Emina cesta

Po několika dešťových dnech a po průtrži v noci přinesl ranní mrazík vysušení terénu. Absence sněhu a ledu zase odstranila nenezpečí skleněných hor. Zdálo se tedy být vše optimální, ale tragédie číhala v Temném Dole: My tam dorazili zhruba před 13-tou a řízkovna otevírala (z technických důvodů) až v 16 :-))

Trasa: autobusem z V.Úpy na Spálený mlýn, pěšky do Temného Dolu a skibusem na Terminál.

Pec 17.-20.11.2022

Prodloužený víkend v Peci, odjezd po keramice v Máslovicích (ve čtvrtek už je svátek…). Návrat v pondělí, s návštěvou restaurace u učňáku v Trutnově.

Přijeli jsme večer za deště. Ráno ve čtvrtek sice zahuhleno, ale neuvěřitelně bílo…

Říjnový týden v Peci

Říjen 23.-.31. Já přijel z Kohoutova v neděli večer, E se pak přidala ve středu večer. A ve čtvrtek večer nás ještě doplnili Zemánci.

Nedělní Borůvka

Zrovna nepršelo, taxme vyrazili, i když na tůře jsme byli i včera. Prý jenom na Borůvku. Bylo tam moc hezky, ale zavřeno – Kamil ochořel. No a pršet začlo, když jsme míjeli Loveckou. A ochořeli jsme v následujícím týdnu…,

Ze Sněžky na Špičák.

Když v týdnu 22 – 29 odjela E. do Kohoutova, zůstali jsme s Růžou sami. Nijak jsme se nenudili, neb s migrací domény do jiného forestu u mpého dobrého zákazníka bylo práce více než dost. Kvůli hicům v oné firmě končili zpravidla v poledne, čehož jsme využili v úterý a poobědě jsme si vyběhli na Kolínskou na jedno. I s tím kovářem je to dokumentováno v předchozím příspěvku, ale volný čtvrteční den s výšlapem ze Sněžky (kam jsme se velkopansky vyvezli lanem) na Špindlerovku (kde jsme unaveni sedli na autobus) je obsahem tohoto příspěvku.

Červencová Pec 2022

Po páru dnech na Suchdole, jsme se přesunuli do Řeže a pak na týden do Pece. V Peci nás poctila návštěvou Johanka, která s námi absolvovala koupák na Jelenkách a sjezd odrážedlem z Černé hory k nám domů přes Loveckou, kde jsme chutně poobědvali. Johanka pak odvezla Martina Do Vysočan, čímž jsme završili dvoutýdenní hlídací turnus s Martínkem. Pak jsme s Evou pobývali týden sami, pobyt zpestřil návštěvou Picas.

Jen tak, přes Bufáč a Výrovku

https://photos.app.goo.gl/Gh15Hg4wQNhrcSjaA

Černohorské rašeliniště

Pátek 17.6. ráno autobusem 10:12 z Tetřívku do Jánek a pak nahoru. Přes Valšovky Knížecí cestou dolů, na Lovecké zelňačka….

https://photos.app.goo.gl/Zj1hyUP6ZUiW4RdS8

img 20220617 wa0001

img 20220617 121056 resize 0

Velikonoce 2022

Vyrazili jsme již ve středu. Matouš už byl v chalupě, Lucka měla přijít odpoledne.
My ve čtvrtek vyrazili na běžky! Celodenní výlet na Lesní, ale ta byla zavřená, takže plynovodem na Tetřevky…. no pak zpátky kolem Pražské a svážnicí dolů. Skončili jsme u Orlíku, neb sníh už ztrácel slušné jméno.
V pátek nad Aurorou jablůňka – dost jsme ji oštucovali – chtěli jsme jí prosvětlit korunu – E se domnívá, že ji dopěstuje k rodícímu ovocnému stromu. Loni na podzim byla skutečně obsypaná plody a srny to doopravdy ocenili. 
V sobotu kolem Aurory nahoru, přes sjezdovku Portášky k boudě Jana a ke Kobrům na větrník. Qečeru přijeli Zemánci, abychom si udělali nedělní výlet přes křížovou cestu v Temném dole na Eminu cestu. Z ní jsme přešli k Červenému kříži a pak po Dlouhém hřebeni k Novému kříži. 
No a v pondělí kolem Aurory nahoru, po cestě přes sjezdovku na Portáškách k boudě Jana a ke kapličce. Oběd na Lovecké chatě.

Wikipedie:

Nový Červený kříž

V důsledku imisní kalamity v 80. letech 20, století byl na mnoha místech v Krkonoších zničený les. Obnažený zůstal i Dlouhý hřeben mezi Malou Úpou a Lysečinami. V roce 1994 byl vztyčen osmimetrový Nový Červený kříž v tehdy zcela odlesněném sedle mezi dvěma vrcholy Dlouhého hřebene s přáním, aby se brzy ztratil zarostlý v novém lese, což se během následujících dvaceti let vyplnilo.

Klausový důl

Taxme si dali v Jánkách u lanovky sraz s dětmi (Johanka), pradětmi (Šíma) a kamarády (Kamila s Davidem a dětmi). Pro sestup jsme zvolili skoro nejméně vhodnou cestu – od Velkých Pardubických. Vrchní část dolu je dost podmáčená, při sestupu se qalita značně zlepšovala…

Braunovka ve východních Krkonoších

Jako správní důchodci jsme odjeli na víkend ve středu. S tím, že se vrátíme v pondělí. Tohle byl ten větší výlet, pak jsme jednou šli z Bramberku do Javořího dolu, ale tam jsem neudělal fotek – nic mne zas tak nezaujalo. Teda mimo tu vejtřasku v modré metalíze – tu jsem pak připrdnul, protože nebylo kde jinde tady do toho albíčka.

