Bylo docela hezky – a tak jsem Evě navrhnul, že bychom na běžkách zopakovali část mého včerejšího výletu. Ukázalo se, že lanovka stejně končí na Růžohorkách, takže nebylo co řešit.
Perfektní prašan byl na cestě lehce stažen rolbou, takže sjezd na Portášky byl opravdovou radostí – a stihli jsme to za neuvěřitelnou necelou čtvrthodinu. Za Portáškami jsme si střihli okruh kolem Pěnkavčího vrchu s perfektně upravenou stopou.
Vyvstala otázka, kam od boudy Jana – tak jsme se vydali přímo loukou ke kapličce na Předním Výsluní. Tam naše radost končila, neb až pod penzion Kobr se pod prašanem skrýval hnusně rozrytý led. No a pak nás čekal velice nepříjemný pěší sestup zletovatělou silnicí až do Úpy, a pak stále pěšky (silnička byla spíše ledovatá než zasněžená) domů.
Klíčová slova: Krkonoše, Pec, Pec 347, Růžohorky, Přední výsluní, kaplička na Předním Výsluní
Ráno jsme zaspali. Hodně. Takže mnoho možností nebylo – a webkamera ukazovala na Sněžce Azuro. Takže pro nedostatek času nahoru lanovkou a dolů přes Růžohorky pěšky. Nakonec ne na Portášky, ale Šramlem dolů. Cca 2,5 hodiny. A nahoru jsme to nestihli, takže odj. až. 12:30. Ale paní v bufíku u pokladny měla grepové pivo – takže klídek, ale mezitím se blížila fronta. No, na fotkách to tak nevypadá, ale na Sněžce se sluníčko nesměle prodíralo přes zahuhlání – a vzdrželo to až na Růžohorky. Ale bílá stěna se blížila a domů jsme se doplouhali už za vytrvalého sněžení.
Bylo-nebylo, jakási trachtace v klášterní hospodě na Markétě. Gruzínský pěvecký sbor se tam občerstvoval po vystoupení v Národním. No a mě z toho přišlo pár šotů na telefonu – tak jsem to lehce poslepoval – a hle! https://photos.app.goo.gl/Mtu6GZjoqDp44vDa9
Eva měla v Řeži týden kola na autě na štendru a přivezla Pepu. Já zas přijuchal z Blavy do Břeclavi a pak busem do Perné (dojel jsem jako number one).
Sobotní výlet přes Mikulov do Nového Přerova a návrat přes Novosedly (tam bylo vinobraní) a Dolní Dunajovice.
Nedělní pak jenom projížďka kolem Nových Mlýnů s konzumací ryb uzených a smažených v „Občerstvení Mušov“. Pak hupky dupky do Veverské Bitýšky, kde jsme zanechali auto, kola, cyklovýstroj, výstroj na školení a z Brna Flixbusem do Bratislavy na 4 hodiny spánku (22:00 – 02:00).
27.7. – 4.8.2019 zájezd s Alpinou. Blanka, Jirka, Olga, Eva a já. Cyklistika v okolí Amsterodamu, výlet do Alkmaaru, Delft a .. Ostrovy Marken a Texel.
Rozespalí jsme se vypotáceli z autobusu; naše parta zvolila kratší variantu – pouze z Naardenu. mapa
pondělí, 29.7.
Trasa přes přírodní rezervaci (jezera a bažiny) do Zaandijku – skanzenu s větrnými mlýny, přejezd na pobřeží do Monickendamu a zpět kousek po pobřeží. mapa
úterý, 30.7.
Volný program v Amsterodamu, podnikli jsme plavbu po kanálech v otevřeném člunu, odpoledne pak návštěva Van Goghova musea.
středa, 31.7.
Po pobřeží na ostrov Marken – maják, přístav a před průtrží se uchylujeme do hospody v přístavu. Vyrážíme v dešti (poté co přestal slejvák). Po cestě přívoz, kde pan převozník zavzpomínal na svůj služební pobyt v Ázerbajdžánu, taxme i němnóžka pogovórili. mapa
čtvrtek, 1.8.
Docela nepříjemný přejezd z Goudy do Delftu. Nejhorší byl silný protivítr, takže výsledný čas byl ještě horší, než jsem kalkuloval a marně namítal, že vyhrazený čas je nedostatečný. Návštěva Madurodamu je sice zajímavá, ale zase nic tak moc. Alespoň jsem dětem nakoupil dárečky a shlédl Wasser Wolf – parní čerpadlo na čerpání vody z poldrů. mapy
pátek, 2.8.
Na vylízání ran ze čtvrtka byla určena alternativa autobusového výletu do Alkmaaru. Na kole nejel nikdo. Návštěva vážení sýrů a národního musea piva.
sobota, 3.8.
Autobusem na okraj Den Helder-u a pak na kole, přívozem na ostrov Texel, návštěva střediska Ecomare (lachtani, delfíni, akvária, ale také restaurace). Po návratu k autobusu převlečení do cestovního „na prasečku“, sbalení kol na přívěs a po nezbytné pauze autobusu směr Praha. Příjezd cca v 7 hodin, auto jsme našli v pořádku na parkovišti, odjeli do Řeže, v Kralupech vyzvedli Růženu – a Holandsko bylo definitivně pryč… mapa
Poslední červnový víkend – to se už stalo pravidlo, že jedem s Petrem na vodu. Letos tedy Sázava – je to už naše 4.společná vodácká sezona s Evou. Tak tedy:
22.6. – 28.6.2019 – Sázava
Musím se přiznat, že mne trochu přemohlo sluníčko (viz globální oteplení) a byli jsme nuceni partu zbaběle opustit o den dříve :-(
Květnové setkání matfyzáků (31.5. – 2.6.2019) organizoval Ivo v Milovicích, kde zajistil příjemné ubytování a koštovku v místním sklípku… Na výlety jsme se opět rozdělili na něco sekcí: kromě cyklistické a pěší též několik automobilistických.
Níže přikládám něco fotek z pohledu jednoho z cyklistů.
Nostalgicky přikládám mapku našeho cykloputování; zastavení je na ní mnohem více, než bylo ve skutečnosti, pan Seznam měl vždy jinou představu kudy jsme měli jet a tak dalo dost práce jej přesvědčit, aby kreslil co má …
Jen tak jsme si vyjeli… Počasí mělo být hnusné, mělo nás být šest, ale dopadlo to jinak. Byli jsme nakonec pouze čtyři a počasí, na rozdíl od nížiny, bylo na horách docela fajn. Ze soboty na neděli lehce nasněžilo – ale na přání našich hostů jsme nechali běžky na pokoji.
Sobota: Karlův vrch, Větrník na Karlově vrchu, vzhůru Šramlem nad Portášky a z rozcestí na Růžohorku.
Malé jídlo a drobné občerstvení a pak přes kapličku na Předním výsluní do Vúpy a domů (ale ne do Podolí ani do lékárny).
Neděle: autobusem do Jánek, lanoffkou na Černou horu a pak procházkou na Kolínskou a po svážnici nad Úpské domky (Jančíkárnu), kousek po žluté a po nalezení rohačkové cesty až k nám na parkoviště.
Cestou potkáváme jak pěší tak lyžaře s tvářemi rozjasněnými z krásného nasněženého nedělního dne.
