Vzhůru Šramlem a na Borůvku!

Napsat komentář

Protože neděle, tak v pondělí musím být v Brně (v osm). Takže malý výlet…

klikni na obrázek a přejdeš na galerii…

Reklamy

Sardinie

Napsat komentář

Pá21 Příjezd Brno 12:30, vypakování Karkulky, naložení saků a paků do autobusu, cca 13:00 odjezd – směr Livorno

Livorno, odjezd

So22 Příjezd Livorno cca 04:00, odjezd trajektu cca 8:00 příjezd Olbia cca 16:00, přesun autobusem Cannigione, camp Centro Vacanze Isuledda

 

 

Sjezd od Santa Teresa Gallura na Capo Testa

Ne 23 rtm2:50 dst44,4 mxs45,7 avs15,7
Santa Teresa -Capo Testo – Palau – Cannigione

 

 

 

 

Stella Maris, Porto Cervo

Po 24 rtm2:57 dst45,9 mxs56,5 avs15,5
Trasa Cannagione, Baia Sardinia, Porto Cervo (Chiesa de la. Stella Maris), Arzachena, Cannigione

 

 

Roccia dell’Elefante, poblíž Castelsardo

Út 25 výlet autobusem Castellsardo

 

 

 

 

St 26 rtm3:24 dst57,6 mxs48 avs16,9
Nastoupano850 sjezd1250
Trasa Nuraghe Majori, Tempio Pausania, Tomba dei giganti, Calangianus, Sant Antonio de Gallura, Arzachena, Cannigione

 

La Madalena

Čt27 rtm3:42 dst52,8 mxs87,3(50) avs14,2
laMadalena – isola Caprera trajekt11,50

 

 

 

Pá28 Siniscóla – San Teodoru
rtm3:04 dst46,4 mxs87,3(40) avs15,1

 

 

Corso Umberto I, Olbia

So29 Procházka kolem kempu, v poledne výlet na kole do vesnice, oběd, odpoledne balení a odjezd. Večer Olbia, trajekt odjezd 22:00

 

 

Ne30 Příjezd Livorno 7:00, odjezd autobusem, příjezd Brno cca 22:15, naložení Karkulky, příjezd Rež cca 0:30…..
(V pondělí Gopas MOC 20697-1)

 

Obrazová galerie

Obrazová galerie Roman

Obrazová galerie Jirka

Obrazová galerie Petr

 

 

 

 

 

Neděle a pondělí.

Napsat komentář

Neděle: Aurora, Karlův vrch, Větrník, bouda Máma – útěk bez placení (ale jo, paxem přijel autem a vše srovnal 🙂

Pondělí: Za Toscou k prameni a vzhůru lesem až na Úpskou samotu. Pak přes Webrovky, za Webrovkama vlevo po dřevařských stezkách po Kolínské boudy (Eva polévka, já Plzeň), zpátky k Webrovkám a Javorem dolů, svážnicí ke Slovance (Orlíku) a domů!

Lví důl

Napsat komentář

Musíme odjet na chatu …

Napsat komentář

… trochu se provětrat – a pak, vyrabovat pár krámů, které na Velikonoce dovalíme do Pece.

Výlet do Španěl

Napsat komentář

Tak nějak popsal svou cestu Karel Čapek. My jsme se vydali na cestu až po skončení války, po ukončení ruské okupace, po pádu komunizmu a po nástupu něčeho, čemu by za první republiky říkali plutokracie.

Nicméně, podnikli jsme výlet, na jaký by jsme za našeho mládí nemohli pomyslet a způsobem, o jakém bychom si snad mohli jen zdát. Ne, nebydleli jsme ve čtyřhvězdičkových hotelech, po pravdě nebydleli jsme v žádném hotelu, pouze jednou jsme přespali za zdma autocampu. Všechny noce jsme přespali pod hvězdami, na čerstvém povětří. Ale na kafe, tapas či oběd jsme si zašli kdykoliv jsme měli chuť. Cestovali jsme osobním automobilem z půjčovny.

Zde trasa navržená v aplikaci mapy.cz neobsahuje všechny zákruty naší cesty: ukazuje vzdálenost cca 660km, ve skutečnosti jsme najeli něco kolem 900 km. Místa zastávek nejsou uvedena detailně, ale podle jména, kvůli přehlednosti. Dalším zajímavým údajem z mapy.cz je 13 nastoupaných – a zase sjetých výškových kilometrů. Mohu jen potvrdit pocit člověka za volantem: Španělsko je země hornatá.

Start. Malaga. (1)

Do Malagy jsme přiletěli něco po sedmé večer. Než jsme prošli příletovými peripetiemi (velká taška přijela s námi a v pořádku!), dojeli do půjčovny aut (malagacar.com – doporučuji) a zasedli do vozu, byla už téměř tma. Cestu na náš první nocleh jsem si připravil do navigace ještě v letadle, takže těch 140 kilometrů překrásnou hornatou krajinou jsme projeli jakoby černým tunelem. Jediným zpestřením byla zastávka u benzínové pumpy, kde jsme si koupili kanystr s pitnou vodou a nějaké tapas, abychom měli jakous-takous večeři.

(2) Nocleh nedaleko Peñuelas proběhl výborně, spali jsme na kraji borového lesíka, měsíc se za chvíli schoval za borovicemi, pouze zdáli doléhal hluk z hlavní silnice – jinak nás nerušilo nic.

Přišlo ráno – a s ním nádherné červánky. Opravdu nádherné. Po ranní hygieně vyrážíme do Granady.

Granada. (3)

Odskok do obrazové galerie

Mé první hodnocení: propadák. Lístky do Alhambry jsme začali shánět přes internet krátce pře odletem, a to bylo pozdě. Pro příště: starejte se tak 2 měsíce předem! K Alhambře jsme jeli podle navigace, takže jsme ztratili asi hodinu v ranní zácpě. Asi se lépe vyplatí sledovat ukazatele na dálnici, a dojet na místo velkou oklikou – ale bez zdržování. Kasa byla pro jistotu ohražená páskami s nápisy Tickets sold out a automaty nám nabídly termín někdy na počátek listopadu….

Na druhé straně: prošli jsme si město, zejména bývalá maurská čtvrt opravdu stojí za to. Prošli jsme si památky, na které by jinak asi nezbyl čas (ruiny arabských lázní).

Pouliční hudebník před Capilla Real, Granada

Córdoba (4)

Odskok do obrazové galerie.

Že bychom našli místečko příhodné k přespání před Córdobou, na to nebylo ani pomyšlení. Kolem cesty se donekonečna táhly plantáže s olivovníky a cesty mezi ně byly zpravidla zašpérované. Takže jsme objeli Córdobu a na jejím severovýchodním okraji jsme našli místečko tiché, skryté v lesíku, vedle nenápadné cesty, která vedla akorát k jedné soukromé rezidenci a k malému klášteru Ermita Virgen de Linares. Jejich obyvatelé nás nijak zvlášť nerušili, ale asi jsme překazili intimní dostaveníčko osádkám několika automobilů, které se objevily a zase po anglicku tiše vytratily.

Chtěl jsem vidět hlavně 2 památky: La Mezquita, což je mešita vybudovaná na základech vizigótského křesťanského kostela, několikráte podstatně rozšířena a následně přeměněna na křesťanskou modlitebnu, přičemž do centra jedinečného architektonického prostoru byla jakoby násilím vetknutá křesťanská bazilika. Křesťanská kapitula přiměla krále Karla V. k udělení souhlasu se stavbou. Po jejím dokončení ji král ohodnotil slovy: postavili jste tu něco, co lze postavit kdekoli, ale zničili jste něco, co nemá ve světě obdoby….

Druhou památkou  byla Medina Azahara.

Medina Azahara.

Odskok do obrazové galerie.

Tyto zříceniny leží za severozápadním okrajem města, v již otevřené zemědělské krajině. I dnes lze obdivovat rozlehlost a představovat si zřejmě bohatou výzdobu paláce, ze kterého zbyly po občanské válce na začátku 2. tisíciletí (1010) pouze vypálené ruiny. Jako i jiných ruin, bylo i této hojně využíváno jako zdroje stavebního materiálu.

 

 

Carmona (5)

Odskok do obrazové galerie

Cesta do Sevilly byla docela jednotvárná, nejvýraznější změnou byly plantáže bavlny, které vystřídaly doteď všudypřítomné olivy. Já měl chuť na kafe a pro naši zastávku jsme zvolili Carmonu. Nelitovali jsme, mají tu mohutné zříceniny hradu Alcázar del rey Don Pedro, ze kterého se otevírají výhledy do okolí. Na náměstí jsme si pak dali vinný střik, kafe a chobotničku na výborném olivovém oleji se spoustou zeleniny….
Nicméně tip na nocleh nevyšel a už se začalo stmívat – nezbylo než jít na jistotu – do autocampu. Navzdory tomu, že již byl konec září, kemp byl docela plný, ale pár místeček u zdi ještě měli. Auto jsme dali na štorc a v jeho závětří zalehli na karimatky, nicméně to nebránilo všetečným frantíkům, aby nám ráno velice přátelsky nabídli alespoň židličky a stoleček….

Sevilla (6)

Odskok do obrazové galerie

.
.
.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ronda (7)

Město, o kterém je zmínka v Hemingwayově románu „Komu zvoní hrana“. Nás zlákal most a rokle, přes kterou vede. To vše jsme pak důkladně prolezli.

 

 

 

 

 

 

 

Caminito del Rey (8)

Odskok do obrazové galerie

Nápad absolvovat tento průchod vznikl během cesty a vlastně náhodou. Co je Caminito del Rey jsme věděli z YouTube, ale kde to přesně je, to jsme netušili. Až v letadle nám strčili pod nos reklamu i s odkazem na webové stránky. No tož jsme neodolali.

Z divoké a nebezpečné adventury, jak jsme ji znali z YouTube, se stala půldenní pohodlná procházka pro „starší a pokročilé“. Když navzdory zákazům na cestu lezli další a další turisté, Španělé to pobrali jako výzvu pro vytvoření mlýnku na peníze pro sebe a otevření atrakce pro široké obecenstvo.

Ale. Krajina je to překrásná. Fakt. Stálo to za to!

Oběd: Álora (9), nocleh Aljaima nádraží (10) – eukalyptový lesík.

Epilog.

Je ráno 1.října, je stále tma ale Orion se na obloze výrazně posunul a odhaduji, že se blíží sedmá. To máme nastavený budík, abychom se sbalili a vyrazili na letiště. Cesta z tohoto eukalyptového lesíka by měla zabrat tak cca 20 – 30 minut, je neděle a dá se předpokládat, že ještě nebudou žádné dopravní zácpy. Cestu od nádraží Aljaima na letiště mám v navigaci, takže nic nestojí v cestě tomu, abychom byli cca v půl 12 v Ženevě a tam čekali do půl sedmé na přípoj do Prahy (do Podolí, do lékárny, do pr…. to zas bude opruz, to čekání.) My však nejedeme do lékárny, ještě v Kyjích vyzvedneme Růženku a pak hurá do Řeže!

Provence 2017

Napsat komentář

Zájezd s Alpinou 18.-26.srpna Provence na kole i pěšky….

19.8. sobota
Pernes – Venasque – Fontaine-de-Vacluse
20.8. neděle
Abbay Sénanque – Gordes – Village des Bories
21.8. pondělí
Roussillon – Pont Julien – Goult(žst) – Moulin-les-Boullons
22.srpna úterý
Pont du Gard
23.8. středa
Saintes-Maries-de-la-Mer
Saintes-Maries-de-la-Mer – Avignon
24.8. čtvrtek
Bonnieux – Masif des Cedres – Robion – Oppéde le Vieux
25.8. pátek
Mont Ventoux – Gorges de Nesque
26.8. sobota
Šató né dy Paff

Provence foťákem:   celá galerie zde.
Provence telefonem: celá galerie zde.

Provence očima našeho týlového zabezpečení (Romana + Pepa): ZDE!

 

Older Entries