Jinak jsme se posmetlovali a šounili kolem chalupy, Eva byla párkrát na houbách a já si usek kousek palce… Prostě takové sladké Dolce far niente… Jo, a jak jsme se štrachali z toho Bramberka, taxme se zastavili na Lesní. A Dali jsme tam za 2 segedíny a 1 pivo čtyřistapade. Za polovic jsme potom měli kompletní menu i se zákuskem, birelem a džusíkem u učňů v Trutnově cestou zpět…

https://photos.app.goo.gl/wSrsuEmrW8sLZFEp6

Rodinná návštěva Borůvky

Kontrasty

https://photos.app.goo.gl/yVpM86CNVLeXnK4Z9

Same place – different time.

Ihned jak Honzík cestou z Borůvky zastavil, uvědomil jsem si, že z tohoto fleku jsem již fotil. Při pohledu do archívů se ukázalo, že ano, a to letos 7. ledna při sjezdu na běžkách  od chaty Jana do V.Úpy (Celá cesta potom lanoffkou na Růžohorky a běžkmo domů právě přes chatu Jana a kapličku na Předním výsluní.) Dnešní cesta lanovkou na Portášky a pěšky (Honzík a Martin Koloběžmo) na Borůvku a domů.

Z Modrého do Obřího dolu (po žluté)

Zbytky sn2hu na republice

O5 lanoffkou na horu Černou

Odskok do galerie

Autobusem od Tetřívku 9:39 (přímý bus do Špindlu) do Jánek-Zátiší a lanoffkou nahoru. Pak kolem Sokolské k paraglidingu a pak pořád rovně (neuhnuli jsme k magistrále), chodníček pomalu mizel a zužoval se, ale vyústil hnedle u naší oblíbené vyhlídky. Pak po magistrále až na Lučiny a přes Zahrádky na Lesní. Karty nebrali, takže 1 pivo a 1 wrap s kozím sýrem = 200K přesně. Pak přes Čeťák a Bramberk domů. Upadl jsem do kómatu, ze kterého mne nepříjemně vyrušil Xˇanda – dostal záchvat a sekal trávu motorovým křovinořezem. Taxem si vzal Starobrno medium a šel si medit na trampošku k ohništi…

V pátek na Sněžku a Železnou stezkou dolů.

Přijeli jsme ve čtvrtek a že by bylo fajn zase jednou se nechat vyvézt na Sněžku, když nám to tedy Stáňa a Vláďa povolily (to není hrubka – Stáňa a Vláďa jsou neživotné subjekty, potažmo instituce plné – pochybuji, že žijících – subjektů). V sobotu a neděli bude zřejmě narváno (a večer nám to potvrdily proudy valících se aut) a v pondělí se bude smejčit a balit… Takže jediná možnost – pátek a taky jo: před pokladnou sice pár skupinek lovilo respirátory z baťohů, ale u pokladny nestál. Nikdo.

Zato po výlezu z lanovky to bylo jako mokrým hadrem přes tlamu. Na čtvereční metr mnoho turistů (spíše návštěvníků) a z polské strany se stále valily davy. Ta lanovka z Karpcze dělá divy. Takže fofrem na podvalovku v Úpské rašelině a tam již příroda. A pak Paroháč, kulajda a borůvkový řez na Luční, výšlap ke kapličce, sněhovým koridorem na Výrovku, malé posezení ve stínu na Rozcestí a Železnou stezkou na Jelenky. Je to vždy loterie, trefit tu stezku, ale dnes je to zřetelné a navíc v kleči vzorně vyřezané, takže doopravdy není co řešit – až na průchody rašlinou, kde rašelina pokryla cestu. Kupodivu nejlepší cesta vedla většinou středem, kde kameny byly hned pod povrchem.

Ne Jelenkách jsme si chvíli lízali rány na lavičce ve stínu (ten sestup mi opět dal!) a pak honem ke žralokovi (ten žralok tam už mnoho let není – ale pro nás je to porád žralok), kde jsme si dali cider. E. se na něj chystá od zimy, ale abychom se u konzumace neotřásali zimou. Takže dnes. Pro doplnění sacharidů v krvi E. volí polosuchý, ale mně omylem přinesli suchý. Tatíčkův sad. A ten suchý byl lepčí. Takže M. k narozeninám asi objednám basu. Jen co se dostanu ke scé kreditce. Doufám, že je v Řeži….

Galerie

Vlčí jámou na Svornost.

https://photos.app.goo.gl/HFTFmv2BFCFWM9ph7

Velikonoční neděle ’21

Setkání s Johankou a Honzou na Lesní.

Zelený čtvrtek ’21

Velikonoční čtvrtek – a v Peci ani noha. Odpolední procházka svážnicí nahoru k Jančíkárně a odtud naší výtahovou šachtou dolů.

Prázdno na sjezdovce v Peci.

Z Richtrovek do Modrého dolu

Stavili jsme se u Vrkouše – a to už je nějaký kus cesty na Richtrovky. No a já měl touhu sejít cestou z R do Modrého dolu – já tou cestou fakt ještě nešel! Cesta se celkem vydařila, akorát se to dost bořilo. Ale ty výhledy pak stály za to!