V pátek jsme vyrazili dříve a tak jsme cestou navštívili Wilsonovu skálu. To mi bylo tak 6 a stanovali jsme se strejdou J. a jeho přítelkyní pod W. skálou na břehu řeky Jihlavy. A jako třešničku mi kluci horolezci ukázali jak si sednout na lano – a já tu skálu slanil! Dnes je tam přehrada a dole autokemp, ale přesto je ta příroda nádherná. V sobotu jsem naplánoval Moravský Krumlov přes Ivančice a Dolní Kounice. Po příjezdu do Kounic jsme si důkladně prohlédli Rosu Coeli, pak jsme poobědvali -a byl čas na návrat. Cestou něco lupu cibule a papriky. V neděli jsem byl požádán o zkrácení trasy. Cesta sice nebyla dlouhá, ale jízda po hrbolaté polňačce mezi drny zpestřená průjezdy terénními brázdami (nejsou vidět na mapě, ale pro jejich zdolání musíte slušně zabrat) ubrala hodně sil všem. I baterii v Evině kole :-) . Takže Bohutice s lurdskou jeskyní a zpět. Parta zůstala na křižovatce v hospodě a k jeskyni jsme dorazili tři. No a pak zpět, zabalit a domů, do Prahy, do lékárny do p…. a my ještě na rakletování k Johance. Návrat domů kolem 22. hodiny.
Eva měla v Řeži týden kola na autě na štendru a přivezla Pepu. Já zas přijuchal z Blavy do Břeclavi a pak busem do Perné (dojel jsem jako number one).
Sobotní výlet přes Mikulov do Nového Přerova a návrat přes Novosedly (tam bylo vinobraní) a Dolní Dunajovice.
Nedělní pak jenom projížďka kolem Nových Mlýnů s konzumací ryb uzených a smažených v „Občerstvení Mušov“. Pak hupky dupky do Veverské Bitýšky, kde jsme zanechali auto, kola, cyklovýstroj, výstroj na školení a z Brna Flixbusem do Bratislavy na 4 hodiny spánku (22:00 – 02:00).
Lída, Pepa, Jindra, Karel, Magda, Olga, Eva, Saša
První dojem po příjezdu: zajeli jsme do nějaké vybydlené části – vypadalo to jako cikánský lágr. Nakonec vše dopadlo – ubytovna byla komfortní. Pro partu lidí, která preferuje pobyt v kolektivu před individalitou a soukromím – dobrý.
Sobota, 14.září 2013 >>>do fotogalerie
Počasí po ránu nic moc – spíše prší než mrholí, ale ve chvilce, když déšť trochu poleví – vyrážíme. Nemokli jsme ani moc – nijak zvlášť!
Neděle, 15.září 2013 >>>do fotogalerie
Počasí podstatně lepší. Nakonec volíme trasu sice dost krátkou, ale CELOU mezi vinohrady a sklípky – po silnici jedeme minimálně. Asfaltka (pouze pro vinaře, pěší a cyklisty) vinoucí se mezi vinohrady skýtala nádherné výhledy (Mikulov, Pálava…) a byla dostatečně komfortní.
Letošní vinobraní vybrala Eva do Velkých Pavlovic. Termín se sice z různých důvodů posunul, takže jsme nezažili vinobraní – veselici, ale o to víc jsme si užili vinaře svážející hrozny a burčáku, než v jiných létech.
Ze setkání večer, v pátek, nemám žádných obrázků. Ale zato Vás pozvu na 2 fotogalerie, z 15. a 16. září.
Jindra se chlubí perfektní soupravou vercajku – z marcipánu! (Tu soupravu dostala poté, co problémy s kolem nacestě bylo nutno řešit u místního opraváře kol…)
12. – 14. září 2009. Cyklovýlet na vinařské stezky Moravou se v roce 2008 odehrával na samém jihu Moravy. Základnu tvořil ranč na konci světa „U zlomené šlapky“, k cílům patřil soutok Moravy a Dyje a v neděli jsme se podívali na mikulčický areál vykopávek.
22. – 23. září 2007 Pezinok
Eva už nevěděla kam – tu Moravu jsme již dost projezdili, tak co tak na druhou stranu Karpat? Ano! A do Pezinku!
Bydleli jsme u vojáků, BARMO se ta agentura jmenuje – a jak se mi sešla, když jsem v roce 2011 školil v Bratislavě!
No dopadlo to výborně – akorát v neděli chytla většina vítr a mizela domů. Tři mohykáni zbyli a vydali se do Pezinských vinic.
Bylo to nádherné ráno s výhledy přes vinice na město, božský klid a babí léto. Můžete si přát více?
