Co život vzal a co dal
31.3.2020
7 - dovoluji si podotknouti..., 7.1 - co mne těší tak mi brnklo o klobouček ... Napsat komentář
zpět na klobouček
Tato písnička mi zněla v uších, když jsem fotil obrázky a posléze je editoval pro předchozí příspěvek. Ono to bylo spíše trochu ironické – v to úterý začalo opravdu hustě sněžit.
Pokud je libo něco originálnějšího, zkuste to na jůťůbu, kde anglickou verzi zpívá Johnny Horton:
https://www.youtube.com/watch?v=fVK-PlfvGR0
7.1.2020
7 - dovoluji si podotknouti..., 7.1 - co mne těší Hlavní nádraží, opera Napsat komentář
Ahoj,
Nevím jestli jste už viděli tuhle docela povedenou seanci na nádraží:
OPEN FOR OPERA:
https://www.youtube.com/watch?v=KUQ_ro6PR5g
3.12.2019
7 - dovoluji si podotknouti..., 7.1 - co mne těší, Nezařazené tak mi brnklo o klobouček ... Napsat komentář
zpět na klobouček
3.12.2019
7 - dovoluji si podotknouti..., 7.1 - co mne těší orchestrálka, tak mi brnklo o klobouček ... Napsat komentář
zpět na klobouček
29.11.2019
7 - dovoluji si podotknouti..., 7.1 - co mne těší tak mi brnklo o klobouček ... Napsat komentář
zpět na „klobouček“
Flash Mob v provedení souboru Banda Simfònica d’Algemesí 23.února 2013 ve městě Algemesí (Španělsko), skladba Bolero od skladatele Ravela.¨
28.10.2019
7 - dovoluji si podotknouti..., 7.1 - co mne těší Kovacs, Sharon Kovacs, tak mi brnklo o klobouček ... Napsat komentář
zpět na klobouček
Taken from the very first Metropole Session in Muziekcentrum van de Omroep, Hilversum! With mediapartner Radio 2 we presented an intimate concert with the wonderful Kovacs. The audience sat amongst the orchestra for a special experience.
10.3.2019
7 - dovoluji si podotknouti..., 7.1 - co mne těší, 8 - Hospůdky, kavárny, restaurace Napsat komentář
Příspěvek navazuje na naši návštěvu Kutné hory.
Nevím, kde to Eva vyčetla, ale bylo jasné, kam jdeme na oběd. Na mě bylo ponecháno akorát pár maličkostí – jako že kde jsme a jak se tam dostaneme. Adresu mi Eva sdělila jako že to je někde v Jakubské ulici. U vstupu jsem byl trochu rozpačitý – na neznalého podnik působí asi jako krámek z první republiky, ve kterém se prodávají gramodesky.
Nicméně, potlačil jsem projevy pochybností a rozhodně prošel první místností, koutkem oka nejdříve pátraje, pak šmírujíc věci, nad kterými srdce milce žánru zaplesá. Ale hned v místnosti druhé mě suverenita přešla: přesně takový styl, takový – no avantgardní mi přijde příliš zprofanované, ale řekl jsem si, že zde bych se mohl doopravdy cítit dobře.
Pan majitel se šátkem v prošedivělých – šedivých? – vlasech, podle mínění puberťáků dědek, pro mne jako mladší muž (určitě byl v době internacionální pomoci ještě malý) mne na první pohled zaujal – měl jsem pocit jisté duševní spřízněnosti. Jeho mladá spolupracovnice mě dostala poté, co se postarala o naši žíznivou Růžu.
Měli jsme se hlad a rozšoupli jsme se: výborná polévka dle názvu cuketovo-hlívová, ale bylo v ní přehršel i jiných odrůd zelenin a pak jsme si dali výborný quiche. Espreso jenom podtrhlo výborný dojem.
