Pod liščí skálou – Greenhorns

zpět na Tak mi cvrnklo o klobouček

zpět na Tak mi cvrnklo o klobouček

1. Pod Liščí skálou plácek býval,
který mýtil člověk, a ne vítr,
tam boudu z kmenů postavil si
zálesák, co říkali mu Peter,
on nad kotlíkem postával
a zálesáckou smaženici šmudlal,
pod zavěšenou brokovnicí
Indiána do totemu kudlal.

2. Za Liščí skálou hájek býval,
tam odlíval sádrou stopy zvěře,
byl natolik tím zaujat,
že nic si nevšim‘ plazivého keře,
zakop‘, upad’, sjel ze skály,
jak se říká, rozsekal se na hadry,
tak teď tam seděl ve srubu
a vlastní tlapu zalejval si do sádry.

3. Liščí skála je kraj světa,
v kterým ještě elektřinu nemají
a neřve tam o sobotách
hnusnej rachot vejfukářů po kraji,
v stínu sosen v letních parnech
veverky tam napucnutý spávaj‘
a místo krásných hlasatelek
dobrou noc tam ještě lišky dávaj‘.

4. Já tam jezdil o sobotách
a Peterovi vozil štrůdl vod mámy,
ležel v šeru na palandě,
louskal starý indiánský romány,
řek’ jsem:“Sundej čapku s chvostem,
vždyť si tady člověk voči ničí,
budiž světlo liščím chvostem,
a sežeň kus ebonitu v tyči.“

5. „To je pravda,“ řekl Peter,
„vždyť už mám zrak vytřený a chatrný,
elektřinu sám si zmáknu,
stačí, když si spíchnu kolo větrný,“
povídám, že to chci vidět,
a on na to: „Hochu, tohle odvolej,
už nikdy sem nepotáhnu
dlouhý míle na svým hřbetě petrolej.“

6. Vzal šroub, hřeby atakdále
a já jsem se jako vždycky vytratil,
ne že by šlo všechno hladce,
mockrát nápad s elekřinou zatratil,
fakt je ale, když po týdnu
přirazil jsem svoji keňu k molu,
musel jsem se obdivovat
parádnímu větrnýmu kolu.

7. Jenže ouha, v temný chatě,
ač už jistě dávno sedmá odbila,
lampa, teď už elektrická,
oknem blikla, ale moc nesvítila,
tam u Liščí skály, aspoň
jak ví každej z usedlíků po kraji,
bývá spíše bezvětří,
a uragány, ty směr jinej mívají.

8. Sotva vejdu do srubu,
tak koukám jako blb na nový vrata,
nejednou vám kolo piští,
a žárovka svítí na to tata,
„ať jsem teda Galileo,“
křičí Peter a, ježkovy voči,
ač je klidný bezvětří,
tak poprvé se líný kolo točí.

9. „Vod dneška se vodsuď nehneš,“
křičí na mě s lanem v ruce Peter,
„i když nevím proč, je jistý,
že z tebe má můj větrník vítr,“
od tý doby zdvíhám vítr
tam u Liščí skály za hlt piva,
[: větrník se otáčí
a žárovka i Peter stále zpívá. :]

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: