George, Ringo, John a Paul mne provázeli mým žitím od střední školy. Byli při tom, když jsem promoval, byli přitom, když jsem se oženil, byli přitom, když dlouho poté se narodil můj vytoužený syn. Beautifull boy byla skladba Johna Lennona, která byla tenkrát jako šitá na míru…
Roky plynuly, skupina již neexistovala a kluci hráli dál… Až jednoho dne, jednoho dne mezi námi nebyl John. Byla to držka prořízlá, ale i když to nikdo nikdy neřekl, mluvil jménem Brouků. A pak byl konec. Nějaký blbec měl zkrat.
Život běžel, něco vzal, něco dal… Teď již nemám jenom syny, přibyly i dvě -a teď již musím říct – dámy. A těch vnoučat… Ani nevím, jak jsem si to zasloužil…
Mezitím zákeřná nemoc sklátila George. Až po jeho smrti jsem si dal dohromady všechny jeho alba (tedy pardon, velkou část) a viděl jsem, jaká to byla ztráta. Byl to doopravdy hudební génius. Tichý, vždy stál poněkud v pozadí, ale jeho hudba byla přesná.
Zbyli jenom Paul a Ringo. Paul je hudební fenomén, jeho hudba byla vždy líbivá a dostávala se pod kůži, zatímco Ringo byl vždy tím vzadu. Pokud byla nějaká písnička jím signovaná, byly to vždy takové jednodušší, skoro dětské popěvky. Ale bez něj by skupina (vokaľno instrumentaľnyj ansambľ – jak jsem čet na jedné PVC desce :-) neměla ten říz, ten přesný rytmus, ten beat, co se dostal milionům pod kůži…
Dnes má Ringo osmdesát. Já budu mít za chvíli sedumdesát. Uronil jsem slzu nad těmi časy. Ringo, prosím, ať tvůj rytmus udává tempo mým krokům ještě dlouhá léta!
Espace Alex 