V pátek na Sněžku a Železnou stezkou dolů.

Přijeli jsme ve čtvrtek a že by bylo fajn zase jednou se nechat vyvézt na Sněžku, když nám to tedy Stáňa a Vláďa povolily (to není hrubka – Stáňa a Vláďa jsou neživotné subjekty, potažmo instituce plné – pochybuji, že žijících – subjektů). V sobotu a neděli bude zřejmě narváno (a večer nám to potvrdily proudy valících se aut) a v pondělí se bude smejčit a balit… Takže jediná možnost – pátek a taky jo: před pokladnou sice pár skupinek lovilo respirátory z baťohů, ale u pokladny nestál. Nikdo.

Zato po výlezu z lanovky to bylo jako mokrým hadrem přes tlamu. Na čtvereční metr mnoho turistů (spíše návštěvníků) a z polské strany se stále valily davy. Ta lanovka z Karpcze dělá divy. Takže fofrem na podvalovku v Úpské rašelině a tam již příroda. A pak Paroháč, kulajda a borůvkový řez na Luční, výšlap ke kapličce, sněhovým koridorem na Výrovku, malé posezení ve stínu na Rozcestí a Železnou stezkou na Jelenky. Je to vždy loterie, trefit tu stezku, ale dnes je to zřetelné a navíc v kleči vzorně vyřezané, takže doopravdy není co řešit – až na průchody rašlinou, kde rašelina pokryla cestu. Kupodivu nejlepší cesta vedla většinou středem, kde kameny byly hned pod povrchem.

Ne Jelenkách jsme si chvíli lízali rány na lavičce ve stínu (ten sestup mi opět dal!) a pak honem ke žralokovi (ten žralok tam už mnoho let není – ale pro nás je to porád žralok), kde jsme si dali cider. E. se na něj chystá od zimy, ale abychom se u konzumace neotřásali zimou. Takže dnes. Pro doplnění sacharidů v krvi E. volí polosuchý, ale mně omylem přinesli suchý. Tatíčkův sad. A ten suchý byl lepčí. Takže M. k narozeninám asi objednám basu. Jen co se dostanu ke scé kreditce. Doufám, že je v Řeži….

Galerie

Vylezli jsme na Výrovku!

Kliknutím otevřete nvou záložku s fotogalerií.

Je středa a meteoblé věští hezký den. Navíc, včerejší úterý jsme dali jako odpočinkové. Takže rozhodnutí padlo na několikráte odsunutý výlet posilnici na Richtrovky a pak do Modrého dolu a zpět.

No jo, před školou jsme potkali Vrkouše – a nálada okamžitě stoupla (ne že by předtím byla špatná) o několik stupínků. Takže dobře naladěni jsme na Richtrovky došli ve dvanáct. No a co dál? Trbócat se ve sněhu lesní cestou, když do krkonošských strání se tak hezky opírá sluníčko? Vždyť na „Vejra“ je to 1,7 km anebo 53 minut, jak hlásají mapy.cz. No tak jo! Pomalu stoupáme Čertovými schody a za hoďku jsme na Výrovce. Co dodat? Dlouho jsme tu nebyli a výhledy – kdo tu byl tak zná. A kdo ne, ať se podívá do fotogalerie.

Zpátky samozřejmě přes bufáč. (Interbüfé na rozcestí.) A předstřavte si! Nevím po kolika letech v 1 popolední zavřený!!!!! Až sem šahá pracka Andrejova. Bufetka zamítnuta, ergo míříme směr vrcholek Liščí (hory). Cesta tvrdá, uježděná i skútry (! copak sem smí ?) takže na Lyžařské jsme cca ve 14:30. Zavřeno. A na Lesní jakbysmet… Takže nejlepší řešení je hupky dupky do 347-ičky. Zatopíme, dáme kafe, čaj, pivo, něco telefonů – zkrátka jsme doma.

Sice trochu rozlámaní, ale plni krásného výletu. I Růžena využívá gaučového dobrodiní…

Pakliže libo něco mapových a  výškových podkladů, tak zde.

Klíčová slova: Krkonoše, Pec, Pec 347, Pec347, Výrovka, Bufet na Rozcestí, Bufáč, Liščí hora, Liška

Přes Luisen höhe a Modrým dolem dolů

Sobota – 26.10. krásné jasné počasí a podnikáme okružní poznávaci cestu s přáteli: Blanka, Eva, Jirka Saša

Kliknutím na obrázek přejdete do obrazové galerie

…