Úvodní stránka

Luisina vyhlídka

Napsat komentář

Luisinu výšinu známe velice dobře, ale říkali jsme si, že ta vyhlídka za ta léta – nic moc. Stačilo ale sejít z vodovodní cesty cca 50m (pro zaryté Krnápy: našli jsme i žluté turistické značení) – a ona tam parádní vyhlídka i s trůnem! Díky redaktorům z Veselého výletu!

Léto nad Pecí

Napsat komentář

Červené plody jeřabiny a zatažená obloha evokují spíše podzim.

Větrník

Napsat komentář

Větrník 15.-17. srpna

Větrník 15.-17. srpna

Hoyerswerda

Napsat komentář

 IMAG1877 Kletterwald Lübben
27.7.2014
Am Elstergrund
28.7.2014
 IMAG1891 Na kole po Seelandu
Silbersee – 29.7.2014
Na kole po Seelandu
Greiswald – 30.7.2014
 IMAG1918 Do Sprembergu a zpět
31.7.2014
… a jede se domů!
1.8.2014

 

Něco videí o tom, jak se mládež tužila v kletterwaldu…

 

.

.

Skalka

Napsat komentář

 


.

 

Adršpašské skály

Popis okruhu (specifikace)

Nejstarší známá mapa 1789

Nejstarší známá mapa 1789

Turistický okruh skalním městem je dlouhý 3,5 km a je veden po zelené značce. K jeho absolvování byste si měli vyhradit asi tři hodiny.
V následujícím popisu prohlídkového okruhu záměrně neuvádíme většinu skalních útvarů, které jsou pojmenovány a na místě označeny orientačními šipkami. Některé názvy se tradují už od dob prvních návštěv turistů (Milenci, Homole cukru, Eliščina věž a další), jiné jsou novější. Téměř všem těmto názvům je společné, že se snaží vystihnout ve skalních tvarech konkrétní podoby a výjevy. Při troše fantazie si jistě pojmenujete řadu dalších skal a kamenů podle svého.
Ke vstupu do skalního město slouží nově vybudovaná brána u tzv. Pískovny, hned vedle Turistického informačního centra.

Historie a objevení skal

Adrspach002

Rytina nejstarší vyobrazení skal z roku 1723

Celá dlouhá staletí lidé o skalních městech v okolí Adršpachu a Teplic nad Metují mnoho nevěděli. Místní obyvatelé se tam odvážili jenom tehdy, cítili-li se ve svých domovech ohroženi. Ve skalách nacházeli útočiště a ochranu před nebezpečím v dobách válek. Teprve kolem roku 1700 začali ze sousedního Slezska cestovat do Adršpachu první průkopníci turistiky.
Obdivovat adršpašské skalní město melo příležitost mnoho významných osobností historie. Mezi nimi například pruská královna Luisa, Antonín, hrabě Šporkz Kuksu, císař Josef II., polský král a saský kurfiřt Friedrich August, rakouský císař Karel a jiní.
Roku 1824 vznikl v prostoru skal velký požár, který trval několik týdnu a jemuž padl za obet takřka všechen lesní porost. Teprve tehdy se stala skalní bludiště prostupnější. V prvních desetiletích 19. století zde začali majitelé panství budovat první sít turistických stezek.

Neusiedler See

Napsat komentář

Poslední den pobytu – hlasování je jednoznačné: koupaliště v Mörbisch je nejlepší, navíc je den splněných přání: k jezeru jedeme autem,bereme nafukovací loď, model lodi řízené rádiem,….. dáváme si zmrzlinu a vůbec!

Sofie se odvažuje do neprůhledné jezerní vody a pod vodou nachází své první plavecké brýle!

Sluníčko brzy rozkryje náš úkryt pod stromem, otočí se a pere to do nás, co to dá! Prcháme tedy do jezera, do bazénu, na zmrzlinu, do buffé….

Neusiedler See

Napsat komentář

Je načase navštívit i koupáky (o nějakém ježdění nemůže být v tomto hicu ani řeči) na druhé straně jezera! Vyrážíme tedy cyklopřívozem (cena za osobu se Seecard poloviční, kolo zdarma!) do Illmitz, ale tam není bazén. Dědovi se podaří prosadit cestu do Podersdorfu, což má být kousek (10 km). Ale ouha – pobřežní cesta se mění v úvoz plný sypkého písku, je nutné tedy vykličkovat mezi vinohrady na asfaltovou cyklostezku – ta je ovšem od pobřeží poněkud dále. Takže v Podersdorfu až v poledne – a je čas oběda. Zastavujeme v první restauraci (on je to spíš sportovní hotel) na kraji Podersdorfu – Hotel Georgshof.

Na koupáku – je to největší koupaliště na Neusiedler See – pobýváme asi tak hodinu, bazén tam není a vhodný přívoz do Rustu taky ne. (Tedy nějaký by ve čtyry byl, ale za jednu osobu bychom zaplatili tolik, co za celou menažerii v Illmitz).

Vyrazíme zpět, Sofka se na tyči obdivuhodně drží – jedem až 25km/h, ale síly docházejí pro změnu Evě. Vedro a žízeň dělají své.

Neusiedler See

Napsat komentář

Po včrejší cyklojízdě do Maďarska volíme dnes – koupák. Pro změnu jedeme do cca 5 km vzdáleného Rustu. Sofie v rámci tréninku bez tyče.

Koupaliště je docela hezké, ale je krapet zima. Ve vodě prostě nevydržíte celý den a na slunci taky ne. Na oběd vyrážíme do blízkého kempu (na předražené hranolku v koupalištním bufíku není politická vůle vedení), kde objednáváme pro děti denní menu – polévku a nějaké kuřecí nudličky s rýží. Nakonec se ze dvou porcí najíme dosyta všichni.

Cestou zpět je Matouš docela otráven naším „tempem“ – dostává tedy povolení k samostatné rychlé jízdě do Mörbisch. To se ovšem nelíbí naší Sofii – a zrychluje až k neuvěřitelné dvacítce (já měl dosud představu, že takhle rychle to dítě prostě nedokáže jet)! Až doma si nechtěně vyslechneme, jaxi stěžovala Matoušovi, že chtěla babičce a dědovi ujet, ale že ti (fuj-fuj!) jí to nedovolili!

Neusiedler see – úterý.

Napsat komentář

Tož, z proklamované bouřky nic nebylo, ale ten vítr v noci docela hučel. Fronta nás převálcovala, na stole pár kapek. I po ránu vítr šustí v břízách – a to značně.

Venku se po vedrech udělala vyslovená zima: teplota spadla o 10 stupňů, namísto 39 jsme v poledne měli 29!

Housková dovážková služba selhává (Matouš sladce chrní), chápu se v 7 kola, udělám si malou vyjížďku do Maďarska a cestou zpět se stavuji v pekárně. V 8 jsem doma jako na koni.

Po snídani přesvědčím rodinku, že dnes je opravdu ten nejlepší ze dní, kdy můžeme vyrazit do maďarské Šoproně (zde tomu říkají Odenburg). Opravdu vyrazíme – a z cca 16 km cyklotrasy dokáže děda veden neomylně GPS (Gde to Proboha Su?!) 30 km trek v kopcích nad Šoproní. Hospůdka před rakouskou hranicí – při cestě zpět – se jeví jako oáza v poušti a tak si objednáme pití, co se do nás vejde (domácí limonáda, višňový sirup se sodovkou, vinný střik, pivečko – ať se jde Coca-Cola a jí podobné blafy zahrabat!!!!) Babgulyás (proboha, čti: babgujáš!) (fazolová gulášová polévka) tomu nasazuje korunu a děda si jej cedí přes přiloženou feferonku – a co nám chybí ke štěstí!?
Opodál nakoupíme pytlík ovoce (broskve, bílé broskve, nektarinky) a zeleninky (rajčata a okurky) a jecháme do Mörbisch.
Děda ještě něco porochá na soupravě kol (2x Author spojený tyčí), babička uvaří rýži na rizoto a jedeme se vykoupat k jezeru (bez tyče).
Po rizotu náš ještě Matouš zve na zmrzku do vesnice. Opět kolmo, Sofie bez tyče.

Neusiedler See – pondělí

Napsat komentář

Vzhledem k přetrvávající vedřině volíme koupaliště – a protože to máme též v rámci seecard,  jedeme do Eisenstadtu, na koupaliště v eszterházyovském parku u eszterházyovského zámku. Protože pondělí, otevírají až odpoledne (od 12:00), hodinu trávíme tedy ve velmi příjemné kavárničce s výhledem 1. na koupaliště, 2. na eszterházyovský park. Protože vedro, fotodokumentace málo. Howgh.

Neusiedler See – neděle.

Napsat komentář

Program byl jasně dán temperaturou. 39 ve stínu. Kolo jsme použili k překonání šíje (toho 1,5 km) tam i zpátky. To vedro je zničující – a Evě se hlasitě divím, co že to má proti Costa Bravě v létě, vždyť tam tolik lidí není!

Neusiedler See

Napsat komentář

Když jsem se Evy později ptal, jak došla na nápad s dovolenou v Rakousku u Neusiedler See, řekla mi, že měla za to, že počasí na severu Rakouska bude skoro stejné jako u nás v Řeži – možná o pár stupínků teplejší – navíc u vody, takže to drandění na kolech bude docela příjemné.
No. Kdo jste netrávil léto v Panonské nížině, pro toho věnuji malou vzpomínku. Když máma v Košicích poslouchala předpověď počasí, říkávala: ať si ti páni v Bratislavě říkají co chtějí, já dám spíše na Budapešť. A Maďaři běžně ten svůj dolíček nazývají „Karpáti medence“ (Karpatský bazén). A mají v každém městě hezká termální koupaliště, kam se v hicech naloží do vlažné vody – a nevylézají. A Burgenland je takové malé Maďarsko v Rakousku (i když se tam mluví „rakousky“, jak poznamenali naši aplégři).

K cestě. Honza mi nejen půjčil své větší auto (a odjel s Márinkou do Skotska) ale též doporučil nevyměknout a absolvovat cestu po těch panelech, co jsou ledabyle naházené mezi Prahou a Brnem. A dlužno říci, že navzdory probíhajícím opravám jsme žádné větší zdržení nezažili (sobota odpoledne) a oktávka rány do podvozku pečlivě absorbovala. Takže tempomat jsem stáhl ze 130 na 120 až poté, co jsem si přepnul kompjůtr na spotřebu…

Po dálnici jsme si to šinuli až do Petržalky, tam odbočili na Vídeň, po pár km na silnici č. 50A do Kittsdorfu, z Kittsdorfu pak po č. 50 až do Purbachu a pak už Rust a Mörbisch.

Po příjezdu a ubytování (pan Károly má sice maďarské jméno, ale maďarsky neumí) jsme se rozdělili, Eva s dětma šla k molu a já vybavit „seecards“ – které mohu jen doporučit, máte vstup volný na mnoho míst (včetně koupališť). Na molu jsme se pochopitelně nesetkali. Eva byla s dětmi na koupališti (od 18.té vstup volný) a já se občerstvoval u Piriny (ano, Piri má svoji občerstvovnu nejen v Praze, ale i Mörbischi). Setkali jsme se až na zpáteční cestě.

Dlužno vysvětlit: z Mörbisch na molo to je 1.5 km na slunci. Ve stínu bylo 36… Chápete, že občerstvení bylo více než velmi nutné!

NeusiedlerSee

Dvůr Hamr

Napsat komentář

13.-20. července 2013

Rokytnice červen 2013

Napsat komentář

IMAG0290 Ahoj,Braunovka se podařila otevřít, zprovoznit – a jak vidíš i připojit k internetu.  Vyrazili jsme pojistky: na schodišti prdla žárovka a shodila několik jističů. Žárovku vyměnit a nebo ponechat na znalého inženýra?!

Dotaz č. 2: ten rudý hadr je prostěradlo nebo ručník? Když je to ručník, kde je prostěradlo (a obráceně).

Lednice vrčí, je zcela narvaná, já také neměl prázdnou tašku. Nevím, jestli do pátku dopoledne stihneme všechno sníst, možná se nějakou hodinku zdržíme!

IMAG0312 To, že začaly zničeho nic fungovat akumulačky a bojler, jsem ti již reportoval. Synek je tedy vysprchován a vymydlen (ano, použil jsem to levandulové mejdlíčko), hlavu jsem mu nemočil, užije si dost přes den…Dnes jsem konečně otevřel elektroměr, nastudoval jsem to včera večer na záchodě, a s jednodenním zpožděním odečetl.
Mezi fotkami najdeš i dokument o umístění povolení za předním sklem, takže teď mi už můžou …Takže se mějte pěkně, stavějte hráze a zachraňujte Prahu, nám mezitím začalo opět pršet.
IMAG0325 Dnes po ránu to vypadalo velmi nadějně – ale pouze dopoledne. Vzali jsme to „spodem“ a pak požluté tím strašným stoupákem ke Dvoračkám – zvládli jsme to v pohodě, využili pohostinství „Štumpovky“ a pak se vydali zpět pře Zadní Plech.Moc jsme se neoblékli, ráno bylo teplo a rovněž jsme neměli holiny. Takže pod Plechem jsme vše důkladně promočili – ale v chaloupce nám to kouzelně schne…

A propos – ráno jsme spali hodně dlouho, tak nám plena krapet vytekla… tak jsem to vyházel na sluníčko schnout a větrat, a přes den to uschlo – akumulačky hezky topí.

Ale: fór je v tom, že akumulačky neakumulují v noci, alébrž POOBĚDĚ! (no – odpoledne, až do večeře.)

Večeři jsme měli studenou: houstičky z topinkovače s máslem a nastrouhanou mrqí, k tomu paprika, jako zákusek banán a jablíčko.

Takže houstičky už máme jenom ty od tebe – ty suším pro juniora, já jsem si dal chlép drškofský.

Určitě přivezeme zpět – buď brambory nebo těstoviny – zbývá nám již jenom jedna večeře, zítra bych sjel do H. a udělali si výlet k Mumlavskému vdp.

 IMAG0344 Dnešní report nalezneš na:
Skydrive… a večerní hrátky před chaloupkou živě:
YouTubePoobědě jsme dojeli domů – a usnuli. Oba. Pak něco pohádek – Fimfárum se dostalo do kurzu! A pak se udělalo docela hezky.

Už jsem povypínal topení i brojler – v noci už má být taky tepleji (v úterý bylo přes noc pod 8st.!!!)

Rokytnice 2012

Napsat komentář

Letní rodinné soustředění, tentokráte na Braunovce, nad Rokytnicí (a ta je zase nad Jizerou) 19.-25. srpna 2012

Celodenní výlet na Dvoračky
klik do fotogalerie

Celodenní výlet na Dvoračky

Výlet do Szklarskej Poreby.
klik do fotogalerie

Přes Violík do Szklarskej P.
Přechod hřebene Krkonoš ve 30st. Celsia. To klesání 16 km z Violíku do Szklarskej mi oddělalo koleno. A pak jsme zmeškali autobus na Mýtě. A zachránila nás Mariánka, která obětavě slezla z Braunovky a přijuchala gumokolkou.

Jizerský most
klik do fotogalerie

Jizerský most.
A chčije a chčije a chčije, řekl by děda Komárek. Takový den se nehodí než na výlet k Jizerskému viaduktu a focení mašinek….

Výšlap na Čerťák.
Klik do fotogalerie

Výšlap na Čerťák.
Samozřejmě přes Studenov.

Výlet kolem Rokytnice
klik pro fotogalerii

Výlet kolem Rokytnice
Vodopád jsme sice nenašli, ale děti se přesto zabavily.

Jiřetín pod Bukovou
klik do fotogalerie

Jiřetín pod Bukovou
Návštěva továrny na dřevěné hračky. Babička s dědou jsou posléze pro nekázeň vykázáni a navštěvuji Picase. V Děsné.

Klíčová slova: Braunovka, Čerťák, Dvoračky, Szklarska Poreba, Violík, pramen Labe, Koňská cesta, Kořenov, Jizera, jizerský most, Krkonoše

Nida.

Napsat komentář

6. – 14. srpna 2012
Letadlem přes Vídeň do Vilniusu, tam si najímáme auto a přes celou Litvu (litus = déšť, Lithuania = země dešťů) do Klajpedy, trajektem na kosu a dalších 43 kilometrů na jih, skoro až k ruské hranici, do Nidy.

7.srpna
8.srpna
9.srpna
10.srpna
11.srpna
12.srpna
13.srpna
14.srpna

Závěr cesty je dost napínavý: 2 km před letištěm se dostáváme do zácpy… Minuty běží… Eva běží napřed s pasy, alespoň vybavit místa, telefonicky řešíme, jak předat auto – samozřejmě, na nějaké doplnění nafty není čas – slečna z autopůjčovny, paní za přepážkou k odbavení – všichni jsou vstřícní. Na palubě ČSA (letíme přímo do Prahy) vyfasujeme malý pytlík s crackery – to je k jídlu vše, takže z tašek vybalujeme nedojedené chleby (a nedáme nikomu kousnout)! Decka vína utiší rozbouřené emoce a už přelétáme Liberec, Neratovice – a už sedáme.

Polanka

Napsat komentář

nebo, chcete-li Toulovcovy Maštale. Ani jedno Vám nic neříká? Je to samý severní okraj Vysočiny, do Vysokého Mýta (to už je v rovině) je to asi tak 10km… a nějak tak i do Litomyšle nebo Poličky. Toulovcovy maštale jsou pískovcové rokle a Polanka je příjemné ubytovací a stravovací zařízení na severním okraji maštalí. Toulovcových.
My jsme zde byli s partou – dobrá parta! Brodit umí! Pochválila ji má spolužačka…

Polanka 23.7.2012 Polanka 24.7.2012 Polanka 25.-28.7.2012 Pískoviště v Toulovcových
maštalích (video)

Leba – den sedmý

Napsat komentář

Leba – den šestý

Napsat komentář

Den šestý – když nastaly deště.
Niestety, pada deszcz. Na sczesczie mam parasol. Učebnice polštiny, Lekcja 3, 4.cvičení.
Odhad pisatelů učebnice je naprosto přesný s malou výjimkou – parasol jsem nechal gdesi v Gdaňsku.
Nejvyšší dunou mezi těmi pohyblivými je Wydma Loncka -to není žádná vědma, ale dunám říkají Poláci wydmy. A tahle se jmenuje Loucká – polsky Lᶏcka, to první a má takový ocásek dole, a Němci to přepisují jako Lonzka. K té jsme se nechali přivézt elektrovozítkem, vystoupali na ni, rozhlédli se a s posledními 20 zlaťáky na parkovné jsme se vydali na cestu zpět pěšky v dešti.

Leba – den pátý

Napsat komentář

Den pátý – Gdaňsk
Jestli uvidíme nějaký aquapark,
tak tam půjdeme.
A děti žádný aquapark neviděly… Ale všichni jsme viděli Gdaňsk, Eva navštívila s dětmi výstavu Lega, proběhli jsme historické epicentrum a nábřeží. K obědu jsme využili jídelní stan v „Kramech“, kde šašlik a golonka slavily úspěch.
Doprava: v okolí Gdaňsku velmi hustá. Navzdory tomu, že za podpory EU roste kolem důležitých měst v Polsku soustava dálnic… ale ty jsou také plné. Jakýkoliv malý zádrhel – a protože se dálnice staví a rozšiřují, je těch zádrhelů dost a dost – způsobuje dlouhé fronty a čekání na průjezd. Ostatní silnice jsou velice ůzké a nekvalitní – a na nich samý mercedes, audi.. prostě hogo-fogo (s h.p.).
Domů tedy volíme cestu po okreskách směr Wejherowo. Jeli jsme sice pomalu, ale spolehlivě a rychleji, než cestou tam.

Older Entries Newer Entries