Úvodní stránka

Neusiedler See

Napsat komentář

Poslední den pobytu – hlasování je jednoznačné: koupaliště v Mörbisch je nejlepší, navíc je den splněných přání: k jezeru jedeme autem,bereme nafukovací loď, model lodi řízené rádiem,….. dáváme si zmrzlinu a vůbec!

Sofie se odvažuje do neprůhledné jezerní vody a pod vodou nachází své první plavecké brýle!

Sluníčko brzy rozkryje náš úkryt pod stromem, otočí se a pere to do nás, co to dá! Prcháme tedy do jezera, do bazénu, na zmrzlinu, do buffé….

Neusiedler See

Napsat komentář

Je načase navštívit i koupáky (o nějakém ježdění nemůže být v tomto hicu ani řeči) na druhé straně jezera! Vyrážíme tedy cyklopřívozem (cena za osobu se Seecard poloviční, kolo zdarma!) do Illmitz, ale tam není bazén. Dědovi se podaří prosadit cestu do Podersdorfu, což má být kousek (10 km). Ale ouha – pobřežní cesta se mění v úvoz plný sypkého písku, je nutné tedy vykličkovat mezi vinohrady na asfaltovou cyklostezku – ta je ovšem od pobřeží poněkud dále. Takže v Podersdorfu až v poledne – a je čas oběda. Zastavujeme v první restauraci (on je to spíš sportovní hotel) na kraji Podersdorfu – Hotel Georgshof.

Na koupáku – je to největší koupaliště na Neusiedler See – pobýváme asi tak hodinu, bazén tam není a vhodný přívoz do Rustu taky ne. (Tedy nějaký by ve čtyry byl, ale za jednu osobu bychom zaplatili tolik, co za celou menažerii v Illmitz).

Vyrazíme zpět, Sofka se na tyči obdivuhodně drží – jedem až 25km/h, ale síly docházejí pro změnu Evě. Vedro a žízeň dělají své.

Neusiedler See

Napsat komentář

Po včrejší cyklojízdě do Maďarska volíme dnes – koupák. Pro změnu jedeme do cca 5 km vzdáleného Rustu. Sofie v rámci tréninku bez tyče.

Koupaliště je docela hezké, ale je krapet zima. Ve vodě prostě nevydržíte celý den a na slunci taky ne. Na oběd vyrážíme do blízkého kempu (na předražené hranolku v koupalištním bufíku není politická vůle vedení), kde objednáváme pro děti denní menu – polévku a nějaké kuřecí nudličky s rýží. Nakonec se ze dvou porcí najíme dosyta všichni.

Cestou zpět je Matouš docela otráven naším „tempem“ – dostává tedy povolení k samostatné rychlé jízdě do Mörbisch. To se ovšem nelíbí naší Sofii – a zrychluje až k neuvěřitelné dvacítce (já měl dosud představu, že takhle rychle to dítě prostě nedokáže jet)! Až doma si nechtěně vyslechneme, jaxi stěžovala Matoušovi, že chtěla babičce a dědovi ujet, ale že ti (fuj-fuj!) jí to nedovolili!

Neusiedler see – úterý.

Napsat komentář

Tož, z proklamované bouřky nic nebylo, ale ten vítr v noci docela hučel. Fronta nás převálcovala, na stole pár kapek. I po ránu vítr šustí v břízách – a to značně.

Venku se po vedrech udělala vyslovená zima: teplota spadla o 10 stupňů, namísto 39 jsme v poledne měli 29!

Housková dovážková služba selhává (Matouš sladce chrní), chápu se v 7 kola, udělám si malou vyjížďku do Maďarska a cestou zpět se stavuji v pekárně. V 8 jsem doma jako na koni.

