Cestou horských nosičů

Vlastně jsme nechtěli dlouhý výlet, počasí bylo nejisté, ale… nakonec se nám vyklubal krásný den. Takže přes silnici, nad boudu Táňu po staré cestě k Jarce a Šramlem na rozcestí s asfaltkou. A před Danielkou jsme odbočili na cestu horských nosičů

Poznatek: Portášky jsou naplavené jméno, bývaly to Hoferovy boudy…

No a na dalším křížení s asfaltkou (směr Růžohorky) my nabrali směr k Braunovce a pak dál až na vyhlídku pod Rennerovou horou. Cestou zpět jsme u závory odbočili vlevo na lesní cestu a vyšli z lesa u Pecky. Nějak nám to drápání se vzhůru cestou … nahlodalo morál, tak jsme se otočili a namísto ke Kamilovi jsme namírili na Loveckou.

Eva si dala polévku z pečené mrkve, já držkovou, zapili jsme to Zweigelem a ukončili štědrákem napůl. Protože u Hoferek a také jinde cestou E nalezla dost hříbků, tak vyrobila něco houbové čalamády a já naštípal něco drva…

Vyjeli jsme na Sněžku …

Vyjeli jsme si lanovkou na Sněžku, lehce poobědvali na Bufáči a kolem Liščí hory k Emerichu na Labuti a Havlovou cestou domů…

https://photos.app.goo.gl/Cey471e385FHHkrL9

Braunovka ve východních Krkonoších

Jako správní důchodci jsme odjeli na víkend ve středu. S tím, že se vrátíme v pondělí. Tohle byl ten větší výlet, pak jsme jednou šli z Bramberku do Javořího dolu, ale tam jsem neudělal fotek – nic mne zas tak nezaujalo. Teda mimo tu vejtřasku v modré metalíze – tu jsem pak připrdnul, protože nebylo kde jinde tady do toho albíčka.

Jinak jsme se posmetlovali a šounili kolem chalupy, Eva byla párkrát na houbách a já si usek kousek palce… Prostě takové sladké Dolce far niente… Jo, a jak jsme se štrachali z toho Bramberka, taxme se zastavili na Lesní. A Dali jsme tam za 2 segedíny a 1 pivo čtyřistapade. Za polovic jsme potom měli kompletní menu i se zákuskem, birelem a džusíkem u učňů v Trutnově cestou zpět…

https://photos.app.goo.gl/wSrsuEmrW8sLZFEp6

V pátek na Sněžku a Železnou stezkou dolů.

Přijeli jsme ve čtvrtek a že by bylo fajn zase jednou se nechat vyvézt na Sněžku, když nám to tedy Stáňa a Vláďa povolily (to není hrubka – Stáňa a Vláďa jsou neživotné subjekty, potažmo instituce plné – pochybuji, že žijících – subjektů). V sobotu a neděli bude zřejmě narváno (a večer nám to potvrdily proudy valících se aut) a v pondělí se bude smejčit a balit… Takže jediná možnost – pátek a taky jo: před pokladnou sice pár skupinek lovilo respirátory z baťohů, ale u pokladny nestál. Nikdo.

Zato po výlezu z lanovky to bylo jako mokrým hadrem přes tlamu. Na čtvereční metr mnoho turistů (spíše návštěvníků) a z polské strany se stále valily davy. Ta lanovka z Karpcze dělá divy. Takže fofrem na podvalovku v Úpské rašelině a tam již příroda. A pak Paroháč, kulajda a borůvkový řez na Luční, výšlap ke kapličce, sněhovým koridorem na Výrovku, malé posezení ve stínu na Rozcestí a Železnou stezkou na Jelenky. Je to vždy loterie, trefit tu stezku, ale dnes je to zřetelné a navíc v kleči vzorně vyřezané, takže doopravdy není co řešit – až na průchody rašlinou, kde rašelina pokryla cestu. Kupodivu nejlepší cesta vedla většinou středem, kde kameny byly hned pod povrchem.

Ne Jelenkách jsme si chvíli lízali rány na lavičce ve stínu (ten sestup mi opět dal!) a pak honem ke žralokovi (ten žralok tam už mnoho let není – ale pro nás je to porád žralok), kde jsme si dali cider. E. se na něj chystá od zimy, ale abychom se u konzumace neotřásali zimou. Takže dnes. Pro doplnění sacharidů v krvi E. volí polosuchý, ale mně omylem přinesli suchý. Tatíčkův sad. A ten suchý byl lepčí. Takže M. k narozeninám asi objednám basu. Jen co se dostanu ke scé kreditce. Doufám, že je v Řeži….

