Na Jelenky!

Pec 17.-20.11.2022

Prodloužený víkend v Peci, odjezd po keramice v Máslovicích (ve čtvrtek už je svátek…). Návrat v pondělí, s návštěvou restaurace u učňáku v Trutnově.

Přijeli jsme večer za deště. Ráno ve čtvrtek sice zahuhleno, ale neuvěřitelně bílo…

Říjnový týden v Peci

Říjen 23.-.31. Já přijel z Kohoutova v neděli večer, E se pak přidala ve středu večer. A ve čtvrtek večer nás ještě doplnili Zemánci.

Vyjeli jsme na Sněžku …

Vyjeli jsme si lanovkou na Sněžku, lehce poobědvali na Bufáči a kolem Liščí hory k Emerichu na Labuti a Havlovou cestou domů…

https://photos.app.goo.gl/Cey471e385FHHkrL9

Similar Photos

Opět něco z tvorby Google Photos – jsem rád, když někomu se líbí mé fotky… Proklikem se z koláže dostanete do alba…

Velikonoce 2022

Vyrazili jsme již ve středu. Matouš už byl v chalupě, Lucka měla přijít odpoledne.
My ve čtvrtek vyrazili na běžky! Celodenní výlet na Lesní, ale ta byla zavřená, takže plynovodem na Tetřevky…. no pak zpátky kolem Pražské a svážnicí dolů. Skončili jsme u Orlíku, neb sníh už ztrácel slušné jméno.
V pátek nad Aurorou jablůňka – dost jsme ji oštucovali – chtěli jsme jí prosvětlit korunu – E se domnívá, že ji dopěstuje k rodícímu ovocnému stromu. Loni na podzim byla skutečně obsypaná plody a srny to doopravdy ocenili. 
V sobotu kolem Aurory nahoru, přes sjezdovku Portášky k boudě Jana a ke Kobrům na větrník. Qečeru přijeli Zemánci, abychom si udělali nedělní výlet přes křížovou cestu v Temném dole na Eminu cestu. Z ní jsme přešli k Červenému kříži a pak po Dlouhém hřebeni k Novému kříži. 
No a v pondělí kolem Aurory nahoru, po cestě přes sjezdovku na Portáškách k boudě Jana a ke kapličce. Oběd na Lovecké chatě.

Wikipedie:

Nový Červený kříž

V důsledku imisní kalamity v 80. letech 20, století byl na mnoha místech v Krkonoších zničený les. Obnažený zůstal i Dlouhý hřeben mezi Malou Úpou a Lysečinami. V roce 1994 byl vztyčen osmimetrový Nový Červený kříž v tehdy zcela odlesněném sedle mezi dvěma vrcholy Dlouhého hřebene s přáním, aby se brzy ztratil zarostlý v novém lese, což se během následujících dvaceti let vyplnilo.

O5 na Větrníku

Po 6 létech o5 na místech tak důvěrně známých. 3.-6. února 2022. Sněhu hafo, s E. jsme si vzali pouze běžky, ale ne fyzičku. Takže všehovšudy jeden celodenní výlet na Žižkovu boudu…

Bylo nás asi tak osmnáct (Marjánka a Johanka s rodinama, Silvie, Hanča taky tak a my dva. Navíc Růženka).

Zjstil jsem, jak málo věcí mi stačí pro přežití na Větrníku. Věci jsme měli do pátku zamčené v autu na parkovišti..

Jo a J. vystřelila brzy ráno v neděli, juchali pro nového psa. Prý se jmenuje Quinn.

Silvestr 2021 na Hrádečku

Počasí absolutně nepřálo lyžařským aktivitám. Lehce mrholilo, teploty vystoupily nad nulu i v noci, vše teklo…. I když jsem namítal, že v lese bude bláto, musel jsem nakonec uznat, že E má pravdu, stojí za to sejít do nižších poloh a zvolit turistiku. A nakonec – na Hrádečku jsme nebyli a chtěli jsme se tam podívat. Ono se nejedná pouze o weekend house V.H., ale on existuje dokonce přírodní park Hrádeček. Krajina neuvěřitelně rozeklaná – no skalní útvar Baba a zřícenina hrádku Hrádeček podtrhují romantiku krajiny.