Po snídani přesvědčím rodinku, že dnes je opravdu ten nejlepší ze dní, kdy můžeme vyrazit do maďarské Šoproně (zde tomu říkají Odenburg). Opravdu vyrazíme – a z cca 16 km cyklotrasy dokáže děda veden neomylně GPS (Gde to Proboha Su?!) 30 km trek v kopcích nad Šoproní. Hospůdka před rakouskou hranicí – při cestě zpět – se jeví jako oáza v poušti a tak si objednáme pití, co se do nás vejde (domácí limonáda, višňový sirup se sodovkou, vinný střik, pivečko – ať se jde Coca-Cola a jí podobné blafy zahrabat!!!!) Babgulyás (proboha, čti: babgujáš!) (fazolová gulášová polévka) tomu nasazuje korunu a děda si jej cedí přes přiloženou feferonku – a co nám chybí ke štěstí!?
Opodál nakoupíme pytlík ovoce (broskve, bílé broskve, nektarinky) a zeleninky (rajčata a okurky) a jecháme do Mörbisch.
Děda ještě něco porochá na soupravě kol (2x Author spojený tyčí), babička uvaří rýži na rizoto a jedeme se vykoupat k jezeru (bez tyče).
Po rizotu náš ještě Matouš zve na zmrzku do vesnice. Opět kolmo, Sofie bez tyče.

Neusiedler See – pondělí

Napsat komentář

Vzhledem k přetrvávající vedřině volíme koupaliště – a protože to máme též v rámci seecard,  jedeme do Eisenstadtu, na koupaliště v eszterházyovském parku u eszterházyovského zámku. Protože pondělí, otevírají až odpoledne (od 12:00), hodinu trávíme tedy ve velmi příjemné kavárničce s výhledem 1. na koupaliště, 2. na eszterházyovský park. Protože vedro, fotodokumentace málo. Howgh.

Neusiedler See – neděle.

Napsat komentář

Program byl jasně dán temperaturou. 39 ve stínu. Kolo jsme použili k překonání šíje (toho 1,5 km) tam i zpátky. To vedro je zničující – a Evě se hlasitě divím, co že to má proti Costa Bravě v létě, vždyť tam tolik lidí není!

Neusiedler See

Napsat komentář

Když jsem se Evy později ptal, jak došla na nápad s dovolenou v Rakousku u Neusiedler See, řekla mi, že měla za to, že počasí na severu Rakouska bude skoro stejné jako u nás v Řeži – možná o pár stupínků teplejší – navíc u vody, takže to drandění na kolech bude docela příjemné.
No. Kdo jste netrávil léto v Panonské nížině, pro toho věnuji malou vzpomínku. Když máma v Košicích poslouchala předpověď počasí, říkávala: ať si ti páni v Bratislavě říkají co chtějí, já dám spíše na Budapešť. A Maďaři běžně ten svůj dolíček nazývají „Karpáti medence“ (Karpatský bazén). A mají v každém městě hezká termální koupaliště, kam se v hicech naloží do vlažné vody – a nevylézají. A Burgenland je takové malé Maďarsko v Rakousku (i když se tam mluví „rakousky“, jak poznamenali naši aplégři).

K cestě. Honza mi nejen půjčil své větší auto (a odjel s Márinkou do Skotska) ale též doporučil nevyměknout a absolvovat cestu po těch panelech, co jsou ledabyle naházené mezi Prahou a Brnem. A dlužno říci, že navzdory probíhajícím opravám jsme žádné větší zdržení nezažili (sobota odpoledne) a oktávka rány do podvozku pečlivě absorbovala. Takže tempomat jsem stáhl ze 130 na 120 až poté, co jsem si přepnul kompjůtr na spotřebu…

Po dálnici jsme si to šinuli až do Petržalky, tam odbočili na Vídeň, po pár km na silnici č. 50A do Kittsdorfu, z Kittsdorfu pak po č. 50 až do Purbachu a pak už Rust a Mörbisch.

Po příjezdu a ubytování (pan Károly má sice maďarské jméno, ale maďarsky neumí) jsme se rozdělili, Eva s dětma šla k molu a já vybavit „seecards“ – které mohu jen doporučit, máte vstup volný na mnoho míst (včetně koupališť). Na molu jsme se pochopitelně nesetkali. Eva byla s dětmi na koupališti (od 18.té vstup volný) a já se občerstvoval u Piriny (ano, Piri má svoji občerstvovnu nejen v Praze, ale i Mörbischi). Setkali jsme se až na zpáteční cestě.

Dlužno vysvětlit: z Mörbisch na molo to je 1.5 km na slunci. Ve stínu bylo 36… Chápete, že občerstvení bylo více než velmi nutné!

NeusiedlerSee