Galerie

Sněžka

Po pondělí a úterý je dnešní den poledním dnem našeho poustevničení v Peci – Růža a já. Ráno jsme zaspali. Hodně. Takže mnoho možností nebylo – a webkamera ukazovala na Sněžce Azuro. Takže pro nedostatek času nahoru lanovkou a dolů přes Růžohorky pěšky. Nakonec ne na Portášky, ale Šramlem dolů. Cca 2,5 hodiny. A nahoru jsme to nestihli, takže odj. až. 12:30. Ale paní v bufíku u pokladny měla grepové pivo – takže klídek, ale mezitím se blížila fronta. No, na fotkách to tak nevypadá, ale na Sněžce se sluníčko nesměle prodíralo přes zahuhlání – a vzdrželo to až na Růžohorky. Ale bílá stěna se blížila a domů jsme se doplouhali už za vytrvalého sněžení.

Medle galerie: https://photos.app.goo.gl/BvSsztmmAYEgANN2A

Klíčová slova: Krkonoše,  Pec,  Pec 347,  Sněžka

Přes Braunovku pod Sněžku

Máme po školení, žádné povinnosti – máme frei. Půjdeme na výšlap? Jo.

Lanovkou na Portášky a pak po lesní cestě…. až kam to šlo. A ty výhledy byly mimořádné…

Přes Braunovku pod Sněžku – fotogalerie

Klíčová slova: Pec, Pec 347, Pec347, Krkonoše, Sněžka, Úpa, Šraml, Slunný důl, Koulový důl

Končíme. Sněžka, Modrý důl.

Nic netrvá ve světě věčně – ani láska k jedné slečně! Covidová epidemie byla snad zvládnutá, naše čacké pravítěľstvo vyhlásilo návrat k normálu. Tudíž Evě nastávají povinnosti – a my se vracíme z našeho azylu v Peci zpět do Řeže…
Tak si pojď dát naposledy Sněžku funikulérem – tak prázdná již nikdy nebude! Lanoffka sice prázdná byla, ale ty zástupy polských turistů, kteří se drápali, funěli, prskali a vydechovali mraky aerosolu, byly nepřehledné. Darmo si naši načáľníci malují své semafory…
Dolů jsme sestoupili Modrým dolem. E i já považujeme tuto část Krkonoš když ne za tu nejhezčí, tak rozhodně jednu z těch pozoruhodných.

Na epidemii Covidu19 budu dlouho vzpomínat. Na rozdíl od svých krajanů jako na jednu z nejhezčích vesen v mém životě. Evi díky, bylo to tu strašně fajn!!!!!!

Odskok do obrazové galerie…

Nedělní sjezdování

Děti se balily, Eva kolem nich kroužila a já překážel. Taxem bafnul svoje „sixstáry“ a sednul na skibus.

Kliknutím zvětšíte obrázek.

… a do galerie přejdete tímto odkazem!

Silvestr 2019, Nov rok 2020

https://photos.app.goo.gl/VdKkqJ5fJaDmsrjp8

Silvestr 2019, Nov rok 2020 17 new photos Album by sasakaldy

28.XII. Na Portáškách silný vítr a tudíž vlek nepremával – tož jsme to vyšlápli po cestě na běžkách. Náramně jsme se poměli na Borůvce – oběd formou bufé – no paráda!
29.XII. Opakovaný pokus Portáškami nahoru (ujel nám skibus na Javor): perfektní okruh kolem Pěnkavčího vrchu s výhledy na Sněžku!
30.XII. Vlet s Marjánkou a dětmi kolem Černé hory – po výstupu nahoru z běžecké stopy zjišťuji, že jsem vytrousil vodítko. Ženy a děti pokračují kolem Černé hory, já zpět – vodítko bylo až na rozcestníku u – nyní už bývalé – Sokolské boudy. Pokračuji přímou cestou přes boudu na Černé hoře, zbytek výpravy dohoním na Kolínské. Oběd na Krakonošovi a návrat přes Webrovky. U Kladenky si na ledu dvojnásobně narážím kostrč.
31.XII. Lížu si rány doma a cvičím certifikáty (a stejn nefungují).
1.I. vyrážíme opět na Portášky, ale ledovka je strašná! Navíc na Borůvce zavřeno (ale pan Veselý mne zachránil jedním Krakonošem), poobědváme na Kobru….

Přes Luisinu vyhlídku na Jelení louky

Vzpomínka na včerejší běžkovýlet.

Z Pomezních bud na Spálený mlýn Lvím dolem.

Dneska leje a včera bylo krásně
Sedím v Peci na prdeli
a píšu si básně.

Z toho je vidět celkem jasně
a je třeba mít na  zřeteli
že slova mi ňák nejdou přes dásně

to snad spíše gramatika
když hard disk se tetelí
a klávesnice PC tiká.

František voní a máme dost dřeva
co jsme si nasekali
a u hrnců šuká Eva.

Tak já končím a vy se mějte krásně
přeji byste nechořeli
……
….. a pište si básně!

P pod S