Vesmír

Vesmír, jak už bylo řečeno, je znepokojivě velké místo. Většina lidí tuto skutečnost ignoruje, protože chtějí mít v životě pokoj.

Douglas Adams: Restaurant na konci vesmíru.

Výborné produkty velké známé firmy …

Jinými slovy — a to je skálopevný základ, na němž je založen celogalaktický úspěch této společnosti—povrchní konstrukční vady jejích výrobků zcela zakrývají jejich zásadní konstrukční vady.

Sbohem a dík za ryby – Douglas Adams

Volby – podobnost čistě náhodná

… nedělal nic jiného než to, že stál, mírně se kymácel a vysílal krátká, nesrozumitelná a chybná sdělení.
„Pochází z velmi starobylé demokracie, víš. ..“
„Chceš říct, že pochází ze světa veleještěrů?“
„Ne“, řekl Ford. Tentokrát hovořil o něco logičtěji a srozumitelněji, protože do sebe konečně nechal vpravit dávku kávy. „To není tak jednoduché. Není to tak nalajnované. Na jeho světe jsou lid lidi. A vůdci jsou veleještěři. Lidi ještěry  nenávidí a ještěři jim vládnou.“
„Zvláštní,“ prohodil Arthur, „myslel jsem, že jsi říkal, že je to demokracie.“
„Říkal,“ potvrdil Ford. „Taky že je.“
„Tak proč,“ Arthur jen doufal, že to, co říká, nebude znít směšně a tupě, „tak proč se lidi ještěrů nezbaví?“
„To je totiž vůbec nenapadne,“ vysvětloval Ford. „Všichni mají volební právo, a tak předpokládají, že vláda, kterou si zvolili, víceméně odpovídá vládě jakou by chtěli. “
„Chceš říct, že oni ty ještěry skutečně volí?“
„No jasně, Ford pokrčil rameny, „ovšem.“
„Ale,“ Arthur se opět dostával k velké otázce, „proč?“
„Protože kdyby nezvolili jednoho ještěra, mohl by se na to místo dostat nesprávný ještěr. Máš tu nějaký gin?“¨

Douglas Adams
Život, vesmír a vůbec
(Stopařův průvodce galaxií)

Proč máš dvě hlavy?

„Hele, Zafode, proč máš dvě hlavy?“
„No jo! Když máš celý mozek, nemůžeš být prezident! To je šílený…“

Stopařův průvodce Galaxií

K českému prezidentskému puči

Největší problém, nebo spíš jeden z největších problému — je jich totiž víc —,
zkrátka jeden z mnoha největších problému, pokud jde o vládnutí, je, koho se
na to podaří sehnat. Přesně řečeno komu se podaří dohnat lidi, aby si to od něj
nechali líbit. Abychom to shrnuli: je známo, že lidé, kteří nejvíc chtějí vládnout,
se na to ipso facto nejmíň hodí. Abychom shrnuli předchozí shrnutí: tomu,
kdo si dokáže zařídit, aby se stal prezidentem, by se v žádném případě nemělo
dovolit, aby se jím skutečně stal. Abychom shrnuli shrnutí předchozího shrnutí:
s lidma je to holt těžký. A proto to vypadá, jak to vypadá: je rada galaktických
prezidentů, kteří tak vychutnávají dobré bydlo a zábavu vyplývající z toho, že
jsou u moci, že si ani nevšimnou, že u moci nejsou. A někde v jejich stínu . . .
kdo? Kdo asi může vládnout, když nikdo, kdo by vládnout chtěl, to dělat
nesmí?

Douglas Adams: Restaurant na konci vesmíru

Výsledky vlády odborníků

Před  mnoha lety byla tohle šťastná a kvetoucí planeta. Lidé, obchody,  normální  svět. Až na to, že na hlavních ulicích bylo o maličko  víc  obchodů  obuví, než by člověk považoval za nutné. A zvolna,  kradí,  jejich počet vzrůstal. Známý ekonomický jev, ale když  ho  pozorujete ve skutečnosti, úplně vás to sebere. Čím víc obchodů  obuví,  tím  víc bot bylo nutno produkovat, a kvalita se zhoršovala  a zhoršovala, až nakonec nebyly k nošení. A čím víc k nenošení,  tím  víc  jich  lidé museli kupovat, a tím víc obchody obuví  vzkvétaly,  až  celá  ekonomika  dospěla k obzoru obuvních událostí  –  tak  se  tomu tuším říká. V tom stadiu už není možné zakládat  nic jiného než obchody obuví. A výsledek? Krach, zkáza, hladomor.

Čerpáno z: Douglas Adams – Restaurant na konci vesmíru