Lodičky na Vltavě

No, Evu uchvátila akce pražských geokešířů a řekla si, že něco takového zmáknem v Řeži taky.

Na cestě k Vltavě nás vítají Lucie.

Budliky, budliky, jak se máte?

První plavidla na Vltavě.

Různé konstrukce, různé úspěchy.

Vltava se světly lodiček – i jinými…

Tak už víme, co máme příští rok udělat lépe!

Keramické figurky do Betléma vytvořily děti na kroužku keramiky.

Posilnění po náročné akci.

Jak je v Řeži

Rozsvěcení vánočního stromu na adventí neděli.

Odeslané z telefonu HTC

Jak je v Řeži

Růžička, třikráte vytržená, napadená padlím, teď, téměř na začátku zimy, krásně rozkvetla. Její červená kamarádka z druhé strany vchodu se uložila k zimnímu spánku.

Jak je v Řeži

No, rostou, rostou. O tyhle jsme zakopli cestou z vlaku.

Jak je v Řeži

No jak – je čas, kvetou citróny…

Jak je v Řeži

Náš vánoční kaktus trávil léto na balkóně. Až teď, v říjnu, mu byl povolen návrat do kuchyně.
A jemu se v staronovém působišti zřejmě líbí.
Odeslané z telefonu HTC

Nesmrtelná tlama

Tlama, žabotlam, panťák, lochneska, 475-ka – prostě historický stroj, uvedený do provozu někdy v létech 1966-1977. A má se čile k světu! Na trati 091 (Kralupy — Praha) zajišťuje podstatnou část špičkové dopravy. I když v počátcích své kariéry nepatřil mezi spolehlivé stroje, dnešní fírové s nimi doopravdy umí, takže když nějaký jeví známky klinické smrti, prostě mu domluví. Jako třeba včera v Sedlci kolem 19-té hodiny.

… no tahle mne vezla do práce dnes ráno.

Jak je v Řeži

Ty strašlivé hice jsou pryč, včerejší bouřka byla parádní – no a dnes docela teploučko a pod mrakem. A ačkoli nepršelo, večer se ukázala prádní duha.

Za to se u nás věší!

První půlka června – to jsou za Řeží kvetoucí pole máku. Vypadá to hezky.

Bylo – nebylo. Já to znám pouze z doslechu. Na ústav (no ano, v Řeži je hned několik ústavů – převážně vědeckých, kromě těch jiných :-) přijel jakýsi vědec z daleké Asie a doprovodu se ptá: „Je to to, co si myslím?!“ Doprovod bezelstně praví: „Nu ano – maková pole!“

Asijský vědec zbledl, a s očividnou bázní vykoktal: „Ale za to se u nás věší!“

Když pojídám rohlíčky z listového těsta plněné mákem, nebo makový závin – vždy si na vyděšeného vědátora vzpomenu….

Jak je v Řeži

Poslední příspěvky se nesly spíše v negativistickém stanovisku, ale venku je tak krásně – takže něco positivního!

Tak si to šlapu ze školky – a ta scéna mne zarazila! Jinde se to dává na propagační pohledy – a my tady bydlíme!

Tak to je má oblíbená hospůdka. Sice původně UNIMO-buňka, ale např. výběr dnes: Svijanský máz, Kácovský Hubert. No, není v Řeži krásně?

Tak tady bydlíme. Fakt takhle krásně v přírodě. 25 minut od Masaryčky.

A jsem doma! Levendule, růže a tak! Škoda, že tu žlutou pan soused nemá rád, a pořád ji ubližuje!

To už jsem doma – červená růžička mne vítá svými květy. Letos se fakt povedly!

Colombia Supremo

Už několik dní jsem se těšil na dobrou kávu. Doma jsem pil instatní (zrnková došla) – a věřte nebo ne, i když Nescafé dělá reklamu na svou výbornou kávu, ten rozdíl proti opravdové zrnkové je asi jako rozdíl mezi zeleninou z Liedlu a zeleninou z farmářských trhů.

Kávu si objednávám přes internet (http://www.kavaprodej.cz) a vozí mi ji DPD. Objednal jsem si ji tedy ve středu – a přišla hned ve čtvrtek.

U nás to krásně voní kávou. Káva se umele vždy těsně před přípravou – a je to balada.

Díky, pane Šorejsi!

Bezinkové placičky.

Šel jsem od školy – je tam taková cesta, vjezd zakázán. Vedle cesty bezinka v plném květu. Ty naducané bílé talíře! Začaly se mi zbíhat sliny. Už jsem si to moc nepamatoval – naposledy je dělal kamarád na koleji – to bylo někdy v roce 1970 (to byly mé mámě 2 roky, řekla by bývalá kolegyně Jana…)

Tak tedy: 2 květy v průměru cca 17cm, 1 vejce, mouka, mléko. Klasický obal jako na pařížský řízek, přisolit! Stopku jsem klidně nechal trčet, za tu se placička dobře drží při pokládání na pánev. Když byla placička pevná, nůžkami jsem stopku s větvičkami odstřihnul a placičku otočil.

Chutná to jako „chuďas“ – placička, co se dělá ze zbytku obalu, ale krásně to voní a delikátně křupe! Jaro budiž pochváleno!

zpět na návody

Jak je v Řeži

Dnes jsem vykopal díru pro oskeruši, ale nezasadil jsem ji. Obloha potemněla a vzdálené hřmění slibovalo bouřku. Chtěl jsem, aby díru pro mladý stromek zalilo samo nebe tou nejlepší vodou, kterou takový stromek může dostat.  A bouřka přišla – taková malá, mírná, milá… a po bouřce:

Trochu lezení ve skalách

Začalo to jako klasická sobotní odpolední vycházka: na lyže málo sněhu, na kola ještě brzo, ale protože bylo sucho, tak hurá k Vltavě. Cesta Větrušickou roklí je dostatečně známá a tak na sebe mrkneme a beze slov jsme dohodnuti: lezeme nahoru!
A stálo to za to. Den: nádherný. Rozhled: vynikající. Pocit: báječný.
Pak přes Dol, Dolánky, Chvatěruby, přes žel. most do Kralup na nádraží – tam jsme se poměli v Ametystové čajovně (vynikající Veltlín!) a vláčkem – slonem domů.

Pro přechod do obrazové galerie klikněte, prosím, ZDE!