Vyrazili jsme již ve středu. Matouš už byl v chalupě, Lucka měla přijít odpoledne.
My ve čtvrtek vyrazili na běžky! Celodenní výlet na Lesní, ale ta byla zavřená, takže plynovodem na Tetřevky…. no pak zpátky kolem Pražské a svážnicí dolů. Skončili jsme u Orlíku, neb sníh už ztrácel slušné jméno.
V pátek nad Aurorou jablůňka – dost jsme ji oštucovali – chtěli jsme jí prosvětlit korunu – E se domnívá, že ji dopěstuje k rodícímu ovocnému stromu. Loni na podzim byla skutečně obsypaná plody a srny to doopravdy ocenili.
V sobotu kolem Aurory nahoru, přes sjezdovku Portášky k boudě Jana a ke Kobrům na větrník. Qečeru přijeli Zemánci, abychom si udělali nedělní výlet přes křížovou cestu v Temném dole na Eminu cestu. Z ní jsme přešli k Červenému kříži a pak po Dlouhém hřebeni k Novému kříži.
No a v pondělí kolem Aurory nahoru, po cestě přes sjezdovku na Portáškách k boudě Jana a ke kapličce. Oběd na Lovecké chatě.
Wikipedie:
Nový Červený kříž
V důsledku imisní kalamity v 80. letech 20, století byl na mnoha místech v Krkonoších zničený les. Obnažený zůstal i Dlouhý hřeben mezi Malou Úpou a Lysečinami. V roce 1994 byl vztyčen osmimetrový Nový Červený kříž v tehdy zcela odlesněném sedle mezi dvěma vrcholy Dlouhého hřebene s přáním, aby se brzy ztratil zarostlý v novém lese, což se během následujících dvaceti let vyplnilo.
Poslední výlet se konal na zpáteční cestě, zastavili jsme v Desné za pumpou a vyšli jsme si k vodopádům Ćerné Desné. Fotogalerie zde (otevírá se nové okno).
Tradici „šampaňského stolu“ jsme nezavrhli ani na Braunovce. Sněhu, pravda, nebylo mnoho, ale něco jsme navozili a natahali z flákot, které zbyly tu a tam pod smrčky. Takže zbylo i na lednici pro šampaňské a i na stůl s dobrotami. Navíc, Anežka měla narozeninový dort! I na Růžu se dostalo!
Už ne na Větrníku, ale na Braunovce. A tam Růženka nesmí…
27.3. – 2.4.
Hlavně se sjezdovalo, na běžkách jsme se vydali na Labskou. To jsme si vybrali nejhorší počasí o Velikonocích, mlha, vítr a navíc promazáno… Takže bezfotek.
jsme pro jistotu zahájili již ve středu, když jsme k chalupě přivezli Šimona a Matouše. Marjánka s dětmi přijela už do chalupy otevřené za pomoci Otíkova superhasáku.
Ve čtvrtek přibyli Rukavičníci a večer Johanka s Honzou…
Sníh napohled báječný, ale namazat jsem neuměl – leda tak se. Po celodenním výletu na Krakonošovu b. jsem byl jako servomotor.
Víkend s přáteli – Blankou a Jirkou
Měkký sníh, je ho tak-tak, v sobotu přes bufáč, Friesovky (oběd), kolem Lesní a domů. V neděli lilo, ale na Krakonoše jsme dojeli. Po návratu usilovná sušička…
Sám na Větrníku
Pondělí: Lyžařská, úterý a středa Krakonoš. Středa byla obligatorní, měl jsem domluvené vdolky. Čtvrtek doma + pečení palačinek pro regiment.
Za tři dny napadlo sněhu neúrekom – nsvíc út a st výstraha ČHMÚ – vichřice.
V úterý dotaz na Krakonošovi: Potkal jste někoho cestou?!
Než se prostře velikonoční šampaňský stůl
Ve čtvrtek odpo přijela Marjánka a Pavel. Jiřinka trochu zaloudila i se zkušeným řidičem skútru – takže palačinky až někdy kolem půl 8.
V pátek qečeru přijela Johanka, o půlnoci jsem měl rande s Evou v Peci.
Velikonoce 2015
Sněhu bylo doopravdy hodně. Problém byl i vyhrabat se z chalupy na cestu.Ale užili jsme si to nádherně!
Serii velikonočních výletů zahajujeme odvážným výletem na Krakonošovu boudu (syrečky, vdolky, pivo Krakonoš atd…).
Pochvala restauraci Krakonoš: na otázky 1.máte krupici 2.máte mléko 3.uděláte nám krupicovou kaši? jsme dostali nejen 3x ANO, ale i tu krupicovou kaši!!!Sofie se radostí rozdováděla na pařezu – anebo ji tak rozehřálo jaro? Posuďte sami – klikněte zde!
Návrat přes Svornost…
…a Vlčí důl (obecně zvaný Čerťák)
Neděle: počasí opět nezvykle krásné: jedna část výpravy zvládá Bramberk strojově, druhá přes Liščí důl starou dřevorubeckou cestou. Dlužno říci, že tam byly řádné závěje – tudíž mokré boty.
Ne Lesní boudě nás nepotěšili: tradiční velikonoční červené a zelené pivo se nekonalo: bouda měla zavřeno. Píšeme veliké mínus!
Hurá jsme doma! Sofie skáče radostí, že neumřeme hladem: pekáč stále obsahuje větší než malé množství krůty (Sofčiny výskoky prosím zde!)
Tradiční pohoda u „šampaňského stolu“ (report zde)
… a její důsledky ve formě úplného vyčerpání.
.
pondělí: „šlehačka“ se vydařila, ale počasí už méně. Po přátelském posezení u stolu a s ním spojené žranici se jednotlivé týmy rozcházejí do svých domovů. Zbytek šampaňského stolečku je zřejmě tím posledním sněhem sezóny…
Byla to neuvěřitelná akce: před Velikonoci mi Eva domluvila „školení“ – přišla k nám její kolegyně, která pracuje v kuchyni a snažila se mi vtlouci do hlavy, jak to dělala „babička“ – ale to je jiná pohádka, to zase někdy jindy…
4 vejce
2 vanilkový cukry
1 moučkový cukr
2 citróny
Mouka: 1/2kg mouky hladké a 1/2kg mouky polohrubé (nejlépe: babiččina)
1 balíček rozinek
1 balíček mandlí
1 máslo
1 dcl rumu (+ ten na pevné nervy a dezinfekci…)
1l mléka (užil jsem mléko z farmy .CZ)
2 kostky droždí; seženete-li to z pekárny, bude rozhodně lepčí než to „z lidojemu“
Zboží jsem měl večer vyložit na tácek: ono je to vše o dobrém kynutí, takže normalizace teploty. Zapsáno, jak Martina diktovala – bez gramatických úprav. Ty 2 vanilkový cukry – protože já jej měl od Evy ve skleničce, tak asi 4 mírně vrchovaté čajové lžičky (já si to zjednodušil, aby to korespondovalo se 4 vajíčky… ve skutečnosti to byly 3 velmi vrchovaté čajové lžičky….). 1 moučkový cukr – opět já jej měl ve skleničce, nakonec to bylo cca 22 Dg. Mandle jsem spařil a zbavil slupky.
Druhý den jsme začali:
připravili jsme si kvásek: z oněch 2 droždí, cca 20 Dg cukru a 20 Dg mouky
smíchali jsme máslo a vajíčka – důležitá je homogenizace materiálu (Martina upřednostňuje metlu, ale ruční šlehač na pomalý chod není k zahození)
z másla jsme odebrali cca 1/6 , a tu 1/6 zachovali pro závěrečné úpravy
přidali jsme vanilkový a moučkový cukr a rum
a nastrouhali kůru z citrónů (já pro ně byl až v bio-obchodu na Bělehradské)
opět: důležitá je homogenizace materiálu
do směsi přimíchali vzešlý kvásek
přidává se mouka: proséváním se odlehčí a provzdušní
tohle jsem dělal dost dlouho v lavoru: těsto se vařečkou rozetírá, homogenizuje a „nadhazováním“ se slepuje v jednu množinu, která se odlepuje od lavoru, ten má zůstávat čistý, bez nalepené hmoty….
až je hmota homogenní a drží pospolu natolik, že se nelepí k lavoru, vyklopili jsme ji na vál, přidali nejdříve rozinky a pak nakrájené mandle (nožem nadél a pak na 3/6 příčných dílků. Plátky nejsou vhodné: příliš vysychají). Ten pohyb je dost zvláštní: nejde ani tak o odlepování těsta od válu, ale o jeho vytahování do luftu a opět spouštění na plochu, aby si nalepilo ty zbytky, které nepodléhají centrální tendenci…
pak jsem těsto z válu vyklopil zpět do lavoru. Nastalo 8-hodinové kynutí: vždy po dvou hodinách jsem měl těsto (krásně nadýchané) zbušit dolů (pěstičkou, direktem) – ale asi zase ne moc prudce, s těmi qasinkami musíte v rukavičkách…
Po 8-mi hodinovém kynutí nastává fáze pečení:
troubu zapnout na 220 st C
těsto rozdělit na 2 poloviny; jedna polovina se nechá dále kynout, jednu začneme zpracovávat.
Těsto na válu ručně „vyhoním“ do podoby bochánku: těsto z okrajů hrnu doprostřed a nahoru, s tím,že se vrcholek snažím uzavřít
Bochánek posypu mandlemi a nechám ještě cca 15 minut odpočinout (trouba se mezitím temperuje na 220)
Následuje 5 minut pečení na teplotě 220 st C, tzv. zatažení povrchové vrstvy
Po zatažení povrchové vrstvy se zmírní teplota na 180 st, bochánek se zakryje alobalem a peče se 45 minut.
Po 45 minutovém pečení sejmem alobal a dopečeme 5 minut kůrku, na 220 ST C. Vyjmeme, potřeme roztopeným máslem s rumem (zbytek toho, co jsme oddělili při přípravě těsta) a opatrně oddělíme od podložky – alobalu, kterým jsme měli vystlán pečící plech…
Do takto vyhřáté trouby vložíme druhou půlku těsta, druhý bochánek, zasypaný mandlemi – a postup pečení a závěrečný ceremoniál potření rumomáslovou směsí s oddělením od pečící základny opakujeme.
Mariána, děti i já jsme měli volno – vyrazili jsme tedy ve čtvrtek… a topit nebylo nutné, chaloupku nám vytopili naši předchůdci, kteří ji promptně vyklidili… a tak jsme si zašli na Jitřenku na bombardino!
Sobota: sníh nic moc, ledovatý. Počasí zatažené a na hřebenech dost fouká.
Neděle: celou noc sněžilo, všude leží na pevné podložce vrstva prašanu. Dopoledne zataženo, ale na šampaňský stůl vylezlo slunce. Nicméně je tak -6, takže zalézáme my.
Pondělí: vyplácíme dámy, ale Honza zanechal někde v Peci nejenom Kindle, ale též 2 pomlázky. Já se svou nohou jsem vzdal jakékoliv pokusy o zajištění čehokoliv kromě své přítomnosti.
Fotogalerie zde (otevírá se nové okno).
Espace Alex 