DSCF6894nebo do Jánských lázní – chcete-li. Je to docela příjemná cesta, vlastně pořád z kopce (až na drobné výjimky) a výškový rozdíl naženete lanovkou na Černou horu. Ze zamýšlené návštěvy lázeňské cukrárny sešlo: stavili jsme se na „pivo a polívku“ na Zrcadlovkách, přesněji řečeno na Vendlovce. Bouda, která kdysi bývala utopená v lesích a návštěvníků bývalo poskrovnu,  leží na upravené běžkařské trase a přes poledne praskala ve švech. Nicméně: pochvala. Výběr velmi skromný: 2 polívky, špagety s něčím, tlačenka a štrůdl. Takže: odsejpá to! Ale! 3 druhy piv! Dobrá káva. (Paní u vedlejšího stolu: „máte taky turka?“ Číšník na to: „Paní vy pijete kafe s bahnem? A máte žlučník?“ -„Nemám.“ – „Tak to ho brzy budete mít!“ 🙂

Natlačili jsme se ke stolku k nějakým Němcům – Sasíkům. Paní byla velmi řečná a dávala najevo velkou chuť ke konverzaci. Slovensky! „Ja som študovala na Slovensku záhradnú architekturu!“ „A docenta Tábora z Průhonic poznáte?“ „No, samozrejme – z Bojníc!“ … a už to jelo.

Takže jak jsem říkal – z cukrárny nebylo nic. Ale ten štrůdl (a kafíčko!) na Vendlovce byl vynikající. A zastavit se na Sokolské? Tam se prohání už jenom vítr a mráz, rozbitými okny dovnitř lítá listí a sníh, rozbitou střechou prší… Spadne sama, nebo opět přijde jeden z „nevysvětlitelných“ požárů?

>> GALERIE >>>