Eva měla v Řeži týden kola na autě na štendru a přivezla Pepu. Já zas přijuchal z Blavy do Břeclavi a pak busem do Perné (dojel jsem jako number one).
Sobotní výlet přes Mikulov do Nového Přerova a návrat přes Novosedly (tam bylo vinobraní) a Dolní Dunajovice.
Nedělní pak jenom projížďka kolem Nových Mlýnů s konzumací ryb uzených a smažených v „Občerstvení Mušov“. Pak hupky dupky do Veverské Bitýšky, kde jsme zanechali auto, kola, cyklovýstroj, výstroj na školení a z Brna Flixbusem do Bratislavy na 4 hodiny spánku (22:00 – 02:00).
Lída, Pepa, Jindra, Karel, Magda, Olga, Eva, Saša
První dojem po příjezdu: zajeli jsme do nějaké vybydlené části – vypadalo to jako cikánský lágr. Nakonec vše dopadlo – ubytovna byla komfortní. Pro partu lidí, která preferuje pobyt v kolektivu před individalitou a soukromím – dobrý.
Sobota, 14.září 2013 >>>do fotogalerie
Počasí po ránu nic moc – spíše prší než mrholí, ale ve chvilce, když déšť trochu poleví – vyrážíme. Nemokli jsme ani moc – nijak zvlášť!
Neděle, 15.září 2013 >>>do fotogalerie
Počasí podstatně lepší. Nakonec volíme trasu sice dost krátkou, ale CELOU mezi vinohrady a sklípky – po silnici jedeme minimálně. Asfaltka (pouze pro vinaře, pěší a cyklisty) vinoucí se mezi vinohrady skýtala nádherné výhledy (Mikulov, Pálava…) a byla dostatečně komfortní.
Letošní vinobraní vybrala Eva do Velkých Pavlovic. Termín se sice z různých důvodů posunul, takže jsme nezažili vinobraní – veselici, ale o to víc jsme si užili vinaře svážející hrozny a burčáku, než v jiných létech.
Ze setkání večer, v pátek, nemám žádných obrázků. Ale zato Vás pozvu na 2 fotogalerie, z 15. a 16. září.
Jindra se chlubí perfektní soupravou vercajku – z marcipánu! (Tu soupravu dostala poté, co problémy s kolem nacestě bylo nutno řešit u místního opraváře kol…)
12. – 14. září 2009. Cyklovýlet na vinařské stezky Moravou se v roce 2008 odehrával na samém jihu Moravy. Základnu tvořil ranč na konci světa „U zlomené šlapky“, k cílům patřil soutok Moravy a Dyje a v neděli jsme se podívali na mikulčický areál vykopávek.
22. – 23. září 2007 Pezinok
Eva už nevěděla kam – tu Moravu jsme již dost projezdili, tak co tak na druhou stranu Karpat? Ano! A do Pezinku!
Bydleli jsme u vojáků, BARMO se ta agentura jmenuje – a jak se mi sešla, když jsem v roce 2011 školil v Bratislavě!
No dopadlo to výborně – akorát v neděli chytla většina vítr a mizela domů. Tři mohykáni zbyli a vydali se do Pezinských vinic.
Bylo to nádherné ráno s výhledy přes vinice na město, božský klid a babí léto. Můžete si přát více?