Happy birthday to you, happy birthday to you,
Happy birthday Mister prezident,
Happy birthday to you…

V.H. samozžejmě neměl narozky na silvestra, ale hlas Marilyn Monroe doprovázený ukulele mne doprovázel cestou…

Klausový důl

Taxme si dali v Jánkách u lanovky sraz s dětmi (Johanka), pradětmi (Šíma) a kamarády (Kamila s Davidem a dětmi). Pro sestup jsme zvolili skoro nejméně vhodnou cestu – od Velkých Pardubických. Vrchní část dolu je dost podmáčená, při sestupu se qalita značně zlepšovala…

Z Pomezek domů

Trasa z POMEZNÍ BOUDA do Velká Úpa 347
Trasa 11,5 km • 3:26 hod
https://mapy.cz/s/nujusezese

Autobusem 9:50 z náměstí na Pomezky, návštěva prodejny Mamut (neúspěch)a po modré domů. V Krmelci u kostela sv.Petra a Pavla 4decovka piva Jelen a horká čokoláda (150). Ceny – viz obrazová příloha – odpovídají Staromáku v plné sezoně: ještě že nám Bureš slíbil přidat na důchodech.
Úplně jiný kafe byla Borůvka (Krakonoš, půllitr čaje, 2 pikantní a husté zelňačky, koláč, kafe =250) – pan Kamil nás přivítal jako vlastní a kecali jsme asi hodinu!
A pak přes kapličku (bez zastávky, seděla před ní nějaká paní) domů.
Před večeří jsem ještě obalil vrby a smrček pletivem – zima se blíží a srny budou mít hlad!

Braunovka ve východních Krkonoších

Jako správní důchodci jsme odjeli na víkend ve středu. S tím, že se vrátíme v pondělí. Tohle byl ten větší výlet, pak jsme jednou šli z Bramberku do Javořího dolu, ale tam jsem neudělal fotek – nic mne zas tak nezaujalo. Teda mimo tu vejtřasku v modré metalíze – tu jsem pak připrdnul, protože nebylo kde jinde tady do toho albíčka.

Jinak jsme se posmetlovali a šounili kolem chalupy, Eva byla párkrát na houbách a já si usek kousek palce… Prostě takové sladké Dolce far niente… Jo, a jak jsme se štrachali z toho Bramberka, taxme se zastavili na Lesní. A Dali jsme tam za 2 segedíny a 1 pivo čtyřistapade. Za polovic jsme potom měli kompletní menu i se zákuskem, birelem a džusíkem u učňů v Trutnově cestou zpět…

https://photos.app.goo.gl/wSrsuEmrW8sLZFEp6

Z Modrého do Obřího dolu (po žluté)

Zbytky sn2hu na republice

O5 lanoffkou na horu Černou

Odskok do galerie

Autobusem od Tetřívku 9:39 (přímý bus do Špindlu) do Jánek-Zátiší a lanoffkou nahoru. Pak kolem Sokolské k paraglidingu a pak pořád rovně (neuhnuli jsme k magistrále), chodníček pomalu mizel a zužoval se, ale vyústil hnedle u naší oblíbené vyhlídky. Pak po magistrále až na Lučiny a přes Zahrádky na Lesní. Karty nebrali, takže 1 pivo a 1 wrap s kozím sýrem = 200K přesně. Pak přes Čeťák a Bramberk domů. Upadl jsem do kómatu, ze kterého mne nepříjemně vyrušil Xˇanda – dostal záchvat a sekal trávu motorovým křovinořezem. Taxem si vzal Starobrno medium a šel si medit na trampošku k ohništi…

V pátek na Sněžku a Železnou stezkou dolů.

Přijeli jsme ve čtvrtek a že by bylo fajn zase jednou se nechat vyvézt na Sněžku, když nám to tedy Stáňa a Vláďa povolily (to není hrubka – Stáňa a Vláďa jsou neživotné subjekty, potažmo instituce plné – pochybuji, že žijících – subjektů). V sobotu a neděli bude zřejmě narváno (a večer nám to potvrdily proudy valících se aut) a v pondělí se bude smejčit a balit… Takže jediná možnost – pátek a taky jo: před pokladnou sice pár skupinek lovilo respirátory z baťohů, ale u pokladny nestál. Nikdo.

Zato po výlezu z lanovky to bylo jako mokrým hadrem přes tlamu. Na čtvereční metr mnoho turistů (spíše návštěvníků) a z polské strany se stále valily davy. Ta lanovka z Karpcze dělá divy. Takže fofrem na podvalovku v Úpské rašelině a tam již příroda. A pak Paroháč, kulajda a borůvkový řez na Luční, výšlap ke kapličce, sněhovým koridorem na Výrovku, malé posezení ve stínu na Rozcestí a Železnou stezkou na Jelenky. Je to vždy loterie, trefit tu stezku, ale dnes je to zřetelné a navíc v kleči vzorně vyřezané, takže doopravdy není co řešit – až na průchody rašlinou, kde rašelina pokryla cestu. Kupodivu nejlepší cesta vedla většinou středem, kde kameny byly hned pod povrchem.

Ne Jelenkách jsme si chvíli lízali rány na lavičce ve stínu (ten sestup mi opět dal!) a pak honem ke žralokovi (ten žralok tam už mnoho let není – ale pro nás je to porád žralok), kde jsme si dali cider. E. se na něj chystá od zimy, ale abychom se u konzumace neotřásali zimou. Takže dnes. Pro doplnění sacharidů v krvi E. volí polosuchý, ale mně omylem přinesli suchý. Tatíčkův sad. A ten suchý byl lepčí. Takže M. k narozeninám asi objednám basu. Jen co se dostanu ke scé kreditce. Doufám, že je v Řeži….

Galerie

Šramlem přes Portášky na Borůvku

Toto nedělní odpoledne se doopravdy vyvedlo! Po mnoha docela chladných dnech (a já nechal zimní bundu v Řeži – vždyť je přeci už květen!) po chladné sobotě přišlo azuro a i na našem severním okně neuvěřitelných 17 stupňů!

Vlčí jámou na Svornost.

https://photos.app.goo.gl/HFTFmv2BFCFWM9ph7

Velikonoční neděle ’21

Setkání s Johankou a Honzou na Lesní.

Zelený čtvrtek ’21

Velikonoční čtvrtek – a v Peci ani noha. Odpolední procházka svážnicí nahoru k Jančíkárně a odtud naší výtahovou šachtou dolů.

Prázdno na sjezdovce v Peci.

Z Richtrovek do Modrého dolu

Stavili jsme se u Vrkouše – a to už je nějaký kus cesty na Richtrovky. No a já měl touhu sejít cestou z R do Modrého dolu – já tou cestou fakt ještě nešel! Cesta se celkem vydařila, akorát se to dost bořilo. Ale ty výhledy pak stály za to!

Vylezli jsme na Výrovku!

Kliknutím otevřete nvou záložku s fotogalerií.

Je středa a meteoblé věští hezký den. Navíc, včerejší úterý jsme dali jako odpočinkové. Takže rozhodnutí padlo na několikráte odsunutý výlet posilnici na Richtrovky a pak do Modrého dolu a zpět.

No jo, před školou jsme potkali Vrkouše – a nálada okamžitě stoupla (ne že by předtím byla špatná) o několik stupínků. Takže dobře naladěni jsme na Richtrovky došli ve dvanáct. No a co dál? Trbócat se ve sněhu lesní cestou, když do krkonošských strání se tak hezky opírá sluníčko? Vždyť na „Vejra“ je to 1,7 km anebo 53 minut, jak hlásají mapy.cz. No tak jo! Pomalu stoupáme Čertovými schody a za hoďku jsme na Výrovce. Co dodat? Dlouho jsme tu nebyli a výhledy – kdo tu byl tak zná. A kdo ne, ať se podívá do fotogalerie.

Zpátky samozřejmě přes bufáč. (Interbüfé na rozcestí.) A předstřavte si! Nevím po kolika letech v 1 popolední zavřený!!!!! Až sem šahá pracka Andrejova. Bufetka zamítnuta, ergo míříme směr vrcholek Liščí (hory). Cesta tvrdá, uježděná i skútry (! copak sem smí ?) takže na Lyžařské jsme cca ve 14:30. Zavřeno. A na Lesní jakbysmet… Takže nejlepší řešení je hupky dupky do 347-ičky. Zatopíme, dáme kafe, čaj, pivo, něco telefonů – zkrátka jsme doma.

Sice trochu rozlámaní, ale plni krásného výletu. I Růžena využívá gaučového dobrodiní…

Pakliže libo něco mapových a  výškových podkladů, tak zde.

Klíčová slova: Krkonoše, Pec, Pec 347, Pec347, Výrovka, Bufet na Rozcestí, Bufáč, Liščí hora, Liška