Ráno jsme zaspali. Hodně. Takže mnoho možností nebylo – a webkamera ukazovala na Sněžce Azuro. Takže pro nedostatek času nahoru lanovkou a dolů přes Růžohorky pěšky. Nakonec ne na Portášky, ale Šramlem dolů. Cca 2,5 hodiny. A nahoru jsme to nestihli, takže odj. až. 12:30. Ale paní v bufíku u pokladny měla grepové pivo – takže klídek, ale mezitím se blížila fronta. No, na fotkách to tak nevypadá, ale na Sněžce se sluníčko nesměle prodíralo přes zahuhlání – a vzdrželo to až na Růžohorky. Ale bílá stěna se blížila a domů jsme se doplouhali už za vytrvalého sněžení.
Po sobotním mlhavém večeru v Herlíkovicích a návratu v hustém mléce přichází mlhavé nedělní ráno… Ale je zřejmé, že o něco výše je sluníčko. Takže se drápeme (šíleně výhodnou zkratkou) na Portášky. A tam sledujeme, jak vítr z údolí žene mlhu vzhůru sjezdovkou… No trochu sluníčka jsme si užili, ale pak byl čas vrátit se dolů…
Sofka 13, Šimon 10. A protože Johanka úspěšně zakončila svou kovidovou karanténu, tak v Herlíkovicích. Roman tam byl, Greg zůstal doma. A jaxe večer ukázalo, se slunečným počasím je asi konec…
Po celkem deštivém říjnu přišel listopad s mrazivým, ale prosluněným počasím. Jak vidno na nedělních snímcích, „v kraji dole“ panuje nevlídná inverze – ale zde paráda!
Ve čtvrtek malá procházka na Jelenky a přes Severku domů. V pátek na Výsluní nad Úpou a traverzem až na louku naproti našemu domečku. V sobotu jsme byli v Herlíkovicích, u Johanky a Honzy, vrátili jsme se až za tmy. Johanka nám nakoupila, nakrmila (lasagne) a já jí tam naoplátku nechal svůj telefon. V neděli Javořákem a pak po silnici na Valšovky, starou cestou na Tippeltovy boudy, po nové cestě zpět na Valšovky a přes Malé Tippeltovy boudy a Javořákem domů.
Ani jsme se nenadáli, a je tady státní svátek – 28. říjen. Jako zaměstnaní jsme jej mnohokráte využili k poznání, jak je mimo republiku, ale letos jsme poslušně zůstali jako zapadlí vlastenci v pohraničí.
Ale volna využili děti a jejich děti – zkrátka přijeli Štoci. A protože usilovně pršelo (lepší výraz, ale ne zcela společensky příhodný by byl chcalo), moc jsme toho nenachodili. No ale přeci…
… a taxme odjeli do Pece. Jasně, nejdříve jsem si musel po Brnu odfrknout, takže sobota v Řeži, ale v neděli odjezd… … a v pondělí Veritas BE20. I to jsme zvládli, Eva mě po přednáškách trpělivě venčila. Co bude dál? Snad příští týden přijedou Štoci, ve středu, nevím… Z nedělní oslavy (25.10) sešlo, Johanka je ňáko Covidová – zatím neví, zatím to má pouze její šéf.
Sice byĺy vyhlášeny opatření proti mísení lidí, ale školy a zaměstnání úspěšně (z viřího hlediska) doplňují výpadky. No a pořád se najdou lidi, co bez hospody a mejdanů nemohou žít. Například náš pan ministr, co už ministr není. 33-denní ministr, pan plukovník… Romane, to jsi fakt posral.
Budeme zde do Vánoc, nebo do léta? Pojedem do 3 údolí? Nebudou takové otázky za pár měsíců trapné?
A chčije a chčije a chčije – pravil pan Komárek. No, v neděli krapet přestalo, txme podnikli krátkou objevitelskou výpravu – průzkum staré cesty od chalupy nad Havlovou boudou k Pecké samotě…
A jinak: na bříze uložené na půdičce úspěšně vyrazila houba a vydala se na omítku, takže sanace, pak jsme utěsnili vchodové dveře od bytu a jinak web,web,web.
Apolenka slaví narozeniny, ale Robert nás zval, když jsme již byli zbalení do Pece – :-(
… a jako odreagování z hlídání malého Martínka jsme si dal pár výšlapů…
Luisina vyhlídka + Horní železná stezka
17.8.2020 – začali jsme hned v pondělí, vyvezli jsme se Bramberkem
Po sestupu jsme se zrestaurovali u Vráti na Jelenkách.
