Příjezd: čtvrtek večer (30.1.)
Pátek: výšlap směr Čerťák, část odpadla na Studenově, a tak postupně až ke křižovatce pod Čerťákem.
Na zpáteční cestě fotím Janovu Skálu.
Sobota: sjezdovky nemajíce, vyrážíme přes Zadní Plech nahoru pěšky, z Plechu dolů Eva běžky já pěšky na Krakonošovu snídani. Kládovkou na výstup z Harrachova. Ten úsek kládovky skutečně stál za to, proběhla se Růžena i já.
Neděle: pěšky (sníh už stál doopravdy za …) na Dvoračky (Špuntovku) (já vím!…), pak doma oběd, úklid a s baťohy na plecích dolů na parkoviště.
28.XII. Na Portáškách silný vítr a tudíž vlek nepremával – tož jsme to vyšlápli po cestě na běžkách. Náramně jsme se poměli na Borůvce – oběd formou bufé – no paráda!
29.XII. Opakovaný pokus Portáškami nahoru (ujel nám skibus na Javor): perfektní okruh kolem Pěnkavčího vrchu s výhledy na Sněžku!
30.XII. Vlet s Marjánkou a dětmi kolem Černé hory – po výstupu nahoru z běžecké stopy zjišťuji, že jsem vytrousil vodítko. Ženy a děti pokračují kolem Černé hory, já zpět – vodítko bylo až na rozcestníku u – nyní už bývalé – Sokolské boudy. Pokračuji přímou cestou přes boudu na Černé hoře, zbytek výpravy dohoním na Kolínské. Oběd na Krakonošovi a návrat přes Webrovky. U Kladenky si na ledu dvojnásobně narážím kostrč.
31.XII. Lížu si rány doma a cvičím certifikáty (a stejn nefungují).
1.I. vyrážíme opět na Portášky, ale ledovka je strašná! Navíc na Borůvce zavřeno (ale pan Veselý mne zachránil jedním Krakonošem), poobědváme na Kobru….
Jen tak jsme si vyjeli… Počasí mělo být hnusné, mělo nás být šest, ale dopadlo to jinak. Byli jsme nakonec pouze čtyři a počasí, na rozdíl od nížiny, bylo na horách docela fajn. Ze soboty na neděli lehce nasněžilo – ale na přání našich hostů jsme nechali běžky na pokoji.
Sobota: Karlův vrch, Větrník na Karlově vrchu, vzhůru Šramlem nad Portášky a z rozcestí na Růžohorku.
Malé jídlo a drobné občerstvení a pak přes kapličku na Předním výsluní do Vúpy a domů (ale ne do Podolí ani do lékárny).
Neděle: autobusem do Jánek, lanoffkou na Černou horu a pak procházkou na Kolínskou a po svážnici nad Úpské domky (Jančíkárnu), kousek po žluté a po nalezení rohačkové cesty až k nám na parkoviště.
Cestou potkáváme jak pěší tak lyžaře s tvářemi rozjasněnými z krásného nasněženého nedělního dne.
Byli jsme tři: Eva Matouš a já. Matouš si jezdil na snowbordu (viděli jsme jej tudíž akorát u snídaně a večeře) a my si s Evou dali jeden den běžkařský (Brambergem nahoru, Lyžařská, Lesní, Kolínská, pod Václavákem směr Valšovky a z Valšovek po sinici dolů do Javořího dolu) a jeden pěší (Karlsberg, zpět k Šramlu, kolem Danielky, Janova bouda, Borůvka, pensoin Kobr a pozdní oběd v Atlasu ve V. Úpě.
Středa, 26.prosince 2018 – hezký den a vyrážíme na sjezdovky. Perfektní sníh, minimum lidí na vlecích.
Mělo to jen 2 nedostatky: podcenil jsem teplé oblečení a ceny permic jsou jako v Rakousku.
Restauraci Obzor nebrat. Prostředí sice pěkné, ale obsluha skoro neumí česky a ceny jsou za rohem. Je libo polévku za 100? Pravda, byla to „velká“ polévka…
Neděle: Aurora, Karlův vrch, Větrník, bouda Máma – útěk bez placení (ale jo, paxem přijel autem a vše srovnal 🙂
Pondělí: Za Toscou k prameni a vzhůru lesem až na Úpskou samotu. Pak přes Webrovky, za Webrovkama vlevo po dřevařských stezkách po Kolínské boudy (Eva polévka, já Plzeň), zpátky k Webrovkám a Javorem dolů, svážnicí ke Slovance (Orlíku) a domů!
Už ne na Větrníku, ale na Braunovce. A tam Růženka nesmí…
27.3. – 2.4.
Hlavně se sjezdovalo, na běžkách jsme se vydali na Labskou. To jsme si vybrali nejhorší počasí o Velikonocích, mlha, vítr a navíc promazáno… Takže bezfotek.
Po docela náročném BE16 odjíždím za rodinkou, která v Peci prožívá jarní prázdniny. Štokrlata s Matoušem jdou pilovat snowbord, Eva s Johankou šukají kolem domácnosti, Šíma kope díry ve sněhu kolem baráku. Bafnu své sjezdoffky a vyjedu se podívat, co na kopci… Na Svornosti mé obligát(or)ní pivko – no ale ty lyže už na ledu opravdu nedrží – a kolem je ledu dost a dost. Našel jsem brusírnu hran, ale také tam měli zimní botky, podobné, jakým jsem začátkem ledna 1 škubnutím tkaničky vyrval ffšechny háčky… takže nezbývalo, než se vrátit domů, dosti obtížen.
V neděli jsme nejenom balili a smejčili, ale Eva mne zavedla na Přední Výsluní. Vycházku jsme završili obědem v penzionu Kobr.Kliknutím na obrázek se přenesete do obrazové galerie.
Na Benecko (4.-11.2.) nás vezl Honza a zůstal tam na víkend. No a hned v sobotu – Štoci zahajují divadelní sérii. Hraje se Kubula a Kuba Kubikula, Sofka hraje Kubulu, Honzík Barbuchu, Nada Kovářku, Honza kováře a děda Kubu Kubikulu.
jsme pro jistotu zahájili již ve středu, když jsme k chalupě přivezli Šimona a Matouše. Marjánka s dětmi přijela už do chalupy otevřené za pomoci Otíkova superhasáku.
Ve čtvrtek přibyli Rukavičníci a večer Johanka s Honzou…
Sníh napohled báječný, ale namazat jsem neuměl – leda tak se. Po celodenním výletu na Krakonošovu b. jsem byl jako servomotor.
Den běžkový
Den pěší
