Údolím Kocáby na Marjánu

Příhrazské skály

Dnes se konal sobotní výlet v pátek. Jednak, že v sobotu má podle rosniček pršet – lejt a jednak si E. uvědomila, že důchodci mohou mít sobotu v libovolný den v týdnu… (pokud zrovna nezachraňují svět).

A E si v časáku našla bezvadný výlet. Ne všech cílů bylo dosaženo. Ale restaurace Na krásné vyhlídce nás dostala. Ten zvěřinový krém byl eňo něňo a malinový cheescake byl opravdovou třešničkou na dortu.

Po konzumaci jsme akosi nemohli najít pokračování cesty – ta červená se tam doopravdy znamenitě kroutí, Evina padesátka toho moc neprozradila a můj telefon má baterky na baterky – bylo na 0%…

Vše nakonec dobře dopadlo a po nasednutí do vozu začalo krápat… No prostě organizace neměla chybu!

27.února – svátek má Alexander

Gruzínci na Markétě

Bylo-nebylo, jakási trachtace v klášterní hospodě na Markétě. Gruzínský pěvecký sbor se tam občerstvoval po vystoupení v Národním. No a mě z toho přišlo pár šotů na telefonu – tak jsem to lehce poslepoval – a hle!
https://photos.app.goo.gl/Mtu6GZjoqDp44vDa9

New video by sasakaldy photos.app.goo.gl

Blues Café

Příspěvek navazuje na naši návštěvu Kutné hory.

Nevím, kde to Eva vyčetla, ale bylo jasné, kam jdeme na oběd. Na mě bylo ponecháno akorát pár maličkostí – jako že kde jsme a jak se tam dostaneme. Adresu mi Eva sdělila jako že to je někde v Jakubské ulici. U vstupu jsem byl trochu rozpačitý – na neznalého podnik působí asi jako krámek z první republiky, ve kterém se prodávají gramodesky.

Nicméně, potlačil jsem projevy pochybností a rozhodně prošel první místností, koutkem oka nejdříve pátraje, pak šmírujíc věci, nad kterými srdce milce žánru zaplesá. Ale hned v místnosti druhé mě suverenita přešla: přesně takový styl, takový – no avantgardní mi přijde příliš zprofanované, ale řekl jsem si, že zde bych se mohl doopravdy cítit dobře.

Pan majitel se šátkem v prošedivělých – šedivých? – vlasech, podle mínění puberťáků dědek, pro mne jako mladší muž (určitě byl v době internacionální pomoci ještě malý) mne na první pohled zaujal – měl jsem pocit jisté duševní spřízněnosti. Jeho mladá spolupracovnice mě dostala poté, co se postarala o naši žíznivou Růžu.

Klikni na přechod do obrazové galerie…

Měli jsme se hlad a rozšoupli jsme se: výborná polévka dle názvu cuketovo-hlívová, ale bylo v ní přehršel i jiných odrůd zelenin a pak jsme si dali výborný quiche. Espreso jenom podtrhlo výborný dojem.

 

Výroky

Nádraží Holešovice, A-grill:

Život je krásný…

… tak proč ho nevidět dvojmo?

Jak jezdím

Bubenečské nádraží už neslouží cestujícím, pro železnici slouží jako výhybna (často zde uvidíte čekající nákladní vlaky) ALE: hospůdka s čepovaným Podkováněm zústala. V pondělí jsem se vracel z Řeže na Bílou horu na kole a jedno malé si s velkou chutí si dal!

Taxme oslavily kulatiny naší Johanky …

la Locanda, Klecany

Než umřu, rád bych žil…

Můj oblíbený zdroj kávy v Bratislavě – bar BarZuz – jsem našel zavřený – tržnice, ve které byl umístněn se přestavuje na FreshArenu!
Smutný jsem se dovlekl ke Gopasu (SK) a tam jsem našel kavárničku IgaaFlo. Kafe dobrý, štrúdl taky de (ale ta cena! 1,90 EUR…). Obsluha příjemná, prostředí útulné. Na zdi visí přání:

.

