Vyrazili jsme již ve středu. Matouš už byl v chalupě, Lucka měla přijít odpoledne.
My ve čtvrtek vyrazili na běžky! Celodenní výlet na Lesní, ale ta byla zavřená, takže plynovodem na Tetřevky…. no pak zpátky kolem Pražské a svážnicí dolů. Skončili jsme u Orlíku, neb sníh už ztrácel slušné jméno.
V pátek nad Aurorou jablůňka – dost jsme ji oštucovali – chtěli jsme jí prosvětlit korunu – E se domnívá, že ji dopěstuje k rodícímu ovocnému stromu. Loni na podzim byla skutečně obsypaná plody a srny to doopravdy ocenili.
V sobotu kolem Aurory nahoru, přes sjezdovku Portášky k boudě Jana a ke Kobrům na větrník. Qečeru přijeli Zemánci, abychom si udělali nedělní výlet přes křížovou cestu v Temném dole na Eminu cestu. Z ní jsme přešli k Červenému kříži a pak po Dlouhém hřebeni k Novému kříži.
No a v pondělí kolem Aurory nahoru, po cestě přes sjezdovku na Portáškách k boudě Jana a ke kapličce. Oběd na Lovecké chatě.
Wikipedie:
Nový Červený kříž
V důsledku imisní kalamity v 80. letech 20, století byl na mnoha místech v Krkonoších zničený les. Obnažený zůstal i Dlouhý hřeben mezi Malou Úpou a Lysečinami. V roce 1994 byl vztyčen osmimetrový Nový Červený kříž v tehdy zcela odlesněném sedle mezi dvěma vrcholy Dlouhého hřebene s přáním, aby se brzy ztratil zarostlý v novém lese, což se během následujících dvaceti let vyplnilo.
Po 6 létech o5 na místech tak důvěrně známých. 3.-6. února 2022. Sněhu hafo, s E. jsme si vzali pouze běžky, ale ne fyzičku. Takže všehovšudy jeden celodenní výlet na Žižkovu boudu…
Bylo nás asi tak osmnáct (Marjánka a Johanka s rodinama, Silvie, Hanča taky tak a my dva. Navíc Růženka).
Zjstil jsem, jak málo věcí mi stačí pro přežití na Větrníku. Věci jsme měli do pátku zamčené v autu na parkovišti..
Jo a J. vystřelila brzy ráno v neděli, juchali pro nového psa. Prý se jmenuje Quinn.
14.-23.ledna, apartmány Les Combes, studio 3, kde jsme byli 2. Cesta poschoďovým autobusem Vega tour, seděli jsme nahoře za čelním sklem = nádherný výhled.
Skipas jsme měli na 7 dní, od neděle do soboty, poslední den v sobotu jsme si udělali malý výlet na Pointe de la Masse, kde jsme se vyhřívali na sluníčku sedíce na dřevěné podlaze a kochali jsme se pohledem z ochozů na okolité vrcholky, ty nejvyšší měly přes 4 tisíce metrů.
Jinak jsme brousili zejména Sunny express, který jsme měli hned u chalupy, takže u východu z lyžárny jsme nazuli lyže a sjeli cca 100 metrů na již zmíněný Sunny express. Při návratu jsme dojeli ze sjezdovky až těsně před dveře do lyžárny – takže z hlediska přístupu na sjezdovku to byla absolutní špica. Ze Sunnyho jsme pravidelně přecházeli na sedačku Becca nebo Mont de la Chambre.
Spaní již bylo slabší, měli jsme k dispozici palandu a pod ní vytahovací šuple. Mě se lézt na palandu nechtělo, takže jsem ležel na vytahovacím šupleti…. Bez myčky na nádobí.
Navštívili jsme jen 2 ze 3 údolí, Nakoukli jsme do Meribelu. Courchevel byl pro nás nedostupný a Orelle jsme vzdali hned na vrcholovém průsmyku. Nakonec jsme sjeli i pár červených – ale pokud byly s ledovými plotnami, E značně trpěla.
Díky Covidu nebyly sjezdovky přeplněné, ale stejně jsme vzpomínali na komorné prostředí Val Cenis!
Zatracenej Covid! Francie v lednu odpadla (ta loňská taky, ale to zas qůli prachům), Rakousko zrovna tak, takže jediný den, kdy jsem stál na sjezdovkách, byl 26.12.2020. Letos to samý: jediný den na sjezdovkách byl 27.prosinec. Pak přišla obleva a 3.ledna jsme odjeli domů.
To byl ale den! S dcerou a pokro dětma jsme vyrazili hned ráno, já si koupil permici, vyšel od kasy k čekající mládeži, nakopnul lyže – a zjistil jsem, že mi chybí špička levé boty. Celá i s jednou přezkou. Tak jsem dítě a praděti poslal na lano a já šel somrovat do půjčovny. Přede mnou snad celá holandská rodinka – no zabralo to slabou hodinku a já vyšel k vleku v 11. V 11:30 jsem zjistil, že má stařecká fyzička po čtyrech Labutích už nič moč, taxem šel na kafe. Kafe měli jen uvnitř, ale tam narváno. Takže svařák. No a když jsem měl vypito, přihrnulo se dítě (40) a praděti – a že půjdem na oběd. Tak jo, šli jsme prubnout Emmericha. Výhled nádherný, jídlo výborné, ceny elektrické (220). Tož ve 13:30 jsme vypadli. Já si dal poo ještě jednu Labuť a hópnul jsem na druhou stranu na Javořák (nad Kladenkou). Je to taková Idioten Wiese, ale pro rekre odpočinkovou jízdu jako dělaná. Pak jsem nahoře potkal dítě, že prubnem Bramberk. No já už byl měkkej v kolenou, taxem řek, že už se necítím, a že dám ještě 2x Labuť a valim domů. Jaxem řek taxem udělal a v 15:30 doma, ale jaxem zjistil – bez rukavice.
Takže celková bilance:
1 permice
1 bota
1 rukavice
Čisté cca 2 hod na sjezdovce
A to vše za permici za lidovou cenu 1010 ve slevě pro děti a přestárlé. Pro informaci: Když jsem dokupoval permici na 7. den ve Francii, stálo mne to rovných 1000.-. beze slev.
Další den začalo mrholit a všechno to tálo. Z toho krásného sněhu na obrázku se stal mokrý hnůj. Takže jsme na Silvestra udělali rodinný výlet na Hrádeček (věkové rozpětí 4-71), zkontrolovat, jaxi vede nemovitost našeho Pana Prezidenta. On je tam taky přírodní park Hrádeček a zřícenina Hrádeček. No romantika, že jeden močí petrolej…
Když už tady byl i Matouš, E se konečně odhodlala k výjezdu pěkně po mastňácky na Výrovku skůtrem. Matouš jel na skijeringu za skútrem a Růžena se mi vrtěla v klíně. Na V. se Matouš odpojil k provádění svých snowboardových sjezdů a my se odebrali přes Bufé (otevřeno), Luisinu vyhlídku, Lesní (zavřeno), Tetřeví (!), zámeček, Pražskou, Webrovky. Nad Orlíkem jsme to zuli a došli domů pěšmo.
Na Tetřeví jsme dali polévku, čaj, groček a malé pivko – a nechali nás ohřát.
Nakonec E to zvládla velmi dobře, ale já byl z toho plužení ještě 3 dny špatnej…
Už je takhle asi týden – tak jsem se po Covidu poprvé odhodlal… a nelitoval! Rychlý sníh i bez mázy a Růžena se opět jednou proběhla. Ráno u řeky a odpoledne nahoře v polích. A qečeru hekání na gauči…
Bylo docela hezky – a tak jsem Evě navrhnul, že bychom na běžkách zopakovali část mého včerejšího výletu. Ukázalo se, že lanovka stejně končí na Růžohorkách, takže nebylo co řešit.
Perfektní prašan byl na cestě lehce stažen rolbou, takže sjezd na Portášky byl opravdovou radostí – a stihli jsme to za neuvěřitelnou necelou čtvrthodinu. Za Portáškami jsme si střihli okruh kolem Pěnkavčího vrchu s perfektně upravenou stopou.
Vyvstala otázka, kam od boudy Jana – tak jsme se vydali přímo loukou ke kapličce na Předním Výsluní. Tam naše radost končila, neb až pod penzion Kobr se pod prašanem skrýval hnusně rozrytý led. No a pak nás čekal velice nepříjemný pěší sestup zletovatělou silnicí až do Úpy, a pak stále pěšky (silnička byla spíše ledovatá než zasněžená) domů.
Klíčová slova: Krkonoše, Pec, Pec 347, Růžohorky, Přední výsluní, kaplička na Předním Výsluní
Příjezd: čtvrtek večer (30.1.)
Pátek: výšlap směr Čerťák, část odpadla na Studenově, a tak postupně až ke křižovatce pod Čerťákem.
Na zpáteční cestě fotím Janovu Skálu.
Sobota: sjezdovky nemajíce, vyrážíme přes Zadní Plech nahoru pěšky, z Plechu dolů Eva běžky já pěšky na Krakonošovu snídani. Kládovkou na výstup z Harrachova. Ten úsek kládovky skutečně stál za to, proběhla se Růžena i já.
Neděle: pěšky (sníh už stál doopravdy za …) na Dvoračky (Špuntovku) (já vím!…), pak doma oběd, úklid a s baťohy na plecích dolů na parkoviště.
28.XII. Na Portáškách silný vítr a tudíž vlek nepremával – tož jsme to vyšlápli po cestě na běžkách. Náramně jsme se poměli na Borůvce – oběd formou bufé – no paráda!
