Ringo Starr oslavil své osmdesátiny.

Napsat komentář

7.7.2020 oslavil Ringo Starr své osmdesátiny.

George, Ringo, John a Paul mne provázeli mým žitím od střední školy. Byli při tom, když jsem promoval, byli přitom, když jsem se oženil, byli přitom, když dlouho poté se narodil můj vytoužený syn. Beautifull boy byla skladba Johna Lennona, která byla tenkrát jako šitá na míru…

Roky plynuly, skupina již neexistovala a kluci hráli dál… Až jednoho dne, jednoho dne mezi námi nebyl John. Byla to držka prořízlá, ale i když to nikdo nikdy neřekl, mluvil jménem Brouků. A pak byl konec. Nějaký blbec měl zkrat.

Život běžel, něco vzal, něco dal… Teď již nemám jenom syny, přibyly i dvě -a teď již musím říct – dámy. A těch vnoučat… Ani nevím, jak jsem si to zasloužil…

Mezitím zákeřná nemoc sklátila George. Až po jeho smrti jsem si dal dohromady všechny jeho alba (tedy pardon, velkou část) a viděl jsem, jaká to byla ztráta. Byl to doopravdy hudební génius. Tichý, vždy stál poněkud v pozadí, ale jeho hudba byla přesná.

Zbyli jenom Paul a Ringo. Paul je hudební fenomén, jeho hudba byla vždy líbivá a dostávala se pod kůži, zatímco Ringo byl vždy tím vzadu. Pokud byla nějaká písnička jím signovaná, byly to vždy takové jednodušší, skoro dětské popěvky. Ale bez něj by skupina (vokaľno instrumentaľnyj ansambľ – jak jsem čet na jedné PVC desce 🙂 neměla ten říz, ten přesný rytmus, ten beat, co se dostal milionům pod kůži…

Dnes má Ringo osmdesát. Já budu mít za chvíli sedumdesát. Uronil jsem slzu nad těmi časy. Ringo, prosím, ať tvůj rytmus udává tempo mým krokům ještě dlouhá léta!

Peace and Love!

Pec pod Sněžkou, 10.7.2020

Končíme. Sněžka, Modrý důl.

Napsat komentář

Nic netrvá ve světě věčně – ani láska k jedné slečně! Covidová epidemie byla snad zvládnutá, naše čacké pravítěľstvo vyhlásilo návrat k normálu. Tudíž Evě nastávají povinnosti – a my se vracíme z našeho azylu v Peci zpět do Řeže…
Tak si pojď dát naposledy Sněžku funikulérem – tak prázdná již nikdy nebude! Lanoffka sice prázdná byla, ale ty zástupy polských turistů, kteří se drápali, funěli, prskali a vydechovali mraky aerosolu, byly nepřehledné. Darmo si naši načáľníci malují své semafory…
Dolů jsme sestoupili Modrým dolem. E i já považujeme tuto část Krkonoš když ne za tu nejhezčí, tak rozhodně jednu z těch pozoruhodných.

Na epidemii Covidu19 budu dlouho vzpomínat. Na rozdíl od svých krajanů jako na jednu z nejhezčích vesen v mém životě. Evi díky, bylo to tu strašně fajn!!!!!!

Odskok do obrazové galerie…

 

Vodopády Javořího potoka

Napsat komentář

Klikni na obrázek pro přechod do obrazové galerie

Prvotní snahou byl průchod starou německou cestou po levém břehu Javořího potoka. Jaxe ale ukázalo, ta cesta vedla po pravém břehu, kus pod tou novou/standardní. Vysoký stav a teplota vody zabraňovaly překonání vodního toku a cesta se občas stávala bojem o život.

Zlatá bufetka!

Glasendorf

Napsat komentář

Není mým zvykem používat německá jména pro obce v Čechách. Proč tedy Glasendorf a ne Sklenářovice? Trochu to vychází z historie a pak z pocitu, který ve mně zanechalo čtení o obci. Osídlení zde bylo velmi staré, údajně údolí bylo osídleno již v 11.století, pochopitelně Slovany. Německé osídlení přišlo později, nicméně: vytvořilo se zde zvláštní společenství, v minulém století zde žilo více než 150 osob, byly zde 2 hospody, dobrovolný hasičský sbor….
To všechno skončilo v roce 1945. Protože žádný z obyvatel se nehlásil k české národnosti, nezůstal nikdo. Domy zpustly a pak se rozebíraly, aby se stavební materiál odvezl … na Slovensko!

Svázanost obyvatel s půdou jsem si silně uvědomil u památníku obětem I. světové války. U padlých nebyly uvedena data narození, ale čísla popisná domů, ze kterých odešli na smrt. Pozoruhodné též je, že ačkoli je památník německý, nejsou zde žádné plky o hrdinech. Zdejší padlí byli považováni za oběti…

Dost již… Přiměte pozvání k prohlídce tohoto údolí, tohoto nádherného koutu naší vlasti.

Kliknutím přejdete do obrazové galerie.

Na Úpě

Napsat komentář

Ťapali jsme z výletu a u jezu na Úpě jsme zbystřili pozornost. První průjezd jsem parádně prošvih‘, ale naštěstí hoch nebyl syt.
Kochy-kochy! Kochejte se s námi!

Velké a Malé Tippeltovy boudy

Napsat komentář

Velké a Malé Tippeltovy boudy. Klikni pro přechod do fotogalerie.

https://photos.app.goo.gl/oyQCcT9VbpFyZ2c5A

Výlet kolem Pece

Napsat komentář

Klikni pro přechod do fotogalerie.

Když jaro na Aljašku zavítá k nám.

Napsat komentář

Růžena i já se stavíme proti pohybu na vzduchu, kam by psa nevyhnal, ale Eva vede svou, že malá, 20km vycházka, by prospěla! Nakonec z toho byla malá vycházka výtahovou šachtou nahoru a dolů: Javořákem nahorů na Valšovky a dolů knížecí cestou a závěr zase dolní půlkou Javořáku dolů.

klikni pro přechod do fotogalerie

Kížová cesta

Napsat komentář

Klikni na obrázek pro přechod do obrazové galerie

Kontrola na Braunovce

Napsat komentář

Klikni na obrázek pro přechod do obrazové galerie

 

Kontrola na Severce

Napsat komentář

Klikni na obrázek pro přechod do obrazové galerie.

 

Javořákem na Valšovky a Lučiny

Napsat komentář

Odskok do fotogalerie

Výlet z Pece.

Napsat komentář

Kam? Původně jsme chtěli pouze na Karlův vrch a pak nějak přes pláně nad Úpou. Nakonec jsme se vydrápali na Růžohorky. Obě boudy pusté – takže docela suchý a dietní výlet. ale máme novou rohačkovou cestu!

Odskok do fotogalerie.

Láska za časů cholery.

Napsat komentář

Byl to krásný román.
A historie se opakuje. V týdnu 14.-21. března měla rodina odjet do Ober Tauern, já qůli pooperačnímu stavu měl zůstat v Řeži a užívat si slaměného vdovectví pod dozorem naší Růženky….

Než naši odjeli, přišlo uzavření hranic. Tak jsme v neděli večer (ještě před vyhlášením zákazu vycházení) odjeli s Evou a Růženkou do Pece. Ten první týden se počasí umoudřilo a docela přálo výletům.

Kazín

Napsat komentář

Kazín – klikněte pro přechod do obrazové galerie

Klíčová slova: Berounka, Kazín, Černošice, Mokropsy, Hradiště Humensko, Hladká skála, Montana

Řivnáč a Únětice

Napsat komentář

V neděli jsme si zase přispali, ale ukázalo se nádherné počasí. Odnesl jsem do sběrného kontejneru něco šatstva a vydali jsme se s Růženkou k řece. Tam jsem se konečně začal probouzet – a uvědomovat si, že výlet na Lovoš nebo Boreč časově (s ohledem na jízdní řádd) už jakosi časově nevychází.
No ale proč lézt na Lovoš, když za chalupou máme Řivnáč? No a vocamcaď je to kousek do Únětic. A v Úněticích dělá paní Lasíková ty úžasné koláče (slané i sladké) – a kdyby tam měli zavřeno, můžem do Únětického pivovaru a tam kdyby měli plno, můžem do Roztok.
Nakonec jsme se uchytili ihned u Lasíků, dokonce jsme našli i místo k sezení uvnitř lokálu. No a když jsme ůdolím seběhli k Vltavě, zjistili jsme, že restaurace v Roztokách je v rekonstrukci.
Po příchodu na perón jsme zjistili, že vlak jede tak za 2-3 minuty.
"Nevm, co se se světem děje, ale už nefunguje ani zákon schválnosti."
https://photos.app.goo.gl/2b7QR98CYyfbV5P39

Řivnáč a Únětice
5 new photos Album by sasakaldy
photos.app.goo.gl

Sobota na Letné

Napsat komentář

https://photos.app.goo.gl/EKi2xB24ARKVSUMz6

Sobota na Letné
5 new photos · Album by sasakaldy
photos.app.goo.gl

Nedělní sjezdování

Napsat komentář

Děti se balily, Eva kolem nich kroužila a já překážel. Taxem bafnul svoje „sixstáry“ a sednul na skibus.

Kliknutím zvětšíte obrázek.

… a do galerie přejdete tímto odkazem!

Setkání s Tomášem

Napsat komentář

Letošní z řady tradičních setkání bylo na Lesní. Ale fotky jsou hlavně z cesty zpět (přes Valšovky a dolů Knížecí cestou).

https://photos.app.goo.gl/cPM5xEtPYatJC2WAA

Silvestr 2019, Nov rok 2020

Napsat komentář

https://photos.app.goo.gl/VdKkqJ5fJaDmsrjp8

Silvestr 2019, Nov rok 2020
17 new photos Album by sasakaldy

28.XII. Na Portáškách silný vítr a tudíž vlek nepremával – tož jsme to vyšlápli po cestě na běžkách. Náramně jsme se poměli na Borůvce – oběd formou bufé – no paráda!
29.XII. Opakovaný pokus Portáškami nahoru (ujel nám skibus na Javor): perfektní okruh kolem Pěnkavčího vrchu s výhledy na Sněžku!
30.XII. Vlet s Marjánkou a dětmi kolem Černé hory – po výstupu nahoru z běžecké stopy zjišťuji, že jsem vytrousil vodítko. Ženy a děti pokračují kolem Černé hory, já zpět – vodítko bylo až na rozcestníku u – nyní už bývalé – Sokolské boudy. Pokračuji přímou cestou přes boudu na Černé hoře, zbytek výpravy dohoním na Kolínské. Oběd na Krakonošovi a návrat přes Webrovky. U Kladenky si na ledu dvojnásobně narážím kostrč.
31.XII. Lížu si rány doma a cvičím certifikáty (a stejn nefungují).
1.I. vyrážíme opět na Portášky, ale ledovka je strašná! Navíc na Borůvce zavřeno (ale pan Veselý mne zachránil jedním Krakonošem), poobědváme na Kobru….

Older Entries