Když jaro na Aljašku zavítá k nám.

zpět na klobouček

Tato písnička mi zněla v uších, když jsem fotil obrázky a posléze je editoval pro předchozí příspěvek. Ono to bylo spíše trochu ironické – v to úterý začalo opravdu hustě sněžit.

Pokud je libo něco originálnějšího, zkuste to na jůťůbu, kde anglickou verzi zpívá Johnny Horton:
https://www.youtube.com/watch?v=fVK-PlfvGR0

Cestování vlakem přináší různá překvapení

Ahoj,

Nevím jestli jste už viděli tuhle docela povedenou seanci na nádraží:

OPEN FOR OPERA:
https://www.youtube.com/watch?v=KUQ_ro6PR5g

Michal Prokop – Poprvé a naposledy

zpět na klobouček

Tornados – Telstar

zpět na klobouček

Bolero

zpět na „klobouček“

Flash Mob v provedení souboru Banda Simfònica d’Algemesí 23.února 2013 ve městě Algemesí (Španělsko), skladba Bolero od skladatele Ravela.¨

Kovacs – The Devil You Know

zpět na klobouček

 

Taken from the very first Metropole Session in Muziekcentrum van de Omroep, Hilversum! With mediapartner Radio 2 we presented an intimate concert with the wonderful Kovacs. The audience sat amongst the orchestra for a special experience.

Blues Café

Příspěvek navazuje na naši návštěvu Kutné hory.

Nevím, kde to Eva vyčetla, ale bylo jasné, kam jdeme na oběd. Na mě bylo ponecháno akorát pár maličkostí – jako že kde jsme a jak se tam dostaneme. Adresu mi Eva sdělila jako že to je někde v Jakubské ulici. U vstupu jsem byl trochu rozpačitý – na neznalého podnik působí asi jako krámek z první republiky, ve kterém se prodávají gramodesky.

Nicméně, potlačil jsem projevy pochybností a rozhodně prošel první místností, koutkem oka nejdříve pátraje, pak šmírujíc věci, nad kterými srdce milce žánru zaplesá. Ale hned v místnosti druhé mě suverenita přešla: přesně takový styl, takový – no avantgardní mi přijde příliš zprofanované, ale řekl jsem si, že zde bych se mohl doopravdy cítit dobře.

Pan majitel se šátkem v prošedivělých – šedivých? – vlasech, podle mínění puberťáků dědek, pro mne jako mladší muž (určitě byl v době internacionální pomoci ještě malý) mne na první pohled zaujal – měl jsem pocit jisté duševní spřízněnosti. Jeho mladá spolupracovnice mě dostala poté, co se postarala o naši žíznivou Růžu.

Klikni na přechod do obrazové galerie…

Měli jsme se hlad a rozšoupli jsme se: výborná polévka dle názvu cuketovo-hlívová, ale bylo v ní přehršel i jiných odrůd zelenin a pak jsme si dali výborný quiche. Espreso jenom podtrhlo výborný dojem.

 

Oldies – Goldies

zpět na Oldies-Goldies

 

Musel jsem si jít zdřímnout. Už jsem byl utahaný. Aby se mi lépe dřímalo, pustil jsem si Oldies rádio. No a tam:

MONKEES
Randy Scouse Git.

Pochopitelně. Bylo po spaní.

She’s a wonderful lady And she’s mine all mine And there doesn’t seem a way That she won’t come and lose my mind. It’s too easy humming songs To a girl in yellow dress It’s been a long time since the party And the room is in a mess.The four kings of E.M.I. Are sitting stately on the floor There are birds out on the sidewalk And a valet at the door. He reminds me of a penguin With few and plastered hair, There’s talcum powder on the letter And the birthday boy is there.Why don’t you cut your hair? Why don’t you live up there? Why don’t you do what I do, See what I feel when I care?Now they’ve darkened all the windows And the seats are naugh-a-hyde. I’ve been waiting for an hour, I can’t find a place to hide. The being known as Wonder Girl Is speaking I believe.

Stůl pro čtyři na sedmou…

Tak mi cvrnklo o klobouček

zpět na klobouček

vzkaz Miroslava Vernera

Wikipedia: Prof. PhDr. Miroslav Verner, DrSc., (* 31. října 1941, Brno) je významný český archeolog a egyptolog, v letech 1975–2000 byl ředitelem Československého, resp. Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze a Káhiře. Specializuje se na archeologii doby stavitelů pyramid zejména v období 5. dynastie, pod jeho vedením probíhal český výzkum v Abúsíru.

image002

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10160488386-vzkaz/211452801410005-vzkaz-miroslava-vernera

Zachyceno na sociální síti – hezký zážitek z pošty

Došlo e-mailem:

Netušil jsem, jak zábavné může být večerní podání dopisu na poště v Jindřišské. Stojím ve frontě a přede mnou se ozve:
„Prosím jednu známku za 16“.
Muž za přepážkou omluvně sdělí: „Máme už jenom s Milošem“.
Zákazník: „Nechci známku s Milošem.“
Pošťák: „Nikdo nechce známku s Milošem. Proto je máme.“
Zákazník: „Co třeba nějaké zvíře?“, zkouší
Pošťák: „Zvířata došla. Zbyl jenom Miloš.“
Zákazník: „A co třeba historické památky?“
Pošťák: „Jenom Miloš“.
Z vedlejšího okénka se ozve kolegyně pošťáka:
Kolegyně: „Možná mám ještě otakárky.“
Zákazník: „Otakárci by byli skvělí.“
Kolegyně: „Tak už i ti došli. Jenom Miloš.“
Zákazník: „Miloš ne. Žena by se se mnou rozvedla.“
Pošťák: “ Nebo vám můžeme na dopis dát jenom razítko.“
Zákazník: „Bez Miloše?.“
Pošťák: „Bez Miloše.“
Zákazník: „Tak razítkujte!“
Zákazník diskusí strávil 10 minut. Nikdo ve frontě neprotestoval. Všichni se usmívali. Hezký zážitek z pošty.
Na Facebooku napsal režisér Ivan Bareš.

Tak mi cvrnklo o klobouček

zpět na
tak mi cvrnklo o klobouček

…v té době ještě naštěstí
žila slečna z Fügnerova náměstí,
v sobotu kupoval ji pralinky
A KOMUNISTI BYLI TAKHLE MALINKÝ!

Tak mi cvrnklo o klobouček

zpět na
tak mi cvrnklo o klobouček

Prezidentská kancelář prohrála soud…

Že člověk, který si nechává říkat prezident země, kde žiji, nemá fenomenální paměť a že kecá, jsem už zde uváděl. Ale překvapuje mne, s jakou zarputilostí opakovaně dokazuje, že není džentlmen, že neumí uznat chybu a že jeho chování je opravdu plebejské….

Zde odkaz na reportáž…

Nejnovější rozhodnutí soudu jej opět staví do tohoto světla. Samozřejmě, bude se odvolávat, podobně jako už tolikrát, a to jenom dokazuje jeho malost. Ostatně, v kauze Mynář, došlo k nějakému posunu? Anebo pan Mynář podle rozhodnutí BIS-ky není hoden bezpečnostní prověrky? Neříkal pan prezident něco o rezignaci v souvislosti s touto kauzou?
Naštěstí se ukazuje, že alespoň část demokratických svobod v této zemi funguje. Říkám s paní Kaslovou: škoda, že nejde žalovat rovnou prezidenta…

Parkovací agenti v provedení BIO

Předmět: FW: Jak se couvá na Slovensku – bio

Odesílatel:	Carmen@volny.cz>	24. listopadu 2015 17:02 – včera v 17:02
Komu:	bohumil@volny.cz  ,dana@gmail.com> , Franta@email.cz> , Franta@tiscali.cz> , helena@volny.cz Vlado@gmail.com> více »
Kopie:	Mirekgmail.com
Přílohy:	VID-20150722-WA000.mp4 2540kB

Parkovací asistenti v provedení bio

Chinaski: víno

zpět na Tak mi cvrnklo o klobouček

normálně ani moc české skupiny nemusím, ale tentokráte mi Chinaski promluvili z duše (a nevadí, že na zakázku těch umělců z telecí vize). Navíc, termín odjezdu směr Znojmo se blíží…
.
.

Colombia Supremo

Už několik dní jsem se těšil na dobrou kávu. Doma jsem pil instatní (zrnková došla) – a věřte nebo ne, i když Nescafé dělá reklamu na svou výbornou kávu, ten rozdíl proti opravdové zrnkové je asi jako rozdíl mezi zeleninou z Liedlu a zeleninou z farmářských trhů.

Kávu si objednávám přes internet (http://www.kavaprodej.cz) a vozí mi ji DPD. Objednal jsem si ji tedy ve středu – a přišla hned ve čtvrtek.

U nás to krásně voní kávou. Káva se umele vždy těsně před přípravou – a je to balada.

Díky, pane Šorejsi!

Velikonoční bochánky

zpět na návody

Byla to neuvěřitelná akce: před Velikonoci mi Eva domluvila „školení“ – přišla k nám její kolegyně, která pracuje v kuchyni a snažila se mi vtlouci do hlavy, jak to dělala „babička“ – ale to je jiná pohádka, to zase někdy jindy…

• 4 vejce
• 2 vanilkový cukry
• 1 moučkový cukr
• 2 citróny
• Mouka: 1/2kg mouky hladké a 1/2kg mouky polohrubé (nejlépe: babiččina)
• 1 balíček rozinek
• 1 balíček mandlí
• 1 máslo
• 1 dcl rumu (+ ten na pevné nervy a dezinfekci…)
• 1l mléka (užil jsem mléko z farmy .CZ)
• 2 kostky droždí; seženete-li to z pekárny, bude rozhodně lepčí než to „z lidojemu“

Zboží jsem měl večer vyložit na tácek: ono je to vše o dobrém kynutí, takže normalizace teploty. Zapsáno, jak Martina diktovala – bez gramatických úprav. Ty 2 vanilkový cukry – protože já jej měl od Evy ve skleničce, tak asi 4 mírně vrchovaté čajové lžičky (já si to zjednodušil, aby to korespondovalo se 4 vajíčky… ve skutečnosti to byly 3 velmi vrchovaté čajové lžičky….). 1 moučkový cukr – opět já jej měl ve skleničce, nakonec to bylo cca 22 Dg. Mandle jsem spařil a zbavil slupky.