29.XII. Opakovaný pokus Portáškami nahoru (ujel nám skibus na Javor): perfektní okruh kolem Pěnkavčího vrchu s výhledy na Sněžku!
30.XII. Vlet s Marjánkou a dětmi kolem Černé hory – po výstupu nahoru z běžecké stopy zjišťuji, že jsem vytrousil vodítko. Ženy a děti pokračují kolem Černé hory, já zpět – vodítko bylo až na rozcestníku u – nyní už bývalé – Sokolské boudy. Pokračuji přímou cestou přes boudu na Černé hoře, zbytek výpravy dohoním na Kolínské. Oběd na Krakonošovi a návrat přes Webrovky. U Kladenky si na ledu dvojnásobně narážím kostrč.
31.XII. Lížu si rány doma a cvičím certifikáty (a stejn nefungují).
1.I. vyrážíme opět na Portášky, ale ledovka je strašná! Navíc na Borůvce zavřeno (ale pan Veselý mne zachránil jedním Krakonošem), poobědváme na Kobru….
Eva měla v Řeži týden kola na autě na štendru a přivezla Pepu. Já zas přijuchal z Blavy do Břeclavi a pak busem do Perné (dojel jsem jako number one).
Sobotní výlet přes Mikulov do Nového Přerova a návrat přes Novosedly (tam bylo vinobraní) a Dolní Dunajovice.
Nedělní pak jenom projížďka kolem Nových Mlýnů s konzumací ryb uzených a smažených v „Občerstvení Mušov“. Pak hupky dupky do Veverské Bitýšky, kde jsme zanechali auto, kola, cyklovýstroj, výstroj na školení a z Brna Flixbusem do Bratislavy na 4 hodiny spánku (22:00 – 02:00).
Jen tak jsme si vyjeli… Počasí mělo být hnusné, mělo nás být šest, ale dopadlo to jinak. Byli jsme nakonec pouze čtyři a počasí, na rozdíl od nížiny, bylo na horách docela fajn. Ze soboty na neděli lehce nasněžilo – ale na přání našich hostů jsme nechali běžky na pokoji.
Sobota: Karlův vrch, Větrník na Karlově vrchu, vzhůru Šramlem nad Portášky a z rozcestí na Růžohorku.
Malé jídlo a drobné občerstvení a pak přes kapličku na Předním výsluní do Vúpy a domů (ale ne do Podolí ani do lékárny).
Neděle: autobusem do Jánek, lanoffkou na Černou horu a pak procházkou na Kolínskou a po svážnici nad Úpské domky (Jančíkárnu), kousek po žluté a po nalezení rohačkové cesty až k nám na parkoviště.
Cestou potkáváme jak pěší tak lyžaře s tvářemi rozjasněnými z krásného nasněženého nedělního dne.
Byli jsme tři: Eva Matouš a já. Matouš si jezdil na snowbordu (viděli jsme jej tudíž akorát u snídaně a večeře) a my si s Evou dali jeden den běžkařský (Brambergem nahoru, Lyžařská, Lesní, Kolínská, pod Václavákem směr Valšovky a z Valšovek po sinici dolů do Javořího dolu) a jeden pěší (Karlsberg, zpět k Šramlu, kolem Danielky, Janova bouda, Borůvka, pensoin Kobr a pozdní oběd v Atlasu ve V. Úpě.
9. – 6. března
Jeli jsme jedním autem (Sharan) Márinka, Sofka, Eva, Honzík a já. 2.vůz Johanka se 2 kluky. 3.vůz Sylva s Vojtou, Emou a Jůlinkou.
Počasí: dost na prd, asi tak 2 dny slušné, jinak dost mlh a sněžení. Takže ježdění spíš technické v hlubokáči.
Na ledovec jsme doslova pouze nakoukli jedno odpoledne, přičemž právě na ten ledovec jsem se dost těšil – vzpomínky z roku 2006 jsou docela živé… Fotogalerie —–>
Celý týden hezky a v Peci obsazeno… Tak jsme v sobotu ráno vyrazili. Krušné jsou z Řeže nejblíž a dálnice až do Teplic.
Docela se to povedlo: zrána se rozpršelo a pršelo nám až na Fláje. Tam déšť pomalu ustal a pomalu přešel v husté sněžení. Stopy výborné, s mázou jsem se nemazal: jen na zaschlou krkonošskou stoupací jsem líznul kapku červeného klistru. A jelo to bezvadně. No – ale vzhledem k počasí těch 11 kilometrů docela stačilo. No a pak jsme se zastavili na polívku v hospůdce. I Růža byla docela spokojená – i když promočená.
Cesta dolů byla dost horor: děsně to klouzalo – ještě že Karkulka nemá ABS – nevím, jak bych se s tím popral… No jeden mládenec to nezvlád a sjel do lesa – naštěstí se nekutálel – stromy ho zastavily.
Den běžkový
Den pěší
Espace Alex 