je cesta, kdysi rybářů a pašeráků, dnes turistů, podél pobřeží Costa Brava (Divoké pobřeží). Táhne se od francouzských hranic (hranici tvoří Pyreneje, takže lze říci: od Pyrenejí) až k městečku Blanes, což je cca 40 km severně od Barcelony.

Naším cílem bylo projít toto pobřeží pěšky od města Saint Feliu de Guixols do Blanes, což je nějakých 45 km (po silnici…). Chtěli jsme vnímat z bezprostřední zkušenosti rozeklané skály, zaříznuté zátoky a šumící modrou vodu.

7. května, 21:10 odlet do Barcelony, přespali jsme v hostelu Rembrandt (55 EUR)

Girona

Girona

8. května – nakoukli jsme do tržnice, koupili lístky a odjeli AVE do Girony. Přes den prohlídka Girony, večer odjezd autobusem do Sant Feliu de Guixols, ubytování v hotelu S’Agaró Mar  (včetně snídaně 40 EUR).

.

.

.

.

Na obzoru se rýsuje mys, který z jihu uzavírá záliv u Sant Feliu.

Na obzoru se rýsuje mys, který z jihu uzavírá záliv u Sant Feliu.

9.května – vyrážíme směr Tossa, ale v St.Feliu jsme se nějak zašprcli, takže vyrážíme vlastně až poobědě. Od hotelu do St.Feliu jdeme po značené Camino Ronda, ale za pár kilometrů opouštíme turistickou cestu, která vede na hřebeny kopců a jdeme po silnici kopírující pobřeží.

Tato část cesty patří k tomu nejdivočejšímu, co na Costa Brava můžete spatřit. Pamatuji si, že když jsem někdy v 90. létech vyrazil po večeři autem z Platja d’Aro v bláhovém domění, že do Tossy dojedu za 15 minut – a  trvalo mi to skoro hodinu a ruce jsem měl zkroucené jako vánočku. Zpět jsem se vracel přes Llagosteru, což je cca 40 km, ale podstatně rychlejší!

Do Tossy jsme nedošli – ke slovu přichází spacáky a karimatky. Dlužno přiznat, že průvan na pláži spojený s přeháňkou na komfortu nepřidali.

.

Tento den jsme se flákali v Tosse.

Tento den jsme se flákali v Tosse.

10.května – po cca 5 km přicházíme do Tossy. V Tosse se nejdříve vzpamatujeme v kavárně. Posléze si najdeme hostel (Europa, 35 EUR), kde si dopřejeme sprchu, převlékneme se a vyrážíme na prohlídku malebného městečka. Večer nacházíme turistické ukazatele Camino Ronda směrem na Lloret del Mar.

.

.

.

Z Tossy přes Lloret do Blanes

Z Tossy přes Lloret do Blanes

11.května – Vyrážíme po velmi dobře značené camino, ale pouze do prvního urbanización s campingem (Santa Maria de Llorell) – tam se cesta prostě ztrácí. Chlapík v jeepu z Adventura tours nás ochotně naviguje dál. Cesta je to doopravdy malebná a vidím, že představa trápení se na asfaltu mezi trávníky a bungalovy bere (naštěstí!) za své. Užili jsme si to náramně, ale je poledne a my jsme sotva 5 km za Tossou…

Překonali jsme i tuto překážku v podobě zavalených tunelů a skalnatého mysu a octli jsme se na asfaltce. Když už jsem se začal smiřovat s dalším dnem na asfaltu, narazili jsme opět na značenou turistickou cestu… která byla občas přerušována obcházkami vyvlastněných úseků (parcela execucionado) – ale stojí to za to! V Canyeles si dopřáváme v nóbl restauraci občersvení v podobě copa vi a copa cerveza, abychom si na pláži mohli zblajznout naši oblíbenou bagetu s rajčátky a „olivádou“ – to je pasta z oliv – no moc dobrá, vyzkoušejte to též! Do Lloretu dorážíme před čtvrtou, po příchodu dáme kafe, druhé při odchodu a po páté jsme v Blanes. Radši se nezdržujeme a petikujeme na nádraží: a skutečně vlak do Girony jede za 6 minut!

Totiž: od 11. do 19. května je v Gironě festival květů – a my jsme se rozhodli tentokráte vynechat Barcelonu a shlédnout festival. Vzhledem k času volíme přesun do Girony, abychom mohli začít hned ráno! Nocleh v hotelu jsme – samozřejmě – neshnali!

Festival květů Girona

Festival květů Girona

12. května – opět Girona! Girona plná květů – a želbohu s přibývajícími hodinami i s přibývajícími davy. Ráno si stačíme vychutnat ty nejlepší atrakce – ale Banys Arabs  – tam už nemáme šanci! Zato se dostáváme i do objektů, kde bychom se asi normálně dostali jen stěží. Zajímavé interiéry, fantastické instalace, všude plno květin – to doopravdy stálo za to!

Girona014Ve tři nám má jet autobus přímo na letiště do Barcelony. Ouha! On to není autobus, ale větší mikrobus a místo k sezení již není. Řidič nezaváhá: poodejde k štaci taxíků, domluví se s paní řidičkou (jmenuje se Olga) a usadí nás se dvěma dámami z Venezuely do taxíku. A je to!

Dál už není co dodat – v devět jsme na Ruzyni, popojedeme stodevatenáctkou, přesedneme do Karkulky a v deset jsme v Řeži jako na koni. Eva jde spát: musí zítra do práce, já třídím fotky a dojmy a smývám pot a špínu z cest. Po pátém kafi soudím, že už jsem zralý, a uléhám ke své ženě….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA