Jak jezdím.

Odstěhovali jsme se/utekli jsme před Covidem do Krkonoš, ale to neznamená, že bych opustil své koníčky…  Na burzách, na bazarech šouním a shromážďuji…

Kliknutím otovřete nové okno s fotogalerií.

Klíčová slova: 475.0, 422.025, zetka, bába s nůší, arcivévoda Karel, malý bejček

Jak jezdím

K Vánocům mi můj dodavatel znenadání nadělil kocoura, kterého již jistý čas sháním. A tak se „v Horusicích“ sešla hezká řádka dieselů provenience ČKD… Ale to je už taky histórije!

Kromě Kocoura se podařilo pár šikovných akvizicí z Aukro.cz, takže nás čeká dostavba M262.0, M400.001, M124.001, Balm (krátký…). Přemýšlím i nad E422.0…
Byly skoro dokončeny (už jsou v laku a s nápisy) Blm r.v.1935 a Blm r.v. 1937 (osmistěn). V laku jsou i odlitky M131.1 (včetně pojezdu) a BDlm (r.v.1949). Spíš jsem pracoval než fotil, takže flotila dvouosých motoráků nafocena není – jen pár vagonů (BDlm r.v. 1932 z Aukra, Blm r.v. 1932 s novými nápisy a dříve zmíněný  Blm r.v. 1935). Takže looky-looky here…

MOC10982 Brno

Po letním uvolnění opět nějaké to školení na Gopasu… Ale už ve středu nás dostihla Opatření. Z původních 4 studentů na učebně zůstali 2, po středě 1 a v pátek jsem do mikrofonu mluvil v liduprázdné učebně. No to jsem opravdu nemusel jezdit do Brna – ale alespoň jsem si zkusil za asistence technika brněnského Gopasu gopasí e-lerning. A cesta zpět – byť v režii Regiojetu – nebyla nic moc.

Během brněnských školení opravdu nikam moc nechodím – vyjma blízkých hospod – ale tentokráte odpadlo i to. Z bytu (opět u Luboše) do Titania a po šichtě zpět – to bylo vše. Takže z Brna jen pár foto z nádraží.

Po příjezdu chtěla E. odjet do Krkonoš – já jsem si vymoh sobotní odpočinek – a flákal jsem se s Růženou kolem Vltavy. Odjeli jsme až v neděli.

MOC 10982 – fotogalerie

Jak jezdím

email:

V létě roku 2017 jsme byli na Albeři na prázdninách. V rámci tohoto pobytu jsme navštívili Slavonice a tam se konala malá železniční sláva. Při té příležitosti jsem tam nafotil vagón, s tím, že bych ho chtěl vymodelovat. Trvalo to pouhé 3 roky – a zde je výsledek:

https://photos.app.goo.gl/2syGuuXqm8P6Ht8XA

Mám z něj radost – a už jezdí! Je tam sice pár drobných nedodělků, ale nechci to uspěchat – nechám si čas na rozmyšlení, co s tím.

Všechny ze Suchdola zdraví

děda Saša z Řeže

odskok do fotogalerie

Pro ty, kteří vědí své: model byl realizován za využití plastikové stavebnice vozu Bi/Be od LPH Jičín. Použito bylo vše, nové byly akorát bočnice a pilováním byl upraven tvar střechy. Rovněž byly použité kinematiky od SDV (jednalo se o skutečně starou stavebnici LPH, i s LPH spřáhly) a dvoukolí s hrotovými ložisky s kovovou osičkou (z ekonomických důvodů nikoli kovová – těch plastových mám ještě hafo z NDR).

Bočnice byly vyrobeny z papíru, jako tisk upravované fotky. Programem Corel PaintShop byla odstraněna perspektiva a v programu Corel Draw byla nastavená správná velikost pro tisk. Kdybych se někdy rozhodl postavit další kus, tak bych doporučoval přerýsovat okna, odstranit z fotky vnitřky oken (kvůli snadnějšímu vyřezávání – ono je to náročné na oči :-)a udělat i čelní stěny skříně (já použil ty plastové ze stavebnice). Tisk byl proveden na papír 200mg a následně vyřezány obě strany. Svislé lištování skříně je provedeno ze šicího hedvábíčka omatlaného Herkulesem a následně na dřevěném hranolu přitaženém k bočnici. Neměl jsem po ruce zelené hedvábíčko, použil jsem světle šedé. Myslím, že to není špatné, ale zelené by bylo lepší…
Pro dodržení co nejlepší geometrie oken jsem spodní, okrovou vrstvu nevyřezával v celku, ale sestavoval z pásů (nejdříve ty vodorovné a následně jsem vlepoval sloupky. Ve výsledku spáry nebyly viditelné.) Zasklení oken vzniklo podlepením celé bočnice (na krajích vynechán schůdek pro vlepení čel skříně) plastovým štítkem z nějakého blistru (kabel k telefonu, nebo SD karta – fakt již nevim).

Ještě před zasklením (!!) vše důkladně přestříkáno bezbarvým lakem, ale lepší by byl vzhledem k odstínu vyšisované skříně matný. Opět má netrpělivost: já měl doma lesklý…

Jak jezdím

Odjezd na MOC 20697

MOC 20697-1C Blava, 9. – 13.9., 8 účastníků, vše Slovenská Sporiteľňa

Přišlo to jako blesk z čistého nebe: v Bratislavě vypadl lektor – a tak jsem přišel vhod. Mě to ale moc vhod nebylo, anžto 13. bylo naplánováno vinobraní v Perné, ze kterého pak rovnou odjezd do Izraele….

Nicméně, Gopas Blava potřeboval lektora a já potřeboval ty peníze (právě na ten Izrael).

Takže odjezd… tentokráte s ubytováním přes Airbnb, rovněž pěšky v dosahu – a dobrý! Hodnocení dopadlo taky dobře, takže teď už jenom čekat na ty prachy…

Tisovec 2019

Plán se zrodil někdy v zimě: Navštívíme slovenskou parní zubačku! Pak jsme přes internet rezervovali lístky a ubytování a 17. srpen 2019 byl Ten Den!

Dopoledne jsme strávili v Tisovci na zubačce, projeli jsme ji nahoru a dolů a odpoledne jsme se ještě podívali „o dolinu vedle“ na známou Čiernohronskú železnicu do ČIerneho Balogu.

Děkuji a připíjím !

Byl to dárek. Otevřel jsem jej až dnes. Venku je překrásné počasí, uvnitř hraje Rapsody in blue a já si lížu rány po MOC10698 z minulého týdne a včerejším výletu do Drážďan…

K dárku: chuť nasládlá, s hořkými a ovocnými podtóny, pocit hustější mlátové konzistence. Barva tmavého lesního medu s výraznou jiskrou v duši. Sametová pěna v barvě slonové kosti.

Stáhnout Outlook pro Android

Svatý Norbert – odkaz Wikipedia

Jak jezdím …

Pan Tesař mi před časem poslal 4-dveřovou Bai-ku (kousek jí vyčuhuje na obrázku úplně vpravo). Já jsem se ze zklamání pokusil o výrobu vlastní. Mezitím dorazila z Letovic i Bai-ka 8-dvéřová – no a ta moje začíná nabírat definitivní podobu.

Jak jezdím.

Dokončil jsem Dsd Rybák a Calm (nápisy jsem sehnal jako Balm). Chtěl jsem si je prohlédnou na svém polygonu – Horusicích… Zejména je pozoruhodné opravdu krátké spojení Dsd a Be – při sunutí jsou malé problémy, ale při tažení bezproblémový průjezd i po obloucích 286mm…

Jak jezdím

ČSD přibyly 4 vozy Vtu, rekonstruované z původních vozů Om správy DR. Rekonstrukce proběhla za materiálové pomoci firmy Jiran. Původně jsem chtěl vyzkoušet rekonstrukci na jednom starším voze, nicméně na aršíku z obtisky byly 4 sady nápisů se 4 různými čísly. Při přestavbě se mi povedlo žádný z nich nezkazit, zejména díky technologii nanášení a vyhlazování obtisků štětečky.

Odstranění starých nápisů bylo provedeno u novějších vozů (s budkou) skalpelem, u starších (v popředí) jehlovými pilníčky, kde největším problémem bylo vypilování plastické vlastnické značky DR.

Při výměně nápisů byly u třech vozů (na víc nebyl materiál) rekonstrovány ložiska dvojkolí na hrotové uložení. Dva vozy v pozadí, v barvách DR a naložené uhlím, mají již z výroby (jsou podstatně novější) uložení dvojkolí v plechových čepech – tam se rokonstrukce dvojkolí nepředpokládá.

