Poprvé v Obřím dole.

Paroháč

Na Sněžku jsem vylezl poprvé, když mi  bylo nějak 54… a do Obřáku jsem se dostal ve svých 69 … Důvod byl pořád stejný: od svých 18 jsem měl kolem prolezeno gde-co, ale tam se mnou nikdo nechtěl, že je to moc profláklý, a že tam chodí každou chvíli každý.

Na Sněžku mne vzala Eva, a byl jsem tam už dostkrát, ale Obřák  byla zase slibotechna. Takže dnes, když jsme vyšli s Růženkou před barák, nebyl důvod proč tam nejít. Růženka ani necekla.

V tuto dobu je strašně fajn jet na Sněžku lanovkou. V kase před náma ani noha, a než jsme se vymotali z turniketu (já zapoměl vodítko), čekala na nás prázdná gondola.

No tož, sešli jsme to. S malou odbočkou na Luční, na Paroháče a na guláš (doma ho už dojídám třetí den).

A na Boudě pod Sněžkou (bundu jsem již měl docela propocenou) jsme vyplázli pade za Konráda! (Vzpomínám na Rumburk, kde byl Bráník za 20).

Klikni na přechod do galerie

Viktor v Peci

https://photos.app.goo.gl/9kVoQnWetkW7Z7N36

Poslední březnová Pec

Byli jsme tři: Eva Matouš a já. Matouš si jezdil na snowbordu (viděli jsme jej tudíž akorát u snídaně a večeře) a my si s Evou dali jeden den běžkařský (Brambergem nahoru, Lyžařská, Lesní, Kolínská, pod Václavákem směr Valšovky a z Valšovek po sinici dolů do Javořího dolu) a jeden pěší (Karlsberg, zpět k Šramlu, kolem Danielky, Janova bouda, Borůvka, pensoin Kobr a pozdní oběd v Atlasu ve V. Úpě.

Den běžkový

Den pěší

 

I.Mládek-O nebezpečenstvu hor

zpět na
Nebezpečí v horách

–

^GŘíkala mi: Počúvaj, príď do Smokovca,
vyjdeme si Zubač^E7kou hore do kopca.
^CDo hôr ^Gmusíš ^D7naozaj ^Gdobré čižmy mať,
^Cv Tatrách ^Gmôže ^D7voľačo ^Gstra^G7šného sa stať.

Ref.:

^CĽudia robia kraviny,
^D7podceňujú lavíny.
^G7Desať pivek urazia,
^Cdo hôr ^Amipešo ^Dmi7vyrazia.^G7
CVydajú sa do diaľky,
^D7na nohách len sandálky,
^Flavína ^F#dimsa zrazu ^Cutrh^A7ne, fíhá,
^Dmiv sandáloch ^G7jej nikto ^Cnezdrhne.

Říkala dál: Počúvaj, kto preč nezdrhne,
tomu táto lavína nohy podtrhne.
Je to takmer tutovka, zomrieš smrťou v svahu.
Vieš čo? Nechoď do Tatier, neopúšťaj Prahu.

Ve Špindlerově mlýně překrásně je v zimě

zpět na
Nebezpečí v horách

–

Ve ^AmiŠpindlerově ^E7 Mlýně, tam^F překrásně je ^E7v zimě,
^Fkdyž je zákaz ^Gvycháze ^C ní.^E7

Ta ^Amizpráva horské ^E7služby vždy ^Fvyplní mé ^E7tužby,
^Fje jak něžné ^E7pohlaze ^Ami ní.

R: ^GPěkně v teple pohlednice ^Cnapíšu všem známým,
^E7zahraju si dámu, ^Ami
Fruce, nohy u kamen ve ^Ab společenské místnosti
^C těžko sobě ^{Ab, G}zlámu.^{C, E7}

Je to ale rána!
Nad mojí hlavou zrána se stáhla mračna zlověstná,
je úplně už jisté, že dnes je nebe čisté,
mě čeká loučka pověstná.

Prožiju den ponížení, posměchu a modřin,
proč večer není blíže?!
Však při vstupu do lyžárny se obličej můj rozzáří: Sláva!
Ukradli mi lyže.