Emina cesta

Po několika dešťových dnech a po průtrži v noci přinesl ranní mrazík vysušení terénu. Absence sněhu a ledu zase odstranila nenezpečí skleněných hor. Zdálo se tedy být vše optimální, ale tragédie číhala v Temném Dole: My tam dorazili zhruba před 13-tou a řízkovna otevírala (z technických důvodů) až v 16 :-))

Trasa: autobusem z V.Úpy na Spálený mlýn, pěšky do Temného Dolu a skibusem na Terminál.

Pec 17.-20.11.2022

Prodloužený víkend v Peci, odjezd po keramice v Máslovicích (ve čtvrtek už je svátek…). Návrat v pondělí, s návštěvou restaurace u učňáku v Trutnově.

Přijeli jsme večer za deště. Ráno ve čtvrtek sice zahuhleno, ale neuvěřitelně bílo…

Říjnový týden v Peci

Říjen 23.-.31. Já přijel z Kohoutova v neděli večer, E se pak přidala ve středu večer. A ve čtvrtek večer nás ještě doplnili Zemánci.

Velikonoce 2022

Vyrazili jsme již ve středu. Matouš už byl v chalupě, Lucka měla přijít odpoledne.
My ve čtvrtek vyrazili na běžky! Celodenní výlet na Lesní, ale ta byla zavřená, takže plynovodem na Tetřevky…. no pak zpátky kolem Pražské a svážnicí dolů. Skončili jsme u Orlíku, neb sníh už ztrácel slušné jméno.
V pátek nad Aurorou jablůňka – dost jsme ji oštucovali – chtěli jsme jí prosvětlit korunu – E se domnívá, že ji dopěstuje k rodícímu ovocnému stromu. Loni na podzim byla skutečně obsypaná plody a srny to doopravdy ocenili. 
V sobotu kolem Aurory nahoru, přes sjezdovku Portášky k boudě Jana a ke Kobrům na větrník. Qečeru přijeli Zemánci, abychom si udělali nedělní výlet přes křížovou cestu v Temném dole na Eminu cestu. Z ní jsme přešli k Červenému kříži a pak po Dlouhém hřebeni k Novému kříži. 
No a v pondělí kolem Aurory nahoru, po cestě přes sjezdovku na Portáškách k boudě Jana a ke kapličce. Oběd na Lovecké chatě.

Wikipedie:

Nový Červený kříž

V důsledku imisní kalamity v 80. letech 20, století byl na mnoha místech v Krkonoších zničený les. Obnažený zůstal i Dlouhý hřeben mezi Malou Úpou a Lysečinami. V roce 1994 byl vztyčen osmimetrový Nový Červený kříž v tehdy zcela odlesněném sedle mezi dvěma vrcholy Dlouhého hřebene s přáním, aby se brzy ztratil zarostlý v novém lese, což se během následujících dvaceti let vyplnilo.

Prosincový víkend v Peci.

Čtvrtek 2.12. – pondělí 6.12.2021

Pátek – kolem Aurory a Danielky přes boudu Jana na Borůvlu. Zavřeno. Přes kapličku na Předním Výsluní ke Kobrovi. Zavřeno. Takže domů. Cesta zčásti zasněžená a dost kluzká – takže i poměrně krátká procházka stála dost sil.

Sobota – po včerejší štrapáci volíme kratší trasu: Od Labutě svážnicí k Úpské samotě, po žluté směr Pec. Odbočili jsme na výtahovou šachtu a dolů k počůranému lesíku. Zašli jsme na Loveckou chatu: kyselo, kančí výpečky, čaj, pivo… Výborné!

Neděle – Javořím dolem a pak svážnicí na Valšovky, kolem Thámovek, Kolínské a Pražské Muldou dolů do Pece. Od Valšovek svážnice směr Kolínská velmi obtížná (to ale byla debilní cesta!). Večeře doma.

Odskok do fotogalerie

Klausový důl

Taxme si dali v Jánkách u lanovky sraz s dětmi (Johanka), pradětmi (Šíma) a kamarády (Kamila s Davidem a dětmi). Pro sestup jsme zvolili skoro nejméně vhodnou cestu – od Velkých Pardubických. Vrchní část dolu je dost podmáčená, při sestupu se qalita značně zlepšovala…

Z Modrého do Obřího dolu (po žluté)

Zbytky sn2hu na republice

O5 lanoffkou na horu Černou

Odskok do galerie

Autobusem od Tetřívku 9:39 (přímý bus do Špindlu) do Jánek-Zátiší a lanoffkou nahoru. Pak kolem Sokolské k paraglidingu a pak pořád rovně (neuhnuli jsme k magistrále), chodníček pomalu mizel a zužoval se, ale vyústil hnedle u naší oblíbené vyhlídky. Pak po magistrále až na Lučiny a přes Zahrádky na Lesní. Karty nebrali, takže 1 pivo a 1 wrap s kozím sýrem = 200K přesně. Pak přes Čeťák a Bramberk domů. Upadl jsem do kómatu, ze kterého mne nepříjemně vyrušil Xˇanda – dostal záchvat a sekal trávu motorovým křovinořezem. Taxem si vzal Starobrno medium a šel si medit na trampošku k ohništi…

V pátek na Sněžku a Železnou stezkou dolů.

Přijeli jsme ve čtvrtek a že by bylo fajn zase jednou se nechat vyvézt na Sněžku, když nám to tedy Stáňa a Vláďa povolily (to není hrubka – Stáňa a Vláďa jsou neživotné subjekty, potažmo instituce plné – pochybuji, že žijících – subjektů). V sobotu a neděli bude zřejmě narváno (a večer nám to potvrdily proudy valících se aut) a v pondělí se bude smejčit a balit… Takže jediná možnost – pátek a taky jo: před pokladnou sice pár skupinek lovilo respirátory z baťohů, ale u pokladny nestál. Nikdo.

Zato po výlezu z lanovky to bylo jako mokrým hadrem přes tlamu. Na čtvereční metr mnoho turistů (spíše návštěvníků) a z polské strany se stále valily davy. Ta lanovka z Karpcze dělá divy. Takže fofrem na podvalovku v Úpské rašelině a tam již příroda. A pak Paroháč, kulajda a borůvkový řez na Luční, výšlap ke kapličce, sněhovým koridorem na Výrovku, malé posezení ve stínu na Rozcestí a Železnou stezkou na Jelenky. Je to vždy loterie, trefit tu stezku, ale dnes je to zřetelné a navíc v kleči vzorně vyřezané, takže doopravdy není co řešit – až na průchody rašlinou, kde rašelina pokryla cestu. Kupodivu nejlepší cesta vedla většinou středem, kde kameny byly hned pod povrchem.

Ne Jelenkách jsme si chvíli lízali rány na lavičce ve stínu (ten sestup mi opět dal!) a pak honem ke žralokovi (ten žralok tam už mnoho let není – ale pro nás je to porád žralok), kde jsme si dali cider. E. se na něj chystá od zimy, ale abychom se u konzumace neotřásali zimou. Takže dnes. Pro doplnění sacharidů v krvi E. volí polosuchý, ale mně omylem přinesli suchý. Tatíčkův sad. A ten suchý byl lepčí. Takže M. k narozeninám asi objednám basu. Jen co se dostanu ke scé kreditce. Doufám, že je v Řeži….

Galerie

Z Úpské samoty na Javorské boudy a Basovka

Původně to byl záměr vyběhnout výtahovou šachtou za barákem na Lučiny – a pak se uvidí. Ale ten den byl docela hezký a vegetace, ač již sytě zelená, nevytvářela neprostupnou džungli. Zkrátka: rozhodli jsme se jít starou zapomenutou cestou z Úpské samoty pod Javorské boudy.

Z dnešního pohledu ta cesta nedává smysl: z Úpské samoty vede přípojná cesta na silničku z Pece přes Webrovky nahoru… Ale zkusme si představit situaci tak zhruba před 50-60 lety, když ještě v Krkonoších neexistovala síť asfaltových silniček… Pak už to zapadá do klasického schematu „ode dveří ke dveřím“, zejména pak, když víme, že zhruba v polovině cesty odbočuje chodník dolů, k Javořímu mlýnu.

Našim záměrem bylo zjistit, kde cesta u Javorských bud končí – protože na té straně je ještě hůře patrný začátek. No, je to kousek nad tím prostředním vlekem – ale musím konstatovat, že na tomto konci se chodník dost větví, takže nedovedu stoprocentně zjistit, co je stará cesta po Němcích a co je vyšlapáno od chatařů.

Celkem standardními cestami jsme se přesunuli od Kladenské boudy až na enklávu Severka, kde za chalupou Větrník začíná další ze zajímavých cest: Basovka.

Tu cestu jsem měl rád při pěších výpadech do Pece: je nejkratší možná a s výškou hospodaří velmi dobře.
Drobný problím je nalézt její odočení ze Strmáku (ten vede k soutoku Liščího a Zeleného potoka, navíc je tam rozcestí (+- – není to vše pohromadě)), zejména pokud je vegetace rozbujelá. Dnes to však byla parádně viditelná kamenná stavba, nicméně dosti poničená padajícími jilmy. No a dál už nebylo moc co řešit…. Seběhli jsme k Zelenému potoku (tam začala protestovat má kolena) a po krátkém odpočinku již po žluté do Pece – a domů…

Vlčí jámou na Svornost.

https://photos.app.goo.gl/HFTFmv2BFCFWM9ph7

Velikonoční neděle ’21

Setkání s Johankou a Honzou na Lesní.

