V pátek jsme vyrazili dříve a tak jsme cestou navštívili Wilsonovu skálu. To mi bylo tak 6 a stanovali jsme se strejdou J. a jeho přítelkyní pod W. skálou na břehu řeky Jihlavy. A jako třešničku mi kluci horolezci ukázali jak si sednout na lano – a já tu skálu slanil! Dnes je tam přehrada a dole autokemp, ale přesto je ta příroda nádherná. V sobotu jsem naplánoval Moravský Krumlov přes Ivančice a Dolní Kounice. Po příjezdu do Kounic jsme si důkladně prohlédli Rosu Coeli, pak jsme poobědvali -a byl čas na návrat. Cestou něco lupu cibule a papriky. V neděli jsem byl požádán o zkrácení trasy. Cesta sice nebyla dlouhá, ale jízda po hrbolaté polňačce mezi drny zpestřená průjezdy terénními brázdami (nejsou vidět na mapě, ale pro jejich zdolání musíte slušně zabrat) ubrala hodně sil všem. I baterii v Evině kole :-) . Takže Bohutice s lurdskou jeskyní a zpět. Parta zůstala na křižovatce v hospodě a k jeskyni jsme dorazili tři. No a pak zpět, zabalit a domů, do Prahy, do lékárny do p…. a my ještě na rakletování k Johance. Návrat domů kolem 22. hodiny.
Ihned jak Honzík cestou z Borůvky zastavil, uvědomil jsem si, že z tohoto fleku jsem již fotil. Při pohledu do archívů se ukázalo, že ano, a to letos 7. ledna při sjezdu na běžkách od chaty Jana do V.Úpy (Celá cesta potom lanoffkou na Růžohorky a běžkmo domů právě přes chatu Jana a kapličku na Předním výsluní.) Dnešní cesta lanovkou na Portášky a pěšky (Honzík a Martin Koloběžmo) na Borůvku a domů.
Ale, to jsou jenom… Byli jsme v ZOO. V Horní Pěně. Vláíčkem do Blažejova a pak přes lesy a pole do ZOO mezi Horní a Dolní Pěnou. Zpátky to bylo horší, ona ta česká Kanada je docela hrbatá… Horní Pěna, Nová Ves, Sedlo, Nový Vojířov, Nová Bystřice, Albeř, tábor.
Byli jsme zde i v jiných létech. Ale Dračice za Osikou má pro nás stále své kouzlo. I když je to jen pár stovek metrů.
Malá poznámka: To první foto v albu bylo pořízeno v jinou dobu a v jiný den, ale to jen jako ilustrace jízdy po Osice. Mimochodem: Prohodili jsme si se S. háčka a kormidlo a dopadlo to klasicky: téměř rozvodem – i když až tak daleko to pochopitelně nemohlo dojít… Sofce se loď točila jako káča a já si na háčku se svým metrákem připadal jak ta příslovečná vosa na bonbónu…
Po dlouhé době mohla Eva opět zorganizovat setkání přátel spojené s cykloturistikou na jihu Čech. Navíc si mohla vyzkoušet své – zbrusu nové – elektrokolo. A já si mohl vyzkoušet zvedačku elektrokola na Ignáce. še dopadlo výborně a navéc výborně dopadly obě návštěvy hotelu Vlkov – okénko bylo více než dostatečně široké a nabídka jídla i pití nás saturovala.
Když už tady byl i Matouš, E se konečně odhodlala k výjezdu pěkně po mastňácky na Výrovku skůtrem. Matouš jel na skijeringu za skútrem a Růžena se mi vrtěla v klíně. Na V. se Matouš odpojil k provádění svých snowboardových sjezdů a my se odebrali přes Bufé (otevřeno), Luisinu vyhlídku, Lesní (zavřeno), Tetřeví (!), zámeček, Pražskou, Webrovky. Nad Orlíkem jsme to zuli a došli domů pěšmo.
Na Tetřeví jsme dali polévku, čaj, groček a malé pivko – a nechali nás ohřát.
Nakonec E to zvládla velmi dobře, ale já byl z toho plužení ještě 3 dny špatnej…
Už je takhle asi týden – tak jsem se po Covidu poprvé odhodlal… a nelitoval! Rychlý sníh i bez mázy a Růžena se opět jednou proběhla. Ráno u řeky a odpoledne nahoře v polích. A qečeru hekání na gauči…
Bylo docela hezky – a tak jsem Evě navrhnul, že bychom na běžkách zopakovali část mého včerejšího výletu. Ukázalo se, že lanovka stejně končí na Růžohorkách, takže nebylo co řešit.
Perfektní prašan byl na cestě lehce stažen rolbou, takže sjezd na Portášky byl opravdovou radostí – a stihli jsme to za neuvěřitelnou necelou čtvrthodinu. Za Portáškami jsme si střihli okruh kolem Pěnkavčího vrchu s perfektně upravenou stopou.
Vyvstala otázka, kam od boudy Jana – tak jsme se vydali přímo loukou ke kapličce na Předním Výsluní. Tam naše radost končila, neb až pod penzion Kobr se pod prašanem skrýval hnusně rozrytý led. No a pak nás čekal velice nepříjemný pěší sestup zletovatělou silnicí až do Úpy, a pak stále pěšky (silnička byla spíše ledovatá než zasněžená) domů.
Klíčová slova: Krkonoše, Pec, Pec 347, Růžohorky, Přední výsluní, kaplička na Předním Výsluní
Před 5 lety jsme začali jezdit vodu s Petrem Z. Petr má svůj specifický výběr 5 řek: Berounka, Lužnice, Ohře, Sázava a Otava. Letos jsme tedy u Petra završili náš pětiletý cyklus. Nejsme tedy už na vodě nováčky, ačkoliv k ostříleným vlkům se rovněž nemůžeme řadit. Memento: před Kestřanskými peřejemi jsme se udělali v prudké vodě u břehu po najetí na kmen… Promiň Pepo, obrázky z Kestřanských peřejí jaksi… nejsou.
Nájezd: sobota, 27.6., kemp Velké Hydčice
Neděle, 28.6. – sjezd Sušice – Velké Hydčice
Pondělí 29.6. – velmi povedený výley na Antýgl. Autobus nám neujel, prostě nejel (bravo Arriva!). Takže „hospodářský den“ v Sušici.
Úterý 30.6. – opakování sjezdu Sušice – Velké Hydčice.
Středa, 1.7. – Velké Hydčice – Katovice
Čtvrtek, 2.7. – Katovice – (Strakonice, oběd U sokolovny) – Štěkeň
Pátek, 3.7. – Štěkeň – Putim (soutok Otavy a Blanice)
Sobota, 4.7. – Putim (soutok) – Písek (u plovárny)
Neděle, 5.7. – to již bez party, na Smetiprachu s Johanou a Honzou.
Příjezd: čtvrtek večer (30.1.)
Pátek: výšlap směr Čerťák, část odpadla na Studenově, a tak postupně až ke křižovatce pod Čerťákem.
Na zpáteční cestě fotím Janovu Skálu.
Sobota: sjezdovky nemajíce, vyrážíme přes Zadní Plech nahoru pěšky, z Plechu dolů Eva běžky já pěšky na Krakonošovu snídani. Kládovkou na výstup z Harrachova. Ten úsek kládovky skutečně stál za to, proběhla se Růžena i já.
Neděle: pěšky (sníh už stál doopravdy za …) na Dvoračky (Špuntovku) (já vím!…), pak doma oběd, úklid a s baťohy na plecích dolů na parkoviště.
28.XII. Na Portáškách silný vítr a tudíž vlek nepremával – tož jsme to vyšlápli po cestě na běžkách. Náramně jsme se poměli na Borůvce – oběd formou bufé – no paráda!
29.XII. Opakovaný pokus Portáškami nahoru (ujel nám skibus na Javor): perfektní okruh kolem Pěnkavčího vrchu s výhledy na Sněžku!
30.XII. Vlet s Marjánkou a dětmi kolem Černé hory – po výstupu nahoru z běžecké stopy zjišťuji, že jsem vytrousil vodítko. Ženy a děti pokračují kolem Černé hory, já zpět – vodítko bylo až na rozcestníku u – nyní už bývalé – Sokolské boudy. Pokračuji přímou cestou přes boudu na Černé hoře, zbytek výpravy dohoním na Kolínské. Oběd na Krakonošovi a návrat přes Webrovky. U Kladenky si na ledu dvojnásobně narážím kostrč.
31.XII. Lížu si rány doma a cvičím certifikáty (a stejn nefungují).
1.I. vyrážíme opět na Portášky, ale ledovka je strašná! Navíc na Borůvce zavřeno (ale pan Veselý mne zachránil jedním Krakonošem), poobědváme na Kobru….
Eva měla v Řeži týden kola na autě na štendru a přivezla Pepu. Já zas přijuchal z Blavy do Břeclavi a pak busem do Perné (dojel jsem jako number one).
Sobotní výlet přes Mikulov do Nového Přerova a návrat přes Novosedly (tam bylo vinobraní) a Dolní Dunajovice.
Nedělní pak jenom projížďka kolem Nových Mlýnů s konzumací ryb uzených a smažených v „Občerstvení Mušov“. Pak hupky dupky do Veverské Bitýšky, kde jsme zanechali auto, kola, cyklovýstroj, výstroj na školení a z Brna Flixbusem do Bratislavy na 4 hodiny spánku (22:00 – 02:00).
27.7. – 4.8.2019 zájezd s Alpinou. Blanka, Jirka, Olga, Eva a já. Cyklistika v okolí Amsterodamu, výlet do Alkmaaru, Delft a .. Ostrovy Marken a Texel.
Rozespalí jsme se vypotáceli z autobusu; naše parta zvolila kratší variantu – pouze z Naardenu. mapa
pondělí, 29.7.
Trasa přes přírodní rezervaci (jezera a bažiny) do Zaandijku – skanzenu s větrnými mlýny, přejezd na pobřeží do Monickendamu a zpět kousek po pobřeží. mapa
úterý, 30.7.
Volný program v Amsterodamu, podnikli jsme plavbu po kanálech v otevřeném člunu, odpoledne pak návštěva Van Goghova musea.
středa, 31.7.
Po pobřeží na ostrov Marken – maják, přístav a před průtrží se uchylujeme do hospody v přístavu. Vyrážíme v dešti (poté co přestal slejvák). Po cestě přívoz, kde pan převozník zavzpomínal na svůj služební pobyt v Ázerbajdžánu, taxme i němnóžka pogovórili. mapa
čtvrtek, 1.8.
Docela nepříjemný přejezd z Goudy do Delftu. Nejhorší byl silný protivítr, takže výsledný čas byl ještě horší, než jsem kalkuloval a marně namítal, že vyhrazený čas je nedostatečný. Návštěva Madurodamu je sice zajímavá, ale zase nic tak moc. Alespoň jsem dětem nakoupil dárečky a shlédl Wasser Wolf – parní čerpadlo na čerpání vody z poldrů. mapy
pátek, 2.8.
Na vylízání ran ze čtvrtka byla určena alternativa autobusového výletu do Alkmaaru. Na kole nejel nikdo. Návštěva vážení sýrů a národního musea piva.
sobota, 3.8.
Autobusem na okraj Den Helder-u a pak na kole, přívozem na ostrov Texel, návštěva střediska Ecomare (lachtani, delfíni, akvária, ale také restaurace). Po návratu k autobusu převlečení do cestovního „na prasečku“, sbalení kol na přívěs a po nezbytné pauze autobusu směr Praha. Příjezd cca v 7 hodin, auto jsme našli v pořádku na parkovišti, odjeli do Řeže, v Kralupech vyzvedli Růženu – a Holandsko bylo definitivně pryč… mapa
15.-18.července, příjezd do Petrova 14.7. Źa chvíli přijel Honza, přivezl čisté děti a čisté oblečení, to špinavé odvezl (Přeháním: dovezl Matouše, který nahradil Hozíka a Šimona). Přespali jsme ve stanu, ráno jsme vyfasovali loď, prošli instruktáží – a vyrazili.
Wda je řeka v severním Polsku. Nedaleko města Swiecie se vlévá do Wisly a ta končí svoji pouť ve Gdaňském zálivu.
O polských řekách platí obecně: jsou velice čisté, s průzračnou vodou s poměrně svižným proudem. Nejsou zde peřeje, překážky tvoří popadané stromy. Na jednom takovém poté, co můj háček Šimon zaspal a vzbuzen zareagoval chaoticky, jsme se slušně cvakli. Nejhorší bylo to, že právě tam tvořilo dno slušně zapáchající bahno.
Upádlovali jsme cca 110 km, 12. a dopoledne 13. července jsme strávili na pláži poloostrova Hel a 13. odpoledne jsme vyrazili směr Strážnice. Tam nás čekala další vodácká trasa, ale motorovým člunem po Baťově kanálu.
Kliknutím na obrázek přejdete do fotogalerie.
Během plavby došlo na pasování pulců na vodáky samotným Neptunem: Eva, Sofie a já jsme byli pasováni loni na Brdě, letos se pasování dočkali Honzík se Šimonem – takže jsme již slušná vodácká rodina.