18. lilo a v pstruhárně měli zavřeno. Taxme se vochomýtali kolem baráku a sbírali síly na další den. A vyšlápli jsme si ve středu. Pak jsme to obkroužili – vyšplhali jsme se na svážnici pod Růžohorkami a pak jsme se courli přes Portášky až na Borůvku. Tam velmi opulentní oběd, protože lornám pana Kamila prostě odolat nejde. Polévka, hlavní jídlo, borůvkový knedlík, zákusek ….
Na pátek byla prorokována tropická vedra, taxme vyrazili hned ve čtvrtek a na pátek jsme si naplánovali flákání pod střechou… Vzhůru naší výtahovou šachtou za barákem, přes Kolínskou na rašeliniště a pak po běžkařské cvičné dráze zpět pod Kolínskou a Javořákem dolů…
Večer jsme si zajeli do Master Fish do Svobody na pstruha. Zpět řídila Eva, takže jsem na oslavu (70) mohl připít 2 sklenkami vinho verde…
Nic netrvá ve světě věčně – ani láska k jedné slečně! Covidová epidemie byla snad zvládnutá, naše čacké pravítěľstvo vyhlásilo návrat k normálu. Tudíž Evě nastávají povinnosti – a my se vracíme z našeho azylu v Peci zpět do Řeže…
Tak si pojď dát naposledy Sněžku funikulérem – tak prázdná již nikdy nebude! Lanoffka sice prázdná byla, ale ty zástupy polských turistů, kteří se drápali, funěli, prskali a vydechovali mraky aerosolu, byly nepřehledné. Darmo si naši načáľníci malují své semafory…
Dolů jsme sestoupili Modrým dolem. E i já považujeme tuto část Krkonoš když ne za tu nejhezčí, tak rozhodně jednu z těch pozoruhodných.
Na epidemii Covidu19 budu dlouho vzpomínat. Na rozdíl od svých krajanů jako na jednu z nejhezčích vesen v mém životě. Evi díky, bylo to tu strašně fajn!!!!!!
Prvotní snahou byl průchod starou německou cestou po levém břehu Javořího potoka. Jaxe ale ukázalo, ta cesta vedla po pravém břehu, kus pod tou novou/standardní. Vysoký stav a teplota vody zabraňovaly překonání vodního toku a cesta se občas stávala bojem o život.
Není mým zvykem používat německá jména pro obce v Čechách. Proč tedy Glasendorf a ne Sklenářovice? Trochu to vychází z historie a pak z pocitu, který ve mně zanechalo čtení o obci. Osídlení zde bylo velmi staré, údajně údolí bylo osídleno již v 11.století, pochopitelně Slovany. Německé osídlení přišlo později, nicméně: vytvořilo se zde zvláštní společenství, v minulém století zde žilo více než 150 osob, byly zde 2 hospody, dobrovolný hasičský sbor….
To všechno skončilo v roce 1945. Protože žádný z obyvatel se nehlásil k české národnosti, nezůstal nikdo. Domy zpustly a pak se rozebíraly, aby se stavební materiál odvezl … na Slovensko!
Svázanost obyvatel s půdou jsem si silně uvědomil u památníku obětem I. světové války. U padlých nebyly uvedena data narození, ale čísla popisná domů, ze kterých odešli na smrt. Pozoruhodné též je, že ačkoli je památník německý, nejsou zde žádné plky o hrdinech. Zdejší padlí byli považováni za oběti…
Dost již… Přiměte pozvání k prohlídce tohoto údolí, tohoto nádherného koutu naší vlasti.
Ťapali jsme z výletu a u jezu na Úpě jsme zbystřili pozornost. První průjezd jsem parádně prošvih‘, ale naštěstí hoch nebyl syt.
Kochy-kochy! Kochejte se s námi!
Růžena i já se stavíme proti pohybu na vzduchu, kam by psa nevyhnal, ale Eva vede svou, že malá, 20km vycházka, by prospěla! Nakonec z toho byla malá vycházka výtahovou šachtou nahoru a dolů: Javořákem nahorů na Valšovky a dolů knížecí cestou a závěr zase dolní půlkou Javořáku dolů.
Klíčová slova: Krkonoše, Pec, Pec 347, Sněžka
