Pec podzimní

A chčije a chčije a chčije – pravil pan Komárek. No, v neděli krapet přestalo, txme podnikli krátkou objevitelskou výpravu – průzkum staré cesty od chalupy nad Havlovou boudou k Pecké samotě…

A jinak: na bříze uložené na půdičce úspěšně vyrazila houba a vydala se na omítku, takže sanace, pak jsme utěsnili vchodové dveře od bytu a jinak web,web,web.

Apolenka slaví narozeniny, ale Robert nás zval, když jsme již byli zbalení do Pece – 😦

Marekov dvor

	7. – 12. září Pobyt na agroturistickém hospodářství v lůnu slovenských hor. Totální samota, daleko od civilizace, bydlení u lidí, kteří žijí soběstačně a samostatně. „Tu to riadi medveď!“ pravil hospodář. 1)
	úterý – výlet na Zákľuky. Výhledy na Nizke Tatry (zejména Chopok a Ďumbier), v pozadí se rýsoval Kriváň a po straně na nás koukal Vepor (Klenovský). Cca 30km, a 350 m převýšení.
	středa – návštěva ČHŽ. Prošli jsme si lesnícky skanzen Vydrovo, poobědvali na Lampárni. Direktor i jeho paní se „len tak mihli“, takže jsme se ani nepozdravili. Zato jsem prohodil pár slov s Maťom a Jankom2). V lese jsme utrhli pár houbiček… 3)
	čtvrtek – Košice. Zaskočili jsme na hřbitovní správu papírovat. Pak jsme se courli po korze a dali si oběd v Irish pubu.
	pátek – Klenovský Vepor. Původní varianta počítala s průzkumem Slavošovců a přilehlých tunelů, ale zvítězil Evin návrh. A nakonec jsem tomu byl víc než rád. Stopař mi naměřil cca 22km a 1500m převýšení… Posuďte sami – koukněte do fotogalerie…..
	sobota – odjíždíme domů. Ale před tím stačíme zachytit dění ve stanici Tisovec-Bánovo, včetně nájezdu páry na ozubnici, prozkoumat – ne zcela úspěšně – portál tunelu pod Dielikom z Tisovecké strany a vypravit se na houby – zcela neúspěšně.Hořkou pachuť částečně spláchne pozdní oběd na Bzenické kúrii… Domů přijížíme po půl desáté v noci.

Poznámky:
¹) – stránky Marekova dvora naleznete na https://marekovdvor.sk . Tam naleznete nejenom důkladný popis, ale všechny informace k zajištění pobytu.

²) – Maťo-kdysi mi byl představen jako traťmistr, ale ve skutečnosti je to pravá ruka direktorova a dívka pro všechno. Janko-strojvůdce s aprobací i pro parní lokomotivy.

³) – obrázek studánky s nápisem „Jozef Dekret-Matejovie“ – více o tomto lesníkovi, který má velkou zásluhu na nevymýcení Rudohoří, naleznete na https://sk.wikipedia.org/wiki/Jozef_Dekret-Matejovie

Klíčová slova: Slovensko, Brezno, Tisovec, Čierny Balog, Drábsko, ČHŽ, Čiernohronská lesná železnica, Vydrovo, Bánovo, úzkorozchodka, úzkokolejka, zubačka, Klenovský Vepor, Zákľuky, Kamenistý potok, Kamenistá dolina, meandre Kamenistého potoka, Teich, Tlstý Javor, Košice

… a týden poté…

… a jako odreagování z hlídání malého Martínka jsme si dal pár výšlapů…

	Luisina vyhlídka + Horní železná stezka 17.8.2020 – začali jsme hned v pondělí, vyvezli jsme se Bramberkem Po sestupu jsme se zrestaurovali u Vráti na Jelenkách.
	18. lilo a v pstruhárně měli zavřeno. Taxme se vochomýtali kolem baráku a sbírali síly na další den.  A vyšlápli jsme si ve středu. Pak jsme to obkroužili – vyšplhali jsme se na svážnici pod Růžohorkami a pak jsme se courli přes Portášky až na Borůvku. Tam velmi opulentní oběd, protože lornám pana Kamila prostě odolat nejde. Polévka, hlavní jídlo, borůvkový knedlík, zákusek ….
	Na pátek byla prorokována tropická vedra, taxme vyrazili hned ve čtvrtek a na pátek jsme si naplánovali flákání pod střechou… Vzhůru naší výtahovou šachtou za barákem, přes Kolínskou na rašeliniště a pak po běžkařské cvičné dráze zpět pod Kolínskou a Javořákem dolů… Večer jsme si zajeli do Master Fish do Svobody na pstruha. Zpět řídila Eva, takže jsem na oslavu (70) mohl připít 2 sklenkami vinho verde…

Týden s Martinem

Původně jsme měli odjet do Pece až v pondělí, poté co odjede Míša s kamarádkou. Ale. Kamarádka onemocněla. Taxme odjeli v sobotu… Zaměnili jsme ignáce za Hunda, hodili do něj své bágly – Martin už tam měl vše – a vyrazili jsme. Pak, následující neděli, přijela Marjánka na Ignácovi a odjela s Martinem na Hundu.

Slíbil jsem, že noci s Martinem budu trávit já. A vyhrál jsem! Martin spal jak dudek a k snídani nás musela Eva vytahovat kolem osmé!

Ostrovy

Obrazová galerie

Malovice, divadlo Continuo, performance Ostrovy. Přespali jsme pod širákem a ráno navštívili poutní kostel Lomec. Při té příležitosti návštěva historického hospodářského dvora Rábín a přilehlé zastávky Holečkov – bývalého nákladiště. Nádraží Netolice, refreshment ve Fresherii…

Červencová Pec

5.-18.7.

Odskok do obrazové galerie https://photos.app.goo.gl/1u4i5ru9pqN5Ec9M9

Ringo Starr oslavil své osmdesátiny.

7.7.2020 oslavil Ringo Starr své osmdesátiny.

George, Ringo, John a Paul mne provázeli mým žitím od střední školy. Byli při tom, když jsem promoval, byli přitom, když jsem se oženil, byli přitom, když dlouho poté se narodil můj vytoužený syn. Beautifull boy byla skladba Johna Lennona, která byla tenkrát jako šitá na míru…

Roky plynuly, skupina již neexistovala a kluci hráli dál… Až jednoho dne, jednoho dne mezi námi nebyl John. Byla to držka prořízlá, ale i když to nikdo nikdy neřekl, mluvil jménem Brouků. A pak byl konec. Nějaký blbec měl zkrat.

Život běžel, něco vzal, něco dal… Teď již nemám jenom syny, přibyly i dvě -a teď již musím říct – dámy. A těch vnoučat… Ani nevím, jak jsem si to zasloužil…

Mezitím zákeřná nemoc sklátila George. Až po jeho smrti jsem si dal dohromady všechny jeho alba (tedy pardon, velkou část) a viděl jsem, jaká to byla ztráta. Byl to doopravdy hudební génius. Tichý, vždy stál poněkud v pozadí, ale jeho hudba byla přesná.

Zbyli jenom Paul a Ringo. Paul je hudební fenomén, jeho hudba byla vždy líbivá a dostávala se pod kůži, zatímco Ringo byl vždy tím vzadu. Pokud byla nějaká písnička jím signovaná, byly to vždy takové jednodušší, skoro dětské popěvky. Ale bez něj by skupina (vokaľno instrumentaľnyj ansambľ – jak jsem čet na jedné PVC desce 🙂 neměla ten říz, ten přesný rytmus, ten beat, co se dostal milionům pod kůži…

Dnes má Ringo osmdesát. Já budu mít za chvíli sedumdesát. Uronil jsem slzu nad těmi časy. Ringo, prosím, ať tvůj rytmus udává tempo mým krokům ještě dlouhá léta!

Peace and Love!

Pec pod Sněžkou, 10.7.2020

Končíme. Sněžka, Modrý důl.

Nic netrvá ve světě věčně – ani láska k jedné slečně! Covidová epidemie byla snad zvládnutá, naše čacké pravítěľstvo vyhlásilo návrat k normálu. Tudíž Evě nastávají povinnosti – a my se vracíme z našeho azylu v Peci zpět do Řeže…
Tak si pojď dát naposledy Sněžku funikulérem – tak prázdná již nikdy nebude! Lanoffka sice prázdná byla, ale ty zástupy polských turistů, kteří se drápali, funěli, prskali a vydechovali mraky aerosolu, byly nepřehledné. Darmo si naši načáľníci malují své semafory…
Dolů jsme sestoupili Modrým dolem. E i já považujeme tuto část Krkonoš když ne za tu nejhezčí, tak rozhodně jednu z těch pozoruhodných.

Na epidemii Covidu19 budu dlouho vzpomínat. Na rozdíl od svých krajanů jako na jednu z nejhezčích vesen v mém životě. Evi díky, bylo to tu strašně fajn!!!!!!

Odskok do obrazové galerie…

Vodopády Javořího potoka

Klikni na obrázek pro přechod do obrazové galerie

Prvotní snahou byl průchod starou německou cestou po levém břehu Javořího potoka. Jaxe ale ukázalo, ta cesta vedla po pravém břehu, kus pod tou novou/standardní. Vysoký stav a teplota vody zabraňovaly překonání vodního toku a cesta se občas stávala bojem o život.

Zlatá bufetka!

Glasendorf

Není mým zvykem používat německá jména pro obce v Čechách. Proč tedy Glasendorf a ne Sklenářovice? Trochu to vychází z historie a pak z pocitu, který ve mně zanechalo čtení o obci. Osídlení zde bylo velmi staré, údajně údolí bylo osídleno již v 11.století, pochopitelně Slovany. Německé osídlení přišlo později, nicméně: vytvořilo se zde zvláštní společenství, v minulém století zde žilo více než 150 osob, byly zde 2 hospody, dobrovolný hasičský sbor….
To všechno skončilo v roce 1945. Protože žádný z obyvatel se nehlásil k české národnosti, nezůstal nikdo. Domy zpustly a pak se rozebíraly, aby se stavební materiál odvezl … na Slovensko!

Svázanost obyvatel s půdou jsem si silně uvědomil u památníku obětem I. světové války. U padlých nebyly uvedena data narození, ale čísla popisná domů, ze kterých odešli na smrt. Pozoruhodné též je, že ačkoli je památník německý, nejsou zde žádné plky o hrdinech. Zdejší padlí byli považováni za oběti…

Dost již… Přiměte pozvání k prohlídce tohoto údolí, tohoto nádherného koutu naší vlasti.

Kliknutím přejdete do obrazové galerie.

Na Úpě

Ťapali jsme z výletu a u jezu na Úpě jsme zbystřili pozornost. První průjezd jsem parádně prošvih‘, ale naštěstí hoch nebyl syt.
Kochy-kochy! Kochejte se s námi!

Velké a Malé Tippeltovy boudy

Velké a Malé Tippeltovy boudy. Klikni pro přechod do fotogalerie.

https://photos.app.goo.gl/oyQCcT9VbpFyZ2c5A

Výlet kolem Pece

Klikni pro přechod do fotogalerie.

Když jaro na Aljašku zavítá k nám.

Růžena i já se stavíme proti pohybu na vzduchu, kam by psa nevyhnal, ale Eva vede svou, že malá, 20km vycházka, by prospěla! Nakonec z toho byla malá vycházka výtahovou šachtou nahoru a dolů: Javořákem nahorů na Valšovky a dolů knížecí cestou a závěr zase dolní půlkou Javořáku dolů.

klikni pro přechod do fotogalerie

Křížová cesta

Klikni na obrázek pro přechod do obrazové galerie

Kontrola na Braunovce

Klikni na obrázek pro přechod do obrazové galerie

 

Kontrola na Severce

Klikni na obrázek pro přechod do obrazové galerie.

 

Javořákem na Valšovky a Lučiny

Odskok do fotogalerie

Výlet z Pece.

Kam? Původně jsme chtěli pouze na Karlův vrch a pak nějak přes pláně nad Úpou. Nakonec jsme se vydrápali na Růžohorky. Obě boudy pusté – takže docela suchý a dietní výlet. ale máme novou rohačkovou cestu!

Odskok do fotogalerie.

Láska za časů cholery.

Byl to krásný román.
A historie se opakuje. V týdnu 14.-21. března měla rodina odjet do Ober Tauern, já qůli pooperačnímu stavu měl zůstat v Řeži a užívat si slaměného vdovectví pod dozorem naší Růženky….

Než naši odjeli, přišlo uzavření hranic. Tak jsme v neděli večer (ještě před vyhlášením zákazu vycházení) odjeli s Evou a Růženkou do Pece. Ten první týden se počasí umoudřilo a docela přálo výletům.