Poprvé v Obřím dole.

Napsat komentář

Paroháč

Na Sněžku jsem vylezl poprvé, když mi  bylo nějak 54… a do Obřáku jsem se dostal ve svých 69 … Důvod byl pořád stejný: od svých 18 jsem měl kolem prolezeno gde-co, ale tam se mnou nikdo nechtěl, že je to moc profláklý, a že tam chodí každou chvíli každý.

Na Sněžku mne vzala Eva, a byl jsem tam už dostkrát, ale Obřák  byla zase slibotechna. Takže dnes, když jsme vyšli s Růženkou před barák, nebyl důvod proč tam nejít. Růženka ani necekla.

V tuto dobu je strašně fajn jet na Sněžku lanovkou. V kase před náma ani noha, a než jsme se vymotali z turniketu (já zapoměl vodítko), čekala na nás prázdná gondola.

No tož, sešli jsme to. S malou odbočkou na Luční, na Paroháče a na guláš (doma ho už dojídám třetí den).

A na Boudě pod Sněžkou (bundu jsem již měl docela propocenou) jsme vyplázli pade za Konráda! (Vzpomínám na Rumburk, kde byl Bráník za 20).

Klikni na přechod do galerie

Viktor v Peci

Napsat komentář

https://photos.app.goo.gl/9kVoQnWetkW7Z7N36

Kosciól Wang

Napsat komentář

Kostel Wang (polsky Świątynia Wang, norsky Vang stavkirke, německy Stabkirche Wang) je dřevěným protestantským svatostánkem, který stojí na polské straně Krkonoš v městě Karpacz (dříve německý Krummhübel). Původně stál v norské vesnici Vang (oblast Valdres), podle které dostal jméno. Na severní úbočí Krkonoš byl přestěhován v polovině 19. století. (Wikipedie)

Přes Lišku na Klínovku

Napsat komentář

Výroky

Napsat komentář

Výlet do Pece

Napsat komentář

Jen tak jsme si vyjeli… Počasí mělo být hnusné, mělo nás být šest, ale dopadlo to jinak. Byli jsme nakonec pouze čtyři a počasí, na rozdíl od nížiny, bylo na horách docela fajn. Ze soboty na neděli lehce nasněžilo – ale na přání našich hostů jsme nechali běžky na pokoji.

Sobota: Karlův vrch, Větrník na Karlově vrchu, vzhůru Šramlem nad Portášky a z rozcestí na Růžohorku.
Malé jídlo a drobné občerstvení a pak přes kapličku na Předním výsluní do Vúpy a domů (ale ne do Podolí ani do lékárny).
Neděle: autobusem do Jánek, lanoffkou na Černou horu a pak procházkou na Kolínskou a po svážnici nad Úpské domky (Jančíkárnu), kousek po žluté a po nalezení rohačkové cesty až k nám na parkoviště.
Cestou potkáváme jak pěší tak lyžaře s tvářemi rozjasněnými z krásného nasněženého nedělního dne.

Poslední březnová Pec

Napsat komentář

Byli jsme tři: Eva Matouš a já. Matouš si jezdil na snowbordu (viděli jsme jej tudíž akorát u snídaně a večeře) a my si s Evou dali jeden den běžkařský (Brambergem nahoru, Lyžařská, Lesní, Kolínská, pod Václavákem směr Valšovky a z Valšovek po sinici dolů do Javořího dolu) a jeden pěší (Karlsberg, zpět k Šramlu, kolem Danielky, Janova bouda, Borůvka, pensoin Kobr a pozdní oběd v Atlasu ve V. Úpě.

 

Older Entries