Po celkem deštivém říjnu přišel listopad s mrazivým, ale prosluněným počasím. Jak vidno na nedělních snímcích, „v kraji dole“ panuje nevlídná inverze – ale zde paráda!
Ve čtvrtek malá procházka na Jelenky a přes Severku domů. V pátek na Výsluní nad Úpou a traverzem až na louku naproti našemu domečku. V sobotu jsme byli v Herlíkovicích, u Johanky a Honzy, vrátili jsme se až za tmy. Johanka nám nakoupila, nakrmila (lasagne) a já jí tam naoplátku nechal svůj telefon. V neděli Javořákem a pak po silnici na Valšovky, starou cestou na Tippeltovy boudy, po nové cestě zpět na Valšovky a přes Malé Tippeltovy boudy a Javořákem domů.
Normálně Rusáky fakt nemusím. Ale dnes je siďmovo nojabrja a tahle banda je fakt dobrá (alespoň podle mne) – a ta priróda taky není marná. Ale dost keců, posuďte sami:
Ani jsme se nenadáli, a je tady státní svátek – 28. říjen. Jako zaměstnaní jsme jej mnohokráte využili k poznání, jak je mimo republiku, ale letos jsme poslušně zůstali jako zapadlí vlastenci v pohraničí.
Ale volna využili děti a jejich děti – zkrátka přijeli Štoci. A protože usilovně pršelo (lepší výraz, ale ne zcela společensky příhodný by byl chcalo), moc jsme toho nenachodili. No ale přeci…
Dance me to your beauty with a burning violin
Dance me through the panic 'til I'm gathered safely in
Lift me like an olive branch and be my homeward dove
Dance me to the end of love
Dance me to the end of love
Oh let me see your beauty when the witnesses are gone
Let me feel you moving like they do in Babylon
Show me slowly what I only know the limits of
Dance me to the end of love
Dance me to the end of love
Tanči mi na svou krásu s hořícími houslemi
Tanči mi přes mou paniku dokud se neuklidním
Pozdvihni mě jako olivovou ratolest a buď mojí holubicí směřující domů
Tanči mi až do konce lásky
Tanči mi až do konce lásky
Nech mě vidět svou krásu až svědci odejdou
Nech mi cítit svůj pohyb tak, jak se to dělalo v Babylóně
Ukaž mi pomalu to, čeho jen já znám hranice
Tanči mi až do konce lásky
Tanči miaž do konce lásky
Dance me to the wedding now, dance me on and on
Dance me very tenderly and dance me very long
We're both of us beneath our love, we're both of us above
Dance me to the end of love
Dance me to the end of love
Tanči mi až do svatby, tanči mi dál a dál
Tanči mi velmi něžně a tanči mi velmi dlouho
Jsme oba pod vládou naší lásky, oba jí velíme
Tanči mi až do konce lásky
Tanči miaž do konce lásky
Dance me to the children who are asking to be born
Dance me through the curtains that our kisses have outworn
Raise a tent of shelter now, though every thread is torn
Dance me to the end of love
Tanči mi kvůli dětem, které se chtějí narodit
Tanči mi skrz závěsy, které zestárly našimi polibky
Postav nyní přístřešek, přestože všechny hrozby jsou zažehnány
Tanči mi až do konce lásky
A přišel podzim. Vláda vydává jedno prohlášení za druhým, premiér je pak odvolá, ministři zdravotnictví se střídají a pacienti ve špitálech přibývají. Taxme si zbalil svých „fünf Pflaumen“ a po anglicku se zdejchli do Pece. A už tu prožíváme 2.neděli. Malá procházka neuškodí…
… a taxme odjeli do Pece. Jasně, nejdříve jsem si musel po Brnu odfrknout, takže sobota v Řeži, ale v neděli odjezd… … a v pondělí Veritas BE20. I to jsme zvládli, Eva mě po přednáškách trpělivě venčila. Co bude dál? Snad příští týden přijedou Štoci, ve středu, nevím… Z nedělní oslavy (25.10) sešlo, Johanka je ňáko Covidová – zatím neví, zatím to má pouze její šéf.
Sice byĺy vyhlášeny opatření proti mísení lidí, ale školy a zaměstnání úspěšně (z viřího hlediska) doplňují výpadky. No a pořád se najdou lidi, co bez hospody a mejdanů nemohou žít. Například náš pan ministr, co už ministr není. 33-denní ministr, pan plukovník… Romane, to jsi fakt posral.
Budeme zde do Vánoc, nebo do léta? Pojedem do 3 údolí? Nebudou takové otázky za pár měsíců trapné?
Po letním uvolnění opět nějaké to školení na Gopasu… Ale už ve středu nás dostihla Opatření. Z původních 4 studentů na učebně zůstali 2, po středě 1 a v pátek jsem do mikrofonu mluvil v liduprázdné učebně. No to jsem opravdu nemusel jezdit do Brna – ale alespoň jsem si zkusil za asistence technika brněnského Gopasu gopasí e-lerning. A cesta zpět – byť v režii Regiojetu – nebyla nic moc.
Během brněnských školení opravdu nikam moc nechodím – vyjma blízkých hospod – ale tentokráte odpadlo i to. Z bytu (opět u Luboše) do Titania a po šichtě zpět – to bylo vše. Takže z Brna jen pár foto z nádraží.
Po příjezdu chtěla E. odjet do Krkonoš – já jsem si vymoh sobotní odpočinek – a flákal jsem se s Růženou kolem Vltavy. Odjeli jsme až v neděli.
Sealed with a kiss – Zapečetěno polibkem
K vyhledání písně mě vyprovokovala Eva, poslouchala staré české šlágry – a mezi nima i K.G. – Oči barvy holubí! Tu píseň jsem přeci slýchával v šedesátkách – a v originále to byl Šlágr s velkým Š! Alespoň pro mne.
Během hledání jsem našel nejdřív autory, jsou to Peter Udell and Gary Geld. Pak zbylo vyhledat v pořadí druhou verzi, kterou nazpíval Brian Hyland – a to je ta verze, co mě tak okouzlila.
(Více info o skladbě na https://en.wikipedia.org/wiki/Sealed_with_a_Kiss .)
Though we've gotta say goodbye for the Summer
Darling, i promise you this
I'll send you all my love every day in a letter
Sealed with a kiss
Yes, it's gonna be a cold lonely Summer
But I'll heal the emptiness
I'll send you all my dreams every day in a letter
Sealed with a kiss
I'll see you in the sunlight
I'll hear your voice everywhere
I'll run to tenderly hold you
But, darling, you won't be there
I don't wanna say goodbye for the Summer
Knowing the love we'll miss
So, let us make a pledge to meet in September
And seal it with a kiss
Yes, it's gonna be a cold lonely Summer
But I'll heal the emptiness
I'll send you all my love every day in a letter
Sealed with a kiss
Sealed with a kiss
Sealed with a kiss...
A chčije a chčije a chčije – pravil pan Komárek. No, v neděli krapet přestalo, txme podnikli krátkou objevitelskou výpravu – průzkum staré cesty od chalupy nad Havlovou boudou k Pecké samotě…
A jinak: na bříze uložené na půdičce úspěšně vyrazila houba a vydala se na omítku, takže sanace, pak jsme utěsnili vchodové dveře od bytu a jinak web,web,web.
Apolenka slaví narozeniny, ale Robert nás zval, když jsme již byli zbalení do Pece – :-(
7. – 12. září
Pobyt na agroturistickém hospodářství v lůnu slovenských hor. Totální samota, daleko od civilizace, bydlení u lidí, kteří žijí soběstačně a samostatně. „Tu to riadi medveď!“ pravil hospodář. 1)
úterý – výlet na Zákľuky. Výhledy na Nizke Tatry (zejména Chopok a Ďumbier), v pozadí se rýsoval Kriváň a po straně na nás koukal Vepor (Klenovský). Cca 30km, a 350 m převýšení.
středa – návštěva ČHŽ. Prošli jsme si lesnícky skanzen Vydrovo, poobědvali na Lampárni. Direktor i jeho paní se „len tak mihli“, takže jsme se ani nepozdravili. Zato jsem prohodil pár slov s Maťom a Jankom2). V lese jsme utrhli pár houbiček… 3)
čtvrtek – Košice. Zaskočili jsme na hřbitovní správu papírovat. Pak jsme se courli po korze a dali si oběd v Irish pubu.
pátek – Klenovský Vepor.
Původní varianta počítala s průzkumem Slavošovců a přilehlých tunelů, ale zvítězil Evin návrh. A nakonec jsem tomu byl víc než rád. Stopař mi naměřil cca 22km a 1500m převýšení… Posuďte sami – koukněte do fotogalerie…..
sobota – odjíždíme domů.
Ale před tím stačíme zachytit dění ve stanici Tisovec-Bánovo, včetně nájezdu páry na ozubnici, prozkoumat – ne zcela úspěšně – portál tunelu pod Dielikom z Tisovecké strany a vypravit se na houby – zcela neúspěšně.Hořkou pachuť částečně spláchne pozdní oběd na Bzenické kúrii… Domů přijížíme po půl desáté v noci.
Poznámky: 1) – stránky Marekova dvora naleznete na https://marekovdvor.sk . Tam naleznete nejenom důkladný popis, ale všechny informace k zajištění pobytu.
2) – Maťo-kdysi mi byl představen jako traťmistr, ale ve skutečnosti je to pravá ruka direktorova a dívka pro všechno. Janko-strojvůdce s aprobací i pro parní lokomotivy.
