Nedělní sjezdování

Děti se balily, Eva kolem nich kroužila a já překážel. Taxem bafnul svoje „sixstáry“ a sednul na skibus.

Kliknutím zvětšíte obrázek.

… a do galerie přejdete tímto odkazem!

Jak jsem si ušetřil cestu

Pohled po ránu z okna balkónu v Peci prozradil 2 věci:
– je sice mlha, ale bude hezký den
– na hřebenech nasněžilo.
Johanka moc času neměla, a tak jsme zvolili kratší trasu: přes Karlsberg k penzionu Kobr a domů. Abych si ušetřil cestu, vzal jsem si klíče od auta, abych při návratu vzal něco dřeva.
Po návratu sundám baťoh – klíče nejsou. Prohledám bundu – nic, jen stress! Než Johanka odjedede do Prahy, vysypu baťoh, prošťárám rohy – nic, takže jsem využil nabídky a odjel do Prahy pro klíče náhradní.

Johanka pospíchala do divadla, takže mne vysypala v Dlouhé a já se plouhal na Masaryčku na vlak. Když jsem šátral v kapsách po peněžence, najednou jsem pocítíl na rukávu divnou bouli a ono jo. V kapsičce na permice, pěkně za zipem, aby se neztratily, byly hledané klíče! No jo, rychlý pohled do Idosu mi prozradil, že zhruba za hodinku mi jede spojení do Pece, ale s příjezdem v pondělí v 10. No jo, tak to jdu radši spát do Řeže. Tágvach v 5:30, v Peci zhruba v 11 – a tam mne čekala Eva spolu s Růženkou.

Bylo moc hezky, tak jsme si vyšlápli nahoru na Lučiny a na Kolínské si dali zelňačku a pivo. Času bylo dost, taxme ještě došli na Valšovky a tam se pustili do objevování „knížecí cesty“. No a když jsme došli domů, použili jsme ony klíče, a kládu z auta odnesli na půdičku.

Drobný problém byl akorát v tom, že cestou dolů Javořím dolem jsem si při obcházení těžení techniky slušně nabil držku! Ale jinak – doopravdy krásný víkend, plný nečekaných zvratů!

Přes Slunný důl na Borůvku

Přes Luisinu vyhlídku na Jelení louky

Viktor v Peci

https://photos.app.goo.gl/9kVoQnWetkW7Z7N36

Kosciól Wang

Kostel Wang (polsky Świątynia Wang, norsky Vang stavkirke, německy Stabkirche Wang) je dřevěným protestantským svatostánkem, který stojí na polské straně Krkonoš v městě Karpacz (dříve německý Krummhübel). Původně stál v norské vesnici Vang (oblast Valdres), podle které dostal jméno. Na severní úbočí Krkonoš byl přestěhován v polovině 19. století. (Wikipedie)

Přes Lišku na Klínovku

Výlet do Pece

Jen tak jsme si vyjeli… Počasí mělo být hnusné, mělo nás být šest, ale dopadlo to jinak. Byli jsme nakonec pouze čtyři a počasí, na rozdíl od nížiny, bylo na horách docela fajn. Ze soboty na neděli lehce nasněžilo – ale na přání našich hostů jsme nechali běžky na pokoji.

	Sobota: Karlův vrch, Větrník na Karlově vrchu, vzhůru Šramlem nad Portášky a z rozcestí na Růžohorku. Malé jídlo a drobné občerstvení a pak přes kapličku na Předním výsluní do Vúpy a domů (ale ne do Podolí ani do lékárny).
	Neděle: autobusem do Jánek, lanoffkou na Černou horu a pak procházkou na Kolínskou a po svážnici nad Úpské domky (Jančíkárnu), kousek po žluté a po nalezení rohačkové cesty až k nám na parkoviště. Cestou potkáváme jak pěší tak lyžaře s tvářemi rozjasněnými z krásného nasněženého nedělního dne.

Poslední březnová Pec

Byli jsme tři: Eva Matouš a já. Matouš si jezdil na snowbordu (viděli jsme jej tudíž akorát u snídaně a večeře) a my si s Evou dali jeden den běžkařský (Brambergem nahoru, Lyžařská, Lesní, Kolínská, pod Václavákem směr Valšovky a z Valšovek po sinici dolů do Javořího dolu) a jeden pěší (Karlsberg, zpět k Šramlu, kolem Danielky, Janova bouda, Borůvka, pensoin Kobr a pozdní oběd v Atlasu ve V. Úpě.

Den běžkový

Den pěší

 

Vyhánění psů (a jiné zvěře)

Počasí, že by psa nevyhnal – to my jsme se pokusili o vyhnání nejenom psa, ale i jiných životních forem, aby pořád nesmrděli za kamny.

Kategorie je sice „v Řeži“, ale je to u nás doma v Peci. Tady jsme taky doma.

Vzpomínka na včerejší běžkovýlet.

Z Pomezních bud na Spálený mlýn Lvím dolem.

Dneska leje a včera bylo krásně
Sedím v Peci na prdeli
a píšu si básně.

Z toho je vidět celkem jasně
a je třeba mít na  zřeteli
že slova mi ňák nejdou přes dásně

to snad spíše gramatika
když hard disk se tetelí
a klávesnice PC tiká.

František voní a máme dost dřeva
co jsme si nasekali
a u hrnců šuká Eva.

Tak já končím a vy se mějte krásně
přeji byste nechořeli
……
….. a pište si básně!

P pod S

Fantastická lyžovačka

Středa, 26.prosince 2018 – hezký den a vyrážíme na sjezdovky.
Perfektní sníh, minimum lidí na vlecích.
Mělo to jen 2 nedostatky: podcenil jsem teplé oblečení a ceny permic jsou jako v Rakousku.
Restauraci Obzor nebrat. Prostředí sice pěkné, ale obsluha skoro neumí česky a ceny jsou za rohem. Je libo polévku za 100? Pravda, byla to „velká“ polévka…

Pec

Ani jsem si neuvědomil, jak významné to kdysi bylo toto datum… Dnes jsem prostě pouze působením krásného počasí přerušil své poustevničení na 347-ičce a s Růženkou jsme obešli Lučiny.

Vzhůru Šramlem a na Borůvku!

Protože neděle, tak v pondělí musím být v Brně (v osm). Takže malý výlet…

klikni na obrázek a přejdeš na galerii…

Luisina vyhlídka a Modrý důl

Oběd na Rozcestí nevyšel, zvolili jsme Výrovku. Celkem spokojeni, proti minulosti zlepšení – umakartová hrůza zmizela….

Ačkoliv ofiko neotevřeno,Na výsluní nás pohostili bezinkovou limonádou a Krakonošem.

Horní Malá Úpa

Marjánka nás vyvezla na Horní Malou Úpu Hundem. Obešli jsme okruh přes kostel sv. Petra a Pavla a poobědvali v pivovaru Trautenberk.

Vstup do obrazové galerie

Přes Šraml na Borůvku

Eva chtěla prozkoumat dobrodiné farmy Šraml. No mléko žádné, krávy tu pěstují na maso.
Zbytek výpravy jsme vykonali po horním okraji Velké Úpy na Borůvku a zpět.

kaplička na Předním Výsluní

Pec 347 – antologie vzniku III

Dlouho odkládané akce se konečně dočkaly realizace začátkem srpna. S Evou jsme vyjeli samostatně 2.-12.srpna. A hned zkraje jsme zrealizovali dřevník pod schody, „okno“ nad schodiětěm, noční stolek a poličku v ložnici – a posléze „poličku“ nad schody na chodbě. Obrázky okna a ložnice jsem odeslal hned po dokončení, 5. srpna a poté jsem se pustil do „poličky“ na chodbě.  9.srpna bylo více-méně hotovo a šli jsme na Luisinu vyhlídku, Rozcestí, Richterovky a Jelenky.

Přes Javor na Kladenku

Vyšli jsme si bývalou rohačkovou cestou na Úpskou samotu, pak po žluté pod křižovatku pod vrcholem Javoru. Při výstupu na Javor mísa křemenáčů, pak krátké posezení na Kladence… Přes Javoří mlýn domů.
Kliknutím na obrázek přejdete do obrazové galerie…

Malé Tippelttovy z Kladenky.

https://photos.app.goo.gl/ggk5vg37sAU6f3FA8

Pec

3. – 9.července
Původní plán, odjet do Pece v pondělí, poněkud nevyšel – Karkulka musela k panu Halvovi, přední pravé ložisko bylo opravdu nemocné…
Takže jsme vyjeli v pondělí odpoledne. Autobusem. Úterý a středu jsme propracovali – dřevník a dřevo do něj, skříňka v koupelně, vydrbání a nátěr prahů….. Takže ve čtvrtek jsme si řekli DOST! – a šli jsme na výlet. Cestou jsme minuli smutné pozůstatky keramické Marie a Větrník. Sběr máty se nekonal, již tam žádná neroste. Večer přijeli Jirka s Blankou.

Pátek, i když nebyl moc vydařený, co se počasí týče, byl dnem, kdy jsme vylezli na Sněžku. Pomohli jsme si autobusem na Pomezky a vocamcaď přes Jelenku.

V sobotu se již Blanka rozhodla odjet, aby se vyhnuli nedělnímu návalu, takže pouze kratší výšlap ze Spáleného mlýna přes Portášky na chatu Borůvka a vocamcaď přes kapličku na Předním Výsluní domů. Blanka s Jirkou nasedli autobus a já se věnoval degustaci piv z malých pivovarů na akci v Malé Úpě…

Namítl jsem, že není kam spěchat a my můžeme jet až v pondělí dopoledne a neděle bude jako stvořená na výšlap. A Eva, že by chtěla do Vavřincova dolu. Tak tedy jo, potkali jsme i důl i vodopády a přes Valšovky na oběd na Kolínskou (Ceny na Krakonošovi a jiné okolnosti nás již od Krakonoše odrazují). A po svážnici a pak po žluté domů….

No a v pondělí na autobus – na Černý Most. Když metro zastavilo na Hloubětíně, přistála mi na telefonu esemeska, že prý Karkulka je spravená. Takže jsme se nakonec z Pece vrátili autem…. 🙂