Babiččin dvoreček

…a ještě otkas:
http://www.dvorecek-liciborice.cz

Věžové tvrze.

Evu inspiroval k tomuto výletu článek v časopisu Turista z května 2013.
Část trasy popisované v citovaném článku (Věžové tvrze Kolínska na kole) sledovala zejména zemanské tvrze zbudované ve 14. století – a které se na Kolínsku docela zachovaly. Snad nejzajímavější byla tvrz v Hradeníně, která se snad dočká konzervace a zpřístupnění zásluhou kolínského regionálního muzea. Zvláštností je počet těchto zachovalých malých tvrzí na poměrně omezeném území.

Po cestě nás příjemně překvapil hotel Chateau Kotěra, na první pohled hogo-fogo, ale pan vrchní (podle jeho vyjádření sám zapálený cyklista) nám bez dlouhých řečí poskytnul, co bylo třeba (stinnou terásku a pivo).

Obrazová galerie ZDE ===>

 

Jarní Větrník 2014

Letošní zima: nic moc. Sněhu a mrazu pomálu. Osobně se mi podařily 2 týdny sjezdování, ale to díky tomu, že v Alpách. V Krkonoších jsme běžkovali jediný den před Vánoci a usoudili, že to nestojí za to. Takže pěšky.
Velikonoce se blíží – a zima prakticky skončila. V Krkonoších ještě propagačně padají sněhové přeháňky, ale na lyže, na lyže to doopravdy není.  Pepa a Jindra navrhují za těchto podmínek:

Sobotní výšlap na Sněžku

Vyrážíme z Větrníku. Cíl dnešní cesty: Sněžka na obzoru.

Ještě nám kousek zbývá: pohled na Sněžku od kapličky.

Sněžka z Úpského rašeliniště

Sněžka již na dosah: od Slezského domu (zde stávala kdysi Obří bouda)

Vrcholové foto

Pohled přes Obří důl na Liščí horu

Pohled přes Úpskou rašelinu na Luční boudu

A jsme zpět u Větrníku – poslední z pohledů na Sněžku

Sobotní výlet na Kolínskou. Skončili jsme nakonec na boudě Krakonoš: zlákala nás nabídka a navíc rádi vyzkoušíme něco nového!

V sobotu jsme měli větší štěstí na počasí. Dnes, v neděli, se zdá, že Sněžku někdo ukrad.

Zastavujeme u boudy Krakonoš. Zdá se, že nějako ožila!

Interier útulný, nabídka zajímavá, obsluha příjemná.

Jen tak, co si vzpomenu: pivo Krakonoš, Loštická česnečka, Hanácké mls (bramboráčky s tvarůžky), domácí koláče…

 Celou galerii obrázků si můžete prohlédnout ZDE.

Koncert kapely J.J.Jazzmen se zpěvačkou Denise Gordon

Došlo-nedošlo mi pozvání:
Dovolte mi upozornit Vás na listopadové koncerty kapely J.J.Jazzmen se zpěvačkou Denise Gordon.
Stylové rozpětí společného programu je široké. Sahá od jazzu přes blues a gospel až po latinu. Koncerty této Britky s karibskými kořeny se vyznačují vřelou atmosférou a nespoutaností zpěvaččina projevu. Svým výkonem a osobním charizma si publikum od prvních okamžiků naprosto získá.
Získala. Navíc prostředí smíchovského Jazz Docku je fantastické.

Ještě jedno kafe bych si dal!

No jo, táhnu šňúru školení, je podzim, podniky zjišťují, kolik jim zbylo peněz, a v Bratislavě nějaký instruktor ochořel… taxem obdržel majlíka s nabídkou – no a trávím svoje dny v Bratislavě.

Pomalu si na Bratislavu zvykám, tato situace se již opakuje z let minulých. Jak se tak rozhlížím, nalézám věci, dříve mi dobře utajené. V Bratislavě je moc drahý kafe! Není to můj nález, ale v médiích proběhly fejetony, že kafě v Bratislavě nepatří k nejlepším, ale rozhodně k nejdražším v EU. Ještě loni byla běžná cena za 1 esspreso 2,80EUR!!!

Letos jsem se vypravil do farmárskej tržnice, je to na křižovatce, kde je zastávka MHD Trnavská. Stánky různé úrovně jak kvalitativní, tak cenové a poměrně vzadu… se krčí stánek s trochu těžko uchopitelným jménem: BARZUZ. Nakouknu na sortiment: Brasila Santos, Etipia Sidano, Guatema genuine Antigua, Costa Rica SHB Tarazzú, Jamaica Blue Mountain… Ten ceník má 48 položek – blendy nepočítám.

Laik se diví, odborník žasne a našinec zajde. Kolik že by stálo doppio?! Cože?!!? Slovy: jednoeuročtyřicetcentů! Až na tu Jamaicu,  ta je za cca dvojnásobek (kdo ví,ví!). Chcete cibetkový kafe? No problem – ale je na vás poměr cena/výkon. Výkon hodnotit nebudu, cena je 10. Euro.

Co dodat? Až budete v B. – zajděte! Ten zážitek mi zpříjemňuje cestu do práce, cestou se stavím na jedno, ten zážitek mne vzpruží, když jsem za celý den před projektorem utahaný jako kotě a čelisti mám ze samého mluvení ztuhlé…. Obsluha velmi příjemná, ceny opravdu přijatelné a zážitek nezapomenutelný.

https://www.facebook.com/KafeHausBarzzuz

Stretnutie maturantov

Vlado navštívil Prahu – mali sme zraz MFF (zde odskok) – a niekoľko našich kamarátov/spolužiakov z košickej SVŠ-ky (Kováčska 28) žije v Prahe – to je dostatatočný dovod na stretnutie… Dohovorili sme sa na reštaurácii U Sadu na Škroupovom náměstí – majú tam bezvadný výber pivných špeciálov! Prezentácia na tomto hyperlinku.

Vltava 2013

Letošní bikerskou sezónu jsme již zahájili, ale toto je tradiční jarní vyjížďka – opět kolem Vltavy, tj. trasa Cítov – Řež.
Bukolská rychta opět nehostinná (je fakt, že zas tak třeskutě cyklistů nevyrazilo) a opět nás zachránila restaurace U Hoffmanů (Dědibaby). Tentokráte, počasí bylo chladnější, jsme zašli dovnitř – a nelitovali! Interier se navrací k charakteru obydlí bývalých statkářů. Nejenom jsme byli uspokojeni v našich individuálních nárocích – v rámci velmi domáckého prostředí – ale měli jsme se možnost seznámit s historií gruntu a okolí.

 .

. Obrazová galerie akce >>>

.

.

 .

. Kde to je ?
. http://uhofmannu.webnode.cz/

Malé připomenutí ministru financí…

Zde dobíjíme baterky. Vpravdě lidová knajpa – ale s fantastickou atmosférou, pokud si odmyslíme všeprostupující cigaretový kouř. Ale ti lidé, ti lidé byli prima.

Nejsem ani tak blbej ani tak bohatej, abych něco kupoval v Česku! Prohlásil potřetím panáku pan hospodský, o víkendu již dost utahaný z přívalu hostí. Alkohol mu rozvázal jazyk, a on prozradili svoje how-know, jak vydržet na výspě, kde již tolik restaurací, když ne zavřelo, alespoň popřivíralo…
Tak se praví: u nás je prý krize, protože lidi málo utrácejí a moc spoří. Tuto perlu myšlení přijalo za svou nejen ministerstvo financí, ale též některé banky. Pokud to říká někdo ve vládě, je to na pováženou, pokud to tvrdí manažer banky, je to průser. Že na ministerstvu nesedí žádní lumeni, je známo, ale v bance…
Lidi dávají do banky své úspory, aby se oběživo ve formě úvěrů dostalo k podnikání, aby sa za tyto úvěry postavilo a rozběhlo, co je třeba. Za to by banka měla dát lidem odměnu, které se říká úrok… Pan guvernér ČNB chce lidem tento model ukládání peněz znepříjemnit, aby více utráceli.
Zatím lidé dávají své peníze do bank. Nekupují zlato, (alespoň ne nijak masivně) a neulévají své úspory do zahraničí (mimo hlavounů).  Bravo pane guvernére! Ještě chvilku takto perlete – a bude k tomu doopravdy docházet.
Pan hospodský pravil: „Všechno kupuji v Německu, jen zvěřinu mi dodává Procházka!“ (Nebo Svoboda? Já nemám hlavu na jména!). A pan ministr by se měl zamyslet (spolu s panem guvernérem) nad tím, co je to selský rozum! Proč u nás lidé utrácejí stále méně a méně? A proč vlastně mají utrácet? Babička pravila: „Kdo šetří, má za tři!“