Druhý den jsme začali:

• připravili jsme si kvásek: z oněch 2 droždí, cca 20 Dg cukru a 20 Dg mouky
• smíchali jsme máslo a vajíčka – důležitá je homogenizace materiálu (Martina upřednostňuje metlu, ale ruční šlehač na pomalý chod není k zahození)
• z másla jsme odebrali cca 1/6 , a tu 1/6 zachovali pro závěrečné úpravy
• přidali jsme vanilkový a moučkový cukr a rum
• a nastrouhali kůru z citrónů (já pro ně byl až v bio-obchodu na Bělehradské)
• opět: důležitá je homogenizace materiálu
• do směsi přimíchali vzešlý kvásek
• přidává se mouka: proséváním se odlehčí a provzdušní
• tohle jsem dělal dost dlouho v lavoru: těsto se vařečkou rozetírá, homogenizuje a „nadhazováním“ se slepuje v jednu množinu, která se odlepuje od lavoru, ten má zůstávat čistý, bez nalepené hmoty….
• až je hmota homogenní a drží pospolu natolik, že se nelepí k lavoru, vyklopili jsme ji na vál, přidali nejdříve rozinky a pak nakrájené mandle (nožem nadél a pak na 3/6 příčných dílků. Plátky nejsou vhodné: příliš vysychají). Ten pohyb je dost zvláštní: nejde ani tak o odlepování těsta od válu, ale o jeho vytahování do luftu a opět spouštění na plochu, aby si nalepilo ty zbytky, které nepodléhají centrální tendenci…
• pak jsem těsto z válu vyklopil zpět do lavoru. Nastalo 8-hodinové kynutí: vždy po dvou hodinách jsem měl těsto (krásně nadýchané) zbušit dolů (pěstičkou, direktem) – ale asi zase ne moc prudce, s těmi qasinkami musíte v rukavičkách…

Po 8-mi hodinovém kynutí nastává fáze pečení:

• troubu zapnout na 220 st C
• těsto rozdělit na 2 poloviny; jedna polovina se nechá dále kynout, jednu začneme zpracovávat.
• Těsto na válu ručně „vyhoním“ do podoby bochánku: těsto z okrajů hrnu doprostřed a nahoru, s tím,že se vrcholek snažím uzavřít
• Bochánek posypu mandlemi a nechám ještě cca 15 minut odpočinout (trouba se mezitím temperuje na 220)
• Následuje 5 minut pečení na teplotě 220 st C, tzv. zatažení povrchové vrstvy
• Po zatažení povrchové vrstvy se zmírní teplota na 180 st, bochánek se zakryje alobalem a peče se 45 minut.
• Po 45 minutovém pečení sejmem alobal a dopečeme 5 minut kůrku, na 220 ST C. Vyjmeme, potřeme roztopeným máslem s rumem (zbytek toho, co jsme oddělili při přípravě těsta) a opatrně oddělíme od podložky – alobalu, kterým jsme měli vystlán pečící plech…

Do takto vyhřáté trouby vložíme druhou půlku těsta, druhý bochánek, zasypaný mandlemi – a postup pečení a závěrečný ceremoniál potření rumomáslovou směsí s oddělením od pečící základny opakujeme.

Martino díky, bochánky byly moc fajn!

 

Ďakujem, pán vodič!

Je to tak, už druhý týden trávím v Bratislavě. Do Blavy jezdím vlakem, ztrácet čas na dálnici mě nebaví, to je lepší strávit čas na cestách ve vlaku – až na ty služby ČD – ale o tom někdy jindy…

… ale v samotné Blavě jezdím MHD. Pomalu pronikám do tajů organizace, ale několik věcí jsem si všimnul okamžitě:

1. mladí lidé jsou zvyklí (na rozdíl od jejich pražských vrstevníků) uvolňovat místo starším lidem…
2. chování řidičů

… no právě dnes. Přijedu do Rače, za mnou raketově vystartuje mladík, a stíhá autobus na zastávce… no cca tak 70 – 100 metrů. No, když myslíš, řekl jsem si. No jo, stihl to, ALE. Najednou koukám: autobus hodil pravý blinkr!  Zřejmě si všiml, že z centra přijela tramvaj! Tak jsem vyrazil dlouhými kroky – pomalým klusem – vešel do autobusu a sedl jsem si. Autobus počkal ještě na dvě dámy a pak se v klidu ze zastávky rozjel.

Pane řidiči, klobouk dolů – jste opravdový gentleman!
linka 52, zastávka Detvianska, 19:21, autobus 3542