Blava MOC6293

Malý třídenní výlet do Bratislavy (16. – 18.10.). Středeční večeři lektorů jsem prošvih…

Kavárna Igi a Flo – moje oblíbené polední zastavení…

K ČSD přibyl nový vagon od DR.

Vozy Biz byly provozovány u ČSD v poválečných létech, v době velkého nedostatku čehokoliv, tedy i osobních vagónů. Jsou to de facto přestavěné dobytčáky a tato myšlenka (a zřejmě i část vozů) pochází z Německa. U nás tyto vozy jezdily ještě v padesátých a šedesátých letech dvacátého století, zejména na přetíženém posázavském pacifiku. Právě z Pacifiku si je pamatuje moje manželka.

Z Německa (od Tilligů) pochází i zdařilý model těchto vozů, které Tillig svého času dodával i s českými popisky (tedy s popisy ČSD). 2 vozy jsem vyhandloval v tomto označení různě po bazarech, ale ten třetí byl tvrdošíjně MCi v barvách DR – a vysloveně mi tu soupravu kazil!

Řešením byla sada obtisků od TT modeláře a nahrazení původních nápisů novými. Už se těším, jak tato souprava, tažená BTTB hektorem bude evokovat právě soupravu z posázávského Pacifiku!

Jak jezdím

25.7.2017

Veselá rosnička

Kdysi, když jsem klukům stavěl malé kolejiště, potřeboval jsem malou soupravu s co nejmenšími vagonky. Volba padla na rosničku T334.0 v červené barvě (BTTB) a trojici přípojných vagónků z let 30-tých: 2xBlm + 1 BDFLM. Rosničku jsem měl, BDFLM jsem zrealizoval někdy v létech 80-tých, ale Blm byly značně neuspokojivé. Až teď po létech, došlo na rekonstrukci 2xBlm. Nepovedla se sice zcela podle mých představ … Mezi tím se staly zcela běžnými soupravy „veselé krávy“ (714) s vozy Baafx. Má vize tedy předběhla realitu o nějakých 30 let….

Odskok do galerie…

Jak je v Řeži

Když jedete do Řeže, nesmíte zapomenout v Řeži vystoupit. Tentokráte jsem se začetl do zajímavé knižky (F. van Wyck Mason – Tři přístavy).

< Obrazová galerie >

Ulica dr.Vladimíra Clementisa

Mám rád tuhle ulici. Ona to není ulice v pravém slova smyslu, je to spíš široký chodník v parku mezi paneláky.
A to se mi právě líbí: žádné povozy, hodně zeleně – zkrátka místo pro lidi!
;-) navíc: v čísle 10 mi nechávají slušně vydělat.
Kdo byl V.Clementis? Typický prvorepublikový intelektuál – salonní komunista. Angažoval se v povstání v r.1944 , po puči r.1948 nahradil ve funkci ministra zahraničních věcí Jana Masaryka – a komunisti se mu odvděčili po svém – nechali ho oběsit. (wikipedie)
Tož tak. Ale ulica je to příjemná!

Stáhnout Outlook pro Android

Poslední školení v Hostivaři.

Poslední tango v Paříži,

Dneska jede naposledy, a pak ji prej vymění….

a takové texty se mi míhaly hlavou, když jsem v pátek odcházel z Datascriptu.  Servodata se stěhuje….

Fotoalbum zde.

Svatý Václav

28.9. jsme oslavili:
přes poledne jsme zašli do Karolina na výstavu World Press Foto, pak do Angelata (na 2 geláta) pak do Kaprovky do Ebel café a přes Karlův most na Malostranskou a metrmo do Motola. Tam jsme přibrali psa a přes oboru do Ruzyně a k Libock0mu rybníku. No, 854-ka zrovna nejela, ale řídící vůz ano. A s Edwardem! A za chvíli jela na Kladno Helenka (kadibudka). Tyto fota jsem chtěl udělat dávno, ale dnes se to sešlo i s pěkným podvečerním sluncem…

https://goo.gl/photos/5EfU7e3ZugWW3KdU9

Jak jezdím.

Tentokráte v obýváku. Během školení v Bratislavě mi došel na poštu balíček z SDV model. Totiž: v SDV začali s produkcí inovovného typu stavebnice „kinematiky“ (kinematické uchycení spřáhla s šachtou NEM pro modely v měřítku TT). Stavebnici s 10 kusy šachet jsem si nechal poslat a hned vyzkoušel na postarším 4-nápravovém poštovním voze z produkce BTTB. Ten měl

1. jedno spřáhlo nekompletní
2. potřeboval jsem možnost snadné výměny spřáhel tak, abych soupravu rychlíkových vozů mohl zavěsit za nové lokomotivy s novými typy spřáhel.

Nejenomže přestavba byla úspěšná, ale balíček se stavebnicí obsahoval i barevný letáček s přehledem produkce SDV. Několikrát jsem přenesl pohled mezi prospektem a vitrínou se zoufale opuštěným Rybákem, který mi Ježíšek nadělil na Vánoce.

Nevydržel jsem: ten Rybák musím zkusit postavit.  když jsem objednával, tak mi ještě přidejte kit jednoho Kbkks a jednoho Eas….

V úterý mne Eva požádala, abych počkal na zásilku … takže den byl můj. A středa k tomu. A zde výsledek:

… Eas holt musí počkat.

Když už jsem byl v tom, střihnul jsem 2 malé přestavby. Šlo o zabudování kinematik do dvou postarších modelů. Měly mizerné jízdní vlastnosti: byly lehké a štěrbinové uchycení spřáhel bylo značně nevyrovnané. To způsobovalo vykolejování nejenom v obloucích, ale i na drobných nerovnostech.Oba typy vozů, Vtdr i Rmmp/Pao byly velmi často k vidění na kolejích ČSD. Pao jsem koupil jako hotový (Plastikom Kolín) a Vtdr jako stavenici – podle krabičky asi stejný výrobce – někdy v létech devadesátých.Kupodivu, ten čtyřosák byl mnohem snažší, ale do toho Vtdr jsem musel místa pro kinematiky vyfrézovat vrtačkou. Nicméně první pokusy na zkušebním úseku kolejí (5 protisměrných oblouků r=286mm, 1/8, a 4 protisměrné oblouky r=286mm, 1/4) ukazují na podstatné zlepšení jízdních vlastností.Na obrázku je patrné, jak nakrátko jsou kinematikami spojené vozy Kbkks a Vtdr. Nicméně i tato kombinace projížděla zkušebním polygonem bez ztráty kytičky.

A jak to dopadlo s Rybákem? Zde je foto obou „bratříčků“. Potěšitelné je, že ač každý ze zcela jiného materiálu (mosaz/plastikový kit), vypadají vedle sebe docela dobře.Už se těším na provoz osobní soupravy Rybáků! S dalším vozem ale chci počkat. Nejdříve soupravu chci doplnit služebním Rybákem a vyzkoušet jízdu na obtížném stoupání z Červené do Horusic. Podle výsledku pak zvážím, zda přibude ještě jeden vúz osobní. Buď standardní SDV anebo se pokusím o stavbu bývalého Ae – t.j. Rybáka bývalé 1. třídy.

Jak jezdím.

Jak jezdím – MOC 20411 Bratislava (13.-17.června)

Odjezd z Prahy: vyjíždíme od tchýně, času na odjezd a doplnění menáže je tak akorát, takže akorát zaregistruji, že v čele soupravy je 380-ka messršmíd a už jedeme.

Rána v Bratislavě: na Gopas to mám tak 12-15 minut procházkou. Celý Ružinov je jedno velké sídliště, ale nutno přiznat, že volnými plochami a zelení se nešetřilo. A množství stromů – zejména lípy – a kvetou naplno. A voní. Intensivně a nádherně.

 

 

 

Poznámky ke kurzu: na závěr jeden ze studentů mi zvláště poděkoval, že tento kurs se mu velice líbil a že se dozvěděl mnoho věcí, které okamžitě ve své práci použijí. Je příjemný, takový ohlas.

Na cestě zpět se to začalo pomalu a postupně. Z Gopasu jsem vyrazil cca o půl jedné, dorazil tramvají na Trnavské mýto – a tam nejel žádný trolejbus. Všiml jsem si toho až po delší době čekání, ale přijel – docela plný autobus 61.
Měl jsem místo ve druhém vagonu od konce, takže jsem vyhlížel na zhlaví směrem k Žitnému ostrovu. V té době už bylo hlášeno zpoždění rychlíku cca 5 minut. Skoro jsem foto prošvihl: blížil se bílo-červený vlak s bílo-červenou gorilou v čele.
Až když jsem pochopil, že vexle od lokomotivy jsou nastaveny ke mě, začal jsem vyvíjet horečnou činnost. Foto se podařilo, a je to jediné foto vlaku, který mne dovezl do Prahy. Také jsem si všiml, že se jedná o gorilu 350.002 (čekal jsem 380-ku messeršmída).
Moc jsem tomu nevěřil, ale do Břeclavi jsme dojeli téměř načas. Avšak na odjezdu jsme už měli +10.
V Brně došlo k zásadnímu zvratu: Hlášení to nepřiznávalo napřímo, mluvilo se o nějaké objížďce a že nepojedem do Pardubic. Že bychom jeli přes Havl.Brod?
To přiznal pan průvodčí až na dotaz mé spolucestující. Také zasvěceně prorokoval, že to znamená maximálně 10 minut navíc, cesta je přece o 10 km kratší!
Ten pan průvodčí byl mladý a evidentně tuto trasu neznal. Já jsem se pomalu připravoval na nostalgickou jízdu: na této trase jsem jezdíval jako 18-ti letý student, když tuto trasu rychlíky mezi Prahou a Brnem používali běžně.
Vyrazili jsme: Královo Pole, Kuřim, Tišnov…. Názvy frekventované pro brněnské trempíře – vyráželo se hodně do kraje kolem Svratky. Pak se odpojujeme od staré Tišnovky a míříme tratí, postavenou někdy během války(?), směrem přes Křižanov do Havlíčkova Brodu. Pro neznalé připomínám: to už jsme na Vysočině (ano, Českomoravské), takže trať je to téměř horská. Krajina nádherná. Ale: já byl s Evou domluven, že v šest mne bude čekat na Hlaváku… Výhledy jsou nádherné, doporučuji je každému, ale žádný z rychlostníků nenese cifru vyšší než 120, ale většinou podstatně méně. Na sklonovnících se běžně skvěly červené číslice 15… Je fakt, že právě pro tuto trať byla naše lokomotiva stavěná, toto byla pro dlouhá léta její doména.
Dolní Loučky, Řikonín, Pohledští Dvořáci, Vlkaneč – jména jako z pohádky, ale některá z tragickým přídechem hrůzných nehod, jiná připomínající obsesi komunistických papalášů, kteří zeměpisná místa zoufale zatemňovali, aby zmátli imperialistu.
Žďár nad Sázavou – pro mne východisko do srdce Vysočiny – na Nové Město, 3 studně, Fryšava, 9 skal. Žďárem jsme projeli, ale Zelenou horu z vlaku nevidět: trať objíždí město z jihu, klášter se nachází severně od města.
V Havlbrodu jsme po sedmnácté – to už jsme měli být v Kolíně! Ve Světlé nad Sázavou (17:31) opouštíme Sázavu a čeká nás druhý, pomalejší úsek. Zejména množství oblouků snižuje traťovou rychlost běžně na 80, někdy však i 70 km v hodině. Golčův Jeníkov 17:52, nádherné pohledy na Železné hory a už se blížíme ke Kolínu. Takže hodinka navrch. Pak jen v pravidelných intervalech uklidňuji Evu SMS-kami: Klánovice 18:54, Libeň 19:00. To se již chápu báglu a pospíchám obsadit místo u východu. Uhodl jsem stranu, na kterou se bude vystupovat, spěchám po nástupišti, probíhám halou, vyjedu na parkoviště. Tam již čeká Eva s Karkulkou a naše cesta do středního Povltaví může začít.
————–
Dolní Loučky – pozoruhodný viadukt. V době své stavby to byl most s nejdelším železobetonovým obloukem ve střední Evropě. (odkaz na Wikipedii zde).
Řikonín – tragická nehoda v roce 1970, kdy v oblouku na mostě vykolejil nákladní vlak. Protijedoucí rychlík již nestihl zastavit a několik vozů (lehátkových) se z vysokého mostu zřítilo dolů. (odkaz na Wikipedii zde)
Vlkaneč – naprosto malá nádražíčko u malé vesničky, ale pokud jsem si kupoval lístek do Brna přes Havlbrod, na jízdence žádný Havlbrod nebyl, ale právě Vlkaneč. Jinou takovou „důležitou“ směrovou stanicí byly Dohňany.
Fryšava, 9 skal – nezpomeňme na Samotín. Tam stávala vyhlášená hospůdka, kde v centrální místnosti měl hospodský s paní své postele s pruhovanými peřinami. Specialitou byl Samotínský vánek, lihovina s bylinkami z okolitých vrchů, ale rozhodně s větší silou, nežli má vánek.