnuli, to nevím, já po sprše spal jako zabitý.
V sobotu se dítka notně těšila na své maminky a také trochu na tatínky, ale Eva byla neoblomná: kdo nenajde alespoň 1 kg hříbků,nesmí domů! Tak jsme to v rychlosti zmákli, i hřiba Kováře jsme přidali navrch – a byl čas oběda.
Zmákli jsme to obvyklou „marockou“ metodou: stůl jsme měli plný talířků – a vždy jsme žadonili talířek souseda po pravici. Tak se spravedlivě na každého dos talo všechno: Evě masíčko, Sašovi těstoviny, Sofince zelí, Honzíkovi rýže a Šimonovi knedlíky s omáčkou – a všichni byli spokojeni. Mezitím jsme zmákli několik malých i velkých potřeb, jak dětí našich, tak dětí našich sousedů, které momentálně stratily přehled o svých příbuzných… a vydali jsme se na cestu.
Po 258. otázce: „Kdy už tam budeme?“ jsme byli v Kyjích. Maminky už tam čekaly. Obě. To bylo radosti!

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

%d bloggers like this: