Bylo docela hezky – a tak jsem Evě navrhnul, že bychom na běžkách zopakovali část mého včerejšího výletu. Ukázalo se, že lanovka stejně končí na Růžohorkách, takže nebylo co řešit.
Perfektní prašan byl na cestě lehce stažen rolbou, takže sjezd na Portášky byl opravdovou radostí – a stihli jsme to za neuvěřitelnou necelou čtvrthodinu. Za Portáškami jsme si střihli okruh kolem Pěnkavčího vrchu s perfektně upravenou stopou.
Vyvstala otázka, kam od boudy Jana – tak jsme se vydali přímo loukou ke kapličce na Předním Výsluní. Tam naše radost končila, neb až pod penzion Kobr se pod prašanem skrýval hnusně rozrytý led. No a pak nás čekal velice nepříjemný pěší sestup zletovatělou silnicí až do Úpy, a pak stále pěšky (silnička byla spíše ledovatá než zasněžená) domů.
Klíčová slova: Krkonoše, Pec, Pec 347, Růžohorky, Přední výsluní, kaplička na Předním Výsluní
Ráno jsme zaspali. Hodně. Takže mnoho možností nebylo – a webkamera ukazovala na Sněžce Azuro. Takže pro nedostatek času nahoru lanovkou a dolů přes Růžohorky pěšky. Nakonec ne na Portášky, ale Šramlem dolů. Cca 2,5 hodiny. A nahoru jsme to nestihli, takže odj. až. 12:30. Ale paní v bufíku u pokladny měla grepové pivo – takže klídek, ale mezitím se blížila fronta. No, na fotkách to tak nevypadá, ale na Sněžce se sluníčko nesměle prodíralo přes zahuhlání – a vzdrželo to až na Růžohorky. Ale bílá stěna se blížila a domů jsme se doplouhali už za vytrvalého sněžení.
Větrnou hůrku znám už z osmdesátek (tedy píseň, román o něco déle), ale dnes mi vytanula na mysli při rovnání blogu: totálně jsem mu pohnojil menu a nezbylo nic jiného, než přijít na kloub temu, jak to ten WP generuje a co se s tím dá ffšechno podniknouti.. No a přišel jsem k prověrce, co všechno se mi líbí od Kate Bush (popravdě: ffšechno, ale to si běžte na Spotify nebo Youtube…)
zpět na Kate Bush
Out on the wiley, windy moors
We'd roll and fall in green
You had a temper, like my jealousy
Too hot, too greedy
How could you leave me
When I needed to possess you
I hated you, I loved you too
Tam na bažinatém, větrném vřesovišti
Kouleli jsme se a padali do zeleně
Měl jsi vztek velký jako moje žárlivost
Příliš horký, příliš chamtivý
Jak jsi mě mohl opustit?
Když já tě chtěla vlastnit
Nenáviděla jsem tě, ale i milovala.
Bad dreams in the night
You told me I was going
to lose the fight
Leave behind my wuthering, wuthering
Wuthering Heights
Zlé sny v noci
Říkáte, že ten boj prohraji
Že opustím svou větrnou, větrnou
větrnou hůrku
Heathcliff, it's me, your Cathy,
I've come home
I'm so cold, let me in-a-your window
Heathcliff, it's me, Cathy,
I've come home
I'm so cold let me in-a-your window
Heathcliffe, to jsem já, tvoje Cathy
Přišla jsem domů. Je mi tak zima!
Pusť mě přes tvoje okno.
Heathcliff, to jsem já Cathy
Přišla jsem domů. Je mi tak zima!
Pusť mě přes tvoje okno.
Ooh it gets dark, it gets lonely
On the other side from you
I pine a lot, I find the lot
Falls through without you
I'm coming back love, cruel Heathcliff
My one dream, my only master
Oh, blíží se tma a osamění
Na opačné straně od tebe
Velmi chřadnu. Nacházím
spoustu nezdarů bez tebe
Jdu nazpět lásko.
Krutý Heathcliffe,můj jediný sne,
Můj jediný pane.
BToo long I roam in the night
I'm coming back to his side
to put it right
I'm coming home to wuthering, wuthering
Wuthering Heights
Příliš dlouho se toulám nocí
Vracím se zpět na tvoji stranu,napravit to.
Přicházím domů na větrnou, větrnou
větrnou hůrku
Heathcliff, it's me, your Cathy,
I've come home
I'm so cold, let me in-a-your window
Heathcliff, it's me, Cathy,
I've come home
I'm so cold let me in-a-your window
Heathcliffe, to jsem já, tvoje Cathy
Přišla jsem domů. Je mi tak zima!
Pusť mě přes tvoje okno.
Heathcliff, to jsem já Cathy
Přišla jsem domů. Je mi tak zima!
Pusť mě přes tvoje okno.
Ooh let me have it,
let me grab your soul away
Ooh let me have it,
let me grab your soul away
You know it's me, Cathy.
Oh,nech mi tě mít.
Nech mě zmocnit se tvé duše
Víš, že jsem to já-Cathy!
Heathcliff, it's me, your Cathy,
I've come home
I'm so cold, let me in-a-your window
Heathcliff, it's me, Cathy,
I've come home
I'm so cold let me in-a-your window
Heathcliffe, to jsem já, tvoje Cathy
Přišla jsem domů. Je mi tak zima!
Pusť mě přes tvoje okno.
Heathcliff, to jsem já Cathy
Přišla jsem domů. Je mi tak zima!
Pusť mě přes tvoje okno.
Heathcliff, it's me Cathy,
I've come home
I'm so cold...
Heathcliffe,to jsem já -Cathy
Přicházím domů. Je mi tak zima!
Pusť mě přes svoje okno...
K Vánocům mi můj dodavatel znenadání nadělil kocoura, kterého již jistý čas sháním. A tak se „v Horusicích“ sešla hezká řádka dieselů provenience ČKD… Ale to je už taky histórije!
Kromě Kocoura se podařilo pár šikovných akvizicí z Aukro.cz, takže nás čeká dostavba M262.0, M400.001, M124.001, Balm (krátký…). Přemýšlím i nad E422.0…
Byly skoro dokončeny (už jsou v laku a s nápisy) Blm r.v.1935 a Blm r.v. 1937 (osmistěn). V laku jsou i odlitky M131.1 (včetně pojezdu) a BDlm (r.v.1949). Spíš jsem pracoval než fotil, takže flotila dvouosých motoráků nafocena není – jen pár vagonů (BDlm r.v. 1932 z Aukra, Blm r.v. 1932 s novými nápisy a dříve zmíněný Blm r.v. 1935). Takže looky-looky here…
Zazvonil pan DPD a přinesl milý balíček – dárek za sponzoring Institutu. Už se těším, jak si s Márinkou v Peci dáme do trumpetky!
Institut pro památky a kulturu, o.p.s. je nezisková organizace, která poskytuje poradenství při financování projektů v oblasti památek a kultury. Samostatně či ve spolupráci s dalšími organizacemi a jednotlivci pořádá také vzdělávací a kulturní projekty.
Kontakt na Institut mi dala má známá architektka, která byla zvána na odbornou konferenci o možnostech využití drážních staveb, které dráha v současnosti již neužívá… Mou známou železniční architektura nebere, ale hned si vzpoměla, koho že to železniční historie zajímá.
Letos v létě, v Kohoutově, vyrobila E. draka. Ona totiž dcerunka naše rozmilá chtěla několik mističek na netřesky, které by lemovaly dolní kousek schodiště v zahrádce. No, ona ta myšlenka uchvátila i pana insteruktora a výsledkem byl zmíněný drak. Ano i se světýlkem v hlavě. A dnes jsme jej na Suchdole instalovali.
Po sobotním mlhavém večeru v Herlíkovicích a návratu v hustém mléce přichází mlhavé nedělní ráno… Ale je zřejmé, že o něco výše je sluníčko. Takže se drápeme (šíleně výhodnou zkratkou) na Portášky. A tam sledujeme, jak vítr z údolí žene mlhu vzhůru sjezdovkou… No trochu sluníčka jsme si užili, ale pak byl čas vrátit se dolů…
Sofka 13, Šimon 10. A protože Johanka úspěšně zakončila svou kovidovou karanténu, tak v Herlíkovicích. Roman tam byl, Greg zůstal doma. A jaxe večer ukázalo, se slunečným počasím je asi konec…
Po celkem deštivém říjnu přišel listopad s mrazivým, ale prosluněným počasím. Jak vidno na nedělních snímcích, „v kraji dole“ panuje nevlídná inverze – ale zde paráda!
Ve čtvrtek malá procházka na Jelenky a přes Severku domů. V pátek na Výsluní nad Úpou a traverzem až na louku naproti našemu domečku. V sobotu jsme byli v Herlíkovicích, u Johanky a Honzy, vrátili jsme se až za tmy. Johanka nám nakoupila, nakrmila (lasagne) a já jí tam naoplátku nechal svůj telefon. V neděli Javořákem a pak po silnici na Valšovky, starou cestou na Tippeltovy boudy, po nové cestě zpět na Valšovky a přes Malé Tippeltovy boudy a Javořákem domů.
Ani jsme se nenadáli, a je tady státní svátek – 28. říjen. Jako zaměstnaní jsme jej mnohokráte využili k poznání, jak je mimo republiku, ale letos jsme poslušně zůstali jako zapadlí vlastenci v pohraničí.
Ale volna využili děti a jejich děti – zkrátka přijeli Štoci. A protože usilovně pršelo (lepší výraz, ale ne zcela společensky příhodný by byl chcalo), moc jsme toho nenachodili. No ale přeci…
A přišel podzim. Vláda vydává jedno prohlášení za druhým, premiér je pak odvolá, ministři zdravotnictví se střídají a pacienti ve špitálech přibývají. Taxme si zbalil svých „fünf Pflaumen“ a po anglicku se zdejchli do Pece. A už tu prožíváme 2.neděli. Malá procházka neuškodí…
… a taxme odjeli do Pece. Jasně, nejdříve jsem si musel po Brnu odfrknout, takže sobota v Řeži, ale v neděli odjezd… … a v pondělí Veritas BE20. I to jsme zvládli, Eva mě po přednáškách trpělivě venčila. Co bude dál? Snad příští týden přijedou Štoci, ve středu, nevím… Z nedělní oslavy (25.10) sešlo, Johanka je ňáko Covidová – zatím neví, zatím to má pouze její šéf.
Sice byĺy vyhlášeny opatření proti mísení lidí, ale školy a zaměstnání úspěšně (z viřího hlediska) doplňují výpadky. No a pořád se najdou lidi, co bez hospody a mejdanů nemohou žít. Například náš pan ministr, co už ministr není. 33-denní ministr, pan plukovník… Romane, to jsi fakt posral.
Budeme zde do Vánoc, nebo do léta? Pojedem do 3 údolí? Nebudou takové otázky za pár měsíců trapné?
A chčije a chčije a chčije – pravil pan Komárek. No, v neděli krapet přestalo, txme podnikli krátkou objevitelskou výpravu – průzkum staré cesty od chalupy nad Havlovou boudou k Pecké samotě…
A jinak: na bříze uložené na půdičce úspěšně vyrazila houba a vydala se na omítku, takže sanace, pak jsme utěsnili vchodové dveře od bytu a jinak web,web,web.
Apolenka slaví narozeniny, ale Robert nás zval, když jsme již byli zbalení do Pece – :-(
7. – 12. září
Pobyt na agroturistickém hospodářství v lůnu slovenských hor. Totální samota, daleko od civilizace, bydlení u lidí, kteří žijí soběstačně a samostatně. „Tu to riadi medveď!“ pravil hospodář. 1)
úterý – výlet na Zákľuky. Výhledy na Nizke Tatry (zejména Chopok a Ďumbier), v pozadí se rýsoval Kriváň a po straně na nás koukal Vepor (Klenovský). Cca 30km, a 350 m převýšení.
středa – návštěva ČHŽ. Prošli jsme si lesnícky skanzen Vydrovo, poobědvali na Lampárni. Direktor i jeho paní se „len tak mihli“, takže jsme se ani nepozdravili. Zato jsem prohodil pár slov s Maťom a Jankom2). V lese jsme utrhli pár houbiček… 3)
čtvrtek – Košice. Zaskočili jsme na hřbitovní správu papírovat. Pak jsme se courli po korze a dali si oběd v Irish pubu.
pátek – Klenovský Vepor.
Původní varianta počítala s průzkumem Slavošovců a přilehlých tunelů, ale zvítězil Evin návrh. A nakonec jsem tomu byl víc než rád. Stopař mi naměřil cca 22km a 1500m převýšení… Posuďte sami – koukněte do fotogalerie…..
sobota – odjíždíme domů.
Ale před tím stačíme zachytit dění ve stanici Tisovec-Bánovo, včetně nájezdu páry na ozubnici, prozkoumat – ne zcela úspěšně – portál tunelu pod Dielikom z Tisovecké strany a vypravit se na houby – zcela neúspěšně.Hořkou pachuť částečně spláchne pozdní oběd na Bzenické kúrii… Domů přijížíme po půl desáté v noci.
Poznámky: 1) – stránky Marekova dvora naleznete na https://marekovdvor.sk . Tam naleznete nejenom důkladný popis, ale všechny informace k zajištění pobytu.
2) – Maťo-kdysi mi byl představen jako traťmistr, ale ve skutečnosti je to pravá ruka direktorova a dívka pro všechno. Janko-strojvůdce s aprobací i pro parní lokomotivy.
… a jako odreagování z hlídání malého Martínka jsme si dal pár výšlapů…
Luisina vyhlídka + Horní železná stezka
17.8.2020 – začali jsme hned v pondělí, vyvezli jsme se Bramberkem
Po sestupu jsme se zrestaurovali u Vráti na Jelenkách.
18. lilo a v pstruhárně měli zavřeno. Taxme se vochomýtali kolem baráku a sbírali síly na další den. A vyšlápli jsme si ve středu. Pak jsme to obkroužili – vyšplhali jsme se na svážnici pod Růžohorkami a pak jsme se courli přes Portášky až na Borůvku. Tam velmi opulentní oběd, protože lornám pana Kamila prostě odolat nejde. Polévka, hlavní jídlo, borůvkový knedlík, zákusek ….
Na pátek byla prorokována tropická vedra, taxme vyrazili hned ve čtvrtek a na pátek jsme si naplánovali flákání pod střechou… Vzhůru naší výtahovou šachtou za barákem, přes Kolínskou na rašeliniště a pak po běžkařské cvičné dráze zpět pod Kolínskou a Javořákem dolů…
Večer jsme si zajeli do Master Fish do Svobody na pstruha. Zpět řídila Eva, takže jsem na oslavu (70) mohl připít 2 sklenkami vinho verde…
Původně jsme měli odjet do Pece až v pondělí, poté co odjede Míša s kamarádkou. Ale. Kamarádka onemocněla. Taxme odjeli v sobotu… Zaměnili jsme ignáce za Hunda, hodili do něj své bágly – Martin už tam měl vše – a vyrazili jsme. Pak, následující neděli, přijela Marjánka na Ignácovi a odjela s Martinem na Hundu.
Slíbil jsem, že noci s Martinem budu trávit já. A vyhrál jsem! Martin spal jak dudek a k snídani nás musela Eva vytahovat kolem osmé!