Nida.

6. – 14. srpna 2012
Letadlem přes Vídeň do Vilniusu, tam si najímáme auto a přes celou Litvu (litus = déšť, Lithuania = země dešťů) do Klajpedy, trajektem na kosu a dalších 43 kilometrů na jih, skoro až k ruské hranici, do Nidy.

	7.srpna
	8.srpna
	9.srpna
	10.srpna
	11.srpna
	12.srpna
	13.srpna
	14.srpna

Závěr cesty je dost napínavý: 2 km před letištěm se dostáváme do zácpy… Minuty běží… Eva běží napřed s pasy, alespoň vybavit místa, telefonicky řešíme, jak předat auto – samozřejmě, na nějaké doplnění nafty není čas – slečna z autopůjčovny, paní za přepážkou k odbavení – všichni jsou vstřícní. Na palubě ČSA (letíme přímo do Prahy) vyfasujeme malý pytlík s crackery – to je k jídlu vše, takže z tašek vybalujeme nedojedené chleby (a nedáme nikomu kousnout)! Decka vína utiší rozbouřené emoce a už přelétáme Liberec, Neratovice – a už sedáme.

Polanka

nebo, chcete-li Toulovcovy Maštale. Ani jedno Vám nic neříká? Je to samý severní okraj Vysočiny, do Vysokého Mýta (to už je v rovině) je to asi tak 10km… a nějak tak i do Litomyšle nebo Poličky. Toulovcovy maštale jsou pískovcové rokle a Polanka je příjemné ubytovací a stravovací zařízení na severním okraji maštalí. Toulovcových.
My jsme zde byli s partou – dobrá parta! Brodit umí! Pochválila ji má spolužačka…

Polanka 23.7.2012	Polanka 24.7.2012	Polanka 25.-28.7.2012	Pískoviště v Toulovcových maštalích (video)

Prodloužený cyklovíkend v Postřekově.

Kde je Postřekov, to jsem donedávna netušil. Ale kde jsou Domažlice, to jsem věděl ze zeměpisu. A když mi bylo 18, vzala mě tam sestra mého kamaráda ze školy. Kamarád šel za bráchou do kasáren, a my dva do Domažlic.  To už je dávno.

V Klenčí byl zas jeden kamarád na vojně. A to je asi tak všechno, co jsem o tomto kraji věděl.  Pak jsem se podíval do mapy. No ona je to vlastně Šumava – i když ten méně známý kout! A Trhanov – tam přece sídlil onen krutý a nadutý Lomikar, jak do roka a do dne… Jestli šel před súdnú stolici boží, to se již nedovíme, ale každopádně zatřepal bačkorama. A pak přišel někdo lepší! Však to znáte z naší politiky…

No a tam jsme drandili na kolech. Sice jen 3 ze 4 dnů, jeden den nehorázně lilo (jinak nehorázně lilo každou noc). Na fyzičku je to moc hezké poježděníčko, nic po rovině! A ubytování – v soukromí – luxusní prostor, dobře vybavená kuchyňka a pěkná zahrádka. Možná, že se…. no nepředbíhejme!

• 5. července 2012
• 6. července 2012
• 7. července 2012
• 8. července 2012