Zelený čtvrtek ’21

Velikonoční čtvrtek – a v Peci ani noha. Odpolední procházka svážnicí nahoru k Jančíkárně a odtud naší výtahovou šachtou dolů.

Prázdno na sjezdovce v Peci.

Z Richtrovek do Modrého dolu

Stavili jsme se u Vrkouše – a to už je nějaký kus cesty na Richtrovky. No a já měl touhu sejít cestou z R do Modrého dolu – já tou cestou fakt ještě nešel! Cesta se celkem vydařila, akorát se to dost bořilo. Ale ty výhledy pak stály za to!

Vylezli jsme na Výrovku!

Kliknutím otevřete nvou záložku s fotogalerií.

Je středa a meteoblé věští hezký den. Navíc, včerejší úterý jsme dali jako odpočinkové. Takže rozhodnutí padlo na několikráte odsunutý výlet posilnici na Richtrovky a pak do Modrého dolu a zpět.

No jo, před školou jsme potkali Vrkouše – a nálada okamžitě stoupla (ne že by předtím byla špatná) o několik stupínků. Takže dobře naladěni jsme na Richtrovky došli ve dvanáct. No a co dál? Trbócat se ve sněhu lesní cestou, když do krkonošských strání se tak hezky opírá sluníčko? Vždyť na „Vejra“ je to 1,7 km anebo 53 minut, jak hlásají mapy.cz. No tak jo! Pomalu stoupáme Čertovými schody a za hoďku jsme na Výrovce. Co dodat? Dlouho jsme tu nebyli a výhledy – kdo tu byl tak zná. A kdo ne, ať se podívá do fotogalerie.

Zpátky samozřejmě přes bufáč. (Interbüfé na rozcestí.) A předstřavte si! Nevím po kolika letech v 1 popolední zavřený!!!!! Až sem šahá pracka Andrejova. Bufetka zamítnuta, ergo míříme směr vrcholek Liščí (hory). Cesta tvrdá, uježděná i skútry (! copak sem smí ?) takže na Lyžařské jsme cca ve 14:30. Zavřeno. A na Lesní jakbysmet… Takže nejlepší řešení je hupky dupky do 347-ičky. Zatopíme, dáme kafe, čaj, pivo, něco telefonů – zkrátka jsme doma.

Sice trochu rozlámaní, ale plni krásného výletu. I Růžena využívá gaučového dobrodiní…

Pakliže libo něco mapových a  výškových podkladů, tak zde.

Klíčová slova: Krkonoše, Pec, Pec 347, Pec347, Výrovka, Bufet na Rozcestí, Bufáč, Liščí hora, Liška

Včera neděle byla.

A my si udělali malou vycházku s nečekaným vyvrcholením. Krásné sluneční odpoledne.

Klikem na obrázek se otevře na nové záložce fotogalerie.

Klížová slova:Krkonoše, Pec, Pec 347, Pec347, kaplička na Předním Výsluní, Borůvka,

Jsme opět v Krkonoších.

Pátek… Vláda se chystá k zasedání – a co z toho zase vypadne rači ani nechceme vědět. Kopeme do vrtule a vyrážíme do Trutnovského okresu. Jo, do toho zavřenýho. No kontrolu jsme překonali – dostalo se nám ale důrazného upozornění, že jsme blázni.
Pondělí – už je uzavřený celý Česko a v Trutnovském okrese nastalo znatelné zlepšení. Takže my a srny – trávíme čas v přírodě. My tedy dost omezeně, neb sil ještě stále moc nemáme.

Kliknutím na obrázek se otevře nová záložka s fotogalerií.

Klíčová slova: Krkonoše, Pec, Pec 347, Pec347

S Lubošem za Covidem…

26.-28. ledna – byl u nás Luboš.

Klíčová slova: Krkonoše, Pec,  Pec 347,  Pec347,  Pěnkavčí vrch,  Růžohorky,  Obří důl

Tak nám v Peci nasněžilo.

…blíží se fronta a sněžení. V noci mrzlo, na pozadí tmavých mraků svítí Výrovka osvětlená ranním sluncem.

Keywords: Pec, Pec 347, Pec347

Mlha přichází.

Po sobotním mlhavém večeru v Herlíkovicích a návratu v hustém mléce přichází mlhavé nedělní ráno… Ale je zřejmé, že o něco výše je sluníčko. Takže se drápeme (šíleně výhodnou zkratkou) na Portášky. A tam sledujeme, jak vítr z údolí žene mlhu vzhůru sjezdovkou… No trochu sluníčka jsme si užili, ale pak byl čas vrátit se dolů…

Odskok do galerie

Keywords: Pec, Pec347, Pec 347, Portášky, Šraml