Velikonoční neděle ’21

Setkání s Johankou a Honzou na Lesní.

Zelený čtvrtek ’21

Velikonoční čtvrtek – a v Peci ani noha. Odpolední procházka svážnicí nahoru k Jančíkárně a odtud naší výtahovou šachtou dolů.

Prázdno na sjezdovce v Peci.

Z Richtrovek do Modrého dolu

Stavili jsme se u Vrkouše – a to už je nějaký kus cesty na Richtrovky. No a já měl touhu sejít cestou z R do Modrého dolu – já tou cestou fakt ještě nešel! Cesta se celkem vydařila, akorát se to dost bořilo. Ale ty výhledy pak stály za to!

Vylezli jsme na Výrovku!

Kliknutím otevřete nvou záložku s fotogalerií.

Je středa a meteoblé věští hezký den. Navíc, včerejší úterý jsme dali jako odpočinkové. Takže rozhodnutí padlo na několikráte odsunutý výlet posilnici na Richtrovky a pak do Modrého dolu a zpět.

No jo, před školou jsme potkali Vrkouše – a nálada okamžitě stoupla (ne že by předtím byla špatná) o několik stupínků. Takže dobře naladěni jsme na Richtrovky došli ve dvanáct. No a co dál? Trbócat se ve sněhu lesní cestou, když do krkonošských strání se tak hezky opírá sluníčko? Vždyť na „Vejra“ je to 1,7 km anebo 53 minut, jak hlásají mapy.cz. No tak jo! Pomalu stoupáme Čertovými schody a za hoďku jsme na Výrovce. Co dodat? Dlouho jsme tu nebyli a výhledy – kdo tu byl tak zná. A kdo ne, ať se podívá do fotogalerie.

Zpátky samozřejmě přes bufáč. (Interbüfé na rozcestí.) A předstřavte si! Nevím po kolika letech v 1 popolední zavřený!!!!! Až sem šahá pracka Andrejova. Bufetka zamítnuta, ergo míříme směr vrcholek Liščí (hory). Cesta tvrdá, uježděná i skútry (! copak sem smí ?) takže na Lyžařské jsme cca ve 14:30. Zavřeno. A na Lesní jakbysmet… Takže nejlepší řešení je hupky dupky do 347-ičky. Zatopíme, dáme kafe, čaj, pivo, něco telefonů – zkrátka jsme doma.

Sice trochu rozlámaní, ale plni krásného výletu. I Růžena využívá gaučového dobrodiní…

Pakliže libo něco mapových a  výškových podkladů, tak zde.

Klíčová slova: Krkonoše, Pec, Pec 347, Pec347, Výrovka, Bufet na Rozcestí, Bufáč, Liščí hora, Liška

Včera neděle byla.

A my si udělali malou vycházku s nečekaným vyvrcholením. Krásné sluneční odpoledne.

Klikem na obrázek se otevře na nové záložce fotogalerie.

Klížová slova:Krkonoše, Pec, Pec 347, Pec347, kaplička na Předním Výsluní, Borůvka,

Jsme opět v Krkonoších.

Pátek… Vláda se chystá k zasedání – a co z toho zase vypadne rači ani nechceme vědět. Kopeme do vrtule a vyrážíme do Trutnovského okresu. Jo, do toho zavřenýho. No kontrolu jsme překonali – dostalo se nám ale důrazného upozornění, že jsme blázni.
Pondělí – už je uzavřený celý Česko a v Trutnovském okrese nastalo znatelné zlepšení. Takže my a srny – trávíme čas v přírodě. My tedy dost omezeně, neb sil ještě stále moc nemáme.

Kliknutím na obrázek se otevře nová záložka s fotogalerií.

Klíčová slova: Krkonoše, Pec, Pec 347, Pec347

S Lubošem za Covidem…

26.-28. ledna – byl u nás Luboš.

Klíčová slova: Krkonoše, Pec,  Pec 347,  Pec347,  Pěnkavčí vrch,  Růžohorky,  Obří důl

Tak nám v Peci nasněžilo.

…blíží se fronta a sněžení. V noci mrzlo, na pozadí tmavých mraků svítí Výrovka osvětlená ranním sluncem.

Keywords: Pec, Pec 347, Pec347

Mlha přichází.

Po sobotním mlhavém večeru v Herlíkovicích a návratu v hustém mléce přichází mlhavé nedělní ráno… Ale je zřejmé, že o něco výše je sluníčko. Takže se drápeme (šíleně výhodnou zkratkou) na Portášky. A tam sledujeme, jak vítr z údolí žene mlhu vzhůru sjezdovkou… No trochu sluníčka jsme si užili, ale pak byl čas vrátit se dolů…

Odskok do galerie

Keywords: Pec, Pec347, Pec 347, Portášky, Šraml

Rodinné setkání

Ani jsme se nenadáli, a je tady státní svátek – 28. říjen. Jako zaměstnaní jsme jej mnohokráte využili k poznání, jak je mimo republiku, ale letos jsme poslušně zůstali jako zapadlí vlastenci v pohraničí.

Ale volna využili děti a jejich děti – zkrátka přijeli Štoci. A protože usilovně pršelo (lepší výraz, ale ne zcela společensky příhodný by byl chcalo), moc jsme toho nenachodili. No ale přeci…

2. neděle 2. vlny

A přišel podzim. Vláda vydává jedno prohlášení za druhým, premiér je pak odvolá, ministři zdravotnictví se střídají a pacienti ve špitálech přibývají. Taxme si zbalil svých „fünf Pflaumen“ a po anglicku se zdejchli do Pece. A už tu prožíváme 2.neděli. Malá procházka neuškodí…

Přes Braunovku pod Sněžku

Máme po školení, žádné povinnosti – máme frei. Půjdeme na výšlap? Jo.

Lanovkou na Portášky a pak po lesní cestě…. až kam to šlo. A ty výhledy byly mimořádné…

Přes Braunovku pod Sněžku – fotogalerie

Klíčová slova: Pec, Pec 347, Pec347, Krkonoše, Sněžka, Úpa, Šraml, Slunný důl, Koulový důl

Pec podzimní

A chčije a chčije a chčije – pravil pan Komárek. No, v neděli krapet přestalo, txme podnikli krátkou objevitelskou výpravu – průzkum staré cesty od chalupy nad Havlovou boudou k Pecké samotě…

A jinak: na bříze uložené na půdičce úspěšně vyrazila houba a vydala se na omítku, takže sanace, pak jsme utěsnili vchodové dveře od bytu a jinak web,web,web.

Apolenka slaví narozeniny, ale Robert nás zval, když jsme již byli zbalení do Pece – :-(

Končíme. Sněžka, Modrý důl.

Nic netrvá ve světě věčně – ani láska k jedné slečně! Covidová epidemie byla snad zvládnutá, naše čacké pravítěľstvo vyhlásilo návrat k normálu. Tudíž Evě nastávají povinnosti – a my se vracíme z našeho azylu v Peci zpět do Řeže…
Tak si pojď dát naposledy Sněžku funikulérem – tak prázdná již nikdy nebude! Lanoffka sice prázdná byla, ale ty zástupy polských turistů, kteří se drápali, funěli, prskali a vydechovali mraky aerosolu, byly nepřehledné. Darmo si naši načáľníci malují své semafory…
Dolů jsme sestoupili Modrým dolem. E i já považujeme tuto část Krkonoš když ne za tu nejhezčí, tak rozhodně jednu z těch pozoruhodných.

Na epidemii Covidu19 budu dlouho vzpomínat. Na rozdíl od svých krajanů jako na jednu z nejhezčích vesen v mém životě. Evi díky, bylo to tu strašně fajn!!!!!!

Odskok do obrazové galerie…

Nedělní sjezdování

Děti se balily, Eva kolem nich kroužila a já překážel. Taxem bafnul svoje „sixstáry“ a sednul na skibus.

Kliknutím zvětšíte obrázek.

… a do galerie přejdete tímto odkazem!

Jak jsem si ušetřil cestu

Pohled po ránu z okna balkónu v Peci prozradil 2 věci:
– je sice mlha, ale bude hezký den
– na hřebenech nasněžilo.
Johanka moc času neměla, a tak jsme zvolili kratší trasu: přes Karlsberg k penzionu Kobr a domů. Abych si ušetřil cestu, vzal jsem si klíče od auta, abych při návratu vzal něco dřeva.
Po návratu sundám baťoh – klíče nejsou. Prohledám bundu – nic, jen stress! Než Johanka odjedede do Prahy, vysypu baťoh, prošťárám rohy – nic, takže jsem využil nabídky a odjel do Prahy pro klíče náhradní.

Johanka pospíchala do divadla, takže mne vysypala v Dlouhé a já se plouhal na Masaryčku na vlak. Když jsem šátral v kapsách po peněžence, najednou jsem pocítíl na rukávu divnou bouli a ono jo. V kapsičce na permice, pěkně za zipem, aby se neztratily, byly hledané klíče! No jo, rychlý pohled do Idosu mi prozradil, že zhruba za hodinku mi jede spojení do Pece, ale s příjezdem v pondělí v 10. No jo, tak to jdu radši spát do Řeže. Tágvach v 5:30, v Peci zhruba v 11 – a tam mne čekala Eva spolu s Růženkou.

Bylo moc hezky, tak jsme si vyšlápli nahoru na Lučiny a na Kolínské si dali zelňačku a pivo. Času bylo dost, taxme ještě došli na Valšovky a tam se pustili do objevování „knížecí cesty“. No a když jsme došli domů, použili jsme ony klíče, a kládu z auta odnesli na půdičku.

Drobný problém byl akorát v tom, že cestou dolů Javořím dolem jsem si při obcházení těžení techniky slušně nabil držku! Ale jinak – doopravdy krásný víkend, plný nečekaných zvratů!

Přes Slunný důl na Borůvku

Přes Luisinu vyhlídku na Jelení louky

Viktor v Peci

https://photos.app.goo.gl/9kVoQnWetkW7Z7N36

Kosciól Wang

Kostel Wang (polsky Świątynia Wang, norsky Vang stavkirke, německy Stabkirche Wang) je dřevěným protestantským svatostánkem, který stojí na polské straně Krkonoš v městě Karpacz (dříve německý Krummhübel). Původně stál v norské vesnici Vang (oblast Valdres), podle které dostal jméno. Na severní úbočí Krkonoš byl přestěhován v polovině 19. století. (Wikipedie)